Věřit v pohádky
A žili šťastně až do smrti, tak končívají pohádky, takové, které nám jako malým dětem rodiče vyprávějí před spaním. Vždycky mají dobrý konec a celé jsou tak nějak černobílé. Je v nich totiž předem dáno, kdo je zlý a kdo hodný. Všichni mají své role a nikdo toto pravidlo nikdy neporuší. Hodné princezny a princové, zlé čarodějnice a draci. Každý má svou roli a nikdo ji od začátku do konce nemění. Neexistují tu podlézaví lidé s kulatými brýlemi a zvláštní jiskrou v očích, jenž snadno, skoro až přirozeně, mění strany nebo snad ještě častěji stojí na více stranách najednou a vy prostě nevíte, kdy jim můžete věřit.
Ale já jsem již na takové pohádky příliš stará, už nevěřím větě “A žili šťastně až do smrti.“ Nevěřím totiž už skoro ničemu. Žiju v reálném světě a ne v pohádkách. A skutečné příběhy vždy nemají šťastný závěr, protože na jejich konci nikdo neřekne: “A žili šťastně až do smrti“. Na to se prostě nevěří. Já na to nevěřím. Věřila jsem, jako malá. Tehdy mi přišlo, že svět má jednoduchá pravidla. Pouze dvě strany tu dobrou a špatnou a nic mezitím není. Ale tak to nikdy nebylo, není a nebude. Jenže teď už vidím, co mi ten černobílý svět dal; schopnost rozpoznat to úplně špatné od toho úplně dobrého, nepřítele od spojence, černou od bílé. Ale nevěnoval mi jen to dobré, daroval mi i naivitu, se kterou jsem chvíli bojovala, protože moje mysl nechtěla přijmout to, co viděly oči. A viděly toho mnoho, nenávist i lásku, válku i mír, radost i zkázu, smutek i zklamání…Ale to už je jiný příběh. A možná, možná, že právě ten bude končit slovy: “A žili šťastně až do smrti.“
A zase sbírka naděje
Krásný Nefrites... Moc zajímavé dílko...
nádherné dílko v pohádky jsou důležité...stejně, jako jejich dobré konce Život je vlastně taky taková pohádka, až na to, že tady je i šedá a my si ten dobrý konec musíme zasloužit stejně jako princ, který musí nejdřív porazit draka a šťastné konce můžou mít i více podob...
Tohle je prostě dokonalost sama.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Celá tahle sbírka je jedinečná a naprosto úžasná...
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Úžasný! Dokonalý ... Jak ty tak nádherně umíš vyjádřit pravdu ...
Pohádky jsou podle mě bezvadný. Utíct od reality .. A ty dobrý konce ... Vím, že je těžký je najít, ale ty konce jsou to, co každej potřebuje ...
Nádhera
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Nemusíš věřit tomu, že všechno dobře skončí, ale bez víry ani ta naděje, kterou máš v názvu sbírky, nemůže existovat. Věř, že to dobro v lidech bude prostě silnější než zlo. Bez víry v zítřek ani ten dnešní den nemá smysl, možná, že právě ten zítřek skončí jako v té pohádce. A je úplně jedno, jestli to zítra bude opravdu zítra nebo za spoustu let.
Nefrites, v tvojej zbierke pribudlo zase jedno skvelé dielko...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.