Omyl nebo osud? 3: Asi je to pravda...!!!

Zavládlo ticho, přerušované pouhým cvrlikáním ptáků. Dívka na Kibu nevěřícne hleděla. Pak od něj odvrátila hlavu, zírajíc před sebe někam do prázdna.
Moment, co to říkal? Prej že jsem v Konoze. Já jsem... já jsem v Narutovi? Blbost! Vzchop se Evelyn, Konoha neexistuje, duchové taky ne a chytří politici už vůbec! Ale... přede mnou stojí Kiba Inuzuka a vypadá docela skutečně. Hele, tohle není skutečnost, jasný?! Určitě ses flákla do hlavy, jo, to bude ono! Ta zpropadená bedna. To světlo, byla tam bomba, ty jsi v bezvědomí a zdá se ti o Narutovi. Takže, tohle si vyjasníme. Nejsi v Konoze, nemluvíš japonsky a nevidíš kreslený postavičky! Černovláska právě prožívala docela složitý vnitřní boj.
Mladík si ji udiveně prohlížel. Pak se ale rozpomenul, co že to vlastně chtěl. „Co jsi udělala s Hinatou? A jakto že jsi jí tak podobná?!“
Jasně, je to sen, je to- Cože?! Pozvedla hlavu, zamračila se na něj. Vtom se z nedalekého křoví vynořila nějaká další postava s kapucí na hlavě, k tomu tmavé brýle na nose, takže bylo těžké odhadnout i pohlaví.
„Shino?“ hlesla udiveně. Dotyčný zbystřil.
„Kdo jsi?“ zeptal se bezvýrazným hlasem.
Jo, to bych taky ráda věděla. Taky by bodlo vědět kde to jsem, co tu dělám a kde je nejbližší cvokárna. Dane, dostaň mě odsud!
„Hej, mluvím s tebou, tak odpověz,“ řekl hlasitěji. Změřila si ho od hlavy až k patě.
Třeba je tohle jenom nějaký virtuální svět Naruta. Třeba jsem jenom postava, která se dostala do počítačový hry. No jasně, v tý bombě byl mikročip, kvůli němuž jsem tady. Rozhodně lepší teorie, než že jsem opravdu v Konoze. Tak jo, Shino je tu, Kiba a Akamaru taky... jestli přijde i Ino, ráda jí nakopu květináč. Danieli, jestli máš s tímhle vším cokoli společnýho, slibuju, že ti vytrhám všechny vlasy, zlomím ti nos a roztrhám ten plakát Dolly Buster co máš pod postelí!
„Jsi snad hluchá?“ Shino byl kupodivu stále klidný.
„A ty slepý? Proč pořád nosíš ty brýle?“
„Ono to mluví!“ ušklíbl se Kiba. Zpražila ho pohledem.
„Běž si vyhrabávat kosti!“
Udiveně pozvedl obočí.
„Kdo jsi, co tu chceš a cos udělala s Hinatou?“ zopakoval Shino.
„Jsem Evelyn, nic tu nechci a nevím kde je vaše Hinata,“ odpověděla poněkud otrávenějším tónem.
„Všiml sis, že je jí strašně podobná?“ zašeptal Kiba tiše, ale přesto dost nahlas, aby to slyšela.
„Cože?!“ zavrčela vraždeným hlasem. Zaťala ruce v pěst. „Ty jeden mrňavej-“ Sotva udělala první krok, už ji svíralo něco pevného.
Sakra! Hele, to je nějaká broučí technika. Počkat...!!! Brouci... spousta nožiček... velká kusadla...
„Ááááá!!! Sundejte tooo, sundejte tooo!!!“ V tu ránu se dala do běhu. Jakmile rozpažila, všichni brouci z ní opadali jako zralé švestky. Oba dva chlapci jen kulili oči. Zděšená dívka neustále pobíhala sem a tam, zběsile mávala rukama, řvala jako pominutá, přitom už na sobě neměla jediného broučka. Řítila se pořád vpřed, zřejmě ani pořádně nekoukala na cestu, takže než mohl kdokoliv cokoliv udělat, už vězela po pás v nedaleké řece. Chvilku tam zůstala zkoprněle stát, poté pomalu vylezla ven, mokrá jako potkan, objala si hrudník rukama a roztřásla se.
„Není ti nic?“ křikl na ni za běhu Kiba, Akamara s Shinem hned v patách. Evelyn celá rozklepaná svěsila ruce podél těla, které měla křečovitě zaťaté v pěst. Výraz v její tváři je donutil zastavit. Najednou začala prudce oddechovat.
„Teď... jste mě fakt naštvali!“ Rozběhla se na Shina a neznámo jak mu vrazila jednu pěstí. Ten letěl dlouhou trasu zase zpátky, přičemž nebýt jeho brouků asi by přistál hluboko zavrtaný v zemi. Hnědovlasý mladík na ni vytřeštil oči.
„Já... nesnáším... brouky!!!“ vrčela mezi oddechováním. Inuzukův týmový kolega se mezitím pracně zvedl ze země. Třel si levou tvář, která byla značně červená, ne-li už modrá. Kiba při pohledu na něj zamrkal a pak propukl v hurónský smích. Černovláska se přesto dál třásla odporem.
„Musíme tě přivézt k Tsunade,“ řekl najednou. Hnědovlásek se přestal smát, dívka se narovnala a Akamaru zakňučel.
„Co?!“ spustili oba dva unisono.
„Slyšeli jste. Musíme s tebou za Tsunade, hned.“
„Ty ji k ní chceš přivézt, protože ti jednu natáhla?“ popíchl ho Kiba.
„Ne. Vždyť se na ni podívej, to ona je z té legendy.“
„Eh?“ Opět promluvili ve stejnou dobu, čímž si od sebe navzájem zasloužili pobavený pohled.
„Prostě pojďte za mnou.“ Už ho to zřejmě přestalo bavit. Evelyn zvedla ruce v obraném gestu.
„Hele, za tu ránu se omlouvám. Za svoje věci taky, ale proto hned není důvod mě udávat nebo ne?“ Její oblečení tvořilo síťované tričko, přes to černé tílko a modré džíny spolu s bílými teniskami. „Navíc, já hned vypadnu, jenom musím najít nějaký počítačový portál, přes který se dostanu zpátky domů. Popřípadě se probudit ze zlého snu.“
Kiba i jeho pes naklonili hlavu na stranu.
„Tohle není sen. A co je počí... no, co to je?“
Černovláska pochybovačně přimhouřila oči.
„Děláš si ze mě srandu?“ zeptala se podezíravým tónem.
„Vy dva, jdeme za Tsunade, hned!“ Tentokrát už Shino zvýšil hlas.
„Ale-“ Než stačila něco namítnout, už z jeho rukávu vylezlo pár malinkatých broučků.
„Nééé!!! Dobře, dobře, jenom ty fujtajxly schovej!!!“ Evelyn už zase ječela. Mladík přikývl a stáhl své brouky zpět.
„Myslím že se dohodneme.“
Jejich průchod vesnicí nebyl ani z části tak klidný, jak si Evelyn přála. Všichni na ni civěli, ukazovali, někteří dokonce dostali panický strach. Ze všech sil se snažila nedívat se na ně. Došli k největší budově v Konoze, kterou už samozřejmě moc dobře znala. Po vyšlapání neuvěřitelného počtu schodů stanuli před obrovskými dveřmi do kanceláře Hokage. Evelyn pískla.
„Páni, nevěděla jsem, že jsou vážně tak velké.“
Kiba se jejímu údivu malinko pousmál. Shino dvakrát rázně zaklepal, načež se z místnosti ozvalo hlasité „Dále!“. Černovláska šla úplně vzadu, plná obav, co ji uvnitř čeká. Zavřela za sebou a pak se pomalu otočila. Pohled jí nejdřív spočinul na obrovském, až ke stropu sahajícímu štosu papírů, pak na nadměrně vyvinuté blondýně se dvěma culíky hned za ním.
„Hokage-sama, myslím že tohle vás bude zajímat.“ promluvil Shino. Tsunade zvedla hlavu.
„To-to snad není možné!“ zašeptala v pravém úžasu. Chlapci následovali směr jejího vyjeveného pohledu. Kupodivu směřoval přímo na Evelyn.