Hokageho Syn: Origins 023 - Orel vs Had, učitel vs žák

Cesta na vrchol hory, která oddělovala pobřeží a vnitrozemí, byla poněkud strmá, ale klidná. Nebylo potřeba nějakých speciálních pomůcek, šlo to i pěšky. Ale výšlap to byl pořádný.
„Tak o co teda jde, Chene? Včera jsme jaksi neměli možnost si o tomhle promluvit,“ ozval se Tanma, když srovnal s Chenem krok. Kiro s Elikou byli notný kus vzadu.
„Objevili se asi před měsícem. Vždycky proletí jako vítr, zanechají jenom zkázu. Očividně byli na sebe hrdí,“ začal Chen, když zdolávali stoupání.
„Jak si říkají? Pokud si teda nějak vůbec říkají,“ vyzvídal dál blonďák, občas se ohlédl za sebe, aby zkontroloval svůj tým. Pořád byli notný kus vzadu.
„Znovuzrozená Černá Legie,“ Tanma se zamyslel. Tenhle název už viděl v knize a to platilo před mnoha lety. Zjevně se někdo pokouší pokračovat tam, kde se přestalo.
„Víš, kde sídlí?“ ptal se Tanma, vždy byl rád za co nejvíce informací.
„Prý je někteří viděli po okolí hory Kongo. Zkus svoje štěstí tam,“ odpověděl Chen a udělali si menší přestávku, aby měl Kiro s Elikou šanci je dohnat.
„Sakra, jak je to ještě daleko, Tanmič?“ skuhral Kiro unaveně. Elika vedle něj nevypadala o nic líp.
„Ještě kusek. Myslel jsem, že zdolávání hor je pro tebe hračka,“ ujistil ho Tanma pobaveně, Kiro popadal dech jako těžký kuřák.
„Jo, ale v Konoze jsou ty kopečky úplný prd oproti tomuhle,“ brblal dál bývalý Kamenický ninja.
„S tvými společníky je sranda,“ ozval se Chen, který jejich konverzaci chvilku poslouchal.
„Jo, lepší blázny mi dát nemohli,“ souhlasil Tanma a podíval se nahoru dál po kopci. Chrám už měli na dohled, jen tam dojít.
Tanmův popis seděl dokonale. Gompa skutečně vypadala jako budova, kterou někdo vytvořil naskládáním třech až pěti kostek na sebe, od největší po nejmenší. Navzdory řidšímu vzduchu byl vrcholek kopce bohatý na vegetaci. Mnoho mnichů po okolí se věnovalo svým činnostem, jedni pečovali o bonsaie, další seděli opodál v hluboké meditaci, další skupinka stála ještě dál v modlitbách. Všichni mniši měli svůj typický úbor, který jim odhaloval jednu ruku, tmavě červené barvy.
„Pojďte, zavedu vás za naším Lámou,“ vyzval je Chen a opřel se do velkých tmavě hnědých vrat. Vnitřek byl bohatě zdobený, červené sloupy s bílým základem se jen leskly, zdi dekorovaly různé thangky, kterými se vypravovaly různé příběhy a legendy. Láma byl ze všech mnichů nejstarší a dával to najevo žlutým přehozem přes levé rameno, pravou ruku měl odhalenou. Stál u velké mísy s kadidlem a v rukou držel vonnou tyčinku. Mumlal si pro sebe nějakou mantru.
„Velký Lámo,“ ozval se Chen a čekal na odpověď. Stařec se doposud neotočil.
„Co tě trápí, Chene?“
„Je tady můj přítel, říkal, že zvládne vyřešit naše problémy,“ odpověděl Chen na náhlou otázku. Stařec umístil tyčinku do mísy a otočil se, tvář zdobenou mnoha vráskami, ale klidnou.
„Určitě si ho pamatujete,“ pokračoval Chen a pokynul na trojici ninjů stojících opodál. Stařec se zaměřil na nejvyššího z nich. Blonďák s jizvou přes rty a modrošedé oči.
„Velký Lámo,“
„Namikaze Tanma, znovu ses vrátil, jak bylo předpovězeno,“ promluvil Láma, když se oba pozdravili podle tamních zvyků.
„Orel se znovu vrátil, aby pomohl s našimi problémy,“ pokračoval Láma a přešel od kadidla k jedné thangkce. Nikdo z přítomných ninjů neřekl ani slovo.
„Lidská chamtivost došla až sem. Všechny ostatní chrámy v okolí byly znesvěceny. Musel jsem zničit most vedoucí k nám, aby se znesvěcení vyhnulo i tomuhle místu,“ začal Láma, výpary z kadidel nabraly na intenzitě.
„Chamtivci v černém se ukrývají u naší nejposvátnější hory. Špiní její minulost a vysmívají se nám,“ pokračoval Láma a otočil se na tým. Okolní mniši přestali se svou dosavadní prací a věnovali plnou pozornost Lámovi.
„Dejte si pozor na muže s červenýma očima a vějířem na zádech. Had se plíží okolím a pátrá po lasičce. A pokud se orel střetne s hadem, jejich boj může mít katastrofické následky,“ pokračoval Láma a odhalil jednu thangku. Byl tam vyobrazený bojovník ve fialové zbroji, hlavu mu zakrýval obrovský slaměný klobouk. V rozích, diagonálně od sebe byl vyobrazen orel a bílý had.
„Červené oči a vějíř na zádech…Nevíš, o koho by se mělo jednat?“ zeptala se Elika šeptem k Tanmovi.
„Myslím, že vím. A doufám, že se pletu,“ odpověděl blonďák a dál věnoval pozornost Lámovi. Stařec vytáhl dvojici korálků, jedny držel v levé ruce.
„Ty, jenž nosíš orla, ty jsi vůdce. Ty držíš nad svou skupinou ochrannou ruku,“ Láma natáhl pravačku k Tanmovi, který korále přijal. Společně se postavili k dalšímu kadidlu, které stálo pod thangkou. Elika s Kirem neměli odvahu cokoliv říct. Chrámem se rozhostilo ticho, přerušované šepotem dvou mužů. Slovům nikdo nerozuměl, ale očividně to mělo pomoct. Oba muži dlouho stáli se spojenými dlaněmi u obličeje, než ruce přesunuli. Levá ruka skončila na středu těla, třemi prsty pravé ruky se dotýkali čela, pokračovali v šepotu. Poté pravačku položili na zmenšený model stromu, který stál za kadidlem.
„Bohové vám přislíbili svoji pomoc. Pamatuj na moje slova, Orlonosiči,“ promluvil opět Láma, když modlitba skončila. Tým se mohl vydat do práce.
Tanma vyvedl tým ven. Peng-Lai bylo jedno velké údolí lemované horami. Podobných kopců, kde stála gompa za jejich zády bylo v celé oblasti poměrně dost. Tanma shlížel do údolí, mírně se mračil. Lámovým slovům rozuměl a vůbec se mu to nelíbilo.
„T, ty víš, o kom mluvil? Kdo by měl být ten had?“ zeptala se Elika, když našla svého velitele na okraji kopce.
„Jeden synek, co jsem ho raz učil. Uchiha Sasuke,“ povzdechl si Tanma, aniž by se otočil. Elika poznala, že svádí vnitřní souboj.
„Co se s ním stalo?“ vyzvídala dál opatrně, věděla, že Tanma je na citlivější témata háklivý.
„Zdrhnul a vydal se k Orochimarovi. Prej, aby ho udělal silnějším,“ odpověděl blonďák a založil si ruce na hrudi.
„Stejně se ode mě, ani od Kakashiho nechtěl nic přiučit. Pořád si jel svoje, mamlas jeden. Asi jsem byl na prd učitel,“ pokračoval, když Elika došla vedle něj.
„Ale jdi ty! Jsi dobrý učitel. Jen jsi měl na prd žáka, toť vše,“ pokusila se dívka o povzbudivý tón. Na Tanmových zjizvených rtech se objevil menší úsměv.
„Dík, Liko,“
„Měl jsi k němu celkem blízko. Pokusíš se ho přivést zpět?“
„Upřímně, nevím. Za klidnějších podmínek asi jo, teď ale máme fůru práce. Protentokrát to asi nechám být,“ odpověděl Tanma po chvilce přemýšlení. Sám nevěděl, co bude, pokud se s ním střetne. A byl rád za Eliku, že mohl přijít na jiné myšlenky.
„Tak to abychom to rychle dokončili, ať můžeme zmizet. Najít pár banditů by neměl být problém, ne?“ Tanma si nemohl pomoct. Všiml si markantní změny v dívčině chování a byl za to rád.
„Taky v tom nevidím problém. Kaj je vůbec Kiro?“
„Naposledy jsem ho viděla s Chenem uvnitř chrámu. Asi mají nějaký seznam ztracených věcí. Kolik tu vůbec je těch chrámů?“ vyzvídala dívka, když přeletěla okolí pohledem.
„Asi dalších patnáct,“
„No nazdar! To je hodně práce,“ povzdechla si dívka a ještě chvilku stála s blonďákem v tichosti. Tolik chrámů nečekala ani v nejdivočejších představách. Museli pokrýt velké území. Naštěstí byl Tanma spojený s Orionem a ten jim létal nad hlavami.
„No, štípli toho dost, Tanmič. Až si říkám, čemu to zrobili,“ ozval se Kiro, když se připojil ke svému týmu.
„Věci z posvátného místa mají vysokou cenu. Třeba se z nich povede vymámit jejich kupec,“ odpověděl Tanma, když mu Kiro předal seznam ztracených věcí.
Plán byl následující. Zjistit co nejvíce informací z chrámů. Cílem bylo zjistit, jaký mají styl, kdy a jak na posvátné místo vtrhnou, prostě nejrůznější podrobnosti na pochopení nepřítele. Při cestě k jednomu chrámu narazili na hlídku banditů, se kterou byl tým rychle hotový. Pořádné potíže přišly až s příchodem do chrámu. Řítily se celé hordy banditů, bylo až absurdní, jak vysoký byl jejich počet. Nebylo to ovšem nic, s čím by si Kage Bunshin neporadil, aby se vyrovnaly šance.
„A dost!“ zavelel Tanma, když zbyl už poslední bandita.
„Můžeme se něco dozvědět,“ dodal Tanma, když bitka utichla.
„Ze mě nic nedostanete!“ bránil se bandita, když se snažil zvednout.
„Oh, vážně?“ Tanma jenom pozvedl pravačku a z pěsti napnul ukazováček a malíček. Mezi prsty mu proběhl malý blesk. Banditovi po obličeji proběhlo zděšení.
„Kiro, zadrž ho!“ zavelel blonďák, banditovy ruce a nohy skončily v kameni. Kiro sledoval, jak se muž zmítal pod každým zásahem. Tanma si dával obzvlášť záležet, aby trefil hodně citlivé místa. Ale ať už Tanma zasáhl bradavky, genitálie, krk, nebo žebra, muž se stále neměl ke slovu. I Elika zkusila svoje štěstí, kdy obalila banditovi hlavu vodou, což byla její forma waterboardingu. Taktéž neúspěšně.
„Nevím, jestli z něho něco dostaneme. Ještě nějaký nápady?“ povzdechla si Elika nešťastně. Kiro pořád držel vězně, ale taky ho nic nenapadlo.
„Leda využít tvý ženský zbraně, Liko,“ Kiro měl sto chutí si jednu vrazit, že ho tohle napadlo. Sám byl proti tomu.
„Nepřipadá v úvahu!“ ozval se až doteď mlčící Tanma, jeho hlas zněl jako úder hromu, až se všichni přítomní lekli.
„Nedá se svítit, ale nemám na vybranou,“ začal Tanma a přešel k jejich zajatci. Postavil se tak, že měl jeho hlavu mezi svýma nohama.
„Technika, kterou můžou použít pouze osoby se zvláštním povolením,“ pokračoval a konečky jeho prstů se rozzářily oranžovou barvou. Prsty přiložil banditovi na hlavu, malíčky, prsteníčky a prostředníčky měl podél čelisti. Muž se dal do strašného křiku plného bolesti.
„Ukaž mi svojí mysl!“ hřímal Tanma znovu tím nelidským hlasem. Bylo vidět, že prsty vypaluje muži díry do kůže. Kiro usoudil, že taková bolest se vyrovná pouze vytahováním kostí z těla bez umrtvení.
„Přestaň lhát!“ bylo znovu slyšet od Tanmy, bandita obracel oči v sloup. Během krátké chvilky bylo po výslechu, Tanma banditu pustil. Tomu už jenom klesla hlava a z pusy mu valila krev jako z puštěného ventilu. Jenom Tanma věděl více informací, ale zdál se zaražený. Hodně zaražený.
Tým pokračoval v cestě k posvátné hoře. Postupovali po lanovém mostě, který spojoval různé gompy, protože terén byl hodně nestabilní.
„Nechce se mi věřit, že někdo z nás tuhle bandu podporuje,“ pronesla Elika do ticha. Zrovna sedla tmavá mlha, sotva bylo vidět na krok.
„Budu se na to muset podívat, až se vrátíme,“ řekl Tanma v čele, pro něj samotného byla informace zarážející.
„Je to čím dál zamotanější. A přes tu mlhu taky prd vidím!“ postěžoval si Kiro, když šel pomalu po mostě, křečovitě se přidržoval.
„Dělám, co můžu, Kiro!“ ozval se Tanma zepředu, sám měl s větrem potíže.
„Asi jsem na tom líp,“ ozvala se Elika s lehkou nadějí v hlase. Tanma se opět plácnul do čela.
„Já jsem blb! Mlha je tvořená z malých kapiček vody,“ začal Tanma s nadávkami.
„A Lika je v tom teďka odborník, takže je na tom stejně jako my dva přes svoje živly,“ dořekl Kiro, když mu to došlo. A měl pravdu. Elika si aspoň vyzkoušela vedení.
„T, před námi!“
„Co máš?“
„Čtyři postavy, tři průměrné výšky, čtvrtá nejvyšší. Dva jsou ozbrojení,“ informovala dívka, když pomocí malých kapiček vody rozeznala tvar.
„Fajn, postupujte opatrně,“ nakázal Tanma a pokračoval v cestě. Jiná možnost nebyla.
Na druhé straně mostu šel černovlasý mladík s mečem u pasu, následován bělovlasým mladíkem ve fialovém tílku s obrovským mečem na zádech, vysokým zrzkem v bleděmodrém plášti a obrýlenou zrzkou. Černovlasý se snažil ignorovat neustálé hašteření mezi zrzkou a bělovlasým, dál vedl cestu.
„Sasuke, proti nám jdou tři lidi. Jeden z nich vyzařuje obrovskou a silnou chakrou,“ informovala zrzka, chakrový impuls byl pro ni jako bodnutí špendlíkem. Sasuke zarytě mlčel, pokračoval v cestě.
Tanma došel do bodu, kdy viděl na větší vzdálenost než jen dva metry. Po očku se ohlížel po svém týmu, který mu byl v patách. Blonďák mohl konečně něco vnímat pomocí vzduchu.
„Uchiha Sasuke. Co tě přivádí do těhle končin?“ promluvil Tanma do mlhy a čekal na odpověď. Sasuke vylezl proti němu.
„To není tvoje starost,“ taková odpověď se dala od Sasukeho čekat. Tanma si ho přeměřoval pohledem, jeho pohled a přístup byl o dost temnější.
„Namikaze Tanma. Co ty tady? Poslali tě, abys mě vrátil zpátky?“ zeptal se Sasuke, když se z mlhy zjevil zbytek jeho týmu.
„To není tvoje starost,“ Tanma mu to vrátil stejnou mincí a trval na svém. Sasuke pochopil, že s ním nehne.
„Orochimaru mi už neměl, co nabídnout. Je po něm. Teď hledám Itachiho,“ odpověděl Sasuke po chvilce ticha. Tanma si připomněl Lámovy slova.
„Mám tady svoji práci. Za normálních podmínek bych se o to pokusil, teď mi jseš ale překážkou na cestě. A radím ti dobře, Sasuke, ustup,“ odpověděl Tanma s přidanou podmínkou. Oba velitelé se navzájem propalovali pohledem.
„Ani mě nehne,“ přitvrdil Sasuke a povytáhl meč. S Tanmou to ani nepohnulo, dál Sasukeho propaloval pohledem.
„Buďte připravení na všechno,“ promluvil Tanma ke svému týmu, Elika s Kirem se připravili.
„Juugo, vem ho zprava, Suigetsu zleva. Karin, drž se vzadu,“ rozdělil Sasuke svoje rozkazy a jeho tým se nachystal. Tanma pořád stál nehnutě, ruce v kapsách.
„Radím ti dobře, Sasuke. Nech těch kravin a ustup,“ trval Tanma na svém, jenže Sasuke taky. Nikdo nestihl ani mrknout, Sasuke se vydal do útoku, následován svými kumpány. Jenže Tanma stál na druhé straně mostu s nezaujatým pohledem.
„Co to mělo bejt? Pokus o to, kdo bude dřív na druhý straně?“ optal se blonďák a hraně si zívnul. Sasuke potichu zaklel a vytasil meč, v očích mu probleskl Sharingan.
„Je pěkně rychlej, Sasuke. Myslíš, že to zvládnem?“ zeptal se bělovlasý, Suigetsu, a líp se zapřel s mečem. Sasuke rychle přemýšlel o svých možnostech, Tanma mohl vyrazit kdykoliv.
„Hej! Co tam na něho zíráš?“ ozvala se zrzka za Tanmou.
„Co bych na něm viděla? Mi je úplně ukradenej,“ opáčila Elika, věděla, že je to mířené na ni.
„Teď ti to ale celkem nandala, Karin,“ zahulákal Suigetsu pobaveně. Karin začala nadávat, Tanmovi naskočila žilka, Sasuke vypadal podobně.
„Stejná dynamika jako tenkrát, co? Hele, Sasuke, nechceš si tu svoji fanynku uklidnit? Bolí mě z ní hlava,“ řekl Tanma suše, Elika, Kiro a Suigetsu sotva zadrželi smích.
„Hlášky mu jdou, jako vždycky,“ pronesl Kiro tiše a hodlal využít příležitosti k útoku. Sasuke jen natáhl k Tanmovi levačku, kolem které obíhaly blesky, vzniklé kopí Tanma ledabyle zachytil rukou. V tu ránu se po něm vrhl Suigetsu a Juugo, Tanma jen využil bleskového kopí jako hrazdy a oběma útokům se vyhnul. Než stihl Sasuke cokoliv udělat, schytal dvojitou dávku Namikaze do zad, oba týmy byly opět na svojí straně mostu.
„Je rychlej jako vítr,“ uznal Suigetsu mírně naštvaně. S obrovskou čepelí byl hodně pomalý.
„Poslední šance, Sasuke! Nech nás projít, nevíš, s čím si zahráváš!“ zopakoval Tanma a byl připravený vytasit dýku, co měl na zádech.
„Na tohle ti kašlu! Pořád nezapomínám na to ponížení!“ odpověděl Uchiha, vztek nabíral na obrátkách.
„Jo tak proto,“ došlo Tanmovi a pořádně se zaměřil na Sasukeho. Všiml si, jak ho začíná zmítat vztek a ten se dá porazit jedině klidnou hlavou. Vzdálenost znovu protnulo bleskové kopí, které Tanma zachytil oběma rukama. Jenže Sasuke se i tak blížil a blížil se rychle. Tanmovy zjizvené rty zdobil úsměv, protože měl vítr a Sasuke blesk. Sasuke musel zastavit kvůli náhlému a silnému poryvu větru, kopí mu dočista zmizelo.
„Už chápeš, proč si nemáš zahrávat?“ zeptal se Tanma klidně, když vítr ustál. Sasuke neodpověděl, jenom udělal další dva kroky.
„Bohové, odpusťte, ale nedá si říct,“ povzdechl si Tanma rezignovaně a znovu pozvedl vítr. Vítr byl tak silný, že to most sotva ustál.
„Dost srandiček! Dostaňte ho!“ zakřičel Sasuke vztekle, když našel nějakou stabilitu.
Kiro jednal rychle. Využil svoji sílu a hodil Eliku směrem k Suigetsuovi, sám si vytvořil kamennou zeď a od ní se odrazil na Juuga. O Juuga se postaral rychle, Kiro do něj vrazil silou obléhacího beranidla. Elika zase využila svoji mrštnost a obratnost. Stačilo jim pouze Taijutsu, aby se zbavili příchozí hrozby. Trénink s Tanmou se rozhodně vyplatil. Jenže Sasukeho rychlé útoky nečekali. Ve velké rychlosti se objevil Tanmovi za zády a pomocí Chidori Nagashi vyřadil zbytek týmu ze hry.
„Vyrovnáváš šance?“ popichoval Tanma, věděl, že jeho tým je jenom paralyzovaný elektřinou. Kiro odpadl rychle, kvůli slabiny Dotonu. Elika, jakožto mistryně vody, taky padla rychle. Potrvá to dlouho, než se znovu proberou.
„Motali by se do cesty. A to já nechcu. Ty a já, teď a tady,“ řekl Sasuke tvrdě a namířil na Tanmu hrot meče. Tanma si jen odevzdaně povzdechl.
„Ale nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval. Já se do toho nehrnul,“ pronesl blonďák nevzrušeně a párkrát pohnul hlavou, až mu křuplo v krku.
„Dost řečí!“ zařval Sasuke a vyrazil do útoku.
Tanma stihl vytasit dýku na poslední chvíli a postavit ji do cesty meči. Sasuke chtěl využít pohyblivosti a dostat se Tanmovi za záda, blonďák ho ale vší silou odkopl za letu. Uchiha dopadl na nedalekou skálu, čekal na výpad, který ale nepřišel. Tanma stál klidně na místě a vyčkával. Sasuke si to ale bral jako provokaci.
„Nepochopil to. Jako vždycky,“ posteskl si Tanma, když na něj letěla ohnivá koule. Líným mávnutím ruky oheň pohasnul, Tanmův vítr byl až moc silný. Hned na to letěly jehlice tvořené z blesku, ty Tanma pochytal, některé poslal zpátky. Sasuke pochopil, že s Ninjutsu na něj nemůže. Blesk Tanmovi nic nedělal a s větrem dokáže uhasit oheň. Musel jít blíž. Tanma sledoval, jak se k němu blíží jeho bývalý žák s Chidorim v ruce. Zahlédl záblesk Sharinganu. Sasuke udělal sérii několika výpadů, střídal ruce, snažil se trefit buď mečem, nebo Chidorim. Jenže Tanma byl až moc rychlý, všem útokům se vyhýbal. Sasukemu už došla trpělivost, když se nemohl trefit asi už po dvacáté. Takticky odskočil na nedalekou skálu.
„Už mě unavuje, jak pořád uskakuješ! Zkus uhnout tomuhle!“ hned na to Sasuke vypálil dvě ohnivé koule do nebes, které se hned zatáhly temnými mraky. Tanma jenom nezaujatě čekal, co bude následovat, znal svoje možnosti.
Elika se probrala z menší paralýzy, i když ji ještě nohy nechtěly poslouchat. Rozhlédla se, Kiro ležel o kousek vedle, pořád byl mimo, ale žil. Vybavila si jen ostrou bolest, jak ji blesky zasáhly, než se nad ní setmělo. Všimla si, jak Sasuke připravuje nějakou techniku a Tanma, jak nic nedělá. To nebyl jeho styl. Nejspíš byl jenom zvědavý. Jestli Sasuke plánoval použít Raiton, Tanma by si s tím hravě poradil.
„Tohle jsem si šetřil na Itachiho, ale na tobě to aspoň vyzkouším,“ zaslechla Sasukeho chladný a tvrdý hlas, když zvedal levačku obalenou blesky k nebi. Zpoza mraků vykouklo něco, co se podobalo drakovi.
„Jéé, ty ses naučil manipulovat s tvarem? To je roztomilý,“ zaslechla Tanmův hraný zájem a neubránila se uchechtnutí. Tanma měl v jednom pravdu, jako vládce vzduchu má tendenci věci hodně zlehčovat. Drak vypadal že je hodně velký, tudíž mohl zasáhnout velkou oblast.
„Zemři s úderem hromu! Kirin!“ zahřímal Uchiha a svěsil ruku směrem na Tanmu. Drak se otočil a zalezl zpátky mezi mraky, pravděpodobně, aby měl větší rychlost na úder. Člověk nestihl ani mrknout, než celou oblast zahalilo oslepující světlo. Ozvala se velká rána a bylo ticho. Místo dopadu zahaloval pouze kouř.
Sasuke bedlivě sledoval kouřovou clonu. Byl si jist, že Kirin je technika na jednu ránu, kterou nejde přežít.
„Tak co? Myslíš, že je po něm?“ zeptal se Suigetsu, který se probral z mrákot a došel k Sasukemu. Uchiha se na něj ani nepodíval.
„Myslím, že jo, ale pokud ho neuvidím, nebudu mít jistotu,“ odpověděl černovlasý a probodával Sharinganem kouřovou clonu. Jaké bylo překvapení všech, když se clona rozvířila pomocí větru a na místě dopadu stál blonďatý Namikaze. Nejen, že to přežil, ale i most to vydržel. Jediný rozdíl byl v tom, že Tanma někde ztratil dýku, místo ní si ze svitku vyvolal katanu, a že měl svoji čelenku přes oči. Tak náhlé světlo ho nejspíš dočasně oslepilo.
„Žije…Jak?“ nechápal Sasuke, když spatřil svého bývalého učitele bez jediného škrábnutí. Elika začala dedukovat příčiny.
„Ovládl jsem vítr a blesk tak dokonale, že proti mně nemají sebemenší šanci. Jednoduše jsem toho tvýho dráčka pohltil do sebe,“ vysvětlil blonďák a ukázalo se, že celý svítí namodralým světlem. Kirin byla asi hodně náročná technika s vysokou úrovní, což by vysvětlovalo to, že byl Tanma na nějaký čas chodící baterkou. Elika si viditelně oddechla.
„A s tebou to musím vyřídit rychle. Ani jeden z nás nemá ponětí, co by se teď mohlo probudit,“ dodal Tanma a otočil se tak, aby hrotem katany mířil na místo, kde tušil Sasukeho. Levačku natáhl za sebe a soustředil se. Elika si všimla, jak kolem nich vzniká bariéra. Očividně Tanmův pokus o jejich ochranu.
„Přežil to, ale momentálně nic nevidí. Jdem na něj?“ zeptal se znovu Suigetsu, když si opřel meč o rameno. Sasuke jenom mlčky přikývl.
Elika sotva stíhala sledovat dění pár metrů před ní. Sasuke a Suigetsu se na Tamu vrhli společně. I přesto, že byl Tanma oslepen, nějakým záhadným způsobem je viděl a podle toho zareagoval. Měla možnost vidět šermířství klanu Namikaze v akci. Tanma máchal mečem kolem sebe, aby si jeho protivníci drželi odstup. Hodně se točil a uskakoval. Meč v jeho ruce opisoval neustálý kruh, Sasuke a Suigetsu neměli jedinou šanci se přiblížit. Elika se snažila přijít na to, jak může Tanma tak jednoduše reagovat, i když nevidí. Je pravda, že při ztrátě jednoho smyslu se ostatní zlepší, ale ne natolik. Navíc, útoky dost často přicházely ze vzduchu. Příčinu zjistila, až když se všichni zastavili.
„On používá vzduch, aby cítil pohyby kolem sebe!“ došlo jí, když se pečlivě podívala na situaci před sebou a měla pravdu. Kolem Sasukeho a Suigetsua se nic nepohnulo, ale Tanmovi neustále lítaly vlasy, přehoz a pásek. Tanma použil svoje mistrovství s větrem, aby viděl místo něj.
„I bez zraku je děsně nebezpečnej!“ lamentoval Suigetsu a hned litoval svojí menší pauzy. Tanma do něj zabodl svoji katanu napuštěnou bleskem. Suigetsu byl hodně rychle ze hry. Pohyboval se hodně rychle.
„Karin! Kde je? Cítíš ho?“ zahulákal Sasuke na zrzku za sebou, místo ní našel akorát klečícího Tanmu. Tvrdý úder Karin vyrazil dech a poslal do mdlob. Zbýval už jenom Sasuke a Juugo, který se do souboje přimíchal v průběhu.
Kiro taky začal přicházet k sobě. Tělo ho nechtělo poslouchat, měl pocit, jako kdyby se srazil se stádem krav.
„Kiro! Už jsem se bála, že je po tobě,“ oddechla si Elika, ale taky neměla odvahu vstát. Nohy měla jako želé.
„Já jsem tuhej zmetek. Mě jde těžko zabít,“ odpověděl černovlasý a pokusil se vstát, jenže sotva se nadzvedl.
„Zdá se, že tu jsme asi zbyteční,“ pronesl Kiro těžce, než se převalil na záda. Zásah bleskem hodně bolel, nedalo se to snést.
„V týhle šarvátce asi jo. Budeme muset počkat, až nás to přejde. Snad to T dodělá rychle,“ uznala Lika a taky se položila na skálu. Oba mohli pouze sledovat, co jejich velitel dělá. Kombinace ovládání vzduchu a tvrdý trénink udělalo z Tanmy hodně nebezpečného bojovníka. Jelikož meč nechal v bělovlasém ninjovi, zbývaly mu pouze ruce a nohy. Juugo byl bezprostředně bojovník na blízko, jenže vedl pomalé a předvídatelné údery. S ním byl Tanma rychle hotov, když s ním naletěl na skálu. Aby si od něj zajistil klid, Tanma po Juugovi doslova vylezl a mocně se odrazil, při čemž tvrdě a silně kopnul Juuga do hlavy. Normálního člověka by to nejspíš zabilo, Juuga to jen vyřadilo ze hry. Blonďák dopadl doprostřed mostu a rozšířil oblast větru. Zbýval Sasuke. Tanma nad sebou ucítil náhlé teplo a rychle se přemístil. Letící Sasuke nečekal, že se Tanma přemístí za něj a tvrdě ho udeří do zad. Jenže Sasuke využil Tanmovu ruku jako hrazdu a úderu se hravě vyhnul. Místo toho to byl Tanma, kdo letěl rychle na most po tvrdém kopnutí. Most už takový nápor nevydržel. Plameny a tvrdý náraz těla měl za důsledek jeho zřícení.
Sasuke byl od Tanmy dost daleko, moc chakry už neměl. Zbývalo mu už pouze na nějakou ohnivou techniku, musel ale pečlivě mířit, protože oba dva byli v pohybu. Nestihl ani složit potřebné pečetě, protože Tanma si to opět mířil k němu. Všiml si, že se mu zrak opět navrátil.
„Dokázal se odrazit od holého vzduchu! Je silnější, než jsem čekal!“ pomyslel si Sasuke, když na něj blonďák letěl. Chvilku si ve vzduchu vyměňovali údery, dokud Sasuke nevyhodil Tanmu o kousek nad sebe, což byla chyba. Tanma na něj použil svoje Namikaze a seslal ho rychle a tvrdě k zemi. Sasuke se pracně vydrápal z díry, kterou svým pádem způsobil. Před ním se ve zlatavé záři objevil Tanma.
„Varoval jsem tě, Sasuke. Nedal sis říct a takhle to dopadlo,“ promluvil Tanma, když se pomalým krokem blížil.
„Nech si ty svý rady! Ještě mám sil dost!“ vzdoroval Sasuke a s obtížemi se postavil. Nevyrovnal se mu v Ninjutsu, nevyrovnal se mu v Kenjutsu, tak to zkusí aspoň v Taijutsu. Jenže i tam narazil. Jakoby Tanma nevěděl, co je to bolest a únava. Pořád si zachovával svoji rychlost a sílu. Sasuke už neměl sílu ani na Sharingan, dostal pořádný výprask. Poslední, co Sasuke ucítil, bylo bodnutí prstů do krku. Hned na to se složil na zem a nemohl pohnout ani svalem.
„Co…Cos mi to provedl?“ zeptal se Uchiha s obtížemi, po úderu se mu i hůř dýchalo.
„Jen klid. Trefil jsem tě do nervovýho centra. Asi na takových dvanáct hodin tu budeš ležet,“ odpověděl klidně Tanma, když se k Sasukemu přikrčil. Sasuke se snažil pohnout rukou, ale nešlo to. Tělo ho vůbec neposlouchalo.
„Teď je jenom na mě, jak s tebou naložím,“ pokračoval Tanma a rozhlédl se kolem.
„Tak dělej…dokonči to!“
„Ne, Sasuke. Nezabíjím jedince, co jsou na pokraji vyhynutí. Měl jsi velkej potenciál a zahodil jsi ho. To by bylo jenom mrhání tvým talentem, Sasuke. Ne, nechám tě žít. Ale budeš žít s pocitem hořký porážky a s vědomím toho, kdo tě porazil. Protože ten, co tě právě porazil, to příště udělá zase. A nebude váhat. Nezapomeň na to, Sasuke,“ řekl Tanma a zadíval se Sasukemu tvrdě do očí. Uchiha se na nic nezmohl, jenom všude házet nenávistné pohledy, ale k ničemu to nevedlo. Tanma s ním opět vytřel podlahu a vyřadil i jeho tým během krátké chvilky. O důvod víc ho nenávidět.
„Najdu si tě!“ vyhrožoval Sasuke mezi nádechy a výdechy.
„V tomhle stavu těžko. Navíc, než to přejde, budu už dávno pryč. Sbohem, Uchiho Sasuke!“ s těmi to slovy se Tanma zvedl a odešel. Vzpomněl si, že někde na skalách nechal svůj tým, ale vůbec nevěděl kde. Rozhodl se vylézt na nějakou náhodou a pak se uvidí.