Hokageho Syn: Origins 036 - Pozvání

Městečkem Amanaki se rozléhalo ticho. Naprosto ohlušující ticho. Takové ticho, ze kterého až mrazilo. Tři muži z Namikaze, Tanma, Naruto a Tanaka se vraceli prázdnými ulicemi směrem k nemocnici. Naruto Tanmu podpíral, jeho starší sourozenec sotva chodil, jak se přetáhl. A odmítal pustit katanu z ruky.
"Otče! Čekali jsme další rozkazy, ale bylo ticho. Už jsem za váma chtěl vyrazit," promluvil Hikaru, když se trojice přiblížila k perimetru nemocnice.
"Vaše rozkazy byly, ať tu zůstanete a bráníte to. I do posledního dechu," promluvil Tanma se značnou únavou v hlase, když se postavil na vlastní nohy a zasunul katanu.
"Hrozba byla odvrácena, ale přišli jsme o Senza. Z tohohle se budeme vzpamatovávat dlouho, Hikaru. Tohle byla hodně tvrdá rána, hlavně pro něj," promluvil Tanaka, při poslední větě pokynul hlavou k Tanmovi. Hikaru nevěděl, o čem je řeč, Tanaka ho jen přiměl, aby šli za ním. Tanma vešel do nemocnice. Jednoho doktora se zeptal na něco, pak šel určitým směrem s jistotou. Trojice mu byla v patách. Našli Tanmu zalézat do jednoho pokoje, Tanaka jako jediný zastavil svoje společníky, aby zůstali stát. Tanma totiž nechal dveře otevřené.
"Aspoň ty jsi to přežil. Pojď sem!" zaslechli Suryu, která byla sotva schopna jediného slova. Už jen tón jejího hlasu se Hikaruovi nelíbil. Pak zaslechli ženský pláč.
"Přišli jsme o ni, Tanmo. Přišli jsme o ni!" zaslechli tlumeně, Surya pravděpodobně Tanmu pevně objala a zabořila mu hlavu do ramene.
"Já vím, Suri. Já vím," zaslechli Tanmu, hlas se mu třásl. Hikaru se podíval po svých společnících, Tanaka měl ve tváři soucit, Naruto uhnul pohledem.
"Naše maličká Himawari. Proč zrovna ona?" zaslechli znovu Suryu a dvojí popotahování.
"Tarik na to doplatí. To mi věř," promluvil znovu Tanma, tentokrát ale tvrději. Chvilku bylo ticho.
"Díky, že jsi přišel a že jsi v pořádku," promluvila znovu Surya, načež zanedlouho Tanma vyšel z pokoje ven.
"Tanmo?" promluvil Tanaka opatrně. Věděl, v jakém je Tanma rozpoložení.
"Udělejte, co je třeba," nakázal Tanma slabým hlasem, ani se nezastavil. Hikaru s Narutem si všimli, že stírá slzy.
"Nech ho, chlapče. Nech ho být. Musí se s tím vyrovnat sám," řekl Tanaka, když chytil Naruta za ruku, protože se chtěl za ním vydat. Stačilo starcovo zakroucení hlavou, aby Naruto pochopil, že to nemá smysl.
"Pojďte, máme tu práci," nakázal stařec, než se dali do práce.
Tanma se bezduše procházel městem. Po cestě narážel akorát na ticho, samotu a začínající tmu. Nikde nebylo ani živáčka. Kdo mohl, tak se zabarikádoval doma, zbytek byl v nemocnici. Tanma mířil někam, úplně bez cíle. Ani si to neuvědomil, ale dostal se do kopců mimo město. Když si to uvědomil, našel si klidný palouček, na který si sedl a zadíval se na Amanaki. Zhluboka si povzdechl, než si asi po čtvrté zapálil. Chvilku zíral na celé město, sem tam potáhl.
"Tarik za tohle zaplatí, jednoznačně. I kdybych si ho měl teďka najít," proběhlo mu hlavou, zatímco se díval na prázdné město. Jenže vztek brzy vystřídala lítost a výčitky.
"Ale budu to muset se Suri ukončit. Jsem pro ni až moc nebezpečnej. Tohle si nezaslouží, namočil jsem ji do toho. K***a, proč to musí tak bolet? Proč je láska taková d***a?" ptal se sám sebe, už ani neměl chuť potáhnout. Zvedl se, že se ještě trochu projde, když se znovu podíval na Amanaki, kde už svítily pouze pouliční lampy a nemocnice. Sevřel se mu žaludek a hrdlo. Tolik věcí mohlo být jinak. Tohle bude hodně dlouho bolet. Švihnutím ruky odstranil přebytečný popel a naposled potáhnul.
"Tys byla tou, o kterou jsem neměl přijít! Měl jsem tě mít až do konce života! Až do konce!" rozkřičel se a vzteky zahodil poloviční cigaretu, než dopadl na kolena a znovu se rozbrečel. Znovu si sedl a schoval obličej do dlaní, nechal emoce plout. Znovu si zapálil a dal slzám volný průběh. Sotva zahodil nedopalek, zvedl se, tentokrát s jiným myšlením.
"Tohle nikam nepovede. Lítost mi nepomůže, musí se jednat!" pomyslel si odhodlaně, než doslova zmizel. Objevil se v kovárně, kde si sundal svršky, na holé tělo nasadil koženou zástěru, natáhl kožené rukavice a hlavu si omotal kusem látky, aby si ochránil hlavu. Vyvolal pár klonů a zapálil oheň ve výhni. Tichou kovárnou se ozývalo bušení kladiv do kovu.
Jinreie probudil zvuk práce v kovárně. Rozhodl se tam jít podívat a nakouknout škvírkou ve dveřích, kterou tam někdo nechal. Byl překvapen, když viděl Tanmu při práci. S pomocí tří klonů právě dával tvar kusu železa, aby z něj doslova vytáhl čepel. S hrdostí se usmál a pozoroval dál, co Tanma udělá. Trošku víc pootevřel dveře, viděl jeden klon, jak chystá jíl na pokrytí hřbetu meče, další klon seděl u stolku a pracoval na posledních úpravách rukojeti, další klon připravoval olej na kalení. Uznale pokyvoval hlavou, když viděl, jak si Tanma počíná. Přesně, jak ho naučil. Vytvaroval si čepel, tak jak potřeboval, než ji předal dvěma klonům s pilníkem, který měl čepel vyhladit. Když byla čepel vyhlazená, mohl Tanma aplikovat jíl na hřbet, aby vznikla typická kresba Hamon. Po aplikaci jílu šla čepel znovu do ohně na zpracování, poté do oleje na kalení. Jinrei věděl, že proces kalení může celou práci pokazit, ale zajímalo ho, jestli na to myslí i Tanma. Kovář byl potěšen, když Tanma vytáhl čepel z oleje a hned ji kontroloval, zda je všechno rovné. Poté čepel upevnil do svěráku, aby zchladla a vyschla. O to se postaral jeden z klonů s Fuutonem. Tanma si hodně pomáhal Fuutonem. Jinrei byl rád, že se čepel Tanmovi povedla, když zaslechl kov skřípat o plech. Takhle testovali správné zpracování teplem. Poslední věc pro čepel bylo ji naostřit. Jeden z klonů dával dohromady rukojeť, na které Tanma kdysi pracoval, zatímco zbytek klonů pracoval na pochvě. Samotný meč byl dokončen, Tanma vyzkoušel pár úderů, zjevně byl spokojen. Pochva byla čistě černá, s bílou rytinou orla. Meč byl konečně hotov, když ho Tanma zasunul do své pochvy.

Zpráva o Tanmově ztrátě se rozkřikla hodně rychle mezi ostatními Namikaze, Tanmovi se raději všichni klidili z cesty. Přesto, jeho počínání mělo za následek, že si svůj červený opasek doopravdy zasloužil. Červený pásek znamenal, že byl definitivním vůdcem, jehož se nikdo neodvážil zpochybňovat. Ani klanová rada nebo stařešinové neměli takovou autoritu.
"Tanmo, zbývá ještě jedna formalita, co se týče tvého vedení, kterou musíš podstoupit," oznámil jednoho dne Tanaka. Od tvrdého útoku na Amanaki uběhl asi rok, který Tanma strávil vlastním tréninkem, nebo pomáhal Narutovi s výcvikem. Tanma asi věděl, co má Tanaka na mysli.
"Později, Tanako. Ještě je tu pár věcí, které se musí zařídit. Naru, jak jsi na tom s tím zapečením?" zeptal se Tanma svého sourozence, který se pomalu od něj nehnul. Narutův pas zdobil oranžový pás s červenými pruhy. Po Tanmovi to byla druhá nejvyšší hodnost a stejně jako rada a starší, byl na stejné úrovni.
"Ještě nepokryju celou čtvrť, chybí mi kousek," informoval Naruto, který tvrdě a poctivě pracoval. Hodlal zapečetit celou čtvrť do svitku, aby se pak mohli kompletně přestěhovat i s celou infrastrukturou. A jelikož měl Naruto talent na Fuuinjutsu po matce, postupoval celkem rychle.
"Opři se do toho. Čím dřív, tím líp," zdůraznil Tanma s autoritou vůdce. Naruto jenom pokorně sklonil hlavu. Z Tanmy měl už velký respekt. Nejenom byl jeho starší bratr, ale už i vůdce celého klanu.
Později toho dne se Tanma rozhodl dál procvičit s novým mečem. Hodlal vyzkoušet nové techniky, o kterých se dozvěděl ve svitku od Jinreie. Kov, který na svou katanu použil, absorboval krev. Jedna z technik, která Tanmu zaujala, byla Chigiri, tak zvaná Krvavá mlha. Účinek měl být, že při každém tasení se z čepele uvolnil oblak krve, ve kterém se mohl šermíř ukrýt. Nebo to použít na psychické trauma. Tanmova čepel už nějakou krev vsákla, díky pár zajatcům, které chtěl Tanma vyslechnout, ale odmítali spolupracovat. Lehce povytáhl čepel z pochvy, hned u záštity měl čtyři červené pruhy. To znázorňovalo dávky krve, které mohl Tanma použít. Rozhodl se zkombinovat Bleskový skok a Chigiri. S výsledkem byl celkem spokojen, už pokryl dost velkou oblast.
"Tanmo-sama, tohle vám přišlo," promluvil Hikaru, který se tam náhle zjevil, když Tanma uklízel po svém tréninku.
"Hikaru, nech si ty formality, krucinál. Kolikrát ti to mám říkat?" zabrblal Tanma mírně, když převzal obálku. Byla to zpráva od jednoho zvěda, kterého poslal do terénu.
"O co jde, jestli to smím vědět?" zeptal se Hikaru, když Tanma otevřel obálku.
"To je od Yoshiho. Poslal jsem ho do Peng-Lai, aby zkusil zjistit něco víc o kletbě se stejným názvem," odpověděl Tanma, když si rychle pročítával zprávu.
"Tanmo-sama, mám pár informací ohledně Vašeho požadavku. Dorazil jsem do Peng-Lai a spojil se s velkým Lámou. Zeptal jsem se ho na kletbu Peng-Lai. Podle jeho slov je to něco, co si člověk zaslouží po spáchání něčeho opravdu hrozného. Ten, na koho se kletba uvalí, žije věčně s neustálým připomínáním toho, co provedl. Ptal jsem se na Kenjina, Velký Láma vypadal, že se potřebuje něčeho napít. Něčeho hodně silného, byť mu to víra nedovoluje. Podle něj Kenjin vypálil a vyplenil jeden z chrámů a přilehlé vesnice. A prý se s ničím nemazlil. Muže popravil tím nejohavnějším způsobem, ženy znásilňoval a děti házel rovnou do ohně. Údajně má kletba člověku připomínat jeho hříchy, aby se z toho buď poučil, nebo sám zbavil života. Jenže se zdá, že Kenjin si v těch připomínkách libuje a to ještě více podtrhuje jeho zvrácenou mysl. Zdá se, že vlivem té kletby je silnější, že si uvědomuje, čeho všeho je schopen. Na zvrácení kletby a zastavení Kenjina je zapotřebí jeden prastarý meč, který tu nesmrtelnost dokáže zpřetrhat. Ale víc mi už Láma neřekl. Můj úkol je u konce, Tanmo-sama. Vracím se zpátky," znělo v dopise, který Tanma nahlas přečetl.
"No nazdar, tohle vypadá na opravdu nehezkou práci. Koho se chceš zbavit dřív?" zeptal se Hikaru, když si Tanma dopis schoval do svých rób. Bylo to dost důležité vodítko.
"Kenjina. Tarik stáhl ocas na nějaký čas, Senzo s ním pěkně zamával. Chvilku potrvá, než se k něčemu odhodlá, což nám dává trochu času," odpověděl Tanma, když se společně vydávali do čtvrti. A jak dopadl jeho vztah s kovářovou dcerou? Více se jí vyhýbal, aby ji znovu neohrozil. Už tak jí hodně ublížil.

O pár dní později byli Tanma s Narutem spolu na tréninkové ploše. Naruto chtěl po Tanmovi radu, jak vylepšit svůj Fuuton.
"Nebereš si moc velký sousto? Mi to páru roků trvalo, než jsem to pochopil," promluvil Tanma, když se dozvěděl Narutův požadavek.
"Stačí mi po kouskách. Nějaký příklad, pak na to přijdu. Víš, jak se učím," trval Naru na svém.
"Jo, vím. Úplně d******ě. Ale dobroš. Co bys chtěl jako příklad?" povolil starší Namikaze, jehož poznámku mladší přeskočil.
"Všiml jsem si, že když už se ti povede rasengan, dokážeš si s tím pohazovat jako s míčkem. Jak to děláš?" po téhle otázce se Tanma podrbal ve své hřívě, než vytvořil rasengan, aby to mohl názorně ukázat.
"Podívej se pozorně. Teď je to jenom rotující masa chakry, která drží tvar díky mojí ruce. Ty prsty tvoří jakousi schránku, která ten tvar drží," začal Tanma a poukázal na svoji pravačku. Naruto si všiml, že jeho rasengan byl téměř na dlani, skoro jako kdyby měl v ruce opravdový míček.
"A teraz sleduj. Přidám do toho trochu Fuutonu, aby udělal schránku místo mojí ruky," pokračoval Tanma, jeho rasengan trochu zezelenal a lehounce se od jeho dlaně nadzvedl.
"Díky tomu Fuutonu teď drží tvar, aby se nerozpustil. Je to prostý," pokračoval dlouhovlasý blonďák, když si rasengan přehodil do druhé ruky bez nějakých problémů.
"To je všechno? Čekal jsem v tom nějakou vědu," podivil se Naruto, když Tanmův rasengan letěl vzduchem.
"Ne, je to opravdu jednoduchý. Hele, vzpomeň si, jak jsi mi tenkrát ukazoval svůj pokus o Rasen Shuriken. Je to tomu podobný. Akorát místo prstence musíš udělat celý povrch. Chápeš, ne?" připomněl Tanma, na což si Naruto hned vzpomněl. Hned se pustil do práce pod Tanmovým odborným dohledem.
Později toho odpoledne už Naruto začal chápat, co mu Tanma vysvětloval. Tentokrát byl jeho pokrok lepší, než posledně. Vybavil si svůj trénink rasen shurikenu a uvedl to do praxe. Taky se přiučil pár novým trikům, Tanma to dokázal vysvětlit co nejjednodušeji.
"No, ještě chvilka a jseš na mojí úrovni," uznal Tanma po chvilce, Naruto se rychle chytal. Dost ho překvapilo, jak Naruto stihl vyrůst, hlavně mentálně.
"Taky mám dobrýho učitele. Taky jsi z toho nevypadl," opáčil Naruto, když s Tanmou společně odpočíval. Navíc, bylo hezky a teplo, tak proč toho nevyužít.
"Kdy vůbec zase zajdem na nějakou výpravu? Dlouho jsme nikde nebyli," ozval se mladší Namikaze po chvilce ticha.
"Teraz to ani nešlo, a taky sám nevím. Lokátor je v poslední době jakýsi nejasný, moc mi neřekne. A starej Senzo tu už taky není, aby poradil. Nevím, fakt nevím," odpověděl Tanma, sám by taky rád měl nějakou odpověď. Doteď jenom řešil potíže s Tarikem, na Kenjina úplně zapomněl. Naruto jenom uznale pokýval hlavou, chápal ho. A byl rád, že se dal do pořádku, po tré tragédii, která se mu stala minulý rok. Jak Naruto chvílemi koukal k obloze, pořád zaměřoval jeden tvar. Byl to orel, který kroužil nad jejich hlavami.
"Niisan, není to Orion?" zeptal se Naruto náhle, když rozeznal ptáka na obloze. Tanma ožil, Oriona už nějakou dobu neviděl. Hned byl na nohou a mocně hvízdnul. Orel mu přistál na ruce, k noze měl přivázanou zprávu. Naruto chvilku čekal, než si Tanma zprávu pořádně přečte.
"Dělají si p***l?" vyjekl Tanma překvapeně.
"Co se děje? Kdo tě shání?"
"Konoha se ozvala. Po třech rokách. Čekal jsem, že se zase někde něco p*****o, ale tohle?" odpověděl Tanma a předal Narutovi dopis, aby si to přečetl sám. Byla to více pozvánka, než vzkaz.
"A jéje, tohle zní vážně zábavně," utrousil Naruto, když si to důkladně přečetl.
"No, to mi mluv. Tuž, nedá se nic robit, musím se zdekovat," promluvil Tanma, byl s tím smířený.

Cesta do Konohy byla klidná. Tanma cestoval sám a na lehko, Oriona nechal v Amanaki. Se zájmem si Listovou prohlížel, jak moc se změnila. Naposledy ji viděl před třemi lety, to byla ještě ve fázi těžké rekonstrukce. Nyní opět stála ve své velké slávě. Dokonce se zachovaly i některé lokace, které si Tanma sám pojmenoval pro lehčí orientaci. Například hlavní silnice, po níž teď kráčel, vedoucí od bran až do samotného středu, kde sídlila Hokageho rezidence. Tam měl Tanma namířeno. Ale pořád měl menší deformaci ze svých výcviků, i v davu dokázal zaměřit pár osob, jako by je měl zvýrazněné.
"Vůbec se nezměnila," utrousil Tanma v davu. Jeden by si myslel, že myslí celou Konohu, Tanma si ale všiml Eliky, jak vcházela do budovy. Tam měl taky jít.
"Ale, Liko, tak jsi tady. Dobře, velmi dobře," promluvila Tsunade, když zaregistrovala nově příchozí. Jak Tanma usoudil, Elika se vůbec nezměnila. Pouze její pravé zápěstí zdobila trojice barevných náramků, konkrétně hnědá, zelená a modrá. Každá barva za každého člena Týmu Aquila.
"Co potřebujete, Tsunade-sama?" zeptala se Elika, když se postavila před její stůl. Neušlo jí, že je tam sama.
"Letos to máme na starost, děvče. A začíná to zítra," odpověděla Pátá s vážným výrazem ve tváři. Byla ráda, že se Elika dostala na takovou úroveň, na jakou se dostala. Pravděpodobně v tom měl Tanma hodně velký vliv. Jenom doufala, že Tanma tu zprávu dostal.
"Chápu. A nesmí se to pokazit, jako posledně," přitakala bruneta, načež Tsunade přikývla.
"Jenom otázka, Tsunade-sama. Kdo bude můj parťák? Kira tu nikde nevidím," položila ještě Elika otázku. Tsunade se už chtěla nadechnout k odpovědi, než se místností prohnal vánek nesoucí hlas, ze kterého se Elice málem podlomily kolena.
"To asi budu já," zaznělo místností, Tsunade jen nevěřícně zakroutila hlavou.
"Tanmo, kdy z těch svých vtípků už vyrosteš?" zeptala se Hokage, než se Tanma zhmotnil z menšího tornáda. Elika na něm mohla oči nechat. Svoji zlatavou hřívu měl staženou do obyčejného ohonu, na těle měl černou yukatu s oranžovým ohnivým vzorem na spodním lemu, kolem pasu oranžový pásek s uzlem vytočeným na pravý bok. Přes ramena mu vedly dva popruhy, jeden nesl katanu, druhý cestovní brašnu. Na rukou měl pořád černé, bezprsté rukavice, na nohou olivově zelené kapsáče a vysoké shinobi boty. Pohled měl vážnější, než posledně, ale pořád mu v očích hrála nějaká ta neplecha.
"Jak jste mě poznala?" zeptal se Tanma s nevinností malého kluka.
"Jsem Hokage, poznám všechno. No a jak ses měl?" promluvila Tsunade s mateřskou přísností.
"Já myslel, že víte všechno," odpověděl Tanma trochu drze, ale dvakrát tak nevinně. Místností zavládl smích, tohle by Tanmovi šlo.
"Pořád stejný, co? Vítej zpátky, chlapče," promluvila Pátá, když se konečně uklidnila. Elika taky vypadala více uvolněněji.
"Je dobrý tu zase být. Tak k věci, Pátá. O co jde?" opáčil Tanma s vážností v hlase. Tsunade se nad jeho přístupem pousmála. Tohle byl muž činu.
"Zhruba před dvěma lety jsme s tím začali, dokud jsme byli Shinobi aliance. Je to na styl takového srazu, ale loni to měla na starost Kamenná a moc se to nepovedlo. Doufám, že tvoje přítomnost změní spoustu věcí," informovala Tsunade ve zkratce. Tanma jenom mlčky přikývl, asi měl hotový obrázek.
"A co Kiro?" zeptal se jen tak, když si všiml, že je s ním pouze Elika.
"Ten má svůj vlastní úkol. Mým doprovodem budete vy dva. Na vás se můžu spolehnout," odpověděla Tsunade a sjela dvojici tvrdým pohledem. Dvojice si jen vyměnila pohledy, než se Tsunade znovu chopila slova.
"Na místo musíme dorazit jako první, všechno zajistit a podobně. Proto jsi tu, Tanmo. Chtěla bych nejpozději za dvě hodiny vyrazit. Do té doby si sbalte nejnutnější, bude to pobyt na dva, tři dny,"
Jelikož měl Tanma už rovnou sbaleno, šel s Elikou. Jenom ta neměla ještě sbaleno.
"Konečně nám opravili barák, T. Vypadá to tady jako předtím," oznámila Elika nadšeně, když se společně blížili k jejímu domu. Tanma ji jen mlčky doprovázel, všímal si změn kolem sebe.
"Promiň, v poslední době jaksi nestíhám. Pořád se mi tu kupí nepořádek," promluvila Elika, když vešli do jejího pokoje. Vypadalo to tam jako po bombovém útoku. Elika se snažila co nejrychleji uklidit to nejhorší, aby si mohla sbalit.
"Spíš tu asi bylo dost živo," utrousil Tanma, když se porozhlédl kolem. Elika se na chvilku zarazila, Tanma si všiml v odrazu zrcadla, že trochu zrudla.
"Chceš s tím pomoct?" zeptal se náhle, až Elika málem vyskočila do stropu. Usoudil, že kdyby se měli zaobírat úklidem, stráví nad tím hodně času.
"To bych asi byla ráda. Popravdě se snažím si vybavit, co se tu všechno dělo, protože tu nemůžu nic najít," zabědovala Elika, Tanma si jen vykasal rukávy a natáhl ruce před sebe. Pokojem se prohnal malý hurikán, ale během chvilky bylo všechno oblečení pečlivě složeno na hromádkách, odpadky v koši a kdejaké skvrny pryč. Blonďák během toho neřekl ani jediné slovo.
"Disciplína z klanu. Normálka, tohle," poznamenal Tanma, když se pokoj úplně lišil. Elika sbírala bradu z podlahy, takovou rychlost nečekala.
"P-páni! Díky, T. Sama bych tu trávila asi tři hodiny," uznala Elika, když se vzpamatovala.
"Tak šup, bal se," promluvil blonďák, načež Elika vystřelila jako postřelená srnka a prohledávala skříně. Sám Tanma něco hledal ve své brašně, po očku se podíval po dívce.
"Prosím tě, klid. Máme ještě čas. Nepanikař," řekl Tanma s mírným pobavením v hlase, než vytáhl prázdný svitek. Když vysvětlil, že do svitku si může Elika svoje věci uložit, bruneta se hned uklidnila. O chvilku později pokládala různé hromádky na rozložený svitek, tentokrát už s rozvahou. Tanma jen nevěřil svým očím. Má to být pobyt jen na pár dní, přesto se dívka balila pomalu jak na týden. Hromadu završila velkým balíkem.
"Co v tom je?" zeptal se se zájmem v hlase. trochu ho vyděsil Eličin tajemný úsměv.
"Uvidíš potom sám,"

Cesta probíhala v tichosti, naštěstí cestovali jen o kousek dál od Konohy. Dorazili do menšího městečka, kde měli už předem zamluvený prostor a přiléhavý nocleh. Nocleh a prostory na konání akce jim zajistil jeden vcelku luxusnější hostinec. Tsunadin plán byl, aby se tam dopravili co nejdřív a nechali celé místo prověřit. Prověrku měl zajistit Tanma. Společně procházeli místnost po místnosti, kde Tanma nechal svůj vítr čarovat. Pak i blesk, kvůli elektrickým zařízením.
"Je to tu čistý, Tsunade-sama. Nikde jsem nic nenašel," oznámil Tanma, když se vracel z posledního pokoje.
"To je jenom dobře. To znamená, že jsme tady úplně první. To jsem jen ráda," uznala Tsunade, než se otočila k pokoji, který zatím prohlásila za svůj. Společně takhle rozdělili další pokoje, každá vesnice, respektive každá další země potřebovala minimálně tři.
"No, aby to nějak vyšlo každému na trochu soukromí, tak osobní stráž Kagů bude muset sdílet pokoj. Jinačí východisko nevidím," poznamenal Tanma, když v hlavě zpracoval menší matematiku. Tsunade mu to potvrdila, s překvapivě velkým úsměvem.
"No nazdar," hlesli Tanma s Elikou jednohlasně. Tsunade jim jen popřála hezký zbytek dne a sama zalezla do pokoje. Tanma teda vešel do pokoje jako první, sundával si brašnu. Všechny pokoje byly stejné, větší místnost s kuchyňským koutkem, ložnice a koupelna.
"Takže tu teda budeme spolu," pronesla Elika, aby prolomila ticho, sama ale nevěděla, co si počít.
"Trochu, jak kdyby to dělala naschvál, nemyslíš?" usoudil Tanma, když si vzal brašnu a zamířil do ložnice, aby si vybalil. Elika jen tiše souhlasila. Každý byl ve svých myšlenkách, když si vybalovali. Elika byla ráda, když se Tanma nabídl, že její věci zapečetí do svitku. Aspoň se pak nemusela bát o jejich stav. Měla tam pár kousků, u kterých by jí nějaké poškození bylo líto. Zároveň byla ráda, že zase může s Tanmou strávit nějaký čas. Ale nebyla si jistá, jestli zrovna tohle řešení je to pravé. Konec konců, vidí ho po třech letech, všimla si na něm několika změn a sama si sebou nebyla jistá.
"Prostě se chovej přirozeně, holka. Je to jenom dobrej kámoš," ujišťovala sama sebe, když ukládala balík na poličku a zavřela dveře od skříně. Hned na to se zahlédla v zrcadle a přepadly ji pochybnosti. Očima vyhledala Tanmu, stál na balkoně a pokuřoval.
"Nebo není? Dost se změnil, vypadá snad víc utrápeněji, než posledně," proběhlo jí hlavou, když Tanma vytáhl krabičku, do které se podíval. Podle toho, jak se zamračil, usoudila, že je prázdná. Zahalený do yukaty vlající ve větru s katanou na zádech vzbuzoval respekt a hrůzu už od pohledu. Byl tajemnější než obvykle a to byl asi ten kámen úrazu. To ji přitahovalo snad ještě víc.
"Valím pod sprchu, Tsunade mě vytáhla od menšího tréninku," oznámil Tanma, když si rozpustil vlasy a sundal yukatu. Elika si všimla jeho tetování na předloktí. Začínala mít zvláštní hřejivý pocit v podbřišku, když ho viděla jenom v tričku, které jeho tělo celkem dost obepínalo. Když k tomu přidala dlouhé vlasy, vysoký počet jizev a to tetování, hned by se po něm vrhla.
"Klid, klid. Klid, než zase uděláš nějakou blbost," uklidňovala sama sebe, když se dveře do koupelny zavřely. Rozhodla se, že si něčím pročistí hlavu. Prohlédla skříňky, v hlavě si hned udělala menší seznam. Na balkoně našla zmačkanou krabičku, udělala si další mentální poznámku. Nechala Tanmu, ať ze sebe dělá člověka a sama se rozhodla, že mu udělá radost. Aspoň v to doufala.
Když se vrátila, koupelna byla otevřená. Tanma stál u zrcadla, bez trička, s vlasy v drdolu a holil se.
"Sakra, tohle bude hodně těžký," proběhlo dívce hlavou, když ho zahlédla. Zahleděla se na různé detaily. Tanma se hodně soustředil, vůbec nevnímal. Tahy žiletkou připomínaly tahy štětcem nebo tužky na papír. Dával si hodně záležet, bylo to poznat. Potají sledovala, jak si otřel obličej, než se zahleděl do zrcadla sám na sebe. Všimla si, jak se zamračil a zavrtěl hlavou. Cosi zamumlal, což ještě víc podnítilo její zvědavost. Jenže se pak Tanma otočil a všiml si Eliky. Stála jak solný sloup.
"Moc ti to neulehčuju, co?" promluvil s lehce pobaveným tónem. Elika zrudla jak rajče a rozhodla se vybalit tašku.
"Jak chceš. Počkej zítra večer, kovboji," pomyslela si, když vytahovala sklenici kafe, pytlík sušené smetany a krabičku cukru na kuchyňskou linku. Tanma vylezl z koupelny jenom v černých kraťasech, Elika potají utírala slinu.
"Hele ho, zrovna jsem o tom uvažoval! Díky, Liko," pronesl blonďák, když si všiml, co leží na lince. Dívce se ulevilo, že mu tím udělala radost.
"Co je teda v plánu?" zeptal se, zatímco se mu vařila voda v konvici.
"To asi záleží na Tsunade, co si ještě vymyslí," odpověděla Elika, když se jí povedlo uklidnit myšlenky. Snažila se na něj nedívat, protože jí potom napadaly samé hříšné a divoké myšlenky.
"Hmm, tak ať mi dá ještě nějakou chvilku," utrousil Tanma, když konvice konečně cvakla.
"Joj, to budou hodně těžký dny. Ale jen počkej, já ti ještě vytřu zrak,"