Láska mění každého 4: A všechno skončilo

Běželi jsme už takovou hodinu. Asi kilometr od nás na hladině plula obrovská skála. Vypadala spíše, jak nějaká hora nebo sopka. Byla větší než jsem čekala. Naruto se najednou zastavil.
,,Co je?"
,,Potřebuju minutku na Sage Mód.." řekl a začal se soustředit na hromadění přírodní Chakry.
,,Vyvolám zatím Naa..."
,,Ale to budeš potřebovat hodně Chakry.."
,,Proto si vemu jednu pilulku. Protože kdybych ho vyvolala bez té pilulky, tak bych přišla o mnohem víc Chakry a pak by mi Tsugui trvalo dýl."
Začala jsem hrabat v ninja tašce. Vytáhla jsem malinký sáček ve kterém už byli pouze tři pilulky. Jednu z nich jsem si vzala a přivolala Naa. Určitě jsme tím informovali protivníka o naší pozici.
Naruto už se dostal do Sage modu a tak jsme se vydali na poslední kousek cesty. Trošku jsem se divila, že Naruto nezírá jak je Nao velký. Ovšem, Nao nebyl tak důvěřivý, všimla jsem si jak se na Naruta pořád dívá.
Po chvilce jsme doběhli k našemu cíly. Pevnina, o které jsem Narutovi říkala, byla mnohem větší, než jsem si myslela. Ještě více udivující však bylo to, že tam rostly květiny. Hora byla strmá. Z blízka se zdála dvakrát tak větší. Vypadala jako kupa kamenů na jendé hromadě. Špičaté kameny vystupovaly na různých místech ven a vypadali opravdu nebezpečně. Na jiných místech byly zas obrovské kameny, které vypadali tvrdší než diamant. Na vrcholku byl uhlazený plácek. Docela jsem se tomu divila. Řekla bych, že hora bude špičatá jako všechny ostatní.
Venku nikdo nebyl a všude bylo až nepříjemné ticho. Byla jsem si jistá, že až vstoupíme na pevninu, upozorníme Madaru. Museli jsem to udělat, protože jsem zbytečně plýtvali Chakrou, abychom se udrželi na vodě.
Hledala jsem na hoře nějaký vchod, ale nikde nic. Chvilku jsme čekali než Naruto řekl;
,,Třeba odešel. Sasuke ho informoval, že po něm jdeme a on radši utekl."
,,Je to možné, ale proč by tady nezůstal alespoň Sasuke aby nás zabil?"
,,To nevím. Možná kvůli jeho zranění, které jsi mu udělala..."
,,Ale...." nestačila jsem dokončit větu.
Objevil se přímo před námi, jako blesk z čistého nebe. Černý plášť s krvavě rudými mraky a černé vlasy. V očích Sharingan.
,,Uchiha Madara" řekla jsem.
,,Tak konečně jste přišli" řekl
,,Ty asi musíš být ta holka, co mě zranila tím speciálním Shurikenem a ty jsi Naruto, dlouho nechycený Jinchuuriki."
Zarazila jsem se při jeho slovek,,co mě zranila,,. Takže tu noc to nebyl Uchiha Sasuke, ale on? Narutova tvář taky nevypadala nějak klidně. Ruce zaťaté v pěst, v obličeji výraz plný nenávisti. Nao se vznášel vysoko nad námi. Zřejmě čekal na vhodnou příležitost.
,,Takže jste jenom tři"
,,Tři na jenoho" řekl Naruto, ale nebyl si svými slovy příliš jistý.
Madara je možná nejsilnější ninja vůbec o tom nebylo pochyb a my....radši se ani nezmiňovat. Možná jsme silní, možná máme mou Kekkei Genkai a dost silného orla. Také Naruto je dost silný, ale proti němu jsme zřejmě neměli šanci. Uvědomil si to on ve stejnou chvíly jako já. Poznala jsem to ze změny jeho výrazu. Začal se smát.
,,Naruto, teď" křikla jsem.
Vzala jsem si předposlední pilulku a začala hromadit Chakru. Naruto mezitím vystartoval a začal boj.
Nechtěla jsem zavírat oči, aby se mi Chakra lépe hromadila. Musela jsem přeci vidět, jak to mezi nimi vypadá. Jestli má Naruto alespoň nějakou naději a jestli se mu něco nestalo. Nemohla jsem se ale dívat na celý jejich souboj. Přemýstili se nahoru. Naruto udělal dva klony a hodil po Madarovi Fuuton:Rasen Shuriken. Ten se stačil jen tak tak vyhnout. Zřejmě nechtěl plácat příliš Chakry a radši jen uhýbal. Vypadalo to, jakoby o něčem přemýšlel...
Vůbec jsem se nemohla soustředit, rozhodla jsem se zavřít oči a víc jim důvěřovat.
Slyšela jsem jen jak se Nao rozhodl Narutovi pomoci. Skřek, železo dopadající na horu, píštivý zuk rasen shurikenu...bylo toho hodně najdendou.
Už jsem byla skoro připravena na Tsugui, když vedle mě dopadlo něco těžkého. Musela jsem otevřít oči. Viděla jsem Naa, jak tam leží, celý od krve, v křídlech zabodané kunaie. Okamžitě se vypařil. To bylo samozřejmě dobře, protože ho ostatní ošetří. Ležel tam i Naruto, které ho jsem předtím neviděla. Vypadal líp než Nao, jen už nebyl v Sage modu. Rychle jsem musela najít Madaru. Stál nahoře na tom uhlazeném plácku a díval se mi přímo do očí. trhla jsem pohled někam jinak, aby mě nechytil do Genjutsu.
-Ještě trošku...malinko...- říkala jsem si a začala se maximálně soustředit.
-Už- pomyslela jsem si.
Prase, had, drak, vůl, pták, beran...,,Tsugui no Kekai" vykřikla jsem.
Madarovi to zřejmě došlo, ale až příliš pozdě. Teď už se mi nemohlo nic stát, proces proměny byl téměř u konce. On však vytáhl kunai v naději, že mi v tom zabrání. Kunai letěl vzduchem, ale narazil na překážku. Byl to Naruto. Stál zády ke mě, kunai zabodnutý v hrudi.
,,Naruto..." řekla jsem vystrašeně.
,,Už můžeš?" řekl hlasitě oddychující.
,,Ano"
,,Dobře"
,,Vem si pilulku." dodala jsem rychle
Sáhla jsem do tašky a vytáhla poslední pilulku.
,,Mám ještě jednu" zalhala jsem, když jsem viděla, jak se na mě dívá.
Spolk pilulku a odešel kousek dál, aby mi udělal místo. Rozeběhla jsem se k Madarovi. Byla jsem mnohem rychlejší, než normálně, protože mi ani vítr nebránil. Doběhla jsem nahoru během pár vteřin. Madara zřejmě ani svým Sharinganem nedokázal pochopit techniku.
Udělala jsem pár kroků k němu a spojila se s ním. Moje buňky začali ničit ty jeho neuvěřitelnou rychlostí. Po chvilce zmizel v jeho očích Sharingan. Chakrové buňky byli téměř zničeny. Začal tak zrychleně dýchat, jako kdyby uběhl neuvěřitelnou vzdálenost za krátký čas bez jediné přestávky. Musela jsem začít také rychle dýchat.
,,To je Gejnutsu?"
,,Ne"
Naše mysle byli propojené, byli jsem jako dvě duše v jednom těle, mohla jsem mu odpovídat a on mě slyšel. Jen on, nikdo jiný.
,,Nevěřím ti..." řekl a vytáhl kunai.
Bodl se do stehna. Přímo do místa, kam mě bodl první noc. Stěží jsem udržela syknutí.
Podíval se směrem na Naruta, který stál pod horou a díval se na nás. Zlověstný výraz v jeho obličeji jasně naznačoval, že se mu vůbec nelíbí, jak se bodl do nohy. Madarovi to samozřejmě neušlo. Byla jsem skoro hotová, vůbec jsem nechápala, kde bere tu sílu stát. Zřejmě jsem něco přehlídla. Něco v jeho těle, ale dyť je to uplně normální shinobi, jako každý. Vykašlával krev, ale místo toho, aby panikařil, se začal smát.
,,Taková hloupá holka si myslí, že by mě mohla zabít?"
,,Ta technika je jistě velmi silná, ale ta slabina je tak viditelná. Měla by jsi s tím něco dělat..."
-Sakra, takže na to přišel?- projelo mi hlavou. On to samozřejmě mohl slyšet.
,,Ano, přišel, už když jsi do mě vstoupila..."
-Pak bys měl vědět, že tě zabiju. Není cesty zpět.-
,,Ano, zabiješ, ale půjdeš do pekla semnou." řekl a začal se smát ještě víc.
-To mi nevadí. Důležité je, že ty budeš mrtev, na mě nezáleží-
,,Ale, ale... tvrdohlavá holčika. Vážně ti to nebude vadit?"
-Ne, mělo by snad?-
,,Tobě to vadit nebude...ale podívej se dolů, tam najdeš toho komu to vadit bude. Neříkej mi, že sis toho nevšimla!"
Dole byl Naruto. Ano, jemu to vadit bude.
-Na tom nesejde-
,,Když myslíš...Ukončeme to..."
Vyndal si kunai z nohy a namířil na srdce.
,,Mimochodem, ten kunai zabodnutý v něm....vysává mu to Chakru, brzy také zemře. Pochybuji o tom, že by se dostal do vesnice."
-Když už tak všechny viď-
,,Samozřejmě...Ale bude trpět, až tě uvidí umírat..." řekl, zasmál se a kunai si vrazil do srdce.
Okamžitě vyprskal krev. Musela jsem uvolnit techniku.
,,Kai" řekla jsem a konečně byla ve svém vlastním těle.
Padla jsem na kolena a chytla se za hruď. Nikde ani kapčka krve, všechno se dělo uvnitř. Cítila jsem chlad.
Něčí ruka mě chytla a stáhla dozadu. Byla to Madarova ruka. Chtěl si být jistý, že umřeme spolu? Nevím...Padali jsem oba po svahu. Ostré kameny mi trhaly oblečení a bodali mě všude po těle.Pod námi se rozléhal nádherně modrý oceán. Přišlo mi to, jakobych padala hodiny, Neustálé nárazy na ostré hrany kamenů, válení sudů dolu ze svahu a přitom to trvalo jen něco málo přes minutu.
,,Naruto...!" křikla jsem a dopadla do vody.
Před očima se mi zatemnilo. Náraz byl tak tvrdý, že jsem se nemohla pohnout. Otevřela jsem oči a pohlédla k hladině. Voda byla krásně čistá a průzračná.
Padala jsem ke dnu. Někde v pravo byl Madara, ale necítila jsem jeho Chakru, musel být mrtvý.
-Mise splněna- řekla jsem si a usmála se.
Tolik jsem toho nestihla udělat. Tolik jsem toho nestihla říct. Neřekla jsem Narutovi, jak mě změnil.
Nemohla jsem říct Páté, že je tohle poslední mise, ktéré se zúčastním jako ANBU. Nestihla jsem nic. A teď... teď je konec.
Je mi to tak líto.
Rozbrečela jsem se, ale slzy se mísily s vodou ihned, jak se objevily. Stále jsem padala. I kdybych zadržela dech dost dlouho, nedostanu se na břeh. Ne s těmihle zraněními, se zlomenou pravou rukou, kterou jsem si zlomila o kameny při pádu a vnitřím krvácením způsobené Madarou. Natáhla jsem ruku po Slunci, které vypadalo tak malé. Zavřela jsem oči a vydechla všechen ten vzduch, který jsem se snažila zadržet.
-Naruto...-
Moje poslední myšlenka vyzněla do prázdna. Kolem sebe jsem viděla jen tmu a slyšela jen své srdce, jak naposledy ohlásí svou existenci a pak navždy utichne.
Buch...buch........buch.....
...Nehybné tělo padající ke dnu oceánu. Moje tělo...