Tajemné
Na pomníku všech Hokage se odehrává neskutečný boj. Hromada mrtvých těl obklopuje dvě postavy, které zde bojují na život a na smrt. Nejde zde o nějakou malichernost, ale o budoucnost celého světa shinobi.
Rychlá otočka a švihnutí katanou a marný pokus o úhyb. Katana, posílená o větrné ostří, vždy najde svůj cíl. Postava, které byla rána určena je v pokleku. Pramínky krve jí stékají dlaní svírající hlubokou ránu.
Zkouška ohněm
Běželi jsme už takovou hodinu. Asi kilometr od nás na hladině plula obrovská skála. Vypadala spíše, jak nějaká hora nebo sopka. Byla větší než jsem čekala. Naruto se najednou zastavil.
,,Co je?"
,,Potřebuju minutku na Sage Mód.." řekl a začal se soustředit na hromadění přírodní Chakry.
,,Vyvolám zatím Naa..."
,,Ale to budeš potřebovat hodně Chakry.."
,,Proto si vemu jednu pilulku. Protože kdybych ho vyvolala bez té pilulky, tak bych přišla o mnohem víc Chakry a pak by mi Tsugui trvalo dýl."
Dívka se zvláštní Kekkei Genkai – 02 Přijmou mě do Konohy ?Ano – Ne
Z minulého dílu :
„Ty taky Idate-kun.“křikla jsem, ale to, už nemohl slyšet. 'Hm..nemuselo by to být, tady tak špatné.' pomyslím si.
New dílek :
Kunoichi běžela po prašné cestě, dál za ní šel pomalým krokem její společník. Jak se blížili k městu, Noriko zpomalovala. Neměli by vzbuzovat rozruch. V tomto kraji moc ninjů nebylo a jashinistů nejspíše ještě méně. A zrovna ona se ve dvojici, ve které byla s Toshirem, považovala za tu zodpovědnější. Zastavila a ohlédla se. Tmavovlasý se na ni nechápavě zadíval.
„Než dorazíme do města, doporučovala bych ti, aby sis vytáhnul ten krám z těla,“ řekla se znechucením.
Nějakou dobu trvalo, než lékařští ninjové rozhodli, že Lady Kazekage už smí opustit lůžko. Svou přílišnou zbrklostí si totiž většinu nových potíží způsobila vlastní vinou. Uklouznutí po podlaze ve vlastní ložnici bylo tím nejmenším trápením. Větší problém nastal, když v jakémsi zvláštním rozpoložení mysli chtěla vstát z postele a přitom se rozmáchla rukou a vrazila ji přímo do malé skříňky.
„Ale já s tebou nemám o čem mluvit!“ Bloom rázně vstala a zamávala mu před nosem zaťatou pěstičkou. „A za své chování se omlouvat nehodlám a svěřovat se ti s ničím nemusím.“
„Nic jsi nepochopila,“ zavrtěl hlavou Zetsu. „To já se přišel omluvit. Chci, abychom začali znovu.“
„Mezi námi něco bylo? Nevšimla jsem si.“
Vytočila ho. Chňapl po ní. „Jsi nesnesitelná! Mohla by ses alespoň pět minut chovat normálně?“
Bloom se zachechtala. „Promiň, ale matinka mě to nenaučila.“
Loutkář se ušklíbl a zvedl vzkaz tak, aby si ho blonďáček mohl přečíst. Ten se jen zamračil a přejel prstem po šrámu na tváři. „Hm, prej, že mi to sluší. Tyhle žerty si teda nechte, Mistře Sasori!“ zabručel.
„Ne… br… i… o… ak,“ vypravil ze sebe červenovlasý a vyslovit každé z těch písmen mu působilo opravdu velkou námahu.
„Je to zlý, vůbec ti nerozumím.“ Deidara pomalu zavrtěl hlavou. „Ale ty to určitě zvládneš. Jsi nejsilnější Shinobi, jaký kdy po světě chodil.“ Povzbudivě se na něho usmál.
Itachi sykl bolestí. Na rameni se mu táhly tři hluboké rány.
„Jak je možný, že se k němu přidala Bestie?“ zavrčel nespokojeně Pein.
„Nevím,“ pronesl trochu nepřítomně Itachi.
„To je ale v háji! Co budeme teď dělat?“ řval na všechny členy Akatsuki.
„Já říkal hned, že ho máme zabít a ne jenom zastrašovat!“ řekl Sasori. „Aspoň by s ním nebyly teď takové problémy!“
Před hlavní bránou z Konohy se chvíli po oznámení mise od Shizune, shromáždilo několik osob. Vypadali jako anbu, značila to zvířecí maska, ale taky styl oblečení, jež měli stejný. Krom toho všichni byli připravení na boj. Nejspíše nevěděli co mají čekat, protože nikdo neměl nic zvláštního, co by napovědělo zadání úkolu.
[hide=Kecy autorky + obsah povídky...]Tak mám tu pro vás sérii, která volně navazuje na již ukončenou LUvN, která se líbila, tak věřím, že se bude i tahle líbit. Teď bych přikročila k obsahu…
Šokující odhalení
„Počkej, jak to myslíš? Co pak si ho nezabil?“ Sakura tázavě vzhlédla, když spolu se Sasukem seděli u večeře.
Šla jsem domů po dlouhé a náročné misi. Když jsem prošla kolem nějaké uličky, někdo mě zatlačil do ní.
„Co to..“ nestihla jsem doříct, protože mi ten dotyčný zacpal pusu svou rukou.
„Pšš.“ Řekla ta osoba, co mě přimáčkla na zeď a držela mi ruku na puse.
„Sakra, kdo to je.“ Proletělo mi hlavou než jsem opět uslyšela nějaké hlasy.
„Někdo ho hledá.“
Začala jsem sebou mrskat, aby alespoň trošku povolil pevný stisk.
Ani neviem, ako k tomu došlo, ale začala som plakať. Dlho som neplakala, vlastne sa mi zdá, že som ešte nikdy necítila, ako mi z očí tečú prúdy vody.
Netrvalo dlho a slzy mi došli, oprela som sa teda chrbtom o strom a rozdýchavala to.
Môže sa to zdať zvláštne, ale niekedy som cítila, že mám dve povahy. Jedna bola veselá a veľmi citlivá. Tá bola veľmi častá, najmä v škole alebo v spoločnosti iných.
Najednou připadáš si tak sám, místo pomoci každý Tě rmoutí.
Avšak přijde další, a opět špatná, zatracený svět, tak čert, aby ho vzal.
Myšlenky černé okapují tvou mysl, a s nimi rozhodnutí, které nelze vzít zpět.
Jak se blížil k ohni, vrátilo se mu racionální myšlení. Kdepak, skrz tohle neprojde. Zastavil se kousek od plamenů a sledoval jejich černou barvu, jako by mu snad měla prozradit, zda mu hodlají ublížit. Poslouchal jejich pravidelné popraskávání a přemýšlel, jestli je to skryté znamení hrozby nebo jen tichá ukolébavka.
Je mu snad cesta do Ráje navždy uzavřená? Má zůstat navždy mezi pekelnými plameny nebo jimi být dokonce spálen? Nevěděl. A musel to zjistit.
Kakashi ukončil trénink a obrátil se k odchodu.
„Počkejte, Kakashi-san,“ pronesla jsem pomalu.
Otočil se ke mně a tvářil se netrpělivě. Zajímalo by mě, co to má za tak zajímavou knihu, že jakékoliv vyrušení od ní považuje za osobní útok.
„Víte, Kakashi-san, ještě jste mi neřekl o zítřejší misi,“ pokusila jsem se o omluvný tón.
„Hm, to je vlastně pravda,“ přiznal zamyšleně.
Ale Naruto ho nenechal domluvit: „Půjdem to probrat do Ichiraku!“
„Ichiraku?“ zeptala jsem se.
Seznámení s Orochimarem a tvrdý trénink
Když jsem dorazili do pokoje. Šla jsem do koupelny, kde jsem se učesala a i lehce namalovala a poté jsem si oblékla bílé šaty, které jsem si koupila a k tomu bíle boty na podpatku, kde bylo vázáni z řetízků s motýlkem. A nakonec jsem si na krk vzala dárek od Sasukeho. Když jsem vyšla Sasuke, už byl hotový a když se na mě podíval tak se zarazil a koukal na mě jak na někoho z jiného světa.
„Jsi překrásná.“ Řekne a já se malinko začervenám.
Byla ještě tma, ani nezačalo svítat, ale ona už dávno seděla na římse okna a dívala se ven. Co vůbec mohla vidět? Nic... černo, šedé stíny v oparu mlhy. Stačilo jí to. Víc nežádala. Chvíle klidu, který jí byl často odpírán.
Ušklíbla se. Tvář jemně zacukala, svaly se napjaly. Vzpomněla si na svůj výchovný okamžik. Že zrovna ona poučovala ostatní. K smíchu. Copak může dávat rady? Sama se provinila tím největším hříchem. Zabila. A navádí k tomu další.
