TAK JO NO A JE TU DALŠÍ DÍLEK TAK MNĚ HLAVNĚ NEPŘIŠKRŤTE

28. díl

„Proč jsi najednou tak jiná???“ zeptal se jí, aniž by reagoval na její předešlou větu.
„Copak jsi mi nerozuměl!? Říkám ti nech mě být!!! A už za mnou prosím nechoď!!“
„ Ne dokud mi neodpovíš“ trval stále na svém.

Takže tohle je pokračování příběhu „Hodina Matematiky“.Tentokrát se to jmenuje „Hodina Přírodopisu“.Bavte se

Díl 2. - Hodina Přírodopisu

„Uf…To bylo vo fous!“ lekla se Sakura,a teprve teď si uvědomila,že nemá svoje věci.
„Sakra!Musím se tam vrátit!“ řekla si,a letěla zpátky do třídy.Cestou vrazila do Sasukeho,který jí ty věci nesl,a při pádu se to všechno vysypalo.
„Au!“ sykla Sakura.
„Promiň,seš v pohodě?“ vyptával se Sasuke.
„Jo,dobrý.“,odpověděla Sakura, a začala si sbírat svoje věci.

NO A TADY MÁME DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ TAK SE DOBŘE BAVTE

27. díl

Nečekaně se však stala jedna událost, na kterou nebyl nikdo připravený.
Siria se za zády Itachiho, jdoucí za ním, znenadání zhroutila k zemi. Tvrdě dopadla na bok, oddechujíc jen s velkou těžkostí.
Ani Itachi ji tentokrát nestihl chytit, bylo to tak rychlé a nečekané, že to nikdo nechápal. Vždyť ještě ve dveřích byla absolutně v pořádku.
Konan, když ji viděla upadnout, hned k ní přišla, sklonila se a začala ji ihned prohlížet.

Sakura přiběhla k tělu. Byla to dívka zhruba v jejich věku, možná mladší. Přetočila ji na záda a uviděla, jak jsou bílé šaty potřísněné krví. Rychle zkusila tep. Srdce bilo, ale dívka nedýchala. Sakura jí podložila hlavu. Než stačila začít s umělým dýcháním, dívka se rozkašlala a rozdýchala se. Naklonila se dopředu a začala plivat krev. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si dvou lidí, dívky sedící u ní a chlapce pomalu se ploužícího po cestě jejich směrem. Vyjeveně zírala kolem sebe.

DNESKA TU MÁM PRO VÁS MENŠÍ ODDECHOVKU OD TĚCH BOJŮ, A ZÁROVEŇ TROŠKU SLAĎÁČEK. NO SNAD SE VÁM TO NĚKTEŘÍM NEZNELÍBÍ A ZEJTŘEJŠÍ DÍL, BUDE ZASE TROCHU ZAJÍMAVEJ. TAK SE NECHTE PŘEKVAPIT

26. díl

„Nech mě na pokoji! Hned mi řekni, kde je Itachi nebo tě zabiju!!“ Neváhala ani na vteřinu a svých slov nelitovala, ba naopak. Vzala je tak vážně, že na něj chtěla s nenápadně držícím kunaiem ve své ruce zaútočit.

Tak tady je 6 díl jak jsem slíbila!!! x) Jinak se sváma na týden loučím, jedu totiž ze třídou prič! A ještě kdyby jste mi chtěli nechat nějakej odkaz nebo prostě jen tak tak se mrkněte na můj blog. Všechny povídky co jsou tady a možná ještě nějaký na víc tam mám daný!! www.hin-chan.blog.cz
No doufám, že těm nahoře nevadí když jsem dám svůj odkaz na blog .... no když tak to přepíšu!!

Tato část obsahuje materiál spoilerů!

Nechtěl ji opustit, musel vědět, že až se probudí, bude v pořádku. Jenže únava si nedá moc poroučet a tak odešel. S každým krokem víc a víc se chtěl obrátit a běžet zpátky. Ale když si vybavil v hlavě její poslední slova zchladl. Doufal, že to bylo jen její stresová situace, která ji donutila říct, co řekla. Musel si přiznat, že si na ni velice zvykl. Asi by si měl odvyknout nějak. Nejlepší způsob by byla dlouhá a daleká mise. Bohužel pro něj žádná taková nebyla.

lidičky fakt moc se omlouvám, že jsou mezi díli tak velký mezery ale tech povídek je prostě moc!!! A já nestíhám!! A zítra odjíždím na týden pryč takže taky nic nebude ....

Hinata utíkala lesem. Utíkala od všeho. Utíkala od bolesti, od lidí, chtěla být jednoduše sama a zapomenout. Ale věděla, že se ji to nikdy nepodaří. Že nikdy nezapomene na něj.

"Naruto..."zašeptala do ticha a zastavyla se.

Prázdnej byt je jako past
kde růže uvadnou
Uklizeným a skoro prázdným bytem se ozvalo tiché vrznutí. Na podlahu předsíně padlo mdlé měsíční světlo, které však záhy zmizelo a nahradil ho neviditelný stín osamělé postavy.

Ishidate

Kapitola pátá: První vážná mise na obzoru

Po klidné a krásné noci se Ishidate probudil brzo ráno. Jako obvykle sešel dolů, aby se nasnídal. Už když šel po schodech, slyšel bouřlivou diskuzi svých učitelů. Opět se zabývala ženami. Mladík stále nechápal co na nich pořád řeší.

„Ohayogozaimasu,“ pozdravil zaskočené učitele.
„Á, vidím, že už jsi vzhůru.“ pronesli oba dva naráz, snažíc se zamaskovat svůj rozhovor.

NO TAK TO TU PRO VÁS MÁM, MÍ MILOVANÍ ČTENÁŘI DNES TO BUDE NAPÍNAVÝ, NO ASPOŇ MYSLIM A HLAVNĚ SE DOZVÍTE CO SE STALO. ALE ZNÁTE MNĚ, OPĚT NAKOUSNU NĚCO CO SE DOČTETE ZASE ZÍTRA, TAK PŘEJI PŘÍJEMNOU ZÁBAVU NEBO SPÍŠ NAPĚTÍ??

25. díl

„To má být všechno,co dokážeš?“ Zeptal se jí posměšně. S touto otázkou se však najednou napřáhl a onu jehlici hodil zpět po ní.

Zázraky...

Chodba cez ktorú pred tým išiel sám sa teraz Narutovi zdala omnoho tmavšia a ponurejšia. Bežal spolu so Shizune, Tsunade a aj inými doktorkami, ktoré stihli za tú dobu zmobilizovať. Keď boli takmer u Sakurinej izby, Tsunade Naruta zastavila.
,,Ďalej už nemôžeš ísť.“ Povedala prísne.
,,Ale –“ oponoval Naruto.
,,Žiadne ale! Buď rád, že som ti vôbec dovolila prísť až sem! Vieš, že je vstup sem prísne zakázaný.“ Naruto si sadol na stoličku, ktorá bola pri jeho nohách a počúval nariadenia, ktoré mu Tsunade dala.

Další dílek ale bohužel se mi zase nepovedl.Já neim co to se mnou poslední dobou je nějak mi nejdou liché povídky to je:3, 5, 7 a příště bude 9 :D. ak tedy pěkné a nudné čtení

„Pojď.“řekl potichu v domnění, že budu následovat jeho kroky.
„Na to ……..zapomeň !!!!“zakřičela jsem.
„Je tam on !!Nenechám ho utéct !!“
„A proč ho ……..??“skočil mi do řeči:„Protože vím, že teď nastala ta chvíle.“
„Aaaa !!!!“táhl mě za s sebou.

Tak, můj další pokus o jednorázovku. Snad se bude líbit, takže Itadakimasu =).

TAK TADY JE PKRAČOVÁNÍ, NO SNAD SE VÁM BUDE TAKY LÍBIT.
JINAK MÁM PRO VÁS VŠECHNY DOBROU ZPRÁVIČKU S POTĚŠENÍM OZNAMUJI, ŽE MI ODEDNEŠKA BUDE POMÁHAT VYLADIT TY MÉ PRAVOPISNÉ CHYBY CO TU NEUSTÁLE PÁCHÁM JEDNA VELMI ZNÁMÁ A DOBRÁ SPISOVATELKA JMÉNEM RIKA. ZA COŽ JÍ VELICE DĚKUJI, A MOC SI CENÍM JEJÍ POMOCI. BUDE TO TAK URČITĚ PŘÍJEMNĚJŠÍ ČTENÍ I PRO VÁS, A TOHO SEM SI PŘÁLA DOSÁHNOUT UŽ OD PRVNÍ CHVÍLE.

24. díl

Berte to skôr ako bonus, nie ako pokračovanie...

Bola tma. Žiaril iba plápolajúci oheň. V tichej tme sem-tam zaznel spev nočného tvora, alebo šušťanie stromov a trávy. Sakura sa oddávala tichému spánku. Pein ju hladil po vlasoch. Bola prvým človekom ku ktorému niečo cítil od doby čo bol malý. Vtom počul v ich blízkosti zvuky a hlasy ľudí. Neváhal a potichu zobudil Sakuru z tichého snenia.
,,Musíme utiecť, niekto tu je.“ Hovoril polohlasom. Sakurina pokojná tvár sa rázom zmenila na vystrašenú. Nemohla opustiť toto miesto. Bola s ním spätá.

Love love love love love love
Láska… láska za to všechno může.

You were everything I wanted
You were everything a girl could be
[i]„Hinato-san…?“
„S-sasuke-k-kun? C-co c-c-chceš?“ Bez okolků si sedl vedle ní na lavičku. Zvedl hlavu a zadíval se na hvězdy. Hvězdy… spleť tužeb a přání, osudu a lásky…

5.Kapitola

Yuki čekal nejmíň 1hodinu. Nevěděl co je s Mikou a vůbec si neuvědomoval, že sám je zraněný.
„Vždyť vy také krvácíte,“ někdo na něj křikl.
„Co prosím?,“ řekl smyslem bez sebe.
„Pojďte se mnou já vás ošetřím, máte zraněnou nohu to, to nevnímáte?,“ zeptala se ho sestřička a odvedla Yukiho na ošetřovnu.

„Co tu vůbec děláte?“
„Já, já čekám až dodělají tu operaci,“ Řekl smutně Yuki a vůbec nevnímal tu bolest.

Tento příběh se odehrává v zimě. Měla jsem takovou divnou náladu a tak vznikla povídka. Děj je na dvou různých místech a odehrává se současně.

Další dílek o něco kratší a snad bude co nejrachleji další.

Malinká baterka svítila a odrážela siluety tváří na plátně stanu.Odkrývala nám pouze části obličeje.Byla to vskutku krásná chvíle.Čekala bych, že to bude nesnesitelné a při pomyšlení, že s ním mám strávit sama tolik času a celou noc, si mi dělala husí kůže.Dlouhou dobu jsme mlčeli a dívali se na sebe tak upřeně a zamyšleně.

„Co se děje ?“pousmál se Sasuke.
„Nic …….. !!!!“
„Na co si myslela ??“vyzvídal.
„Doopravdy na nic.“odvrátila jsem pohled.