Jak zachránit život 1
Část první
Ztrácíme svoje nebe.
Ztrácíme svoje přesvědčení.
A ztrácíme svoji víru …
Jenom pro to, že děláme chyby. Že svět dělá chyby.
A my … Nepřestáváme se z nich učit.
Nepřestáváme z nich mít strach.
Pořád se díváme dopředu a hledáme svoje štěstí.
Pořád otevíráme zítřky a snažíme se v nich najít dobrou budoucnost …
Naproti tomu, nevydařené včerejšky uzavřeme na pět západů
a vhodíme do proudu myšlenek,
které jsou odkázány z naší hlavy ven …
„To by mohlo pro dnešek stačit!“
„Cože? Vždyť jsi napsala jenom pár znaků! Takhle tu moji biografii nesepíšeš, poslyš …“
„Hmm … Ale jsem zvědavá, kolik smysluplnejch vět bys sepsal ty,“ vyplázla jazyk a muž naproti ní jenom mlčel. Žena se ušklíbla, potěšeně. Protože už zase nedokázal změnit její rozhodnutí. A ta bezbrannost jí na tom přišla vtipná. Kouzelná. Milá … No dobře. Zřejmě bylo zbytečné, tolik se rozplývat.
„A jak se ti to vůbec líbí?“ usmála se. Dala do těch pár řádků myšlenky, které se jí v hlavě honily už několik let. Měla je sepsané za několik minut, kdyby se nesnažila psát tak pěkně, tak možná ještě rychleji, ale popravdě to byla záležitost celého jejího života. Tedy, té jeho lepší části. Každý život se totiž dělí na začátek, konec a něco mezi tím. Ale ona ho dělila na ‚tu fajn část‘ a na ‚něco, co už si nepamatuju‘. Nepamatuje, alespoň před ostatními.
Muž, který jí nahlížel do papíru, pokrčil čelo.
„Nechápu hned tu první myšlenku,“ zamračil se. Alespoň přiznal, že něco nepochopil … Ne jak ti chytráci, kteří všemu přikyvují a potom odejdou ještě zmatenější, než byli předtím.
„Ztrácíme svoje nebe?“ pozvedla obočí.
„Hmm …“
„A co na tom nechápeš?“
„Já nevím …“
Aha?
„Prostě … Asi všechno.“
Žena se zamyslela. Dá se to nějak vysvětlit? Ona to chápe, ale jak tu svoji myšlenku může předat někomu … tak nechápavému?! Alespoň jí tak někdy přišel. Teď určitě.
„No, to, že ztrácíme svoje nebe … Ono …“ Nedá se to vysvětlit. „No …“
„No?“ usmál se. „Taky nevíš?“
„Jistěže vím! Chápu všechno, co jsem kdy napsala …“
„A že toho bylo hodně. Já myslel, že tohle byla tvoje prvotina,“ usmál se ještě víc.
„Hele, už jsem napsala … třeba pár dopisů do Uzu no Kuni! A ty jsem vždycky chápala. Jenom si nemysli!“ odfrkla si uraženě. Ale jak mu to může vysvětlit? Chce, aby to pochopil … „Víš, Minato, Nebe … To je věc, kterou každý cítí nějak jinak.“
Mladý muž naproti ní se zamračil.
No jistě … Už teď neví, o co tu jde.
„Vážně?“ založil ruce za hlavu a přitom se omluvně usmál. Ale žena se zašklebila.
„Hej.“
„Co,“ pokrčil čelo, „ty víš, že se v takovejhle věcech vyznám asi tak dobře jako ty v .. v,“ zamyslel se, „ehm … v –“
„V důležitosti přitlačení na razítko, když chceš, aby se otisklo celý?“
„Přesně! Teda … Ne! Hej, neutahuj si ze mě,“ zamračil se. „Náhodou … Razítkování je důležitá věc a je těžký to umět správně.“
Žena se usmála a naklonila se k němu trošku blíž.
„Nepochybně, pane Hokage,“ zašeptala s mrknutím.
„Paní Hokagová …“ pochopil Minato a jemně ji objal kolem pasu, aby si ji k sobě mohl přitáhnout, „Vy ani nesmíte pochybovat o svém muži,“ usmál se.
Žena přiblížila svůj obličej k tomu jeho a na tváři ucítila jeho dech.
„Pane Hokage,“ naklonila se s úsměvem ještě blíž, ale vyrušilo je bouchnutí dveří. Prásk! Rychle se od sebe odtrhli a žena sklopila svůj pohled. Přistiženi při činu. Kým?
„Ahojte vy dva,“ zakřičel hluboký hlas vesele.
Jiraiyou …
„Sen-senseii!“ ohradil se Minato překvapeně namísto pozdravu a neznatelně si oddychl. Ti dva sice byli manželé, odtrhli se spíš pro to, že … se vylekali. Jiraiya se snad nikdy nenaučí vcházet potichu. „Co … Co- “
„Máš to, Kushino?“ otočil se bělovlasý muž na náhle zrudlou ženu, která stejně rychle zase nabrala normální barvu a od stydlivého klopení očí přešla k širokému úsměvu.
„Co tak hrr, Jiraiyo-sensei?“ pokrčil čelo Minato, ale jeho žena zvedla papír s pár sloupečky znaků a s pyšným úsměvem ho předala do rukou sannina.
„Spěchám,“ mrkl muž a v rukou sevřel bílý papír. V lázních mají zřejmě narváno … V dámských lázních.
Žena pečlivě studovala mužův výraz … Ale kupodivu jí přišel pořád stejný. Rychle přelétl text, bez změny výrazu sklopil ruku a podíval se na ni.
„Krátký,“ vzdychl.
„Ale … Vždyť je to jenom začátek .. Já myslela, že …“
„Myslelas, ale nedomyslelas to,“ usmál se najednou sannin a Minato vedle si vesele odkašlal. Říkal jí to, přece. „Hele, zítra mi dáš povídku, ne pět znaků, ale celou povídku. A ať to má hlavu a patu,“ přisadil si.
Kushina najednou zbělala.
„Celou … Povídku? To … To nezvládnu!“
„Prostě se řiď tím, co sama cítíš,“ přikývl. „Jestli jsi Minatovi slíbila, že mu sepíšeš jeho život, měla bys trošku trénovat, ať se to potom dá číst.“
Byl zkušenější, za sebou už měl několik vydaných příběhů a prý mu právě schvalovali první knihu, ale nikdo nevěděl, co je na tom pravdy. Každopádně, Kushina ho musela poslechnout. Slíbil, že ji něco naučí … A ona si myslela, že základ aspoň trošku má. A tu Minatovu biografii chtěla sepsat … Koneckonců, má pro to svoje důvody …
„A o čem mám psát?“ vyvalila oči. Vážně, nevěděla …
„Třeba … Třeba trošku víc rozeber, jak jsi myslela to ‚Ztrácíme svoje nebe‘. Já to taky moc dobře nepochopil.“
Kushina zamyšleně přikývla.
„Tak jo … To bych … Jiraiyo!“ vzhlédla najednou naštvaně, „Vy jste poslouchal za dveřma?!“
Minato vedle ní znovu zakašlal. Tentokrát mu zaskočilo v krku.
„Ji- Jiraiyo-sensei! Jak často to děláte?“
Sannin se omluvně usmál.
„Jenom teď … Pane a paní Hokagovi,“ zazářil. Teď si z nich bude utahovat pěkně dlouho … „Já už jdu, hrdličky, a tu povídku chci mít zítra v rukou, dobře?“
„Zítra?“ vydechla Kushina. „To … Nestihnu!“
„Kdo chce psát, nesmí spát! To je přece všeobecně známý,“ usmál se sannin a pomalu přešel ke dveřím. Ještě pořád v ruce svíral papír s jejími myšlenkami. Zřejmě se mu líbil a nehodlal jí ho vrátit …
„Tohle teda slyším poprvý,“ ohradila se žena, ale Jiraiya už zmizel za hnědými dubovými dveřmi.
„Takže dneska v noci už něco máš?“ vydechl Minato zklamaně, ale zároveň se usmál.. „Paní Hokagová?“
Už zase? No dobře …
V místnosti, kterou úplně pohlcovala tma, se rozsvítilo malé světýlko. Taková tečka, ve vší té černi, malá, aby nikoho nebudila, ale dostatečně velká, aby ozářila stůl, blok papírů a pár červených tužek. Trochu jejího zlata dopadala i na stěnu. Na tu krásnou krajinu Země víru, ze které žena pocházela. Kdysi jí tenhle obraz vyrobil její strýc … Umění měli v rodině. Alespoň trošku … Nikomu, kdo sem přišel, ten obraz tak krásný nepřipadal. Pár šmouh (stromy pravděpodobně), krucánků (víry v řece?) a nic víc. Ale pro ni měl svoji cenu. A Minato to respektoval dokonce tak, že dovolil, aby ta hrůza visela všem jejich návštěvám na očích.
Kushina se podívala na malé modré hodiny, které stály přímo pod bílou lampičkou. Čtvrt na jedenáct. Z ložnice se ozývalo tlumené chrápání … Zřejmě může začít psát.
Trochu pohnula světlem, aby líp viděla na papír před sebou, pohodlně se zabořila do měkké židle a do ruky uchopila jednu z pěti tužek, které tu ležely. Nerada strouhala, takže když se zlomí, jednoduše si vezme novou … Když je manželka Čtvrtého Hokage, může si to dovolit, nebo ne?
„Ale o čem budu psát?“ zašeptala potichu. Snad jako kdyby mluvila s papírem … Snad jako kdyby doufala, že jí nějak odpoví. Ale mlčel, pitomec.
„Co to říkal Jiraiya? Řiď se tím, co sama cítíš?“
Ale co vůbec cítím?
„Ztrácíme svoje nebe …“
Měla bych napsat o tom, jak …
Krátce přivřela oči a zadívala se na tužku před sebou.
„To je moc osobní,“ zamračila se. Tužka taky mlčela. „Ale co … Můžu to zkusit. Spisovatel by měl umět napsat všechno.“
Rázně přikývla a položila špičku tužky na vrchní pravý roh papíru
„Jen do toho,“ usmála se a zhluboka se nadechla.
Napsala první znak …
***
Tohle je začátek strašně krátký série ... Odhaduju tak 3-4 díly celkově ...
Tahle povídka pro mě bude hodně důležitá ... Slibuju, že si na ní dám záležet nejvíc, co jsem si kdy dala, protože do ní chci dát jeden příběh, možná že zvláštní příběh ... Nebude to akční bojovka, ne, tímhle příběhem se budu snažit všímat si lidí, chování, pocitů ... A samozřejmě, bude tu trocha toho tajemna a fantasy, jak už jste u mě asi zvyklí 
Ale zase, nebude to filozofický pojednání, to se nebojte ... Bude to prostě ... Příběh
Už dlouho jsem se k němu odhodlávala, je to jeden nápad, kterej bych chtěla možná použít i dál (ale to už zřejmě neuvidíte ^^) a potřebovala jsem nějakej rámec ... Rámec máte tady Jak jinak, než MinaKushi. Mě se o nich prostě píše nejlíp, a když jsem si říkala, že na týhle důležitý "odbočce" si dám záležet, rozhodla jsem se právě pro ně ...
Víte, u týhle povídky pro mě bude každej komentář důležitej. Každý jenom slovo, který mi pošlete ... A proto vás o to slovo nebo větu prosím ... Alespoň o to. Děkuju vám moc ...
Pokračování - Část druhá
***
Uzu no Kuni = Země víru = Vlast Kushiny Uzumaki
Mise V:
Ta Kushinina slova byla krásná. Ztrácíme svoje nebe. Vybízí to k zamyšlení. Nevím jestli je pravidlem, že povídky o Kushině a Minatovi musí být vždy roztomilé, ale tato je. A šmírující Jiraiya byl velmi příjemným zpestřením
A teď jsem velmi zvědavá, co Kushina nakonec sepíše, doufám, že v příští kapitole na mě čeká úryvek
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
je veliká škoda, že to bude takhle krátký, protože ten začátek je senzační, ale asi by to nemělo tu svou hloubku, tak tu radši nebudu polemizovat a vydám se do dalšího čtení.
Tak to čtu až teď.
Díky Ti.
Mno nic, povídky od Tebe čtu radši až dokončený.
Je to úžasný a takový, no.. procítěný, nádherný.
MinaKushi 4ever. Prostě skvělý.
Komu nešibe s námi, tomu s největší pravděpodobností šibe s někým jiným...
zatim sem precetl prvni dil na druhej bohuzel nebo snad bohudik? neni cas
nobylo by mozna lepsi psat mensi dily mozna to nekomu nevadi ale me to pochvilce prestane bavit cist 
proste jak furt otacim tim koleckem abych se o neco malo postunul :)a ted k povidce 
je to v celku dobry teda kdyz nebude zadna akcni scena tak to nebude ono 
a taky uz me celkem minato nudi pises nadherne ale me uz to nebavi 
nwm mozna je to uz tim ze sem tvojich povidek precetl hodne 
Veľmi pekný začiatok a....bude skvelá =) To ešte skonštatujem aj potom. Napísala by som toho viac, ale jednoducho aj tak nemôžem dať svoje myšlienky sem, pretože by to bolo ťažké a za druhé som sa prejedla hrozna, takže sa niekto hlási ^^"
Hmm ... Heleďte ... Děkujuuuuu!
Popravdě ... Není to pokračování Chránit, ale něco to bude mít společný ... (To se už dozvíte asi brzo xD)
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Kdo chce psát, nesmí spát! Čo mi to len pripomína? xDD
No a teraz k poviedke...
Minnie, ty vieš ako zaujať čitateľa. Dosť, že tam dáš tento skvelý párik, oni sú už aj vzatí. A Kushina sa vrhá na písanie. Vieš, ja nepotrebujem boje, akčnosť, uvítam to, ale nevyžadujem. Preto som naozaj rada, že začínaš s niečím takýmto. Zase niečím nový, odlišným... A veľmi pekným a zaujímavým...
Už som celá nedočkavá z pokračovania
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Och... při čtení jsem úplně zapomněla dýchat!! To co chci napsat se tu už mnohokrát objevilo... krásné, kouzelné, nádherné, poutavé.. I já už trochu doufala, že to bude to pokarčování Chránit, ale jak jsem dočetla to poslední slovo, řekla sem si, že ikdyž to není Chránit tak je to stejně tak úžasné!
neznám žádného jiného člověka na světě, co by psal tak nádherné povídky na MinaKushi. Tohle je prostě skvost .. :)Už tď se těším na další díl a tenhle díl si určitě ještě přečtu *třeba hned teď xDD*
Nikdy som si nemyslela, že by sa Kushina mohla venovať niečomu, na čo treba trpezlivosť... Ale páči sa mi to
Zase jedna z povíde, od kterých se nelze odtrhnout, ať člověk chce sebevíc. Už jenom párem MinaKushi jsi mě k tomu připoutala, co teprve, když je to povídka v tvým originálním anenahraditelným stylu?
Krásný díl!
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista
Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza!
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/
tobe tyhle postavy proste slusi!
tahle povidka je takova.. takova.. jak to rict? hrejiva.. napsana srdcem..
jde videt ze je mas opravdu rada.. (a nejen z tehle ff to je videt)
proste.. tesim se na dalsi dil..
vidim, ze hvezda konohy.cz se dala do svyho zivotniho dila
ale ja verim, ze at bude tahle povidka sebedokonalejsi (a aspon podle prvniho dilu to vypada, ze dokonala bude), ty priste napises neco jeste lepsiho!
nechapu ty lidi, ktery tohle umi a musim je obdivovat...
uz zase nema muj koment hlavu ani patu, to se mi stava vzdycky kdyz si prectu neco tak krasnyho a snazim se to nejak pochvalit...
pro ty, kdo to nepochopili: JE TO KRAAAASNY
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Hmm, hľadím do svojej hokagovskej krištáľovej guľe a vidím v nej úspech. Áno, úspech, nič iné túto sériu nečaká. Ehh,no dobre zasa mi šibe, už sa vrátim k normálu
. Nie vážne, začína to naozaj krásne a kedže do toho chceš dať zo seba všetko, tak to je naozaj odkázané jedine na úspech. Tvoj štýl písania je taký jedinečný,Min, taký krásny, že ked raz človek začne čítať niečo tvoje, tak ho to proste pohltí a automaticky sa stáva na tebe závislí, rovnako ako ja, ale to už iste vieš 
.
Myslím, že přesně na něco takového sedí slovo kouzelné.
U téhle povídky jsem si spíš myslela, že píšeš o někom, koho celkem dobře znám. O někom, kdo se snaží psát. A komu psaní půjde určitě dobře, protože bude psát o tom, co zná a co má v srdci.
Bylo to prostě a jednoduše kouzelné. A ať se někdo opováží napsat to slovo k některé z mých povídek, protože to by bylo zneuctění tohohle skvostu.
Víš, ty když si dáš na nečem záležet, výjde něco moc nádherného. A když si na nečem záležet nedáš, výjde něco možná trochu míň nádherného, ale pořád dost úžasného.
Min, paprika ti děkuje.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
nádhera Minnie... jde vidět, že ti na téhle povídce záleží... a otisklo se to i v příběhu... strašně moc nádherně píšeš... miluju tvůj styl a vůbec nevadí, že série bude krátká, hlavní je, že se bude skvěle číst a děj a pocity budou krásně popsaný... věřím v to.
moc se omlouvám, nevím co napsat dál, protože tvé povídky ze mě vždycky vysají i ta poslední slova... úžasné...
Můj Valenth
Když jsem se podívala dnes do článku FF by Minata a viděla jsem novou kapitolu úplně něčeho jiného, zajásala jsem. Potom jsem se však naštvala, když jsem na to klikla a ono mi to ukázalo Unable to conect database server. Tak a teď konečně- můžu si to přečíst. Jakmile jsem přečetla první odstavec, začala jsem se usmívat. Věděla jsem už totiž o kom to bude. O těch dvou... Minato, Kushina... A usmívat jsem se nepřestala. A věřím, že když si na ni třeba ve škole vzpomenu, usměju se znova. A den bude hned o něco hřejivější.
Tohle je opravdu krásná povídka. (a zvlášť, když je tam Minato a Kushina, můj nejoblíbenější pár) Jsem zvědavá, jak se to vyvine.
Jen do toho!
P.S.- Jen doufám, že bude taky pokračování Zítřka.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
yůů..
líbí se mi to. opravdu.. 
a ten úplný začátek je skvělý! Vymyslela si to sama(ten začátek, ne povídku..xD)! XD no v každém případě je to skvost. 
^_^
Jé, to je milý... krásný, Min... a jelikož už fakt nevím, co ti psát, musíš se smířit s takhle brutálně krátkým komentem...
(tedy... já bych si teda Kushinin obraz na zeď asi nepověsila xD i když... byl by to přece Kushinin obraz, tákže... takže melu nesmysly, OK, končím xD)
Nebo... MinaKushi - jo, to se od tebe fakt dalo čekat xD Ty jsi vážně takový MinaKushifil...
Je to dost originální, dobře se to čte... nemám jedinou výtku
Jsem moc zvědavá, jak Kushině půjde psaní... nevím proč, ale přijde mi to takové blízké - postava se snaží něco pěkného napsat, dát své srdce do slov a znaků... vlastně jako my, povídkáři...
Pokračuj, pokračuj, Min-chan... je to psané od srdce a tím pádem k srdci... (dost špatný obrat xD ale doufám, že chápeš xD)
Btw - já snad úplně všechno dělám pozdě... opožděně gratuluji k 200 dnům na konoze :)
Jeee, jeee, jeee... Najprv, keď som uvidela tú Kushinu, čakala som pokračovanie Chránit a tak by bolo len logické, že by ma mala tá autorská poznámka sklamať... Ale nič také sa nedeje... Pretože ak tam chceš vložiť príbeh ktorý je pre teba doležitý, bude to perfektné. A keď sa chceš snažiť najviac ako to len pojde, bude to abslútne geniálne... Pretože tvoje poviedky sú geniálne aj keď sa nesnažíš. Veľmi si ma potešila, Minnie-chan