Akatsuki Chronicles Chapter 2 - Akatsuki na obzoru

Dalšího dne:
"Dneska budeme trénovat mimo vesnici, takže pojďte za mnou." oznámil jim Yuura.
"Jo, a pročpak tak najednou?Po celých šest let jsme museli trénovat uvnitř vesnice, tak proč tak najednou? Aha je v tom nějaká finta, že?" ozvala se podezřívavě Kaori.
"Hmm, jednou začít musíme, a navíc je to hra....o přežití." vysvětlil jim Yuura a zatvářil se tajemně.
Všichni si tedy sbalili vše potřebné a vydali se na cestu. Obě dívky věděly, že jim Yuura určitě neříká pravdu.

Po třech dnech.....
"Tak a jsme tady."prohlásil Yuura, když se konečně po třídenním trmácení pouštěmi zastavili.
"Cože?! Tady jako máme trénovat?" rozhořčila se Kimi.
"Ne tady.Půjdete ještě tak čtyři kilometry severně a budete na místě.
"Tak tedy sbohem." rozloučil se Yuura a zmizel. Kimi s Kaori se po sobě znepokojeně podívaly.
Ani jedné z nich se nelíbil výraz "sbohem" na místo výrazu "na shledanou".
Vydaly se tím směrem, ale byly více obezřetné.

Na "místě":
"To je, ale zapadákov!" povzdechla si Kimi.
"Tak co bude s tím tréninkem?!" ptala se Kaori.
"Ale, ale, tak přece jen jste přišly." ozval se něčí hlas a odněkud vylétla sprška kunaiů a shurikenů.
Jenže v polovině cesty se zastavily.
"Hmm takže víte jak se tahle hra hraje." řekl "ten někdo" a vystoupil zpoza svého úkrytu. S ním se ukázaly další čtyři postavy. "Pan neznámý" a jedna postava, a s ním byly jen takové stíny.
Ostatní tři šlo dobře rozpoznat. Jedna z nich byl mužík v oranžové masce s jedním otvorem pro oko. Druhá byl blonďatý mladík a poslední byl černovlasý muž (ale rozhodně mu bylo pod třicet) a všichni měli na sobě černé pláště.
"Je mi vážně líto, ale budeme vás muset zabít." oznámil jeden ze stínů.
"Proč jako?!"zeptala se Kimi.
"No...řekněme, že nám překážíte v cestě. Jste pro náš jobnebezpečné." vysvětli stín, který měl v očích to slavné doujutsu - Rinnegan. Kimi právě něco pochopila.
"Nechceš nás mít ve své organizaci, NAGATO?"
Těmihle slovy šokovala ty tři, co nebyli stíny.
Vypadalo to, že "pan záhadný" o něčem přemýšlí.
Nakonec řekl: "Budete bojovat s jedním Akatsuki - s Itachim, a když uznám, že vaše schopnosti budou naší organizaci prospěšné, tak vás přijmeme."
Kimi s Kaori přikývly a postavily se do bojovné pozice proti Itachimu.
Ostatní ustoupili do vzdálenosti, kterou považovali za bezpečnou.
"No teda, ten tvůj brácha vypadá pěkně slabě." poznamenala Kaori šeptem
směrem ke Kimi.
"Jen počkej, není zas tak slabej, jak si myslíš. Však uvidíš, mrkla na ní Kimi.
"Jo? Tak teda uvidíme." souhlasila Kaori a nahlas směrem k Itachimu poznamenala: "Vypadáš slabě!"
"To si jen myslíš." odsekl jí Itachi v klidu.
"Dobře tedy, vsadíme se. Pokud se podaří sundat mi kápi z hlavy, uznám, že máš nějakej ten talent. Platí?" navrhla mu Kaori posměšně.
Itachi se nechtěl nijak zesměšnit před těmito dvěma dívkami, a tak souhlasil.
Kaori a Kimi se na sebe podívaly a téměř vzápětí vytvořily pečetě a zvolaly:
"Svolávací jutsu!" Kimi dodala "havran" a Kaori "krokodýl."
Vedle nich se objevili veliký havran a ohromný krokodýl.
"Nazdárek Kondayo!" pozdravila Kimi svého havrana.
"Také tě zdravím, Kimi." řekl Kondayo, který byl jen o něco větší než Deidarovi hlinění ptáci. Kondayo měl obrovská křídla posetá ostrými ostny.
Jeho zobák je ostřejší než břitva a jeho drápy jsou plné smrtelného jedu.
"Zdravíčko Ite!" křikla Kaori na svého "mazlíčka" a vyskočila mu na hlavu.
"Hele Kaori, už jednou jsem ti řek´, abys mi říkala mým celým jménem!" ozval
se podrážděně krokodýl.
"No dobře no, ITARE - sama!" zdůraznila Kaori krokodýlovo jméno.
No...Itare vlastně nevypadal ani tak jako krokodýl, spíš jako drak.
Na hřbetě měl ostny, které pokrývala jasně fialová tekutina - jed. Jeho drápy, zuby a šupiny byly tvrdé jako ocel.
"Tak koho mám zabít?" zeptal se automaticky Itare.
"Támhletoho červíčka před námi." vysvětlila Kaori a posměšně zdůraznila slovo "červíček."