Día y Noche / Dnem i Nocí 4

Kapitola 3.

Probuzení …

Kde to jsem?Jsem mrtvá?
Ne …
Kdo si????
Ty …
Já???
Ano…
To teda ne …Jak-?
Jsem „to“ uvnitř tebe …
Ty si ten, co je držen pečetí???
Ano …
Kde to potom jsem, když ne v pekle???
Uvidíš …

Hlas zmizel a dívku prudce ozářilo světlo. Viděla rozmazaně a tak párkrát zamrkala čímž zaostřila. Koukala na bíle vymalovaný strop.
„Probouzí se …“ slyšela někoho zašeptat. Všimla si, že je v nějakém pokoji. Pootočila hlavou, ale ten pohyb způsobil bolest v celém těle.

Spatřila dvě postavy schované ve stínu. Oba dva byli muži. Pokusila se zaostřit víc. Nakonec si všimla, že to byl ten ninja, co jí spolu se svým týmem přepadli při zpáteční cestě z Orochimarova sídla. Pomalu se jí vybavovalo, co se vlastně stalo.
Druhého muže neznala. Byl mohutný a měl bylé vlasy. Nevypadal zrovna nejmladší.
Však jako první se ozval :
„Vítej mezi námi … konečně si se probudila,“ usmál se na dívku na lůžku Jiraiya.
/Usmívá se ???/ pomyslela si Yasui. /Nejsem náhodou jeho nepřítel?/
Na rozdíl od sannina se Kakashi zamračil.
„Kdo to jsem?“ dostala ze sebe chraplavým hlasem.
„V nemocnici,“ ozval se stříbrovlasý muž s páskou přes oko ve kterém ukrýval Sharingan.
„V Listové že?“ tvář se jí zkřivila.
„Ano,“ Jiraiya se na dívku nepřestal usmívat.
Snažila se posadit, ale chytla jí křeč a skoro celé tělo se svíjelo v bolestech. Dopadla zpátky na lůžko.
„Být tebou tak bych to nedělal. Měla bys být ráda, že si to vůbec přežila,“ Kakashi vystoupil ze stínu blíž k lůžku.
„Pfff,“ odfrkla si Yasui.
/Proč se s nimi vůbec vybavuju? Jenom, co se uzdravím, tak odtud zmizím!/ pomyslela si.
Jakoby Jiraiya přesně vytušil myšlenky.
„Zapomeň na to, že utečeš. Hlídáme tě mi a ujišťuji tě, že i kdyby si nějakým zázrakem přes nás unikla, tak tě venku čeká pár jednotek z ANBU.“
„Taková pocta? To si ani nezasloužím … tolik ninjů,“ odsekla a převalila se na bok.
/To se ještě uvidí …/ pro sebe se usmála.
Než se nadála, znova usnula.

„Jak je na tom?“ stála Tsunade nad dívkou v ruce držící papíry.
„Její stav se výrazně zlepšil. Vypadá to že do dvou dnů bude v pořádku …“ odpověděla Sakura.
„Opravdu? Tak rychle?“ podala jí papíry a sama jí překontrolovala dokud spala.

***

„MŮŽETE MI NĚKDO VYSVĚTLIT, JAK JE MOŽNÉ, ŽE SE DOSTALA LISTOVÝM DO RUKOU?!?!?!“ rozječel se hystericky na celou místnost Pain v sídle Akatsuki. Ta se ozvěnou otřásla i se sedícími uvnitř jí. Všichni zarytě mlčeli.
„Slyšela jsem, že na ní byli tři z toho ten kopírovací ninja Kakashi.Prý jí přepadly, když se vracela z Písečné,“ pípla Konan.
Pain udeřil prudce do židle vedle sebe. Ta odlétla a roztříštila se o zeď na drobné třísky.
„MUSÍME JÍ DOSTAT ZA KAŽDOU CENU ZPÁTKY!!! JE VÁM TO JASNÝ?!“ přelétl všechny pohledem.
„Jít do Listové??? To je sebevražda …“ namítl Deidara. Jenže za chvilku zbledl a zarazil se víc do sedačky. Jejich vůdce na něj hleděl děsivým pohledem.
„Eh … mm… říkal jsem žádný problém,“ zakoktal se a uhnul pohledem.
„Já se o to postarám s Kisamem postarám,“ přihlásil se nečekaně Itachi.
„Dobře …“ řekl už klidněji Pain.
„Dejte si pozor!“ přelétl pohledem ty dva.
„Doufejme, že ta holka nežvanila,“ hrál si se svým náboženským řetízkem Hidan.
„Radši by chcípla než aby něco řekla. O to se nebojím …“ řekl vážně Pain.
„Ostatní už máte úkoly daný. Zasedání je u konce,“ s těmito slovy zmizel ve dveřích. Za chvíli se za ním vytratila Konan.
Stál u kraje místnosti a pozoroval knot svíčky se kterým si hraje plamínek. Hloubal v myšlenkách.
Však někdo mu na rameno položil ruku.
„Klid oni už to zařídí …“ zašeptala Konan.
„Doufám, že jí ty pitomci z Listové nic neřeknou. Nepotřebujeme, abychom ztratili Yasui. Je pro nás neskutečné cenná a dalo mi práci jí vychovat po svém. Ještě, aby se dozvěděla pravdu a zůstala u Listové. Potom bychom byli v opravdu špatné situaci …“ zavrčel.

***

Yasui už byla zdravá. Poslední dny u ní trávil čas nejen Kakashi, Jiraiya ( jak už se dozvěděla jeho jméno ), ale přišel za ní i ten žlutovlasý kluk. Měla z něj takový divný pocit. Naruto za ní chodil každý den. Mluvil s ní i když ona byla zticha a snažila se ho ignorovat. Jenže to nešlo. Byl nekonečně ukecaný.
Nakonec to vzdala a poslouchala. Najednou v ní něco poskočilo.
/Ten kluk, jako by znal něco co já ne, jako by se cítil někdy podobně…/ nechtěla to přiznat, ale v duši jí tíhl smutek. Nikdo se s ní takhle nikdy nebavil. I když byla jeho nepřítel, tak se jí snažil rozesmát. Došlo to až tam, že se nakonec musela otočit, protože už jí cukaly koutky. Opravdu se měla chuť smát. Ne škodolibě a hrozivě. Nýbrž od srdce a upřímně. I ten Jiraiya se choval stejně. Další dny roztál i kopírovací ninja Kakashi …
/Proč??? Proč jsou takový, když já jsem krutá … patřím k Akatsuki … musím být taková jako dřív!!!/
Jenže chtěla to tak opravdu ??? Začínala cítit věci jinak … pociťovala to, co dřív neznala. Dnes s nimi prohodila slovo. Když už to vypadalo, že by mohla říct něco dalšího, vtrhla do místnosti Tsunade.
„Tak, to je dobře, že si vzhůru…“ opřela se o stěnu místnosti a upřela pohled na ní.
Naruto zaklel. Věděl, že Yasui jí nemá ráda. Viděl, jak se dívka zamračila.
„Takže určitě víš co-,“
„Nikdy vám nic neřeknu … myslíte, že jsem hloupá?! Nikdy je neudám!!!“ zavrčela Yasui a posadila se. Kakashi v duchu zaklel. Tsunade to překazila. Dívka se jim zdála být hovornější a vypadalo to, že není zas tak zlá.
/Je to špatný, ale trochu jsem si na ní zvykl …/
Jiraiya jen protočil očima.
„Viděla si ty lidi ??? Vím ,že ano … pozorovali vesnici z okna. Všichni ty lidi, děti co se smějí a poskakují … co běhají za rodiči, jsou v ohrožení. Den co den Akatsuki plení i jiné vesnice. Lidé umírají někdy až hroznou smrtí!!! A přesto je chráníš?!“ Páté tikala žíla na čele.
„Jsem s nimi. Ujali se mě, když jste vyvraždili moji vesnici … vychovali mě. To oni jsou má rodina!!!! To vy jste MI ZABILI RODIČE!!!“ rozkřičela se dívka a prudce vstala. Zavrávorala a Naruto jí chtěl pomoct, ale odstrčila ho od sebe a poodstoupila od něj.
„Ach tak tohle ti nakukaly … víš ty vůbec co je pravda holka?! Vždyť ty ani pravou pravdu neznáš!!!“
„NE TICHO!!! LŽETE!!! Říkali mi že mi budete chtít nakukat všechno jen, abych vám řekla něco o plánech o nich!!! Ale já vám nevěřím!!!“ křičela na Tsunade.
„Uklidni se …“ snažil jí uklidnit Kakashi.
„Ne!!!Nešahejte na mě! Nevěřím vám !!!“
„Nebuď hysterka… nemyslíš si, že si na to dost velká??“ uťala jí hokage.
„ … nikdy vám nic neřeknu i kdybyste mě měli zabít …“ nasadila ten její hrozný pohled. Naruto se na chvíli zalekl.
„Fajn … budeš tu trčet tak dlouho dokud se nevzpamatuješ!“ kývla Pátá hlavou na všechny ostatní v místnosti a ty se za ní vydali.
„A nepokoušej se utéct. Všude sou jednotky, kterým nezdrhneš!!!“ práskla za sebou dveřmi.
„To se ještě uvidí …“ zašeptala Yasui.
Takhle to šlo i další den. Však Naruto ani Kakashi s Jiraiyou se u ní neobjevili.
/Proč se cítím tak … hrozně?/ stála opřená o rám okna a hleděla ven. Tam dopadali studené kapky na zem, domy, trávu i stromy. Bylo to jako kdyby nebe plakalo.
Byl to pocit samoty. Zároveň pocit z toho, co jí včera řekla Tsunade. Donutilo jí to přemýšlet leč nechtěla …
/Co když … co když opravdu neznám pravdu?/
„Blbost!!! Strýček by mi nikdy nelhal !!! Pain by to neudělal! Vždyť se mě ujal a vychovával jako vlastní !!!“ okřikla sama sebe. Jenže to nestačilo … sama měla pochyby.

Po obědě opět přišla Tsunade. Jako vždy Yasui zapírala, jenže už ne tak vzdorovitě. V jednu chvíli váhala, ale nakonec znova začala svým nepříjemným tónem.
Pátá se u dveří zasekla.
„Víš možná ti to jednou dojde … možná zjistíš, co je to přátelství a co láska. Možná ti dojde, že Naruto vynechal klidně trénink na kterém od dětství tvrdě dře a nevynechává jen pro to, že za tebou přijde. Neuvědomuješ si, že možná pro něj si kamarádka. Až si přiznáš realitu a budeš chtít znát pravdu … tak přijď. Proč bych ti měla lhát o tvé minulosti? Já jí znám. Kakashi a Jiraiya-sama taky. Víme, že nám nic nepovíš i kdybychom ti řekli pravdu.Zamysli se nad sebou … si mladá a tak nezahazuj svůj život,“ po těchto slovech se za hokage zaklaply dveře.
Yausi se Tsunadiny slova zavrtaly do hlavy jako červotoči do dřeva. Hlodaly jí a hlodaly neustále bez přestání.

Neuvědomuješ si, že možná pro něj si kamarádka …vynechal svůj trénink jen kvůli tobě … proč bych ti měla lhát o minulosti??? I kdybychom ti o ní řekli, stejnak by si nám nepověděla o Akatsuki, to mi víme … Zamysli se nad sebou … nezahazuj svůj život …

„Třeba … ne to ne … ale co když … co když opravdu … co když mají důkazy??? Pain neměl nic, co by mi dokázalo jeho tvrzení …“ chytla se za hlavu.
/Musím odsud zmizet!!!/
Pod nemocnicí se mihl stín. Yasui zbystřila …
/Tora!!!!!/ vzpomněla si na svého tygra.
/Jak jsem mohla zapomenout!!!!/ cítila jeho přítomnost. Byl tu, aby jí pomohl ven. Ona je zdravá. Na Tsunade hrála, že jí ještě není dobře … a ta jí to uvěřila. Proto jí tu nenechala hlídat. Myslela si, že nemůže utéct!
„To je moje šance!!!“ pobrala všechno co našla a oblékla se.
Neměla tu sice své zbraně, ale teď bylo hlavní dostat se pryč. Po tichu otevřela dveře chodby. Stály tam 4 ANBU.

´Jsem tu Yausui … přišel jsem pro tebe !!!´ ozval se jí hlas v mysli. Byl to tygr. Telepatií a nejen tím jí upozornil na příchod.
„Je čas !!!“ vykřikla, když viděla mihnout se stín v zatáčce na konci chodby .
Vyběhla ze dveří zrovna ve chvíli, kdy ……………….