Cesta Draka....část 12.
Ety za chvilku opravdu přijde, ale není oblečena jako ostatní (v brnění). Je oblečena poměrně lehce. Má na sobě korzet, sukni pod ní tříštvrťáky a kozačky. Je vyzbrojena spoutem věcí.
„Můžeme vyrazit?“¨
„A kam?“ zeptá se Sakura.
„Přece do boje.“
Ety teď není malá holka, je to válečnice.
Když vyjdou z jeskyně Orochimaru už je u domu a vyslýchá starou paní.
„Nech být mojí babičku!“ vykřikne Etya. Orochimaru se otočí a když je uvidí začne se smát.
„O co se tu snažíte?“ zeptá se Orochimaru.
„Už tě konečně zabít!“ řekne Etya dostatečně nahlas.
„Jak by mě mohla zabít hrstka ninjú, když já mám přesilu.“
„Nemusí nás být hodně na to, abychom tě zabili.“
„Tak do toho děvče.“
Jen co to Orochimaru dořekne se spustí velký boj.
Etya má o ninji co na ni zaůtočili postaráno, tak začne hledat Orochimara. Dlouho hledat nemusí. Orochimaru stojí asi padesát metrů napravo od ní. Etya ani na chvilku nezaváhá a zaůtočí.
Boje trvají už několik hodit. Každou chvíli se rozhodne čí život skončí. Orochimara nebo Etyi. Orochimaru dostal ohromnou ránu do hrudi a hned po ní následovala ukrutná bolest. Etya vyndá jeden ze svých kunajů a lehce ho hodí po Orochimaru. Ten vytáhne svůj kunaj a hodí ho po stařence. Stařenku stojící asi deset metů od něj zasáhne kunaj do hrudi a ta padá k zemi.
„Ne!!!!!!“ vykřikne Etya a hodí další tři kunaje po Orochimarovi. Všechny čtyři kunaje Orochimara zasáhnou. Ten se usměje a o dvě minuty později zemře. Ety se rozeběhne ke stařence.
Když je u ní klekne si k ní a vezme jí do náruče.
„Etyo starej se o sebe a o draky, sterej se o ně ať ani ten poslední z nich nezemře.“
„Postarám babičko, neboj.“
Ke stařence si klekne i Kakashi.
„Kakashi, postarej se o sou dceru, hlídej jí a pomáhej jí.“
„Budu.“
Stařenka se na Etyu ještě jednou usměje a pak zemře.
O týden později jsou ninjové zpět doma v Listové. Všichni, všichni až na jednoho. Hatake Kakashi zůstal se svou dcerou Etyou v blízkosti draků.
Konec
Zajímavá série. Ikdyž jsem úplně zapomněl, že jsem ji na začátku četl, tak jsem se k ní stejnak nějakou náhodou dostal. Někdo by řekl, že je to sosud, ale dost zbytečných řečí
Jako série se mi to líbilo z hlediska příběhu. Jsem si jistý, že jsi to mohla napsat daleko lépe, více propracovaněji na popis okolí, nálad postav, rozvést většinu věcí do větších detailů. Připadá mi, jako by byl celý příběh jednen velký rozhovor.
Snaha se vždy cení a pokud budeš ještě něco psát, dej vědět, protože si rád přečtu, jak se lepšíš a kráčíš po cestě k dokonalosti, ke které máme všichni strašně daleko, ale vždy se o nějaký ten krůček můžeme přiblížit
Pekne len tak dalej....