manga_preview
Boruto TBV 06

Hokageho Syn: Origins 030 - Odvrácení útoku

Kdysi překrásná a velkolepá Konoha teď ležela v troskách. Samotné centrum vesnice hyzdil velký kráter. Sakura se vyhrabala z trosek a vykašlala trochu toho prachu, co se jí dostal do dýchacích cest. Šokovaně se rozhlédla kolem, pořád nemohla uvěřit tomu, co se stalo.
„Tohle nemůže být…“ nedořekla větu, slzy se jí draly z očí. Věděla, že pokud jim může někdo pomoct, tak to byla jediná osoba.
„Naruto! Prosím, vrať se. Pospěš si!“ Sakura věděla, že pouze její, místy natvrdlý spolužák, dokáže pomoct v jejich krizi.
„NARUTO!“ její křik se rozlehl celou vesnicí, nebyla žádná překážka, která by stála v cestě. Jako na zavolanou, uprostřed kráteru se objevil oblak kouře. Naruto se vrátil v pravou chvíli, doprovázen pěticí žab, tři z nich výškově překonaly i ty nejvyšší budovy.
„Co se tady, kruci, stalo?“ zeptal se Naruto spíše pro sebe, když se rozhlédl kolem. Z celé vesnice zbyl pouze Hokage Monument, zbytek byl doslova srovnán se zemí. Sotva dořekl své slova, přidala se k němu šestice postav v černých pláštích. Naruto se už setkal s Akatsuki, jejich vzhled poznal na kilometry. Udělal si pouze vlastní dedukci, že jeden z nich má na svědomí Jiraiyovu smrt.
„Uzumaki Naruto, máš v sobě něco, co chceme,“ promluvil jeden z šestice. Všichni černě oděni byli zrzci, s divnýma fialovýma očima. Slovo si převzal zrzek, který měl zhruba stejnou délku vlasů jako Naruto. Uzumaki zaměřil pohled, všech šest vypadalo jako fanoušci piercingu. Jejich mluvčí měl trojici vedoucí přes nos. Různá délka vlasů a rozmístění piercingů bylo jediné, co je rozlišovalo.
„Půjdeš s námi,“ nakázal ten s třemi tyčkami přes nos a natáhl k Narutovi ruku. Doufal, že půjde dobrovolně.
„Děsně vtipnej. Po tomhle, jo? Zabils mi mistra! Zabils mi učitele! Zabil moje přátele! Zničil můj domov!“ Naruto začal propadat hněvu. Pein ale udržel ledově chladný klid.
„Po tomhle si vážně myslíš, že s tebou půjdu dobrovolně?“ rozkřičel se Naruto na plné kolo.
Kiro byl rád, že se mu povedlo Tanmu uklidnit. Stačilo vytasit jistý trumf, po kterém blonďák zkrotnul. Pokračovali v hledání dalších přeživších v troskách. Společně prošli celou vesnici, z trosek vyhrabali minimálně tucet dalších lidí.
„Tak fajn, další už necítím. To musí bejt všechno,“ vydal ze sebe Kiro unaveně. Pohyb po náročném a nestabilním terénu mu nedělal dobře na srostlou kost. Tanma taky vypadal, že mele z posledního. Nikdo si nevšiml šarvátky uprostřed kráteru.
„Tak zkusme sejít níž, možná na někoho dalšího narazíme,“ navrhl blonďák a začali společně scházet po troskách dolů. Narazili na Sakuru, jednoho člena Hyuuga klanu a na přerostlou oranžovou žábu.
„Saky, Gamakichi! Všichni v pohodě?“ zeptal se Tanma skupinky před sebou. Jenom Gamakichi vypadal, že právě přišel. Zbytek byl značně potlučený a od prachu.
„Senseii, Kiro! Vy žijete,“ oddechla si Sakura, Hyuuga jen uznale kývl na pozdrav.
„Hej, Tanmo. Řeknu ti, že byste si tady měli poklidit. Objevím se tu po letech a je tu takovej bordel,“ ozval se žabák rýpavě, načež ho Tanma odbyl patřičným gestem.
„Aspoň někdo ze známých to zvládnul,“ utrousil Kiro, když se podíval po skupince. Sakura chtěla hned něco říct, všimla si ale krve na Tanmových rukavicích a jeho hořkého výrazu. Všimla si, že z jejich trojice někdo chybí a rychle si uvědomila krutý fakt. Vzpomněla si, jak Tanma dovedl být nepříjemný, nehodlala to dál rozpitvávat.
„Povedlo se nám vytáhnout několik lidí z trosek. Hodila by se jim nějaká lékařská pomoc,“ promluvil Tanma po chvíli, aby prolomil ticho.
„Tsunadin slimák, Katsuyu, je v terénu a léčí ostatní. Katsuyu-san, rozšiřte, prosím, pátrání,“ Sakura požádala malého modrobílého slimáka o pomoc. Tanma věděl, že malý slimák na jejím rameni je jedním z mnoha dalších. O další pomoc se tedy nemusel starat.

Notnou chvíli strávili sbíráním sil a doplňováním informací. Sakura, jenž byla ve svém civilním oblečení, toho moc neřekla, neměla až takový přehled. Na oplátku Tanma s Kirem toho mohli povědět hodně. Ti probíhali ulicemi a odvraceli hrozby. Sdělené informace se shodly do jednoho bodu. Samotný vůdce Akatsuki je v jejich vesnici a dělá nepořádek. Katsuyu je průběžně informovala i o stavu živých a padlých. Od samotného vzniku je tohle největší rána, kterou Konoha kdy utržila. Klid, který si skupinka udržovala, rozhodila náhlá vlna silné a temné energie, slabším jedincům naskočila husí kůže.
„Naruto právě asi ztratil kontrolu nad Kyuubim. Něco ho muselo pořádně vytočit,“ informoval Hyuuga, který sledoval dění pod nimi.
„To muselo bejt něco vážnýho. Nevíš, co?“ zeptal se Kiro, který si našel rovnější plochu, na kterou se natáhl.
„Kyuubiho chakra je natolik silná, že mi zahaluje pohled. Víc toho nevidím,“ odpověděl Hyuuga, než se znovu zaměřil dolů.
„Kolik ocasů vytáhl?“ zeptal se Tanma pohotově. Odpovědí bylo šest ocasů.
„Sakra, to je víc, než posledně,“ pomyslel si Tanma, totéž proběhlo i Sakuře hlavou.
„Teď donutil Peina, aby před ním utíkal,“ pokračoval Hyuuga, když si zvykl na intenzitu Kyuubiho chakry.
„Cha cha! To mu patří!“ ozval se Gamakichi pobaveně, úplně prolomil vážnost situace.
„To není sranda! Tohle škodí i Narutovi. A pokud se z toho zavčasu nedostane, tahle vesnice úplně zmizí z mapy,“ pokárala ho Sakura za jeho lehkovážné uvažování. Žabákovi sklaplo, musel jí to uznat za pravdu. Tanmu to hodně znepokojilo. Věděl, že čím déle bude v tomhle stavu, tím víc tomu bude propadat.
„Musím ho nějak zastavit!“ promluvil Tanma náhle, strhl na sebe pozornost.
„Jsem jedinej, kdo to zvládne,“ dodal spěšně, když se zvedl k odchodu.
„A to tam chceš skočit za něma? Nešiblo ti, náhodou?“ protestoval Kiro, nechtěl riskovat ztrátu dalšího přítele. Na jeho poznámku si Tanma jenom sundal tílko.
„Víš, co jsou ty rýhy na žebrech? Je to pečeť. Táta byl moc zvědavej a Uzumaki klan byli borci přes pečetě. Vrazil do mě polovinu Kyuubiho a pohrál si s pečetí natolik, aby to nebylo vůbec poznat. Všem nakukal, že jde o mateřský znamínka. Ve skutečnosti jde ale o pečeť, bo věřil, že tuhle polovinu zvládnu. Zároveň mi tím dal možnost se s Narutem spojit kdykoliv a kdekoliv,“ začal Tanma, všem přítomným vyrazil dech.
„Dal si dokonce i natolik záležet, abych neměl na ksichtě ty čičifousky, jako má Naru. A vyšlo mu to,“ dodal blonďák, než si tílko zase nasadil. Skupinka musela vstřebat hodně velkou informaci.
„Takže vy jste celou dobu poloviční Jinchuuriki a my o tom nevěděli?“ zeptala se Sakura překvapeně. Několikrát poznala Narutův neovladatelný hněv. A když to tenkrát byla jen poloviční síla, nechtěla si představit plnou sílu.
„Nevěděl o tom nikdo. Snad jen Třetí. A taky jenom dobře, ušetřil jsem vás zbytečných starostí,“ odpověděl Tanma, než znovu usedl na zem a složil si nohy.
„Takže, jak to chceš provést?“ zeptal se Kiro se zájmem. Už chápal, odkud měl Tanma ty svoje fígle.
„Musím se k němu dostat podvědomě. Tohle je jediná cesta, jak s ním můžu mluvit,“ odpověděl blonďák a chtěl zavřít oči.
Slunce zastínil malý černý objekt, který na sebe začal hned nabírat veškerou zeminu a kameny v okolí. Během chvilky se nad Konohou vznášela malá planetka, měla asi desetinu velikosti měsíce.
„Do p****e! Co to je k***a za chlapa?“ vyjekl Kiro překvapeně, když se planetka zformovala. Sotva dopadl poslední kamínek, Tanma syknul bolestí, opět na sebe strhl pozornost. Pohotově se zatahal za tílko, aby se podíval na svoji pečeť. Trojice rýh rudě žhnula.
„Co to znamená, Senseii?“ zeptala se Sakura opatrně. Pečeť pulzovala jako žhavé uhlíky ve větru.
„Že už nemám moc času,“
„Zkus cokoliv, Tanmič!“ podpořil Kiro Tanmu, když blonďák zavřel oči. Chvilku na to povrch planetky probořilo osm rudě žhnoucích ocasů, než se vynořila liščí hlava až po pánev, potažená pouze svalovinou. Skoro-Kyuubi, jak by to Kiro nazval, mocně zařval a vyšlehl oheň, který zapálil několik padajících kamenů.
Tanma se zjevil v temnotách a po pás ve vodě. Musel počkat, než si jeho oči přivyknou na tmu, než se vydal za přicházejícím rozhovorem. Poznal, že je Naruto zoufalý.
„Kyuu, proč to děláš?“ ptal se sám sebe, když se obtížně brodil vodou. Kyuubi mu to tak udělal schválně. Tanma se snažil přidat do kroku, jenže voda víc ztěžkla a zhoustla, aby byl jakýkoliv pohyb ještě náročnější. Byl hodně daleko, ale viděl, jak se Naruto blíží ke kleci, pomalu a bezmyšlenkovitě. Kyuubiho svádění bylo až moc silné.
„Hlavně to nedělej!“ proběhlo Tanmovi hlavou, když Narutovi zbývaly asi už jenom dva kroky. Starší blonďák zabral ze všech svých sil, aby nějak překonal vzdálenost. Povedlo se, Kyuubi byl hodně zaměřený na Naruta, Tanma se mohl pohybovat o něco lépe. Dostal se na okraj světelného kužele, který barvil vodu do oranžova. Jenže Naruto už stál u klece a voda ho vynášela nahoru k pečeti.
„Naruto, nedělej to!“ vykřikl Tanma v naději, že ho Naruto poslechne. Jenže Uzumaki začal tahat za pečeť, aby ji strhl. Voda kolem Tanmy zase ztěžkla.
„K***a! Promiň, tati. Snažil jsem se,“ proběhlo Tanmovi hlavou, když se nemohl ani pohnout. Mohl pouze sledovat, jak se to celé hroutí. Jenže pohybem rychlejším než mrknutí oka, Naruto se válel ve vodě a někdo u něj stál a podával mu pomocnou ruku.
„Yondaime, ty prevíte!“ zavrčel Kyuubi, když bílý plášť přestal vlát. Naruto sotva nacházel slova, když si nově příchozího prohlédl. Byl to jeho idol z dětství.
„Na poslední vteřinu jako vždycky, že, tati?“ proběhlo Tanmovi hlavou, než s mírným úsměvem začal mizet ze scény. Jenom na poslední chvilku zaslechl Naruta.
„Yondaime Hokage?“
Kyuubiho řádění bylo náhle přerušeno a Tanma se vrátil ze svého podvědomí. Následné ticho bylo ohlušující, bylo to horší než dopad bomby. Skupinka si značně ulevila, že se Narutovi povedlo potlačit Kyuubiho vliv, Tanma nikomu neřekl o událostech ve svém nitru.
„Co myslíte, je bezpečný se pohnout?“ dumal Kiro po značné chvíli ticha. Hyuuga sledoval okolí, Naruto a zbývající Pein se přesunuli o značný kus dál.
„Zkusíme to risknout. Je tam s nimi i někdo další,“ informoval Hyuuga, když zkoumal okolí. Tanma se přiblížil k okraji a rozhlédl se.
„Dokážeš zjistit, kdo to je?“ ptal se pohotově, znovu připravený jednat. O koho se mělo jednat, to už Hyuuga nezjistil. Uvedl jenom, že se tam blíží další čtyřčlenná skupinka.
„Tak na co ještě čekáme? Idem!“ zazněly rozkazy a skupinka sešla níž. Kráter se vyplnil vodou a vzniklo několik menších ostrůvků.
„Dobrý, je tu Tým Gai,“ oznámil Kiro, když si všiml nové skupinky. Tým Gai se zrovna vrátil z mise a čekal je tady takový šok. Tým Gai zároveň odhalil, že narazili na Hinatu, kterou tam dohnalo kdo ví co. Sakura se jí hned ujala, jako správný medik. Tanma s Kirem ihned začali sdělovat informace, aby Tým Gai věděl, co se tu stalo a co očekávat. Do té doby šlo slyšet vzdálenou potyčku mezi Narutem a Peinem, jenže teď byla celá Listová v tichosti. Bylo takové ticho, až z toho mrazilo.
„Co myslíte? Zvládl to Naruto-kun?“ zeptal se Lee, kterému jako prvnímu začalo ticho vadit.
„Musíme jen doufat,“ odpověděl Tanma, který mohl konečně nabrat nějaké síly, zatímco se Sakura snažila zachránit Hinatu.

Uběhlo pár minut, Kiro si mezitím dal tu práci, aby zjistil, kolik lidí padlo. Bohužel pro všechny, odneslo to i několik známých a celkem oblíbených lidí. Sakuře se mezitím povedlo zachránit Hinatě život.
„Co včul? Píchnem Narutovi?“ vyzvídal Kiro, když si Hinata zapnula mikinu. Na Tanmu dopadlo několik očí. To se blonďákovi nezdálo, protože byl s nimi i Gai a ten měl více zkušeností. Přesto si vybrali jeho.
„Hinata bude tady s Gaiem a jeho týmem. Já se chcu podívat za Pátou, jak ta je na tom,“ navrhl Tanma a zvedl se. K němu se přidal, pochopitelně, Kiro a Sakura.
„A jinak nic?“ zeptala se TenTen, pořád překvapená z celé situace.
„Právě jste se vrátili z mise. Spočněte trošku. Naruto to zvládne, věřte mu,“ odpověděl Tanma, než natáhl ruku, aby Orion mohl usednout.
„Má pravdu. Trochu si odpočineme, dohlídneme tady na Hyuuga princeznu a pak se uvidí, co dál. Jenom, jak se domluvíme na nějakou další akci?“ zeptal se Gai, zatímco blonďák švihnul rukou do vzduchu a orel vyletěl.
„Řekl jsem mu, ať pátrá po Narutovi. Až ho najde, bude kroužit nad jeho pozicí. Je to znamení pro všechny, jasan?“ informoval Tanma velitelsky, což bylo všem jasné. Všichni rozuměli.
„Kdyby bylo nejhůř, tak jsem u vás v cuku letu,“
Tanma byl rád, že se Kiro přidal. Pokud jde o těžkou práci, jako například odklidit hromadu trosek, na to se dokonale hodil. Což bylo příhodné, protože cesta k Hokage budově byla zasypaná. Přeživší ANBU se snažili nějak dostat k Tsunade, která byla někde tam pod tím vším. S překážkou si Kiro hravě poradil, ale to, na co narazili, nečekali. Pod tím vším byla Tsunade, ale vypadala hodně jinak. Vypadala na pomalu dvojnásobek svého věku, kvůli námaze, kterou si prošla.
„Snažila se nás všechny ochránit, i za cenu vlastního života. Taková je daň pečetě Byakugo,“ informovala Sakura, když doběhla k oslabené Tsunade. Ztratila svůj mladistvý vzhled, teď na tom byla přesně opačně.
„Můžeme něco udělat?“ zeptal se Kiro, když vstřebal, v jakém stavu je jejich Hokage.
„Tady už asi nezmůžeme nic,“ odpověděl Tanma hořce, věděl, že po tom nastanou krušné chvilky.
„Můžu ji dát do kómatu s nadějí, že se z toho dostane. Máte pravdu, Senseii. Tady nic nezmůžeme,“ informovala Sakura, když šetrně položila Tsunadinu ruku na zem. Musela opatrně, vzhledem k jejímu stavu, jakýkoliv prudší pohyb mohl dopadnout špatně. Trojice vylezla ven z poničené budovy, uvažovali, co udělají potom. Sakura chtěla sehnat tým mediků, aby se mohli postarat o Tsunade. Jenže jejich plány překazilo několik zelených světel, rozmístěných všude možně po vesnici.
„A co je k***a zase tohle?“ zeptal se Tanma podrážděně, už měl dost těchto náhlých překvapení. Kiro se hned vydal k okraji na průzkum pomocí kamenů. Na Tanmu se otočil rozzářený obličej.
„Ti ,co padli, se vracejí k životu!“

Tanma běžel plnou rychlostí, co mu jeho tělo dovolilo, Kira nechal někde daleko za sebou. Moc dobře si pamatoval, odkud se s Kirem vyhrabali. A kde nechali Eliku. Přeskakoval po kamenech s takovou lehkostí, až se zdálo, že letí. Zbýval mu jen kousek. Našel ji. Našel ji klečet u okraje jednoho hřebene, zničeně pozorovala svůj domov. Zastavil se, aby popadl dech a potlačil slzy. Okolí se zaplňovalo šumem, který byl typický pro dav.
„Liko!“ zavolal na ni. Dotyčná se otočila za zdrojem, oči plné slz. Když jej spatřila, dalším slzám se neubránila. Rozběhli se proti sobě.
„Díky bohu! Díky bohu!“ proběhlo Elice hlavou, když běžela Tanmovi naproti. Skončili v pevném objetí, míchal se v nich smutek, radost, lítost a úleva zároveň.
„Málem jsem tě ztratil,“ zahuhlal jí do vlasů, když mu tiskla hlavu do hrudi.
„Už mě víckrát nepouštěj,“ zašeptala a zesílila stisk. Kiro konečně doběhl, ale zůstal na vyvýšeném hřebeni. Dál už nemohl.
„Konečně s ním bude řeč,“ oddechl si černovlasý, když sledoval dvojici pod sebou.
Tanma si oddechl. Až na krev, která ji zašpinila a díru, která se zacelila, byla Elika v pořádku.
„Co se tady vůbec stalo? Pamatuju si akorát tu tlakovou vlnu,“ vyzvídala Elika, bojovala sama se sebou, aby Tanmu pustila. Tanma chtěl rychle shrnout události za posledních pár hodin, ale Kiro měl jiný plán.
„Tanmič, podívej!“ zahulákal z hřebene a ukázal na oblohu. Orion kroužil na jednom místě.
„Naruto. Pojď, povím ti to po cestě,“ navrhl Tanma a začal vést Eliku k orlovi. Po cestě se setkali s Kirem, černovlasý byl taky rád, že je dívka zpátky. Rozbitou Konohu vystřídal nenarušený les. Už z dálky šel slyšet bujarý dav. Shinobi jednotky z Konohy se shromáždily na jedno místo, aby přivítali Naruta jako hrdinu.
„Konečně dostal to, po čem toužil. Uznání,“ pronesl Tanma z povzdálí, s mírným úsměvem a založenýma rukama na hrudi. Několik ninjů právě vyhazovalo Naruta do vzduchu.
„Upřímně, Tanmič, už o něm nikdy nebudu pochybovat. Překvapil nás všechny,“ uznal Kiro s rukama v kapsách. Jelikož si jich Naruto všiml, požádal svoje přátele, aby ho přestali vyhazovat a začal se prodírat davem.
„Dobrý učitel se pozná, že? Máš na něho velký dopad, T,“ promluvila Elika, když se Naruto dostal z davu.
„Niisan, Kiro, Liko-nee-chan! Taky jste to zvládli,“ ohlásil Naruto nadšeně u trojice.
„Bylo to o chlup, ale zvládli. Jenom bez tebe by to nešlo,“ opravil ho Kiro, než nastavil ruku.
„Dobrá práce, chlape! Zatraceně dobrá práce!“ dodal, načež si s Narutem plácnul.
„Říkám pořád, že je to naše zlatíčko. A nikdo mi to nevěří,“ přidala se Elika, což Naruta vedlo k tomu, že se nervózně poškrábal na zátylku.
„Vážně to nemají v rodině? Úplně stejnej, jako T,“ poznamenala Elika pro sebe, protože tohle gesto už několikrát viděla u Tanmy.
„Dík, žes mi tentokrát nestál za zadkem,“ začal Naruto poněkud nemotorně.
„Jseš samý překvápko, Naru. Nic, co bys nezvládl, ne?“ poznamenal starší blonďák ledabyle, čímž u Naruta spustil ten jeho nakažlivý smích. Čekal, že ho Tanma pokárá, ale tohle předčilo všechno.
„Tohle byl opravdu husarskej kousek, Naru. Vůbec to nebylo špatný, na Genina,“ poznamenal znovu Tanma a položil Narutovi ruku na rameno. Co by Naruto normálně bral jako rýpnutí, bylo pro něj teď uznáním.
„Tak co, Hrdino Listové? Dostal si svoje dlouho chtěný uznání. Co budeš robit včil?“ zeptal se Tanma po chvilce ticha.
„Mám ještě spoustu práce, abych se zlepšil. Chvilku tu ještě zůstanu, pak ale budu muset odcestovat. Co ty?“ zeptal se Naruto svého bratra, který se podíval na tu spoušť, jenž předtím byla jejich vesnice.
„Ještě nevím. Budu si muset udělat doma menší čistku, probrat bordel, pak se uvidí. Nějaká robota se vždycky najde,“ odpověděl Tanma se založenýma rukama. Kdo ho znal, věděl, že má takový tik.
„Ale něco mi říká, že se toho spoustu změní,“ dodal Naruto, když se přidal k Tanmovi v pozorování vesnice.
„Na to vem jed, Naru. Na to vem jed,“

do not ever let go of me.jpg
Poznámky: 

Tak asi po čtvrt roce jsem se dokopal k dalšímu dílu. Sorry, že to tak trvalo, ale navalilo se toho na mě hodně. Kopa dřiny, starostí, nervů a novinek, tak to s přemýšlením šlo do kopru. A taky za to mohl fakt, že sem tam jde příběh s kanonickým dějem Naruta, který si jakžtakž pamatuju, ale jsem extrémně línej se na to podívat zase Angel:D
Další kapitoly se už nebudou tolik opírat o Kánon, tak snad mi to půjde líp

Hudba
Kyuubiho hněv
Vítězství

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Čt, 2023-11-16 16:50 | Ninja už: 2630 dní, Příspěvků: 2967 | Autor je: Metař Gaarova písku

Sakura si uvedomí, že jedine, kto môže pomôcť je Naruto, tak ho začne vyvolávať. Však to bolo vždy tak, Naruto ratoval, ale tu je Sakura znesiteľná, nelezie mi v tvojom podaní na nervy Sakura A zniesol sa Naruto aj so žabami, a kuká, čo sa to stalo. Vzápätí sa dovalia aj Peinovci a pýtajú Kuramu. Ten im riadne vynadá a rozzúri sa Naruto smutny Medzitým Tanma s Kirom narazia na Sakuru a dajakého Hjúgu, našťastie, lebo ten vidí, čo sa deje. Aj zlatičenko Kacuju už rozložený na súčiastky lieči a informuje Kiss! Páni, Hjúga ohlasuje, že Naruto stratil kontrolu nad Kjúbim Shocked Tanma odhalí, že má tiež polku lišiaka a letí mu v podvedomí na pomoc v tom močiari, čo poznáme, ale zjaví sa náš tatinko Jondaime Minato, tak Tanma zmizne. Medzitým príde Tím Gai-sensei z misie a nájdu zranenú Hinatu. Tanma sa vyberie za Cunade, ktorá je úplne hotová. Jémináčku, tak predsa Nagato oživil nebožtíkov, svetlá zaplavili priestor Konohy Jump! Jasné, že Tanma peláši za Elikou. Orion sa objavil a lieta Narutovi nad hlavou, tak všetci vedia, kde je. Pamätáme, ako ho vítali, stal sa hrdinom Kakashi YES Tanma ho tiež veľmi ocenil. Naru chce cestovať a brat ostáva doma, ale uvedomujú si, že: „že se toho spoustu změní...“ Páči sa mi, že si túto neblahú udalosť tak efektívne redukoval, ja si pamätám všetko, lebo to bolo emocionálne veľmi silné Ino ti gratuluje!