Čtvrtý Uchiha část 10. - Stará lovestory

Tato část obsahuje materiál spoilerů!

Nechtěl ji opustit, musel vědět, že až se probudí, bude v pořádku. Jenže únava si nedá moc poroučet a tak odešel. S každým krokem víc a víc se chtěl obrátit a běžet zpátky. Ale když si vybavil v hlavě její poslední slova zchladl. Doufal, že to bylo jen její stresová situace, která ji donutila říct, co řekla. Musel si přiznat, že si na ni velice zvykl. Asi by si měl odvyknout nějak. Nejlepší způsob by byla dlouhá a daleká mise. Bohužel pro něj žádná taková nebyla.
Byla v bezvědomí po dlouhých pět dnů. Stav jejích zranění se stabilizoval. Stále ještě nebyla jistá její hybnost. Tsunade strávila celé ty dny v její kanceláři, aby našla způsob, jak jednak upravit chakru a druhak jak obnovit zničenou míchu. V těchto dnech byla tedy velice popudlivá a tak není divu, že když se ozvalo naléhavé zaklepání, skoro rozbourala kancelář.
“Co ksakru chcete?! Mám práci!“
“Godaime-sama, ale tohle je naléhavé. Týká se to Orochimara….“
Překvapeně se uklidnila a naběhla jí malá vráska obav. Jediné, co ji napadlo ohledně něj bylo…. Ale to přece nebylo možné. Takovou sílu by teď neměl…
“Vstupte…“
Vstoupil kapitán Yamato. Celý udýchaný, jako by běžel celou cestu až k ní.
“Tak co se stalo?“
“Bylo nám řečeno od ANBU, že se rojí zvěsti…. Velice pravdivé zvěsti. Říká se,že Sasuke Uchiha zabil Orochimaru…“
Tsunade zatrnulo a otevřela pusu úžasem. Orochimaru, že byl poražen Sasukem? To byl tak slabý? Nebo, že by Uchiha tak zesílil? Něco jí tady nehrálo.
“Jsou známy nějaké podrobnosti? Jako kde je Uchiha, nebo jak ho zabil?“
“Bohužel..“
“Dobrá, děkuji… můžete jít.“
Jakmile odešel: “Tak co, Jiraiyo? Vím, že jsi slyšel všechno. Jsou ty zvěsti pravdivé?“
V okně se objevil vysoký postarší muž s bílými rozčepýřenými vlasy.
“Moji zvědové to potvrdili. Zdá se, že Sasuke ho zastihl velice blízko před odumřením jeho posledního těla. Kdyby ho nezabil… stal by se sám „nádobou“ pro jeho duši.“
“To znamená…. Haruna bojovala se Sasukem před tím, než to udělal. Možná mu řekla něco, čím ho k tomu přesvědčila….“
“Kdo je Haruna? ,“ zbystřil pozornost.
“Jedna shinobi, která se tu objevila před pár týdny. Moc toho o ní nevíme. Ale zjevně je další z klanu Uchihů. A také je velice mocná… podle zprávy od Kakashiho…“
“Další Uchiha?! To snad ne… Jak je to možné? Vždyť…!“
“Já vím… nikdo o ní nevěděl… zdá se, že ani její otec… je to sestra Sasukeho a Itachiho. ,“ dodala, když viděla zmatený výraz na tváři svého přítele.
“Asi by na ni měl někdo dávat pozor….“
“Kakashi dával… ale zdá se, že se něco mezi nimi stalo… nikdy bych nevěřila, že ona dokáže rozehřát srdce zrovna jemu… Pro teď ale leží v nepohyblivém stavu v nemocnici, takže to teď nehraje roli.“
“Hmm… dobře tedy.“
“Snažím se jí vyléčit, ale…. Nejde mi to….“
Jiraiya se usmál: “Pokud to někdo dokáže, jsi to ty… věřím ti. ,“ usmál se a políbil ji na čelo.
Zrudla jako rajče…. Spíš i to rajče by jí mohlo tak hezkou barvičku závidět.
“Snad jsem tě neuvedl do rozpaků? ,“ a upřímně se zachechtal, “Už musím jít, zatím sbohem! ,“ a zmizel.
Usmála se pro sebe. Jiraiya byl její dlouholetý přítel. A pokud on věřil, že to dokáže, tak musí. Se ziskem nové síly do práce těžce usedla na židli a spadla na ní celá ta hromada papírů. To bylo k zlosti! Pak ale upřela pozornost na jednu starodávnou knihu. “Základní léčebné znalosti o chakře“ bingo!
Druhý den i když nevyspalá, měla řešení na oba její problémy. Jistě, neobešly se bez rizika, ale nějak tušila, že Haruně bude riziko jedno. Přemýšlela, jestli už se vzbudila. Až u jejího pokoje uslyšela tichý šepot. Zastavila se tedy a poslouchala.
“….Kdybys jenom věděla, jak mi na tobě záleží…Doufal jsem, že bys tu mohla zůstat…. Stejně nemáš kam jít. Ale to jsou jen hloupé naděje blázna. Jak jsi sama řekla… nenávidíš mě. Třeba jednou pochopíš důvod, proč jsem s tebou byl… že tam vůbec nešlo o misi. Teď budu vyslán na misi… společně s Narutem, Sakurou a dalšími shinobi z Konohy… abychom našli tvého bratra… možná dokonce oba. Takže sbohem…. ,“ pustil její ruku a pohladil ji po tváři.
Pak s tichým lupnutím zmizel. Tsunade zůstala opřená o zeď, naslouchajíc svému tlukoucímu srdci. Bylo to až tragické, jak dokáže láska lidi změnit.
“Kakashi…. ,“ slyšela Tsunade zašeptat Harunu.
Je tedy vzhůru. Tsunade neváhala a vstoupila.. Viděla ji, jak němě kouká z okna. Nejspíš ji ani nezaregistrovala.
“Jsem ráda, že už jsi při plném vědomí….“
“Proč nic necítím? Jako ruce… nohy.. ,“ otočila k ní své smutné oči.
“Porušila sis páteř, když tě zasypala hora sutin. Nebýt Kakashiho, tak tu nejsi…“
“To je od něj milé…. ,“ dodala uštěpačně.
“Riskoval pro tebe přece život! Už podruhé…..“
“Já vím, že vám donášel…. Tak si můžete ty sentimentální kecy ušetřit.“
“Ne to se mýlíš…. ,“ začala a sedla si do jejích nohou, “Ano… jeho mise byla tě sledovat a referovat mě o každém tvém kroku…. Jenže… on to dělal hlavně kvůli sobě. Doslova a do písmene si tě zamiloval jako nikoho předtím, akorát, že ty jako pravý potomek svého klanu o to nedbáš….“
“Nevěřím… nevidím důvod, proč by to dělal…“
“Tak to jsi potom něčím zaslepená, když to nevidíš…“
“Prázdný řeci….“
Tsunade si povzdychla: “Proč jinak by asi tady u tebe seděl beze spánku přes čtyři dny?“
Haruna na ni překvapeně pohlédla: “Takže to nebyl sen…. Zdálo se mi, že tu byl…“
Tsunade se usmála: “Mě věřit nemusíš… ale věř sama sobě a svým pocitům…“
“Pojďme přejít k tomu, co mě sem skutečně zavedlo. Analyzovala jsem tě a kromě poškozené páteře máš problém s cirkulací chakry… velice vážný problém. Samozřejmě, na oba jsem vykoumala tak trochu lék. Ale úspěšnost není tak vysoká…“
“To je jedno, souhlasím… stejně nemám co ztratit…“
“Dobrá tedy…. Ve dvě hodiny jsem tady a začneme…“
Pak odešla a Haruna zase osaměla. Oči jí samy zabloudily až na horu s portréty Hokagů z Konohy. První a Druhý…. Války z klanem Uchihů…. A Madara… temná historie. Třetí… mírumilovná povaha, ochraňoval Sasukeho…. A Čtvrtý. U toho se pozastavila. V mysli jí vyplula vzpomínka. Trochu špehovala tenkrát za dveřmi, když se její strýc Mizure hádal s vysokým pohledným blonďatým mužem. Mezi nimi stála překrásná rusovláska a uklidňovala oba muže.
“Kushino proč?! Já tě přece miluju! Proč ses rozhodla jít s ním?“
“Já…. Protože ses změnil. Touha po moci tě změnila. Byla ti dražší jak já!“
“To…to není pravda! ,“ křikl na ni Mizure, ale bylo vidět, že váhá.
“Sám víš, že je to pravda. S tebou mě normální budoucnost nečeká! Koneckonců… teď máš tu tvou vysněnou moc. Tak si ji užij… Mezi námi je KONEC! ,“ rozzlobeně se otočila a prudce vyšla ke dveřím spolu s Minatem v patách.
Haruna jen tak tak odskočila od dveří, ale stejně dopadla na zadek.
Kushina se na ní podívala s opatrujícím výrazem: “Haruno, ty jsi roztomilé děvče a jediná naděje co zbyla v životě jednoho zatracence. Postarej se dobře o svého strýčka… já už to nezvládnu… ,“ řekla a pohladila ji po vláskách.
Kushina… jediná láska jejího strýce. Životní láska. Po jejím odchodu se změnil. Z vtipkujícího chlapíka na zamlklého a smutného ninju. Velice zvážněl. A tato změna mu zůstala až do smrti….