Broken Rose: kapitola 8

Seznámení s Orochimarem a tvrdý trénink

Když jsem dorazili do pokoje. Šla jsem do koupelny, kde jsem se učesala a i lehce namalovala a poté jsem si oblékla bílé šaty, které jsem si koupila a k tomu bíle boty na podpatku, kde bylo vázáni z řetízků s motýlkem. A nakonec jsem si na krk vzala dárek od Sasukeho. Když jsem vyšla Sasuke, už byl hotový a když se na mě podíval tak se zarazil a koukal na mě jak na někoho z jiného světa.
„Jsi překrásná.“ Řekne a já se malinko začervenám.
„Ty taky nevypadáš nejhůř.“ Odpovím a poté si ho lépe prohlédnu. Opět měl černou košili a rifle, ale pořád nevypadal jako démon, ale něco posvátného.
„A tím nevypadáš nejhůř, to mám brát jako urážku a nebo jako pochvalu?“ zeptá se a podívá se na mě zkoumavým pohledem.
„No samozřejmě jako pochvalu. Nic hezčího jsem neviděla.“ Odpovím a jdu směrem ke dveřím. Sasuke jde hned za mnou, ale u dveří se zaseknu.
„Co?“ zeptá se a já se na něho otočím s úsměvem.
„Kde, že to je?“ zeptám se a Sasuke si povzdechne.
„No já za to nemůžu, za to může pán démonů. Na něho si stěžuj.“ Řeknu a Sasuke jen zavrtí hlavou a jde první a já jdu hned za ním.
„Nemohla bys jít, alespoň vedle mě. Docela mě to znervózňuje jak jdeš za mnou.“ Zastaví se a podívá se na mě. Já jen kývnu a hned s ním srovnám krok. Když, už jdu vedle něj, tak mě ještě chytne za ruku a, až teď se mu to zdá dokonalé.
„Už jsme tady.“ Řekne a já se podívám na obrovské masivní dveře.
„Tady, říkala jsem ti, že nemám ráda tmu?“ zeptám se a podívám se na něj.
„Ještě jsem neměl tu příležitost.“ Odpoví a poté zaklepe na dveře.
Po chvilce otevře vyšší muž s dlouhými černými vlasy a bledou tváří.
„Ahoj Sensei.“ Řekne Sasuke a zvedne ruku. Ten mu to oplatí a poté jeho zrak spočine na mě.
„Dobrý večer jsem …“ Než ti stihnu doříct a uklonit předběhne mě.
„Sakura, že ano. Tady Sasukeho pán.“ Řekne zamyšleně a já jen kývnu hlavou.
„Těší mě.“ Řekne a malinko se pousměje. Ale musím se přiznat, že z něho jde strach.
„Pojďte dál a chovejte se jako doma.“ Řekne a otevře nám víc dveře. Sasuke vejde první a jdu ihned za ním.
„Tak jak ti to jde Sakuro tady na škole?“ Zeptá se mě zatímco vaří čaj.
„Ale jo je to tu lepší, než tam u nás, ale na některé učitele, už mám dokonce alergii.“ Řeknu a Orochimaru se nad tím pousměje.
„Jako například?“ Další otázka. Já moc dlouho nemusím přemýšlet a hned řeknu jméno.
„Mitarashi Anko.“ Najednou se Orochimaru na mě podívá a já malinko znejistím.
„Mučí tě co?“ Zeptá se a na jeho tváři se objeví úšklebek.
„Jo tak nějak.“ Odpovím a poté si od něj vezmu čaj.
„A jak jsi spokojená se Sasukem?“ Další otázka a mě to připadá opravdu jak výslech.
„Lepšího démona jsem si nemohla přát.“ Odpovím a poté se podívám do čaje.
„Tak to je dobře. Slyšel jsem, že jste měli nehodu a také malé nedorozumění se Sunou.“ Řekne a poté se podívá na Sasuke.
„Pokud myslíte toho démona sensei tak toho jsem zabil, ale Sakuru dost ošklivě zranil, a co se týče Suny tu Sakura pěkně setřela, ale málem jsme byly v sobě.“ Řekne Sasuke a pokrčí ramena.
„A už jsi v pořádku?“ řekne a opět se otočí na mě a já jen kývnu.
„A kde jste byl vy sensei?“ zeptá se pro změnu Sasuke jeho.
„Všude možně. Musel jsem přece sbírat ještě nějaké informace o Madarovi ne?“ Na tváři se mu opět objeví úšklebek.
„Madara?“ Zeptám se a oba se na mě podívají.
„Sasuke ti o tom neřekl?“ Podiví se Orochimaru.
„Sasuke mi neříká dost věcí, ale moc mě to netrápí.“ Ale popravdě opět to ve mně vřelo.
„Je to taky démon, ale on svého pána zabil, protože si myslel, že ho jeho pán jen využívá, ale netušil, že bez něj nemůže existovat. Jako kdyby měl jen tělo a duše umřela s jeho pánem .“ Odpoví a já se pak nepatrně podívám na Sasukeho.
„Takhle je to u všech páru co mají silné pouto, oni ho měli a Madara ho zničil.“ Odpoví, když si všimne mého pohledu.
„Takže kdybych třeba zabil Sakuru mohl bych dál žít a dál bojovat, ale bylo by to jako kdyby moje duše zemřela sní?“ Zeptá se Sasuke a Orochimaru jen kývne.
„Počkej to mě chceš jako zabít.“ Řeknu uraženým hlasem a probodnu ho naštvaným pohledem.
„Samozřejmě, že ne.“ Odpoví ihned a mě se uleví.
„Vždycky je, že pán je žena a démon je muž?“ Zeptám se na to co mi, už dlouho vrtalo hlavou.
„V devadesáti devíti procentech, ano.“ Odpoví a já kývnu.
„A co to jedno procento?“ Zeptá se ho Sasuke.
„Zvláštní případy, třeba že jsou oba stejného pohlaví a nebo je to opačně.“ Odpoví.
Sasuke a Orochimaru se dál baví o různých věcech a já pomalu začínám usínat.
„Měli byste, už jít zítra ráno si vás vyzkouším.“ Řekne Orochimaru a já se Sasukem přikývneme. Poté nás vyprovodí ke dveřím a mi jdeme do pokoje.
„Páni, já jsem tak ospalá.“ Řeknu a dlouze zívnu.
„Copak tě tak unavilo?“ Zeptá se mě a já se na něj zašklebím.
„Ty nákupy, pak ta hádka z těmi ze Suny a nakonec si mě utahal vlastně i ty.“ Uvědomím si a jdu dál do pokoje, ale Sasuke se zastaví.
„Já….já jsem tě neunavil pokud vím.“ Křikne na mě a já se jen pousměju a, už otevřu dveře od pokoje. Rychle ze sebe všechno shodím a zalezu si do postele a během minuty usnu.
Ráno se vzbudím docela dlouho, protože Sasuke, už je vzhůru a kouká se někam ven z balkona.
„Ahoj.“ Pozdravím ho rozespale a poté se vyhrabu z teploučké postýlky.
„Ahoj, vyspala si se?“ zeptá se a já jen šťastně kývnu, ale pak si všimnu jeho zamyšleného obličeje.
„Copak se děje?“ zeptám se ho a ze zadu ho obejmu.
„Nic jen nechápu ten turnaj, že tam musíme jít i my.“ Řekne malinko naštvaně a já se na něj pousměju.
„Proč bychom tam nemohli jít, alespoň bude nějaká zábava.“ Usměju se na něj od ucha k uchu a poté mu dám pusu na tvář a odejdu do koupelny.
„Připravená?“ Zeptá se mě, já kývnu a poté se společně vydáme do tréninkové haly, kde máme dnes trénink s Orochimarem.
„Jdete pozdě.“ Prví co nám řekne.
„Promiňte je to moje chyba, nějak jsem zaspala.“ Omluvím se a poté se na mě Orochimaru usměje a řekne, že se nic neděje.
„Tak jste připravení?“ zeptá se, Sasuke rozhodně kývne a já jen tak váhavě.
„Budete to mít těžší, protože nebudete vědět, které kouzlo budu používat, protože to můj pán nevyzradí.“ Řekne a já tu větu malinko nepochopím.
„Chcete tím říct, že když příkaz řekneme nahlas, tak vlastně vyzradíme jak budeme utočit či se bránit. Takže jde dát příkaz i bez toho, abychom to řekli nahlas?“ Řeknu svou teorii a poté se zeptám na otázku. Sasuke se na mě divně podívá a Orochimaru tak zamyšleně.
„To si všechno poznala jen z pouhé věty?“ Zeptá se a já jen kývnu.
„Výborně, ano jde to, jde dát příkaz bez toho, abys ho řekla nahlas. Řekneš to Sasukemu přes vaše myšlenky.“ Odpoví a já na něj vykulím oči.
„Ale jak bych mu to mohla říct přes myšlenky?“ zeptám se a Orochimaru mi položí ruku na hlavu a malinko se ke mně sehne.
„Musíte mít silné pouto, což vy dva rozhodně máte. Podle toho co mi Sasuke říkal, dokázal vycítit tvé emoce, když jsi narazila na Suny: strach, vztek, úzkost, to všechno Sasuke dokázal vycítit , takže když se budeš soustředit na Sasukeho myšlenky, půjdete.“ Odpoví a zase se postaví vedle nás. Lehce se to řekne, než udělá. Řeknu si v duchu a začnu se soustředit, ale pořád nic a když se na nás žene ohnivá koule, rychle Sasuke poručím vodní stěnu. Pořád to nejde tak jak to mám udělat.
„Hm… takhle se vám nepovede se dostat ani přes druhé kolo, to je všechno co jeden z nejsilnějších páru dokáže. Dost ubohý.“ Řekne a takhle věta mě naštve a když se podívám na Sasukeho, tak je taky naštvaný podle jeho zatnutých pěstí.
„Sasuke.“ Řeknu si v duchu, ale poté se zaseknu.
„Hm….co je.“ Odpoví mi a mě začne bolet hlava, jeho myšlenky jsou moc silné na moji psychiku.
„Výborně, ale nesmíš Sasuke Sakuru takhle přepínat, ne teď.“ Řekne a najednou mě bolest hlavy přejde a já se zase můžu soustředit na trénink. Zhluboka se nadechnu a zkusím to přes myšlenky.
„Ledová smrt.“ Řeknu a Sasuke se usměje a hned můj příkaz vyplní. Orochimarova tvář dostane překvapený výraz, ale hned náš útok odrazí.
„Opravdu, máš úžasného pána Sasuke.“ Řekne Orochimaru směrem k Sasuke a ten se jenom usměje.
Co se týče mě. Najednou se mi před očima objeví temnota a já, už jenom cítím silný náraz.
Když jsem se probudila, ležela jsem v nemocničním pokoji a na židli seděl Sasuke se zamyšleným pohledem.
„Jak se cítíš?“ zeptá se mě starostlivým hlasem a já se jenom chabě usměju, ale alespoň ho to uklidnilo. Pomohl mi do pokoje, kde mě opět uložil do postele a přisedl si ke mně.
„Budeme to muset trénovat co?“ Zeptám se a Sasuke se jenom usměje a když si chci sednou tak mě zatlačí zpátky do postele, políbí mě na čelo a přikáže mi, abych se ještě prospala.