Proměny 8-Posily ze Suny

Tak proč tam vůbec jdeme, musíme najít Sakuru?‘‘ Breptal celou cestu Naruto, až to všem lezlo na mozek.
„Budeš už laskavě zticha!‘‘ Zahučel na něj Kiba
„Neboj už tam zachvíli budem.‘‘ Oznámila Hinata netrpělivému Narutovi.
„Tak honem!‘‘ Pobídl ostatní a přidal do kroku.
„Stůj Naruto, já mám jít první!‘‘ Zakřičel Kiba, ale bylo už pozdě, Naruto se strácel v dálce.
„Pozdě.‘‘ Poznamenal Sai a přidal do kroku.
„Sai stůj, stejně už tam budem, ztratit se nemůže.‘‘ Zavolal na něj Kakashi a Sai zpomalil.
Naruto uháněl co mohl, až ho oslepila zář slunce, přivřel oči ale nezpomalil.
Když už mezi stromy zahlídnul poušť, zajásal. Zastavil se a rozhlédl se poušti, v dálce uviděl tři osoby mířící k němu.
Zaostřil, aby lépe viděl. Hned poznal Gaarru, který šel první a za ním Temari a Kankura.
Zamával jim a rozběhl se k nim.
„Tak už jste tady, kde máš zbytek?‘‘ Zeptal se ho místo pozdravu Kankuro.
„Jsou moc pomalí, teda jak to víte?‘‘ Otázal je překvapeně Naruto.
„Jsme posily.‘‘ Oznámila mu Temary.
„Takže vy půjdete s námi?‘‘ Podivil se pohledl na ně.
„Tobě to snad vadí?‘‘ Řekl Gaara naštvaně.
„Né, to byla jen legrace.‘‘ Začal se mu omlouvat a nasadil falešný usměv.
„Tady jste.‘‘ Ozvalo se z dálky.
„Tak konečně jsme všichni, můžeme vyrazit.‘‘ Pobýdl je Kakshi a vyrazili.
Akamuru po dvou hodinách našel stopu a všichni zajásali.
„Nejspíš jsou ve Zvučné.‘‘ Oznámil jim Kiba.
„Výborně, tak si dáme přestávku a já vám vysvětlím podrobnosti.‘‘ Zavelil Kakashi a usadili se na malé mýtince.
„Takže všichni víme že Sasuke utekl od Orochimara, z jakého důvodu to nevíme.‘‘ Začal Yamato a všichni přikývli.
„Ale také včera unesl Sakuru a nejen ji!‘‘ Doplnil Kakashi a všichni na něj vyvalily oči.
„Cože, unesl další!‘‘ Podivil se Sai.
„Podle správ s okolních zemí je to už padesát lidí.‘‘ Oznámil do ticha Kakashi.
„To je hrozný, proč je vůbec unáší?‘‘ zeptala se Hinata a pohledla hrůzou na Kakashi.
„Nejspíš je unáší kvůli pokusům z naší vesnice zmizelo několik lékařských přístrojů a jiné lékařské pomůcky.‘‘ Doplnil Gaara.
Naruto už dál neposlouchal ani nemohl, měl strach o Sakuru. Hrozně mu chyběla, zrovna se dali spolu dohromady a Sasuke to musí překazit. Založil ruku v pěst a utekl ostatní.
„Zachráním ji sám, já ji měl hlídat to já jsem to vše zavinil. Tak teď to musí napravit.‘‘ Rozhodnul se a přidal do kroku.
„Než si všimnou, že jsem pryč tak už budu daleko,‘‘ přemýšlel a skákal z jedné větve na druhou. Ani nevěděl kudy se jde do Zvučné, ale srdce ho vedlo samo. Zrychlil ještě víc, tušil, že Sakura ho potřebuje.
„Kde je Naruto před chvíli tady byl?‘‘ Zavolala Hinata na ostatní.
„Cože, kde je!‘‘ Divil se Sai.
„Musíme ho najít hned, pojďte.‘‘ Zavelil Kakashi a vyrazili.

Černovlasý muž přistoupil v vaně plné kostek ledu, ve které ležela úplně zmrzlá bledá žena.
Ještě žila. Pomalu ji vyndal hadičky z ruky a vyndal ji z vany. Pohledl ji do bledé tváře, stále byla krásná. Zanesl ji do své ložnice, kde ji položil na postel.
„Kdybys nebyla tak hloupá, měla by ses líp.‘‘ Řekl a ona ho stejně neslyšela. Několik minut ještě obdivoval její tělo, až pak se rozhodl půjde spát. Svléknul se a zatulil se k ní, oba je zakryl vyhřátou peřinou. Zachvíli usnul.

Později se Sakura začala pomalu probouzet.
„Co, kde to jsem?“ Pomalu otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Už nebyla v té vaně plné ledu. Ležela v prostorné, vyhřáté posteli, stále byla nahá. Byla zakrytá peřinkou, ale stále jí byla strašná zima. Nemohla se moc pohybovat, celé její tělo bylo ještě ztuhle a přišerně ji bolela hlava.
„Tak co je ti dobře.“ Zašeptal ji někdo do ucha. Pomalu otočila hlava, viděla nějakou černovlasou osobu, celá byla rozmazaná. Chtěla zaostřit, aby ho viděla lépe, ale nešlo to.
„Kdo jsi?‘‘ Vydala ze sebe těžce hned se zakuckala. Měla pusu plnou nějakou tekutinou.
Ta záhadná osoba ji dala misku pod pusu, hned do ní vyplivala tu tekutina. Byla zvláštní měla svítivou bílou barvu.
„Neboj už se uleví ti, teď si trochu odpočiň.“ Řekl a pohladil ji po tváři. Byla tak teplá, teplo z jeho dlaně ji proudilo celým tělem, chtěla aby tam ještě zůstal, byla ji hrozná zima. Hned na to upadla do hlubokého spánku.

„Tak co Sasuke žije ještě.‘‘ Oslovila ho Karin, když vešel do společné místnosti.
„Zatím jo, ale mám o ni strach.‘‘ Posmutněl Sasuke a sedl si do prázdného křesla.