Hokageho Syn: Origins 032 - Nelehká spolupráce

Válka byla v plném proudu. Zachvátilo to celý Shinobi kontinent, v akci bylo přes několik desítek tisíc shinobi. Nejčastěji se válčilo na západní hranici Země Blesku, poblíž Země Mrazu. Příčinou bylo zastavení plánu Akatsuki, kteří chtěli uskutečnit svůj plán a uvrhnout celý svět ve velké Genjutsu, kde každý dosáhl svého snu. Byť se to zdálo jako dobrý cíl, metody k uskutečnění až tak dobré nebyly. A svoboda pod nátlakem není svobodou. Ze všech možných Shinobi, nikdo nevěděl, co je ještě čeká, jaké jsou možnosti nepřítele. Věděli jen, že musí zatavit toho jistého muže, který se nazval jako Uchiha Madara. Víc vědět nepotřebovali.
Válka ovšem nebyla Tanmův problém. Měl svůj vlastní úkol. Vybavil si svůj rozhovor s Tsunade, který proběhl den předtím.
K Tanmovi se dostala zpráva, že se Tsunade probrala z kómatu. Dal jí potřebný čas, aby nabrala nějaké síly, než se za ní zastaví.
„Tsunade-sama, smím?“ zeptal se Tanma, když stál před stanem. Nechtěl riskovat, že vejde v nevhodný moment.
„Jen pojď, Tanmo. Stejně s tebou potřebuju mluvit,“ vyzvala ho Pátá, která už nabrala dostatek sil, aby se vrátil její původní vzhled. Opět seděla zavalená papíry, Tanma poznal, že drží v rukou jeho spisy.
„Alespoň bys mi mohl poradit, kde tě mám přiřadit. V tomhle s tebou byly vždycky problémy,“ dodala Tsunade, když Tanma vešel dovnitř.
„A sejde na tom? Já se nemůžu zúčastnit,“ odpověděl Tanma pohotově, hned na sobě cítil přísný pohled.
„A ty mi hodláš říct, proč,“
„Zaprvé, nemůžu bejt na všech místech současně a jet na plnej výkon. Zadruhé, na tohle nejsem trénovanej. Otevřený konflikt není moje expertíza,“ odpověděl Tanma a v duchu nadával, proč tu Tsunade nemá nějakou židli navíc.
„Jenže tohle není na infiltraci, nebudeš kazit nějaké operace, které ještě ani nevznikly,“ oponovala Tsunade, Tanma jenom namítl, ať se podívá na hlavičku jeho spisu, na samotný začátek.
„Infiltrace v utajení, atentáty v utajení, eskorta za nepřátelskými liniemi, sběr informací v utajení, sabotáž, veškeré činnosti, které vyžadují tichý přístup. Koukám, že se Třetímu nechtělo moc psát. A co s tím?“
„Co je jako dodatek, Tsunade-sama?“ Tanma byl neodbytný.
„Odpovídá pouze Hokagemu, volné využití Páté svobody. Třetí ti dal pátou svobodu? To nemyslíš vážně!“ vyjekla Tsunade překvapeně, Tanma jenom klidně přikývl.
„Tak to ovšem mění situaci,“ hlesla starší blondýna, když položila spis.
„Co je to vůbec ta Pátá svoboda?“ zeptala se Shizune, která jako jediná nebyla v obraze.
„Už od narození máme čtyři svobody. Svobodu mluvy a vyjádření, svobodu víry, svobodu potřeb a svobodu od strachu,“ informovala Tsunade stručně.
„Pátá svoboda je k ochraně předchozích čtyř. Je to možnost bránit naše zákony tím, že je porušíme. Chránit naše tajemství pomocí krádeže, zachraňovat životy tím, že zabíjíme. Udělat všechno možný, abychom naši zemi ochránili,“ dodal Tanma, protože v téhle definici věděl nejvíc.
„Jednoduše, Shizune, jsem patriot, mám rád svoji zem. Tím pádem ji musím chránit. Zároveň ji ale musím chránit i před ní samotnou, před jejími chybami,“ dokončil Tanma svoje vysvětlení, Shizune to aspoň trochu pochopila.
„Takže Tanma-san je tajný agent, který pracuje přímo pro Hokageho,“ vydedukovala černovlasá po chvilce ticha.
„Přesně tak. Zároveň, pokud bude mít pocit, že moje činy, nebo činy feudála, jsou v protikladu se zájmy Konohy, může nás odstranit bez poskvrny. Nikdo po něm nepůjde. Třetí z tebe udělal opravdu zajímavého člověka, Tanmo,“ pronesla Tsunade s mateřskou hrdostí, Tanmovi se ulevilo, že ho aspoň trochu pochopila.
„Takže to jsou tvoje důvody, proč se nechceš zúčastnit?“
„Mám podezření, že se může najít někdo, kdo by chtěl zneužít tohohle stavu. Všechny vesnice budou značně oslabeny, nechráněné. Na Geniny bych moc nespoléhal. Nějakou partičku pobudů vystačí, ale na někoho silnějšího ne,“ odpověděl Tanma, očividně to měl dobře promyšlené.
„Hádám, že narážíš na Kenjina. Na tvého bývalého parťáka. To on tě dostal do špitálu,“ na tuhle informaci Tanma přikývl, Tsunade se trefila. Pátá teď čelila těžkému rozhodnutí, protože Tanma přednesl pádné argumenty. Věděla, že mladý Namikaze nezahálí a udělá všechno proto, aby zajistil klid ve všech vesnicích, vždycky si poradil. Jeden shinobi navíc, nebo míň ve válce neudělá moc velký rozdíl.
„Tak dobrá, máš to mít. Hlavně nás nezklam,“ povolila nakonec Tsunade.
Tanma seděl na skalním výběžku, Skrytou Písečnou měl na dohled. Udělal to takticky, vyvolal svoje orly, aby sledovali situaci ve světě, zatímco on bude na obchůzce. Každý z orlů měl na sobě značku s Hiraishinem, takže v případě nouze, byl na daném místě hned. Byl rád za tohle propojení s orly, byli jeho očima i několik kilometrů daleko. Zároveň nechal i dva orly, aby obhlíželi dění na frontách. Měl tak přehled. I když se ve světě válčilo, ve vesnicích byl klid. Sledoval svoji levou ruku, kde měl poznačené čísla orlů, které vyslal do terénu. Kdykoliv se nějakému orlovi něco nezdálo, vyslal svojí chakrou Tanmovi signál a dané číslo začalo rudě žhnout. Dlouhou dobu byl klid, než se mu rozsvítilo jedno číslo.
"Sedmička, kde ten je? Aha, někde v Zemi Blesku. Pokud se nepletu, tam je hlavní stan," pomyslel si Tanma a přemístil se za orlem. Měl pravdu, hlavní stan Shinobi jednotek byl téměř pod útokem. Celkem početná skupinka Bílých Zetsuů měla zálusk na samotné vedení. Pro Tanmu to byla malá hrozba, problém vyřešil rychle. Po zkontrolování okolí a situace se rozhodl, že tam přečká dál, dokud nebude potřeba jinde.

Rozsvítila se mu čtyřka. Daného orla dal Tanma k Mlžné, tam dorazil s příchodem večera. Podvědomě tušil, kde se nachází problém. Potížista byl jasný, Kenjin se pokoušel o svoje plány.
"Ale, ale, ale. Nečekal jsem, že tě ještě uvidím. Neměl bys být někde jinde?" ozval se Kenjin, když Tanmu zahlédl.
"Právě že tvoje přítomnost mě donutila, abych tam nebyl. Ať už plánuješ cokoliv, neuspěješ," odpověděl Tanma, když s Kenjinem srovnal vzdálenost na pár metrů.
"To mě překvapuje. Tanma Namikaze, Sjednotitel, není tentokrát v přední línii? Vždycky jsi chtěl být hrdinou," popichoval Kenjin, Tanma se natáhl ke kataně na zádech, připraven vyrazit do útoku.
"Co tu vůbec pohledáváš, Kenjine? Zas kuješ svoje pikle, jak nás všechny ovládnout a dostat na svoji stranu?" zeptal se Tanma a výhružně povytáhl katanu.
"Musel jsem se od svého cíle odklonit. A to, že jsi tady, mi poněkud hraje do karet. Pro tentokrát jsem ochoten s tebou spolupracovat," odpověděl Kenjin a přidal poměrně zajímavý návrh. Tanma katanu zasunul, zkusil mu tentokrát věřit.
"Tak spusť. O co jde?"
"Sleduju různé zprávy a tahle mě zaujala. Tady v Mlžné se nachází jistý člověk, který se živí alchymií a dost se proslavil. Potíž je v tom, že se slávou a mocí to jde mentálně z kopce. Začal se zaměřovat na různé mutace, začal teprve nedávno," spustil Kenjin, Tanma se odvážil zkrátit vzdálenost. Měl možnost vidět, jak moc se Kenjin zase změnil. Pořád byl pohublý a bledý, teď ale přišel o všechny vlasy a zpod jeho hábitu, co měl na sobě, sem tam vykoukla nějaká ošklivá jizva. Ať už měl ten člověk v sobě cokoliv, rozhodně to neprospívalo jeho psychice. Vypadal jako člověk s rozdvojenou osobností, který se ve svých záchvatech sebepoškozoval.
"Že zrovna tobě to vadí," odvětil Tanma, když skončil s prohlídkou.
"Vládnout tomu, o co se ten alchymista pokouší, není žádná sranda. Z toho, co jsem se dozvěděl, a sám i viděl, jde o bezduchá zvířata, které zajímá akorát žrádlo," odpověděl Kenjin, Tanma měl na chvilku pocit, že se vrací jeho starý přítel. Tahle situace ho zaujala.
"Měl jsem tady nasazeného člověka, posílal průběžně zprávy. Pak náhle přestaly," pronesl Tanma jen tak bokem.
"Aspoň máš taky důvod se na to podívat. Povedu tě,"

Navigace v noční mlze byla obtížná, ale Kenjin věděl, kudy jít. Cesta je zavedla na jeden z okrajů vesnice. V dálce šlo matně vidět rozlehlé sídlo, které víc působilo jako pevnost. Kenjin měl ale namířeno do budovy stojící opodál. Hned při vstupu Tanmu praštil do nosu zápach hniloby, krve, výkalů, chemie a celkově špatného prostředí, o které se někdo dlouho nestaral. Vstupovali do provizorních laboratoří, které šly níž a níž pod povrch. Což byl skvělý tah, člověk se tak mohl vyhnout nějakému podezření. Po chodbách se ozývaly nejrůznější zvuky, mezi ně patřily slabé vokalizace zvířat, ale hlavně ječení opic.
"Hele, není to tvůj člověk?" zeptal se Kenjin, když narazil na muže ve stejném oděvu jako Tanma. Jenom jeho opasek byl zelený.
"Je. Takže došel až sem. A ať už tu je cokoliv, dostalo ho to," odpověděl Tanma, když se zvedl od těla. Jelikož byl slyšet opičí řev, je jasné, že ho ty opice dostaly. I rány tomu odpovídaly. Ukousnuté prsty, vytrhnuté genitálie, obličej, skalpovaná hlava. Opice hledaly něco k jídlu a onen Namikaze byl zrovna na špatném místě.
"Co máš v úmyslu? Zavalit to tady?" zeptal se Tanma, když očima vyhledal Kenjina. Ten se naklonil do další chodby, odkud se řev ozýval.
"Jo. Tady je to mimo kontrolu," odpověděl Kenjin a dál sledoval chodbu. Cesta byla čistá, ale řev byl slyšet víc a víc. Tanma se schoval za druhý roh a sledoval chodbu, která byla chabě osvětlená. Na chvilku mu to připomnělo jeho první tým v akci, trochu se nad tím pousmál.
Tanma se zavzpomínal trochu déle, než chtěl. Nevšiml si, že na něj Kenjin vztekle šeptá.
"Do p****e, Namikaze! Vnímej už!" syknul Kenjin naštvaně, kompletně schovaný za rohem, už nevykukoval. Hned na to pokynul Tanmovi hlavou, ať sám nakoukne do chodby a podívá se. Tanma už viděl za svůj život hodně hrůz, ale tohle nečekal. Chodbou procházela velká opice. Aspoň to opici připomínalo. Tvor byl úplně bez srsti, měl hodně svalové hmoty a podivně deformovaný obličej. Ze zavřené tlamy čouhalo několik křivých zubů. Tanma chtěl o tvorovi zjistit nejvíc informací, co mohl, jenže něco za ním zarachotilo. Zdrojem zvuku byl Kenjin, který na něj hodil omluvný pohled. Na nějaké argumenty nebyl čas, tvor se rozběhl jejich směrem. Byl hodně rychlý, i Tanma měl co dělat, aby se vyhnul úderům.
"Namikaze Tanma, zabiják nestvůr. Měl by ses tím živit," uznal Kenjin, když netvor konečně padl po několika zásazích.
"To jsi udělal schválně?" začal Tanma, jenže Kenjin už zašel do jedné z chodeb. Blonďák se rozhodl, že ho bude následovat. Nejraději by co nejrychleji vypadnul.
Kenjin došel na místo, co byla pravděpodobně nějaká kancelář. Působila útulněji, než zbytek místností. Tanma zůstával u dveří, kdyby se něco blížilo.
"Nechceš se aspoň podělit o to, co hledáš?" zeptal se Tanma, zatímco pohledem skenoval chodbu před sebou. Sem tam se ohlédl na Kenjina, mezitím si udělal i trochu obrázek o místnosti. Klasický kancelářský stůl, překvapivě funkční monitor, interkom a nějaký ovládací panel. Kenjin prohledával šuplíky a skříňky, veškerý obsah sypal na podlahu.
"Myslel jsem, že na sebe nechceme upoutat pozornost," pomyslel si Tanma, když Kenjin hodil prázdný šuplík na zem.
"Je to tady mrtvý. Hele, kopa zpráv a dopisů. Třeba se povede zjistit, komu to tu patří," odvětil Kenjin, když otevřel další šuplík. Vytáhl jeden dopis, který podal blonďákovi. Tanma se s dopisem přesunul na větší světlo, po očku se podíval na monitor. Bylo tam několik záběrů na klece, kde byli ti netvoři drženi. A klece měly svoje obyvatele uvnitř.
"Tariku, nedívím se ti, že se chceš toho Namikaze synka zbavit. Nedávno jsem s ním měl tu čest a rány si lížu doteď. Je velmi nebezpečný. Už nějakou dobou pracuju na svém osobním projektu a nedělá mi problém, abych se s tebou podělil o detaily a výsledky. Snažím se vyvinout sérum, které z tvých lidí udělá doslovné mašiny na zabíjení, bez špetky zaváhání nebo strachu. Bohužel, ten projekt je teprve v plenkách, chvíli to potrvá, než se pořádně rozjede a výsledky budou znát. A když venku zuří válka, je můj postup pořádně zdržen. Prozatím se ukrývám na bezpečném místě a čekám, až se situace uklidní. Pak můžu pokračovat," přečetl Tanma nahlas, než začal přemýšlet, o koho by se mohlo jednat. Paměť mladého Namikaze jela na plné obrátky. Snažil se vybavit si, s kým se nedávno střetl, aby ten dotyčný špatně skončil. A ještě k tomu se vyskytoval v Mlžné. Chvilku stál nehnutě s dopisem v ruce, než mu to došlo.
"Kazuya!"

Tanma si začal dávat spojitosti dohromady. Nebylo to tak dávno, co Kazuyu doslova vykopal z Listové. Proto si teď léčí svoje rány. Něco málo o Kazuyovi slyšel, živil se jako alchymista. Teď se ale zdá, že přešel na vyšší úroveň. Tanma se ponořil do šuplíku, určitě ještě najde něco, kde začala spolupráce mezi Tarikem a Kazuyou. A hodlal zjisti, proč.
"No vidíš, máš další škodnou na seznam. A já mám agenta, co se tady o to postará," promluvil Kenjin lehkovážně, což donutilo Tanmu zvednout hlavu.
"Koho tím myslíš?"
"No tebe. Jsi na to dokonalý kandidát. Jejda!" Kenjin přepnul páky na ovládacím panelu. Celým komplexem se rozezněl poplach. Tanma se v rychlosti podíval na monitor, klece se začaly otevírat a mutanti mohli jít na svobodu.
"Ty h****e!" syknul Tanma ke Kenjinovi, ten jenom zvedl ruce na obranu.
"No, no. Snad sis nemyslel, že mi můžeš věřit. Tahle spolupráce neměla dlouhého trvání, tak jako tak," hájil se Kenjin posměšně. Tanma se rychel podíval do chodby, kterou přišli, zatím byla čistá. Když se otočil zpátky na Kenjina, jeho dosavadní partner tam už nebyl.
"Jen si utíkej. Nevidíme se naposled. Teď bych se měl víc zaměřit na Kazuyu a na to, jak se odsaď dostanu živej," promluvil Tanma pro sebe, než vytasil katanu a nahodil si bleskový štít. Mutanti se přibližovali hodně rychle.