Romantika
Kapitola čtvrtá: Rozhodnutí
Ishidate pozoroval dva ninjy, kteří se na něčem usilovně domlouvali. Opět se snažil vzpomenout si na nějakou věc co by mu pomohla. Náhle si vzpomněl.
„Nikdy nečekej na to co udělá nepřítel, musíš být o krok před ním. Pokud budeš vyčkávat může tě to stát život.“ vysvětloval Migaki mladému ninjovi, který si zrovna obvazoval ránu na ruce.
Kdysi jsem věřila, že všechno co se děje, má svůj důvod.
Kdysi jsem věřila, že po noci zase přijde ráno, po zimě jaro.
Kdysi jsem věřila, že když se zavřou jedny dveře, otevřou se druhé.
Kdysi jsem věřila, že záleží jen na mě, jakou cestou půjdu.
Kdysi jsem věřila, že naděje neumírá.
Kdysi jsem věřila, že dokážu ochránit ty, na kterých mi záleží.
Kdysi jsem věřila, že i když nastoupím do špatného vlaku, tak můžu vyskočit za jízdy.
Kdysi jsem věřila, že smrt není konečná stanice.
Nami strnule stála a sledovala ty dvě postavy ve dveřích.
Jedna z nich zvedla lehce hlavu a slamák jí přestal zakrývat obličej.
Nami ztuhla ještě víc a v očích se jí objevil strach.
„…Ty-!“ řekla strnule.
Sledoval jí muž s bílými vlasy….v očích se mu zračila temnota a smrt.
„Jak se má Jaden?“ řekl Sakirou.
Nami se zamračila a vzpamatovala se.
„Kde je má jednotka?!!“ řekla už odhodlaně.
„Co myslíš?“ řekl lhostejně Sakirou.
„Ty parchante!!!“ řekla Nami a ústa se jí zkřivila do nenávistivého úšklebku.
Takže po dlouhé době tu máme další dílek XD
Loď zakotvila u břehu. ,,Co se děje?“ zeptal se Shikamaru.
,,Malá pauza,“ usmál se kapitán. Shikimu to přišlo divné.
,,A proč ne,“ před nimi stála rozesmátá Sakura v plavkách. Postavila se na příď lodi a skočila do vody šipku.
Shika s Temari se na sebe podívali a pokrčili rameny ,,Proč ne.“
„Neměla jsi sem chodit…“ Hinata se na něj zkroušeně podívala.
„T-tak j-já z-zas-se p-p-půjdu…“
„Já to tak přeci nemyslel… Ale…“ Vroucně jí obejmul a hladil po zádech. Jen jeho přítomnost, tak blízko, jí vykouzlial na tváři nesmělý úsměv. Byl pro něj toliko vzácný… V poslední době byla velice zasmušilá. Nechápal to… Nebo spíš nechtěl pochopit. Je možné, že…?
„A-ale co…?“
TAK TADY TO JE 
JEN PRO VÁS
A....NO DOBŘE, DOKONČIM TUTO POVÍDKU, A PAK MI POVĚZTE, JESTLI BUDETE CHTÍT ODEMNĚ DALŠÍ ??? DOCELA BY MI TO ZAJÍMALO.
23. DÍL
Siria nic neřekla, jen se odrazila a vyskočila na strom, z kterého se ještě jednou ohlédla, a pak zmizela v korunách stromů.
„Buď opatrná „ Šeptla Konan.
Na nic nečekala, a hned šla za Itachim do pokoje. Cestou jí však vrtalo hlavou, jakto že Itachi si ničeho nevšiml, když odcházela.
Skrze kulaté okno pronikl do místnosti tenký paprsek slunce. Byl tak jasný, že skrze něj byla vidět miniaturní zrníčka prachu.
Dívka, ležící na posteli, se zavrtěla a odvrátila tvář. Ještě ne, ještě chci spát! Zaprosila v duchu a křečovitě sevřela víčka.
Stál uprostřed lesa. Studený déšť padal z temné oblohy a smýval jeho slzy. Slzy, které se tvořily v jeho očích. Nedokázal je zastavit. Stejně jako nedokázal zastavit jeho. Nejlepšího přítele. Toho, s nímž měl vytvořeno pouto. Toho, jehož měl ve svém srdci. Toho, pro kterého by položil svůj život.
Tato část obsahuje materiál spoilerů!!
Viděla jen, jak jeho tělo dopadá. Z ničeho nic se v ní probudilo znamení, které jí něžně našeptávalo, aby ho zabila. Byla připravená použít svoje nejsilnější jutsu. Fatální. Najednou se zarazila.
“Tak ho zabij a já ti pomůžu… udělej to teď! ,“ křičel na ni Orochimaru.
Proč by Orochimaru chtěl, aby zabila jeho budoucí schránku? To nedávalo smysl. Sklopila ruku a podívala se do Sasukových očí. Nebylo v nich nic z té nadřazenosti. Spíš strach.
“Mangekyou Sharingan!“
Část pátá - Tady
Část šestá - Už za chvíli ...
„Vy .. Vy jste všechno slyšeli, je to tak?“ zeptala se Tsunade přímo. Neměla ráda zdlouhavé řeči. Rozhlédla se po Shikamarovi, Choujim a Nejim, kteří stáli před stolem v její kanceláři. Naruto a Sakura seděli na lavici u stěny. Dívka v rukou třímala svitek, na kterém teď závisel osud všech. Ale to se vyřídí až za chvíli.
„Nehýbej se…“ Ten hlas… šeptal jí tohle do ucha… Mladý Uchiha jí kunai držel u zad a v očích mu rudě plál Sharingan. Měl tam takřka šílený výraz… Byl jí odporný.
„Nech mě být… prosím.“
„Ale copak? Že bys žebrala o svobodu?“ Sasuke se posměšně zasmál. Ne, tohle jí nedaruje… zničila mu život.
„Prosím…“
„Tak dobře…“ Mírně se od ní odsunul. Dívka si oddychla. Ne však nadlouho…
V době kdy Rin a Naruto stáli u západní brány, Gaara stručně popsal situaci, kvůli které sem byli zavoláni.
„Před několika dny jsme dostali hlášení od jižní brány. Asi den chůze od Suny byli spatřeny dvě osoby v černých plášťích s červenými mraky. PO tom to popisu bylo jasné o koho se jedná a že sem Akatsuki přišli pro jednoocasého, jiný důvod jejich přítomnosti nenapadá.“ přiznal mladý Kazekage a posadil se do křesla. Nadechl se a pokračoval.
„Hinato… Já… Já musím… prosím…“
„Ne! Nesmíš… Určitě tam zemřeš…“ Mladé dívce po tváři stékaly slzy a jako kousky křišťálů dopadaly na zem.
„Proč bych měl…? To jsem tak neschopný?“ trpký nádech jeho hlasu se nedal přehlédnout. Hinata se rozvzlykala. Byl tolik hloupý… Mladík ji opatrně obejmul a vtiskl něžný polibek do vlasů.
„Neplač, prosím… Já si to nevybral… Je to moje povinnost.“
Srdce bolí...
Ranné slnko dopadalo na Narutovu tvár. Obklopoval ho les. Počul šušťanie trávy, ktoré bolo čoraz bližšie. Vtom z trávy vyskočil ninja s kunaiom v ruke. Naruto sa však stihol včas uhnúť pred zranením.
,,Zase si nedával pozor Naruto.“ Naruto však neregistroval jeho prítomnosť. ,,Naruto...“ povzdychol Kakashi. ,,viem, že je to už dlho...“
,,Vy viete čo je so Sakurou-chan, že?“ otočil na neho svoje modré oči. Kakashi iba sklopil hlavu. Naruto bez slova skočil na jeden s okolitých stromov a bežal späť do Konohy.
,,Teď jste prokázali, že dokážete pracovat v týmu. Chtěli jste, aby váš podíl dostali ostatní. Prošli jste!‘‘
2. kapitola: Mise
Po několika týdnech a drobných misích se zamotali do něčeho většího. Smůla.
Nějaký Gatou chtěl zabít stavitele mostu. Ale co když s sebou má ninji? Prostě proti nim nasadí svoje.
[i]Ve chvíli, kdy se uprostřed boje objevil Naruto pomocí kouřových bomb, pod mostem se držela Tukoddo.
,,…Vždyť proti mně není nic, Zabuzo!“ ozval se hlas jednoho z protibojovníků.
1. kapitola: Projít
Všude bylo rušno a plno lidí. Nebylo divu, když byly zkoušky chunninů… Dalo by se říct, že to k tomu vlastně patří. Zbývá jen poslední zápas.
Je divné, dívat se na výsledkovou listinu s tím, kdo kam postupuje, zvlášť, když se na obou odlehlých koncích objevovala tatáž jména. Zleva Naruto Uzumaki, zprava Tukoddo Ovolure.
,,Tak za prvé mám aspoň jednou za čas chuť bráchu zaskočit a za druhý to udělat Sasukemu není tak jednoduchý, takže si to vychutnávám…!“
25. kapitola: Kotva
,,Ty v**e!“ užasl Naruto. ,,Ty máš teda štěstí…“
,,Ale prosím tě,“ odporoval Sasuke, ,,co měla říct na ty tvoje blbý kecy?!“
,,Zmlkni!“ řekl pobaveně Naruto a oba usnuli.
Tak se další den znova vydali na sníh a mohli si do turistického zápisníčku vlepit novou permanentku.
,,Hmm, tak jdem na to!ů zavelela Hed a popojela kousek níž na druhou stranu sjezdovky.
PŘEDEMM SE OMLOUVÁ ZA CHYBY, KTERÉ TU NAJDETE. VĚŘTE MI, SNAŽÍM SE TO OPRAVIT, JAK TO JEN JDE. ALE HOLD NIKDO NENI DOKONALÝ, HLAVNĚ JÁ TAK SE VÁM ZA TO PŘEDEM OMLOUVÁM (SUMIMASEN)
TAK, DNES TU MÁM PRO VÁS, TEDY TOHO, KOHO TATO MÁ POVÍDKA JEŠTĚ BAVÍ, DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ. VČEREJŠÍM DÍLEM PŘÍBĚH JEŠTĚ NEKONČÍ, TAK SE NEBOJTE 
22. díl
Láska a nenávist. Radost a smutek. Přátelství a lhostejnost. Noc a den. Loučení a návraty.
Samé protiklady... nemají nic společného ale přesto jeden nemůže být bez druhého, protože tím by ztratil svůj význam. Jak bychom poznali, jaká je radost, kdybychom nepoznali také smutek? Proč bychom se báli temnoty noci, kdybychom znali jen slunečný den...
A jen ten, který poznal bolest loučení, může cítit opravdovou radost návratů...
No, doufám, že se vám tahle kapitolka bude aspoň trochu líbit...:)
Naruto
Takže takýto dílek sem rychle teď splácala, pže se chystám na něco iného a pak nebude čas.Napsala jsem ho před chvilkou a co možná dlouhý a myslím, že je to ta největší kravinka co mě napadla a ladši ui to moc nebudu rozebírat, protože se mi to vážně nepovedlo.Příští bude mnohem lepší a konečně se něco pohne snad.Gomen 
„Naruto ??“
„Hmmmm ??“
„Myslíš si, že Sasuke a Ayame už našli svitek ??“
„Myslím, že ne.Sasuke není až tak dobrý, aby ho našel navíc Sharingan spotřebovává spoustu chakry.“odpověděl.
