Ishidate

Kapitola pátá: První vážná mise na obzoru

Po klidné a krásné noci se Ishidate probudil brzo ráno. Jako obvykle sešel dolů, aby se nasnídal. Už když šel po schodech, slyšel bouřlivou diskuzi svých učitelů. Opět se zabývala ženami. Mladík stále nechápal co na nich pořád řeší.

„Ohayogozaimasu,“ pozdravil zaskočené učitele.
„Á, vidím, že už jsi vzhůru.“ pronesli oba dva naráz, snažíc se zamaskovat svůj rozhovor.
„Jsi připraven na misi ne?“ zeptal se přísně Kusushi a tím zahrál diskuzi do outu.
„Ano, jen si vezmu něco k jídlu a vyrazím.“ odpověděl Ishidate.
„Snad si povedeš dobře, přece jenom to bude tvá první.“ řekl Migaki, ale pak se náhle rozchechtal tomu dvojsmyslu, který zrovna vymyslel. Mladý ninja malinko zrudl a šel se nasnídat.

„Tak ať se ti daří.“ volali učitelé za Ishidatem, který zrovna vycházel ze dveří. Jeho první mise byla tady, zvědavostí se už nemohl dočkat.

*****

„Já chci nějakou lepší misi než blbé hledání koček,“ křičel Naruto na Hokageho.
„Jak si to dovoluješ, řvát tu po uctivém Hokage. Vzpamatuj se!“ vrátil mu to Iruka.
„Naruto, pochop, nemůžu vám dát těžší mise, jste jenom genini,“ pronesl v klidu Sarutobi.
„Cože, říkal jsi něco?“ zeptal se bez zájmu blonďák, tím však viditelně dopálil staříka.
„Tak z tohohle budu mít ještě problémy.“ pomyslel si Kakashi, který se v zápětí, jako zbytek jeho týmu otočil k nově příchozímu.
„Konnichiwa, Kakashi – san,“ pozdravil Ishidate.
„Konni...“ nedokončil jounin, protože mu do řeči vstoupil Naruto.
„Ty šmejde, co tu děláš?“ rozzuřil se kluk v oranžové kombinéze.
„Jdu si pro misi, nic co by tě mělo zajímat,“ odbyl ho ninja s katanou na zádech a přistoupil k Sakuře.
„Omlouvám se za ten včerejšek, ale byl to úkol,“ řekl mladík v černém a uklonil se zaskočené dívce.
„To nic, omluvu přijímám.“ koktavě ze sebe vysoukala kunoichi.
„Drž se od ní dál!“ křikl opět Naruto, ale způsobil tím něco co nechtěl. Přilétla mu pěst přímo do obličeje.
„Tak, konečně je klid, já jsem Sakura Haruno, tady vedle je Sasuke Uchiha, Kakashi – senseie už asi znáš a ten co leží na zemi je Naruto Uzumaki.“ představila všechny postupně.
„Rád vás všechny poznávám, ale už si musím jít vyzvednout misi, takže mě omluvte.“ řekl Ishidate a odešel směrem ke stolu Hokageho.

„Á, vidím, že se začínáš postupně seznamovat s ostatními ninjy. To je jen dobře. Takže, tady máš čtyři mise typu D, pokud je dneska splníš všechny bez jakýchkoli stížností na tebe, dostaneš na zítra misi typu C.“ oznámil Sarutobi právě příchozímu ninjovi.
„Hokage – sama, myslíte si, že je dobré, aby ty mise plnil sám?“ vstoupil mu do toho Iruka, jenž seděl vedle.
„Ano, on na to má. Sice netrénoval na akademii, ale zvládne to lépe než čtyř členný tým.“ odpověděl s úsměvem starší shinobi.
„Děkuji za důvěru, nezklamu vás!“ řekl Ishidate, hluboce se uklonil a odešel.

*****

Slunce pomalu zapadalo, vítr si lehce pohrával s korunami stromů a většina obyvatelstva Konohy končila svou práci. Jen jedna osoba měla stále co dělat.
Ishidate právě dokončil svou poslední misi pro tento den. Všechny mise typu D byly poněkud otravné. První se týkala obdělávání rýžového pole, nudná práce se spoustou pijavic. Druhá byla ještě nudnější, sbírání odpadků po západní části vesnice. Třetí, asi nejlepší ze všech – dvouhodinové hlídání psů a čtvrtá, kterou právě dodělal měla co dočinění se spoustou plevele – úprava zahrádky.
Mladý ninja byl po cestě k budově Hokageho hodně utahaný, ale zase ho těšilo, že udělal záslužnou práci pro Konohu.

Došel k cíli. Před ním se tyčila velká budova se znakem ohně. Šinul si to pomalu po schodech. Jenom chvíli nedával pozor a někdo do něj vrazil.
„O-o-omlouvám se,“ vykoktala ze sebe žena, která si v sedě dále zatlačovala bouli na hlavě.
„To nic, měl jsem dávat větší pozor,“ odvětil Ishidate, který ji právě pomáhal vstát. Teprve teď si ji prohlédl pořádně. Měla krásné černé oči a dlouhé černé vlasy. Byla o něco větší než on. Její krásně vyrýsované tělo zakrývala lékařská kombinéza. Mohlo jí být kolem třiceti.
„Díky za pomoc, ale musím běžet.“ řekla s úsměvem a někam se rozběhla.

Ishidate pokračoval do kanceláře, kde ho čekal Hokage.
„Vidím, že jsi vše splnil,“ promluvil Sarutobi otočený k mladíkovi zády.
„H-hai,“ vysoukal ze sebe celý vyjevený. Nechápal, jak to starší ninjové dělají, asi za ty léta dokáží vycítit chakru někoho jiného.
„A jak ti to šlo, nebyly žádné stížnosti?“ zeptal se starší ze dvou shinobi.
„Ne, vše proběhlo v pořádku,“
„Tak splním co jsem slíbil, zde máš misi typu C. Není to nic těžkého, ale přesto si musíš dávat pozor,“ řekl a podal Ishidatemu svitek. „Sraz je zítra v sedm hodin před touto budovou, ostatní detaily si pročti v zadání.“ dodal Hokage.
„Rozumím a ještě jednou děkuji za vaši důvěru.“ pronesl hnědovlasý mladík, který hned po úkloně odešel.

*****

Čtyři shinobi seděli u stolu a večeřeli. Tři muži a jedna žena doslova hltali své porce jídla, měli proč, všichni byli po dnešku hodně hladoví.
„Mmm, to jídlo bylo vynikající,“ pochválila Yoshino muže, který seděl vedle ní.
„Děkuji, ale nejsem zase tak dobrý kuchař,“ začervenal se Kusushi.
„Jenom se stydí, umí vařit dobře,“ zašeptal Migaki Yoshině do ucha.
„A jak sis vedl ty Ishidate,“ zeptal se Migaki svého svěřence, který byl stále ohromen z toho, že žena, do které vrazil je přítelkyní jeho učitele – Kusushiho. Už chápal o čem ráno tak dychtivě diskutovali.
„No, šlo to dobře, dokonce mám na zítřek misi typu C,“ pochlubil se jen tak nejmladší z ninjů u stolu.
„Tak to je skvělé, takové mise jsou nejlepší pro získání více zkušeností,“ řekl jeho sensei, který právě držel svoji milou kolem pasu.
„Já vím a proto musím jít už spát, dobrou noc všem.“ usmál se Ishidate a vstal od stolku.
„Dobrou.“ odpověděli jednohlasně.

***** Pokračování příště