Pod nadvládou Yin 29: Uzumaki x Uzumaki

"Ano. Dovolte, abych vám představil svou nejmocnejší zbraň všech dob... Kushinu Uzumaki!"

"O čem to sakra mluvíš?!!!" zaječel hystericky blonďák.
"Kushino, předveď jim co umíš," pobídl ji Kabuto.
Červenovlasá žena lehce pokrčila prsty pravé ruky, které lehce zajiskřily. Aniž by někdo věděl jak, všemi, kromě Kushiny s Kabutem, projel silný elektrický proud. Hinata, Sakura, Kiba, Akamaru a Lee bolestně vykřikli, načež se v bezvědomí svalili k zemi. Jen Naruto a Yoshino ještě zůstali na nohou. Hokage se silně roztřásl, takže si musel kleknout. Oproti tomu černovlásce jakoby nic nebylo.
"Ksakru, jak to udělala?!" zasyčel.
Dívka si poodhrnula vlasy z levého oka.
"Ve vzduchu sou miniaturní částečky kovu. A jak je vidět tvoje matka má bleskovou podstatu takže je to něco jako Jutsu," odpověděla klidným hlasem. Poté pohlédla na svou paži. "No... my na sobě máme přímo hromadu toho neřádu takže sme když to tak řeknu vodiče."
Šedovlasý muž si ji zvědavě prohlédl.
"Jsi dobrá. Nechtěla by ses ke mně přidat?" zeptal se.
Yoshino zakoulela očima.
"Já nehledám práci tak co mě s tim furt otravujete?! Navíc, pro krysu bych fakt pracovat nechtěla!" opáčila výsměšně.
Kabuto se zle zamračil.
"Tuhle chci živou. Toho kluka zabij," promluvil k ženě.
Ta pozvedla pravou ruku a vyslala na oba velkou spoustu blesků. Dřív než stačil Naruto něco udělat, černovláska ho prudce odstrčila. Blonďák odletěl o pár metrů dál, načež tvrdě dopadl na zem. Chvilku zůstal vyčerpaně ležet, ale pak se těžce vyškrábal na nohy. Vyděšeně sledoval, jak dívka schytala plnou dávku i za něj. Měla bolestně zavřené oči, ale jinak nevydala jedinou hlásku. Když útok pominul, doslova se z ní kouřilo. Kupodivu se stále držela na nohou, ikdyž její stav nebyl zrovna nejlepší.
"Kruci, připadám si jak grilovaná!" zavrčela sípavým hlasem.
Hokage přejel pohledem z ní na svou matku.
"Mami! Mami slyšíš mě? Musíš s tím přestat, my jsme tu abychom ti pomohli!" zakřičel.
"Jen plýtváš dechem," promluvila Yoshino.
Se zoufalýma očima na ni pohlédl.
"Ne, já věřím že mě pozná! Musí mě poznat, jsem přece její syn!"
"Copak ty to pořád ještě nechápeš?!" zařvala, čímž ho donutila pořádněji poslouchat. "Už to není tvá matka! Dřív možná jo, ale teď už ani není sama sebou." řekla telepaticky.
"J-jakto? Co tím myslíš?!"
Černovláska roztřesenými prsty vytáhla dlouhou jehlici, poté ji hodila na Kushinu. Ta mířila na její srdce a už už to vypadalo, že ji trefí, když vtom se jí z hrudi bleskurychle vynořily dlouhé ocelové čepele. Nejen že ochránily tělo, ještě k tomu se jehla rozpadla asi pár centimetrů před nimi.
"Co..." začal šokovaně Naruto.
"Vidíš? Jakýkoliv železný zbraně se rozpadnou dřív než se vůbec setkají s jejím tělem."
"Ale jak to dělá?"
Yoshino si červenovlásku s oddechováním prohlédla.
"Do kostí jí byly voperovány ocelové částečky. V podstatě jí nahrazují morek a mají schopnost zformovat se do všech podob. Navíc ničí kteroukoliv železnou věc co se k ní jen přiblíží."
"Ano, taková zženštilá verze Kimimara, jen mnohem lepší," dořekl za ni Kabuto.
Pohlédla na vyděšeného blonďáka.
"Je z ní mutant... Naruto. Nemůžeš jí pomoct. Ta krysa jí vzala duši i ten poslední kousíček osobnosti. Neví kdo jsi, neví že kdysi měla dítě ani že je z Uzumaki klanu. Je to jen tělo určené k vraždění."
Po těchto slovech se Hokage znovu podíval na Kushinu. Do očí mu vyhrkly slzy.
"To ne..." zašeptal beznadějným hlasem.
Najednou se zem začala třást. Černovláska se rozhlédla, načež začala skládat pečetě.
"Naruto!" zařvala.
Ale mladík jen stál na místě a hleděl na ženu, která mu pohled neopětovala tak jak by chtěl. Její výraz byl úplně prázdný.
"Naruto!"
Po tváři mu tiše tekly slzy zklamání. Yoshino zaklela. Přiskočila k ostatním, kteří byli stále v bezvědomí. Spráskla k sobě ruce, poté rozpažila. Z dlaní jí vystřelila černá chakra, načež se zformovala do ochrané koule. Vteřinu nato už pocítila první útok. Ze všech stran na ni doléhaly rány, kopy i výpady zbraněmi. Další Kabutovi poskoci, tentokrát ovšem mnohem zuřivější. Vynaložila do koule všechnu svou zbylou chakru. I přesto pořád cítila Narutovy myšlenky. Zmatek, bolest a nevěřícnost, tohle se mu právě honilo hlavou. Bála se, že boj s Kushinou prohraje, jestli k němu vůbec dojde. Nemohla mu jít na pomoc, protože při sebemenším polevení by se ochraná koule narušila a to by byl konec. Ani nevěděla kolik chlapů na ni vlastně útočí, takže jí nezbývalo než myslet na ostatní, než-li na své možnosti.
Blonďák se zavřenýma očima těžce sklopil hlavu. Nebyla v něm už žádná naděje, síla nebo odhodlání.
"Proč se to muselo tak zvrtnout? Já i mí přátelé jsme se tahali takovou cestu, abychom nakonec odešli s prázdnou? K čemu bylo všechno to trénování, namáhání se... Vážně jsem věřil, že tě přivedeme zpátky, že budeme konečně žít jako rodina a že ve vesnici na vlastní oči uvidí, jakou mám krásnou matku."
Obrýlený muž se rozesmál.
"Ach Naruto, je mi z tebe vážně do pláče. Vidíš, tak právě kvůli tomuhle jsi tak slabý. Ta tvoje citlivost, smysl pro spravedlnost, víra že dobro vždycky zvítězí, to tě dělá slabším než ve skutečnosi jsi. Kdybys těchhle hloupostí zanechal, byl by z tebe shinobi mnohem silnější než jakýkoliv Kage."
Nedostalo se mu žádné odpovědi. Blonďák ho zřejmě vůbec nevnímal.
"Skutečně jsem si myslel, že tě zachráním. A ikdyž mě teď třeba nepoznáváš, vím že někde v hloubi duše víš, co já nikdy nedělám."
"A co to má být?" zeptal se posměšně Kabuto.
Ve stejný okamžik kdy Naruto otevřel oči, se jeho rýhy na tváři zvýraznily, duhovky ztmavly do temnější modré a zorničky se zúžily. I jeho pohled byl jiný. Výrazně tvrdší, pevnější.
"Já... se nikdy nevzdávám!!!"