Romantika
Na krajinu se snášel soumrak. Poslední kousek kotouče rudě žhnoucího slunce zmizel za obzorem a nad rozpálenou pouští se rozhostila jasná, hvězdnatá noc. Denním horkem rozpálená země rychle chladla a nastupoval noční chlad. Temari zavřela okenice a zatáhla záclony; kdyby nechala otevřeno, přes noc by v kamenném domě byla strašlivá zima.
A je tu další 
já vím, že sem hrozná a text kurzívou jsou myšlenky oné dívky 
Proč mě sem vlastně zavřeli? Proč mě trestají? Neudělala jsem nic špatného. Nezasloužím si žít jako vězeň, ve špatných podmínkách a být postrachem obyvatel.
„Proč? Tak sakra proč?,“ křičela na celou místnost dívka a z očí jí vytryskly slzy.
Lidičky toto je předposlední díl! 9 Bude poslední! Ale ted přeji příjemné čtení!! =)
Sakura a Sasuke se po celou dobu co odešli od Orochimara a nechali tam Naruta a Hinatu samotné, nervozně ohlíželi.
"Myslíš, že jsem udělali dobře?" zeptala se asi v půli cestu Sakura. Sasuke se zadíval na oblohu.
"Ano! Naruto je silný! A zcela mu věřím! Neboj nic se jim nestane!" řekl přesvědčivě Sasuke, ale sám měl o ně strach.
"Jen doufám, že mám pravdu!" pomyslel si Sasuke.
............
,,…Chrápeš víc než brácha…“
29. kapitola: Druhý kotník
,,Cože?“ zeptal se rozespale Sasuke.
,,Chrápeš víc, než brácha!“ zopakovala Hedanna.
,,Ty se se mnou bavíš?“ podivil se sasuke.
,,A co jako mám dělat?“ utrhla se Hedanna. ,,Kdybys tak slyšel, co si povídají, pochopil bys…“
,,A dá se to nějak zařídit?“ zeptal se.
,,Tak maximálně, že bys odezíral, jinak nevím,“ odpověděla.
,,Zezadu…“ zamručel.
,,Však právě!“ zamračila se.
,,Nechceš mi to říct?“ zeptal se Sasuke.
Dva a půl měsíce se potuloval po světě, nikdo nikdy neviděl blondýnku s velkým vějířem na zádech, už si myslel, že celé co se doteď stalo byl sen a žádná Temari nikdy neexistovala. Až ho jednou jeho nohy donesli do Písečné vesnice, nevěděl jak se tam dostal, ale když už tam byl, rozhodl se navštívit své příbuzné a optat se, co je nového. V hloubi duše doufal, že tam na něj čeká jeho žena, že se přece jenom vrátila a on bloumá po světě a zbytečně ji hledá.
„Dobrý den, já...já jdu za Kazekagem.“ oznámil u brány do Suny.
No a máme tu další moje hrozný dílo
7. díl Nezdařené pronásledování zrádce
Sakura zrovna vycházela docela dost vyčerpaná z nemocničního sálu, když potkala po cestě svůj tým.
„Aáá Sakuro. No už jsme mysleli, že tě nezastihneme než odejdeme. Chceme se s tebou ještě rozloučit, teda hlavně Naruto na tom trval,“ řekl Kakakshi a jen protočil oči sjíždějící po Narutovi.
„Ale Kakashi Sensei. To jste moc milí,“ odpověděla jim, a vřele se na ně usmála.
„Do toho Nano!“ zakřičel Naruto povzbudivě.
/Tohle bude zajímavý souboj …/ pomyslí si Tenten a tiká očima z jednoho na druhého.
„Do toho Neji! Ukaž jí co proto!“ povzbuzuje Lee.
„Jde se na to!!!“ vykřikne Nano s Nejim najednou a vyřítí se proti sobě.……………………. .
Oba se zastaví, jelikož se mezi nimi utvoří oblak kouře ze kterého se objeví Kakashi.
„Tým Gai a tým Kakashi se mají dostavit k Tsunade-sama. Něco jsem přerušil?“ pozvedne významně Kakashi obočí.
Poté, co Gaara pustil Lin domů, aby si mohla zabalit, a poslal vzkaz do Narovic rodiny, sám se dal do balení nezbytných věcí. Netušil, jak dlouho bude cesta trvat. Možná ji najdou za pár dní, možná to potrvá měsíce. Měl by se také asi zeptat Naruta. Jako Hokage jistě ví, kde se schovává.
6.Kapitola
Yuki věděl, že ji musí zachránit a tak se rychle pustil do práce. Vzal si ten papír co mu Sakura řekla, aby se podle něho řídil a míchal všechny byliny dohromady. Jak to s ní vypadá. Musím spěchat. Nesmí umřít.NESMÍ. Říkal si v duchu Yuki a pracoval na protijedu.
Mezi tím na operačním sále
„Rychle přineste vodu a kapačky,“ řekla Sakura a poslouchala Miky srdce a měřila její tep.
„Teď mi ji všichni podržte a podejte mi tu vodu,“ všichni rychle udělali co řekla.
Tak mě napadlo napsat tuhle povídku na docela netradiční pár. Jako obvykle není nic moc. Budu moc ráda za každé hodnocení
Sakura se loudala ulicemi vesnice a už zase na něho myslela. Nedokázala myšlenky na něj zahnat. Byl tak silný. Tak krásný. Tak tajemný.
Měla z něho dočista poblázněnou hlavu. Nepřítomně zírala pod nohy, až do někoho vrazila. Lekla se a chtěla se hned omluvit. Zvedla hlavu a spatřila HO. Jeho tajemnou tvář. Jeho odzbrojující pohled.
„Takže trénink začíná? Skvěle! Už jsem se totiž nemohl dočkat!!!“
Vyrazí proti ní bez kunaie. Tatím to bude trénink jen v taijutsu ……………………………….
Nano s zatím vyhýbá sadě útoků. Ani jednou ji ještě netrefil.
/Jestli to takhle půjde dál, tak mě ani jednou nestrefí./ pomyslí si Nano v zápalu boje.
„Nesoustředíš se! Udeříš bezhlavě aniž by si u toho myslel!“ sdělí mu.
Byla rozrušená. Nyní, když se Větrná země rozhodla bojovat s Ohnivou, už možná nikdy neuvidí svého milého. Celé měsíce spolu udržovali milenecký vztah- na veřejnosti se však chovali jako sensei ke svému žákovi.
"Stalo se něco, Temari?" vyrušil jí ze smutku Kakashi. Dívka se čtyřmi culíky se ohlédla a usmála. Vyběhla svému milému vstříc a dala mu vášnivý polibek. Pak ovšem zase posmutněla.
"Víš, teď, když spolu naše země válčí, se budeme muset rozejít." Kakashi na ni vyvalil oči.
"A to jako proč?" zeptal se nechápavě.
Starostův večírek:
No nevím co psát Prostě tady je pro vás 6. a dofám že se vám trochu bude líbit
6. díl Prosba o pomoc z Písečné
S touto myšlenkou opatrně vyšla z jezera, a oblékla se. Už se chtěla odebrat zpátky k ostatním, ale přímo před ní vyšel z houští listnatého křoví Sai.
„Sai! Co tu děláš??“ zeptala se ho Sakura. Bylo poznat, že je tak trochu nesvá.
Sai si toho všiml, a proto se jí podezíravě zeptal: „Stalo se snad něco??“
Jsou tajemné... jsou sexy a každá z nich touží po trvalém pobytu v posteli nějakého člena Akatsuki... To je organizace A-Hunters!
„Snowfox-sama, proč ještě nevyrážíme?“
„No jo, pořád. Vždyť už se budu převlíkat. Musela jsem jen něco dořešit, hmph.“
„Můžu vědět co, Snowfox-sama?“
„Soro!“
„No jo, no jo…“ zažbrblala si dívka. Měla na mikádo ostříhané fialové vlasy a milé šedé oči. Její útlá postava a malá výška vytvářeli dojem křehkosti.
Ten někdo stihl uhnout a teď oněměný vystupoval ze stínů stromů a mířil přímo k nim ……..................... .
Byl to ten hnědovlasý chlapec s bílím psem. Kiba Inuzuka a Akamaru. Kiba přesně nevěděl o co šlo, ale poslední věta mu naprosto stačila.
/Tak proto mi připadala tak povědomá. Vypadá jinak a přesto mu je tak podobná…/ pomyslel si. Došel s Akamarem až k nim.
Mé jméno je Yuzuko Mizunata. Jsem ninja ze skryté vesnice v písku .... tedy byla jsem. Poté co mi zemřeli rodiče jsem se odstěhovala do skryté listové vesnice. Po celý ten čas jsem sílila a stále jsem se dobrým ninjou. Stále jsem se ANBU.
Díky mé kekkei genkai můžu používat písek, i když né tak dobře jako nynější Kazekage. Jsem velmi obávaná kunoichi a jsem na to velmi hrdá!
Mám vše co by si dívka jako já mohla v tomhle světe přát ale jedno mi přece jenom chybí. A tou věcí je Láska!
"Proč, jsi mě opustila? Proč?" zašeptal smutně a zadíval se na bílí náhrobek.
"Můj sen se vyplnil, ale bez tebe nemá smysl! Bez tebe nemá smysl žít! Mé srdce zeje prázdnotou a prahne po tvé lásce! Lásce, která mu byla odepřena, lásku, kterou už nikdy neucítí!" pomyslel si a přistoupil blíže k hrobu.
"Vždy jsi mě podpořila a byla mi oporou ale teď už se nemám o co opřít!Nechala jsi mě tady na tom světe samotného! Je to snad trest?! A za co?" ptal se sám sebe a dotkl se jména na náhrobku.
„Ino…nééé! Ty musíš žít! Nesmíš zemřít!“ křičel blonďák na svou milou, která měla v břiše zabodnutou katanu.
„Deidei,“ jak mu byla Ino zvyklá říkat, “já vím, že umírám, prosím zůstaň tu se mnou,“ její hlas začal pomalu slábnout.¨
Když se vrátil z mise, den pomalu umíral v posledních paprscích světla. Temné mraky byly nad Konohou zavěšeny jako šedý baldachýn a vlaštovky, létající blízko u země, zvěstovaly blízký déšť.
A pak spatřil ji - jeho životní sen - jak na něj čeká nedaleko u brány. Bledou tvář jí zdobil nesmělý úsměv a její fialové oči roztržitě těkaly sem a tam.
