Dvojčata 7-V doupěti

Rain narozdíl od ostatních zažila neklidnou noc, spíš ze strachu se bála usnout. Celou dobu byla schoulená v rohu a hleděla na dveře, za kterými se občas někdo ozval.
Ten co jí sliboval, že přijde, nepřišel. Nijak se ji po něm nestískalo, naopak byla ráda.
Znovu uslyšela kroky, usoudila, že zase nastane boj o koupelnu, ale nic. Kroky mířily k jejímu pokoji, on to nebyl její pokoj jen ho obývala. I hned se schovala pod peřinu začala se třást.
Osoba uchopila kliku a vešla dovnitř, blížila se k ní, Rain nevěděla co má dělat. Ta osoba uchopila peřinu a stáhla ji z ní. Tentokrát nebyl ten co ji zde zabydlel, stála před ní ještě rozespalá modrovlasá žena v pyžamku. Trochu se přestala bát, ale pořád byla ostražitá. Ta žena se na ni mile usmála.
„Mě se nemusíš bát.‘‘ Řekla mile a podala ji ruku. Trochu zaváhala, ale rozhodla se, že jí bude věřit. Modrovláska ji pomohla vstát.
„Já jsem Konan.‘' Představila se ji mile a pousmála se na ni. Chvíli tam stály, jako by ta modrovláska na něco čekala.
„Já jsem Rain.‘‘ Vydala ze sebe s třesoucím hlasem
„No tak pojď.‘‘ Vyzvala ji a spolu opustily pokoj, jakmile vyšla ven hned jí upoutalo okolí. Myslela si, že to tu bude vypadat strašně, podle toho kdo tu bydlel, ale mýlila.
Domeček byl slušně vybavený, od WC po televizi tu nic nescházelo.
„Tak pojď.‘‘ Pobídla jí, aby zrychlila tempo. Po chviličce došli do obýváku, kde seděl můžíček v oranžové masce a přepínal jeden kanál za druhým. Konan se u něj zastavila a zle na něj pohledla, jakmile si jí všiml lekl se, tak že ovládač vyletěl několik metru vysoko, měl štěstí že dopadl na stejné místo odkud mu vypadl.
„Co tu děláš?‘‘ Zeptala se ho jako by tu vůbec neměl být.Na Rain působil neškodně, spíš vypadal na malé dítě.
„Oni mě vyhodili, prý jsem na poker ještě moc malý.‘‘ Odpověděl ji smutně a sklopil hlavu.
„Co máš z toho a stejně, Itachi si vždycky schovává karty v rukávech.‘‘ Poznamenala Konan, aby mu alespoň trošičku pozvedla náladu.
„Tohle mu říkat nemusíš.‘‘ Dodala, šla někam jinam, Rain ji šla v patách, málem do ní i narazila.
Cesta byla dlouhá Rain už si ani nepamatovala cestu zpět. Vypadalo to, že Konan ví kam jde, což velmi udivovala, dům byl tak obrovský až to jen udivovalo, že je ještě nikdo neobjevil.
Konečně dorazili do jejího pokoje, Konan ihned zamířila ke skříni a začala se v ní přehrabovat. Rain se zastavila u vchodu a začala si pomalu prohlížet pokoj, jediné co jí udivilo bylo to, že tam stála postel pro dva.
„Nejspíš není sama.‘‘ Pomyslela si a pohledla na Konan, která už jí oblečení přichystala.
„Ale já oblečení mám.‘‘ Řekla ji udivěně a Konan se na ni zamračila.
„To jsou rozkazy máš si to vzít.‘' Oznámila ji vrazila ji oblečení do rukou.
„Pojď se rychle najíst nebo sem přijdou dřív a už tou nic nezbude.‘‘ Popohnali ji Konan, když se zastavila vchodu, při podledu do kuchyně a zdála být nesvá, deset židlí tohle na ni bylo moc.
Konan před ní postavila plný talíř, hned jí bylo líp. S plným žaludkem jí zavedla do jejího pokoje, hned si lehla a za chvíli usnula.
Dlouho si však neodpočinula, dveře se po pěti minutách otevřeli, ještě spala. Itachi pomalu vešel a potichu za sebou zavřel dveře, neštěstí jí to nezbudila. Pomalu přešel k její posteli a sedl si na kraj. Zadíval se ji do tváře, byla tak krásna. Chvíli myslel, že neodolá a vrhne se na ni. Pomalu se nad ni naklonil a pohladil ji po tváři, stále ještě spala. Rozhodl se, že se bude mírnit, tohle si nechá na jindy, zvedl se a potichoušku zase zmizet. Šel rovnou do Peinovi kanceláře pro pokyny, co s ní má dělat. Zaklepal na dveře a pomalu vešel, vypadalo to jako by na něj Pein čekla.
„Tak už jsi tu.‘‘ Řekl a pousmál se.
„Musíme co promluvit co s ní.‘‘ Pokračoval, Itachi se mezitím posadil na židli proti němu.
„Myslel jsem, že pro tento úkol budeš nejlepší ty.‘‘ Řekl a Itachi byl zvědavý co pro něj má.
„Musíš z té holky dostat co nejvíce informací o tom Uzumaky, je mi jedno jak.‘‘ Dopověděl, Itachi se pomalu zvednul a zamířil pryč.
„Tak si s ní můžu dělat co chci,‘‘ zeptal se ho čekal na odpověď.Pein se ušklíbl.
„Můžeš.‘‘ Odpověl mu jako by tušil o co mu jde. Itachi se ušklíbl a odešel.
„Tak co chci.‘‘ Opakoval si celu cestu zpět.
Pomaličku a otevřel dveře a málem mu vypadli oči z důlku. Rain se zrovna převlékala.
Byla jen ve spodním prádle, když dveře začali pomalu otevírat. Lekla se, hned se zabalila do deky, ten neznámí vešel dovnitř a zamkl dveře, tušila co mu jde a ihned začala couvat. Itachi k ní pomalu kráčel, viděl jaký má strach, ale to mu nevadilo.
Když už narazila do zdi, věděla že je v pasti. Ten neznámí se k pořád přibližoval. Za chvíli se ocitl až u ní, pohladil ji po tváří, ucítil jak se celá třese. Volnou rukou obejmul kolem pasu. Rain nevěděla co má dělat, byla zmatená, ihned se mu vyčkubla se sevření, ale udělala hroznou chybu.
Ihned ji svalil na postel a strh z ní deku.