Hokageho Syn: Origins 033 - Pomalý vývoj událostí

Válka skončila. Spojenecká aliance Shinobi byla úspěšná. Z člověka, který se vydával za Uchihu Madaru, se následně vyklubal Uchiha Obito, Kakashiho starý přítel, který byl dlouho považován za mrtvého. Jeho plán bylo použití velkého genjutsu na celý svět, aby si každý mohl žít svůj vysněný život. Zároveň došlo i k znovuzrození jisté celestiální bytosti jménem Kaguya Otsutsuki. Byť válka trvala poměrně krátkou dobu, způsobila hodně obětí a škod. Nakonec se povedlo Kaguyu znovu zapečetit a ono genjutsu zrušit. Svět byl opět v míru a mohlo se pracovat na vzniklých škodách. Ztracené životy to ale bohužel nevrátilo.
Tsunade se vrátila k úřadu. Dost si zvykla na pozici Hokageho a Listovou radu vždycky nějak udržela na krátkém vodítku. Zrovna dokončila svůj podpis, jednalo se o omilostnění Uchihy Sasukeho. Sasuke prozatím čekal ve vězení na rozsudek. Nečekal, že za jeho zločiny a hříchy, se za něj ještě někdo přimluví. Nakonec, ve finále války dost pomohl. Sama radě nerozuměla. Na jednu stranu chtěli zachovat geny Uchihů, ale na druhou stranu chtěli Sasukeho pryč ze světa.
"Banda bláznů. Měli by už rezignovat," povzdechla si Tsunade, když si znovu přečetla zprávu, kterou podepsala. Zprávu předala Shizune, aby ji posléze předala radě. Tsunade si promnula spánky, migréna byla čím dál horší. Uklidňoval ji akorát pohled na Konohu, která se znovu renovovala a byla v klidu. Ucítila za sebou pohyb, jeden z ANBU ji přišel informovat o nově příchozím.
"Tak je zpátky," pousmála se Tsunade, když zaslechla popis nově příchozího.
"Bylo na čase," úsměv se jí víc roztáhl, když si všimla blížícího se orla.
Naruto si doma připravil lehčí svačinu. Instantní ramen to vždycky vyřešil. Jenže nemohl si ani sednout, když zaznamenal zvuk, který tam do toho ticha nepatřil. S kunaiem v ruce to šel prověřit.
"Tak jaká, Zachránče světa?" zeptal se nově příchozí. Naruto poznal, o koho se jedná.
"Niisan, ty se taky nikdy nezměníš," uznal Naruto, ale byl rád, že ho vidí. Nějakou chvíli si společně povídali, doplňovali nejrůznější informace, dokud Tanma nepoložil onu otázku.
"Co máš momentálně v plánu?"
"Popravdě, nevím. Ještě jsem nestihl pořádně pouvažovat," odpověděl Naruto, poněkud zmateně. Tanma ho svojí otázkou zaskočil. Jenže starší blonďák neřekl nic, jen něco vytáhl z brašny a hodil to po Narutovi. Byla to stejná yukata, jakou Tanma nosil, spolu s černým páskem.
"Pokud na tom chceš být stejně jako já, tak si nic neplánuj," informoval Tanma, Narutovi hrál na rtech spokojený úsměv.

Dvojice byla v polovině cesty do země Čaje. Cestovali lehce, většinu věcí měl Tanma právě tam. Pro Naruta se tam taky něco najde. Cestou se Naruto vyptával na všechny možné věci, co mu ještě ležely na jazyku. Tanma jen v klidu odpovídal.
"Ale hej, co znamenají ty pásky? Já mám černej, ty modrej. Proč to?" vyzvídal Naruto, když zkoumal svůj opasek.
"Tvůj splývá s oděvem. V podstatě máš ještě stejnou hodnost, jako děti, co se narodí. Ještě sis ničím svůj titul nezasloužil. Až se něčím prokážeš, dostaneš svoji barvu," vysvětlil Tanma a dál vedl cestu. Orion jim letěl nad hlavami, dělal takový průzkum.
"A ty máš modrou proč?"
"Sakra, jak oni to jenom říkali?" zeptal se Tanma sám sebe, což ho donutilo zastavit.
"Vím, že mi ho dali ihned, co jsem sjednotil a ochránil klan. Asi za nějaký takový zásluhy. Teď si nevybavím přesně, ale neboj. Máme tam i odborníka, co se o tuhletu etiketu zajímá. Ta ti pak řekne víc. Pojď už, tímhle tempem tam budem před setměním," Tanma uzavřel tenhle rozhovor a přidal o trošku navíc do kroku. Naruto ho dohnal. Pochopil, že se bude muset hodně naučit.
Asi o dvě hodiny později se Tanma zastavil. Poznal Amanaki, ale něco mu nesedělo.
"Špatná odbočka?" zeptal se Naruto, když se postavil vedle něj. Tanma těkal pohledem na nejrůznější místa ve městě pod nimi.
"Ne, jsme tu dobře. Ale je tu moc rušno. Až moc," odpověděl Tanma, než mu Orion usedl na rameno.
"Vidíš ty cápky v černým a žlutým? Ty musíme nějak vypudit ven," promluvil Tanma a ukázal na jeden okraj města. Hned pod nimi vcházela do města jistá skupinka.
"Co jsou zač?" zeptal se Naruto, když si jich všiml. Vzhledem k tomu, jak Tanma zněl a jednal, tak se jednalo o hrozbu pro město.
"Tarikovi lidi. V poslední době se objevují nějak často," odpověděl Tanma a už formuloval plán. Naruto se s touhle situací ještě nesetkal, nechal teda strategii na svém bratrovi.
"Nezbývá, než to vzít na sebe. Mě moc dobře znají, takže půjdou za mnou. Ty pronikni do města, najdi stejně oděné lidi, řekni jim, že tu jsi se mnou, oni ti řeknou, co a jak. Rozumíme?" navrhl Tanma, načež Naruto přikývl. Společně si bouchli pěstmi, než se vydali každý svým směrem.

Naruto běžel ulicemi, nechtěl na sebe moc poutat pozornost. Tanma na sebe vzal podobu kulového blesku, což Tarikovi muži znali. A šli za ním. Takhle měl Naruto volnou cestu. Došel přes městské náměstí a blížil se ke čtvrti Namikaze. Aspoň to si stihl v rychlosti zapamatovat.
"Nestůj tam jen tak! S takovou tě brzo sejmou!" ozvalo se za ním, což donutilo Naruta se otočit. Za ním stál stařec, ve stejné yukatě s hnědým obi kolem pasu. V ruce držel katanu a pod nohami mu ležel mrtvý oponent.
"Co jsi vůbec zač? A jak to, že neseš naše róby?" zeptal se stařec a namířil hrot na Naruta. Vzniklý zmatek, do kterého se Naruto dostal, moc nepomáhal.
"Jsem Naruto! Přišel jsem s Tanmou!" vydal ze sebe Naruto po dlouhém přemýšlení. Kolem zuřící bitka mu s tím moc nepomáhala.
"Naruto? Tanmův mladší bratr? Promiň, ale v tomhle zmatku bylo tvoje chování podezřelé. Jsem Tanaka," promluvil stařec a Narutovi se ulevilo.
"Zas je šel někde odlákat, co? To je mu podobné," dodal Tanaka pobaveně, když se blížilo stále méně nepřátel.
"Co mám dělat?" zeptal se Naruto vyjeveně. Prošel si válkou, ale tohle bylo na jiné úrovni. Musel tuhle situaci pochopit rychle, aby mohl něco vymyslet.
"Nejsi na tohle zvyklý, to je patrné už od pohledu. Drž se u mě a přežiješ to," nakázal Tanaka a začal vcházet do čtvrti Namikaze. Naruto mu byl v patách.
"Tanako-san, Tanma-san sice nějaké vojáky odvedl pryč, ale stále přicházejí další a další. A formují se u hlavní brány," oznámil jeden zvěd Tanakovi. Naruto si všiml, že zvěd měl zelený pásek kolem pasu.
"Teď bychom potřebovali jeden z Tanmových skvělých nápadů. Máme moc raněných a boje neschopných," povzdechl si Tanaka po zprávě. Naruto se porozhlédl kolem, několik lidí drželo dohromady bariéru kolem celé čtvrti. Čtvrť působila jako útočiště, nejen pro Namikaze, ale i pro civilisty. A více než dost lidí nebylo schopných pohybu.
"Hikaru, sežeň mi kohokoliv, kdo ještě udrží zbraň! Musíme se vrátit k hlavní bráně," nakázal Tanaka a jeden z Namikaze odběhl. Onen muž, Hikaru, měl kolem pasu žlutý pás.
"Pomůžeš nám? Pokud máš v rukávu nějaký trik na dorovnání počtu, beru všema deseti," řekl Tanaka, když se obrátil na Naruta. Hikaru dovedl ani ne tucet lidí, kteří ještě mohli bojovat.
"Dokážu vyvolat několik stovek, pomalu tisíce stínových klonů," odpověděl Naruto s trochou hrdosti v hlase.
"Tajuu Kage bunshin? To už je čin sám o sobě. Dobrá, půjdeš s námi," opáčil Tanaka a malá skupinka lidí opustila bariéru. Mířili k hlavní bráně města.

Naruto nebyl připraven na takový počet lidí, který se zformoval před branami. Byl zvyklý, že zhruba stejný počet stál za ním, ale ne před ním. Ne, aby proti takovému počtu čelil. Pak si ale vzpomněl, proč ho Tanaka přibral. Jenom pohnul rukama a za nimi se skoro dorovnal počet.
"Tak už tohle si zasluhuje klobouk dolů," uznal Hikaru, když spatřil ten počet Narutových klonů. Naruto zvládl vyvolat zhruba dva tisíce kopií.
"Není to úplně to ono, ale musí to stačit," zabrblal Tanaka, když se ohlédl přes rameno. Pak se podíval před sebe.
"Vyztužte zdi. Slíbili jsme obyvatelům, že je ochráníme. Tak je ochráníme se vším všudy," zavelel stařec a uživatelé dotonu se činili. Zdi byly vyztužené asi o dvě další vrstvy, ale nedalo se určit, zda to bude stačit. Naruto nervózně polknul. Neznal schopnosti nepřítele. Dřív by se tam vrhnul po hlavě a plánoval by za pochodu. Rozhodl se držet zpátky a poslouchat rady zkušenějších. Početné mužstvo z Kamenné se dalo do pochodu, Naruto poznal, že už nejde couvnout. Tanaka zavelel k útoku.
Situace vypadala hodně bídně pro Namikaze. Kameničtí měli početní převahu a Naruto se nechtěl úplně vyčerpat. Jeho klony byly rozprášené, okolí zahalil velký oblak bouře. Tanakova skupinka žila, pro zvětšení šancí se seskupili. Jenže nikdy nemohli přesně určit, odkud padne další úder. Kdesi uprostřed Kamenické armády uhodil do země blesk. A po něm další a další, dokud se blesky nezměnily v paprsek světla. Z paprsku vyletělo něco, co srazilo k zemi všechny Iwaniny v dosahu. Naruto se unaveně podíval k paprsku, který pomalu mizel. Tanaka jen přimhouřil oči. Z paprsku, který už zmizel, vylezl Tanma. Aniž by se podíval, chytil letící nunchak, kterým skolil Kamenické k zemi. Naruto si oddechl, společně s jeho skupinkou. Kdykoliv se zjevil Tanma, vítězství bylo v kapse.
"Kde je Tarik?!" zahřměl Tanma, než se rozběhl ke zbytku armády s točícím nunchakem v ruce. Rotace způsobila další nabití elektřinou, kterou Tanma uvolnil úderem do země z výskoku. Zbylí Kameničtí, co přežili, jelikož byli mimo dosah blesků, samým strachem strnuli. Tanma schoval nunchak a vytasil katanu. To se už zbylí přeživší dali na útěk. Ovšem, onen Tarik tam nebyl.

S Tanmovým příchodem se do Amanaki vrátil klid. Tanma hned poslal pro Emi, odbornici na Namikaze etiketu, aby se postarala o Naruta a stručně ho uvedla do děje, hlavně co se týče interakce mezi jednotlivými členy. Sám Tanma šel zjišťovat škody.
"Povedlo se jim poničit několik budov," informoval Tanaka, když kráčel vedle Tanmy. Blonďák si vybral starce za svého rádce, už jenom kvůli zkušenostem.
"Pomůžeme s opravami. Nějací padlí?"
"Žádní. Jen několik lehce zraněných, pár těžce," přišla další informace. Tanma se na chvilku zastavil, aby mohl přemýšlet.
"Naší lidé se už o ně starají," dodal Tanaka spěšně, když viděl Tanmův utrápený pohled. Tanma jenom přikývl na znamení souhlasu.
"I tak k nim pošlete kurýry s penězi. Odškodné," trval Tanma na svém. Přišlo mu to více než férové.
"Nepřeháníš to, Tanmo? Není to trochu moc?"
"Čemu? Přísahali jsme, že je ochráníme. Ale nepovedlo se nám to. Tak ať to berou jako omluvu z naší strany," odpověděl Tanma klidně. Tanaka věděl, že s ním nepohne. Minimálně další půlrok trávil Tanma čas tím, že doháněl, co zameškal. Napravoval, co šlo napravit a učil Naruta jejich zvykům, zásadám a tradicím. Namikaze ho brali za vůdce, on sám se ale ještě takhle neviděl. Podle něj si to ještě nezasloužil. Tak rada klanu navrhla Tanmovi, aby je přesvědčil. Vymysleli mu několik zkoušek a výzev, které musel Tanma splnit. Pak by si mohl svůj titul zasloužit.
Jeden z úkolů zněl, aby si Tanma vyrobil svoji osobní zbraň, nespoléhal se na dědictví. V radě ho poslali k Jinreiovi, místnímu ovdovělému kováři, který měl mnohaleté zkušenosti a znalosti v řemeslu. Jinrei, navzdory své obrovské a hřmotné postavě, byl veselá kopa, člověk ho nikdy neslyšel křičet vzteky. Sám měl několik zbraní už vyrobených, které bez problémů půjčoval Tanmovi, aby si je mohl vyzkoušet. Tanma se nakonec přece jen rozhodl pro katanu. Jen si musel vymyslet design a druh kovu, protože těch je asi milion.
"Musím uznat, že sis vybral netradiční styl rukojeti. Celá z kovu. Má to nějaký důvod?" zeptal se Jinrei, když si dával kuřáckou pauzu. Naučil i Tanmu kouřit, aspoň se sblížili.
"Mix starého a moderního. Je třeba se posunout kupředu," odpověděl Tanma a odhodil nedopalek do výhně.
"A co samotný materiál čepele? Už ses rozhodl?" zeptal se Jinrei a přešel ke svým zásobám.
"Podívej, mám tady ty nejkvalitnější kusy, nějaké, co reagují na chakru, mám tu dokonce i kov, který dokáže absorbovat krev," promluvil kovář, když svoje zásoby rychle přeletěl pohledem.
"Co dělá ten absorbční?"
"Absorbuje krev a železo v něm. Čepel se může zregenerovat, nebo to můžeš využít na jiné techniky," odpověděl kovář a zavřel skříňku. Blonďák se na chvilku zamyslel.
"Zítra ti řeknu víc, musím udělat menší průzkum," odpověděl Tanma a napil se piva. Během práce u výhně jednomu vyschne v krku rychle.
"Naučil jsem tě všemu, co jsem uměl. Myslím, že s takovou si budeš moct vyrábět zbraně sám," poznamenal Jinrei, když nechal výheň vyhasnout. Zaměřil se na Tanmu. Byl zralý na sprchu, protože byl pokryt sazemi a prachem.
"Vážím si toho, určitě to jednou zužitkuju," opáčil blonďák, když dopíjel svoji láhev. Podíval se na svůj odraz v začouzeném zrcadle. Jediné místo, co měl čisté, byly oči, kvůli ochranným brýlím. Prohrábnul si svoje krátké vlasy, ulepené od potu. Jestli si chtěl znovu pěstovat bujnou hřívu, musel jít nejprve na krátko, aby mu to dorostlo rovnoměrně.
"Musím si sehnat holící vercajk," pomyslel si Tanma, když si všiml, že začíná poněkud zarůstat.
"Stavíš se ještě za Suryou?" zeptal se Jinrei, když se Tanma pokoušel o nějakou menší očistu.
"Popravdě, nevím. Rád bych se podíval na svoje záležitosti. Docela jsem je zanedbával," odpověděl Tanma, když si utřel špinavý obličej. Surya byla Jinreiovou dcerou, s Tanmou si byli více než dost blízcí. Jenže pořád byla hromada povinností.
"Těžký život Shinobiho, co?" poznamenal Jinrei, když se šel taky opláchnout.
"Asi tak, no," odpověděl Namikaze, když vzal svoji yukatu z věšáku a odešel.

Další rok a půl se Tanma snažil dohnat, co šlo. Z Naruta se už pomalu stával plnohodnotný člen klanu. Vzal na sebe povinnost zjistit, jakým způsobem by se dalo přesunout celou čtvrť, kdyby došlo na další stěhování. Tanma se mezitím rozhodl dál opravovat lokátor. Místy se k němu Naruto přidal, což Tanma využil k jeho tréninku. Zrovna se z jedné výpravy vraceli.
"Ale jdi ty, až tak jsem tě nedrtil," pronesl Tanma pobaveně, když vešli do Amanaki. Naruta sotva nesly jeho vlastní nohy.
"Děláš si srandu? Takový výcvik snad mají v ANBU, ne?" vydal ze sebe Naruto, co mu dech stačil. Chyběla chvilka a složil by se na zem.
"ANBU jsou proti tomuhle nic. Věř mi, po tomhle mi poděkuješ," chlácholil ho Tanma, když míjeli Jinreiovu kovárnu. Byť byl Naruto sebevíc unavený, nemohl si nevšimnout ohnivě červené hřívy vykukující z okna.
"Hele, už tě zase vyhlíží," poznamenal Naruto, když si dívky všiml. Jenom Tanma odvrátil pohled bokem, doufal, že dlouhé vlasy mu pomůžou schovat červeň ve tváři.
"Jak dlouho už to spolu táhnete?" zeptal se mladší blonďák zvědavě. Surya měla v okně zasněný výraz.
"Asi rok," Tanma se vyhýbal odpovědi, Naruto ho ale nenechal na pokoji.
"Měl by ses za ní stavit," nevšiml si, jak Tanmovi naskočila žilka.
"Asi jsem ti dal málo do těla. Připomeň mi, ať ti příště přidám," ohradil se Tanma dost nepříjemně, až to Naruta zaskočilo.
"No, no. Nebuď takovej cíťa," zabručel Naruto, když se tak tak vyhnul pohlavku.
"Taky by sis měl nějakou najít a pak rozdávat rozumy," promluvil Tanma, když už měli kovárnu daleko za sebou.
"Čekal jsem, že něco takového řekneš," utrousil Naruto, než se každý rozešel do svých pokojů. Jenže Tanma nečekal nezvaného hosta, který se mu přehraboval ve věcech.
"Co tu pohledáváte? Kdo jste?" zeptal se Tanma nepříjemně, aby na sebe upozornil. Z nezvaného hosta se vyklubal starý muž. Hodně starý muž, určitě měl více než sto let.
"Tak ty jsi ten, co nás zase spojil? Tanma?" zeptal se stařec a vyšel z tmavého koutu pokoje. Tanma si všiml, jak je muž starý, ale pořád se držel.
"Jo, jsem to já," odpověděl Tanma stroze, nevěděl, co má od starce čekat.
"Čekal jsem, že muž tvých kvalit bude starší. Nečekám, že mě budeš znát. Jsem Senzo a dlouho jsem pozoroval dění kolem," odpověděl stařec, až v Tanmovi hrklo. To jméno slyšel naposledy v observatoři, a byl jedním ze zakladatelů klanu. Jenže to bylo před několika desítkami, možná i stovkami lety.
"Viděl jsem, jak nás doprovázíš k vítězství. Jak nás vedeš a posouváš dál. Ale viděl jsem i tvoje strasti i trápení," pokračoval Senzo, Tanma polevil v ostražitosti.
"Máš aspekty pravého vůdce a velitele. Ale pořád tě něco trápí. Skládáš dohromady ten lokátor?" zeptal se stařec, Tanma jenom vytáhl nedokončenou kouli z brašny. Zbývalo mu už jen pár kousků.
"Už předem ti mohu říct, co hledáš," začal Senzo, když si lokátor prohlížel.
"Jak tohle víte? Dokud nebude lokátor znovu spojen, nejde to zjistit," namítal Tanma, když lokátor položil na své místo na stole.
"Sám jsem ho vytvářel, chlapče. A vyznám se v lidech," odpověděl Senzo stroze, když se chystal k odchodu.
"Hledáš meč. Hodně starý a zahalený tajemstvím. Ten meč je tak starý, že pomalu nikdo neví, jestli vůbec existuje. Ale kde ho hledat, to ti neřeknu," s těmito slovy se Senzo rozloučil a opustil Tanmovu pracovnu. Mladý Namikaze zůstal opět sám, se svými myšlenkami.

Téhož večera se Tanma usídlil na jedné střeše, skicák měl položený v klíně. Poslední dobou měl hodně náročné období, poměrně často vysedával na střechách budov a kreslil.
"Hmm, budu si muset pořídit novej," poznamenal Tanma pro sebe, když se očkem podíval, kolik stránek mu zbývá. Podíval se na kresbu, kterou tvořil. Kreslil pár rukou, zaměřil se pouze na jistý moment. Ruce, jedna ženská, jedna mužská, byly spojené k sobě, prsty byly propletené. Trochu se zamyslel. Surya byla mladá, plná energie a pochopení, byť nebyla shinobi. Ale samotný Tanmův život ji mohl ohrozit.
"Tady se schováváš," zaslechl za sebou dívčí hlas. Tanma si jenom odevzdaně povzdechl a zavřel sešit.
"V poslední době je umění tě někde zastihnout," promluvila Surya, když se dostala na Tanmovu úroveň.
"Jo, je toho nějak hodně. Potřebuju na chvilku vypnout, bejt na chvilku sám. Víš jak," odpověděl Tanma a zadíval se na dívku vedle sebe. Svoje ohnivě rudé vlasy měla stažené v ohonu, límec černé bundy měla nadzvednutý, protože se ochladilo. Podzimní večer byl chladný, ale pořád pěkný.
"Těžký život introverta, co?" zeptala se Surya pobaveně, když si taky sedla.
"Asi tak, no. Ale nevím. Přes to všechno zabíjení, sabotáže, souboje a podobný h***a, pořád si připadám jako člověk," odpověděl Tanma s nepřítomným pohledem.
"Někteří z tvého klanu se rozpovídali. Prý jsi to neměl jednoduché. Ve třinácti z tebe udělali pouhou figurku na zabíjení, na nic ses neptal, jenom jsi konal," řekla Surya opatrně. Věděla, že Tanma moc nerad mluví o své minulosti.
"Občas zapomínám, že máš volný přístup do čtvrti Namikaze, Suri. Asi bych měl na chvilku vydechnout, vypnout," uznal Tanma s mírným úsměvem.
"Promiň, nechtěla jsem to vytahovat. Neber mě zle. Já jen, že ses přes to dokázal překonat. Došel jsi takhle daleko. Jsi silnější, než si myslíš. A když se podíváš kolem, je hodně lidí, kteří k tobě vzhlíží, Tanmo. Přenést se přes tohle všechno, to chce pořádnou sílu a pořádný koule. A ty jsi opravdu silný člověk, Tanmo. Spousta lidí jenom mluví o tom, jak moc a kde všude jsi byl úspěšný," promluvila Surya rychle. Nikdy neměla problém říct, co si myslí. Za to ji Tanma vždycky obdivoval, byť byla mladší. Přesto Tanma nevěděl, co na to říct.
"Víš co, otočme list. Vím, jak jsi na tohle háklivý," dodala spěšně, aby se vyhnula nějaké nepříjemné situaci.
"Asi máš pravdu. Ale i když už jsem o něco starší, pořád je spousta věcí, kterým nerozumím. Nevím proč, Suri. Ale když trávím čas s tebou, připadám si znovu jako člověk. Jako kdybych znovu žil," vypravil ze sebe blonďák po chvilce ticha. Jako vždycky, s nepřítomným pohledem. Překvapilo ho, když se Surya zvedla a sedla mu na klín, čelem k němu.
"Tak si mě vem, Tanmo," zašeptala mu do ucha, než ho vroucně políbila.
"Žij!"

O několik dní později následoval Naruto Tanmu jeskyněmi. Tanma našel další fragment, který úspěšně získali. Lokátor začínal pomalu nabývat svoji původní podobu.
"Tahle mi přišla nějaká lehká, Niisan. Bývaly těžší," uznal Naruto, když vylezli z jeskyně ven. Společně už našli několik kousků, Tanma to využil k tomu, aby Naruta něco naučil ze způsobů klanu Namikaze. Měli klidnější období, po posledním útoku se Tarik dlouho neukázal, čehož hodlal Tanma pořádně využít.
"To sice jo, ale pořád nám to neřekne, kolik toho ještě zbejvá," odpověděl Tanma lehce frustrovaně. Mohlo zbývat už jen pár kusů, nebo ještě několik kousíčků. Další kousek je čekal jižně od Mlžné, momentálně byli v Travnaté.
"Niisan, hele!" ozval se Naruto, což donutilo Tanmu schovat lokátor a přidat se ke svému bratrovi.
"Podívej, Tarikovi lidi. Co myslíš, že tu chtějí?" zeptal se Naruto, když s úkrytu sledoval početnější skupinku. Tanma obhlížel situaci.
"Nemám tucha, ale vůbec se mi to nelíbí. Pojď, zkusíme je sledovat," nakázal Tanma, oba bratři se vzápětí vydali na malou sledovací misi. Namikaze duo postupovalo pomalu a podle Tanmových instrukcí si drželi větší odstup. Skupinka ninjů na zemi šla klidným a pomalým tempem, nevypadali nějak rozrušeně, nebo tak podobně. Sami se snažili působit co nejméně nenápadně.
"Skladiště uprostřed lesa? Víc okatě to nešlo?" zeptal se Naruto, když zastavili několik metrů od skupinky. Objekt, před kterým skupinka zastavila, působil jako skladiště, vsazený do skalní stěny. Tanma jen pokynul k mlčení a sledoval situaci před sebou. Se skupinkou se setkal muž, který podle oděvu přišel někde ze severu, kde bylo chladněji. Naruto čekal, co Tanma provede, když skupinka zalezla dovnitř, jenže starší Namikaze se rozhodl čekat.
"Už jsou uvnitř dost dlouho. Zkusme to prověřit," navrhl Tanma asi po hodině čekání. Nikdo nevyšel ven. Vnitřek byl obrovský prostor, ale působil prázdně. Narazili na dva vozíky a pár palet.
"K čemu se tu schylovalo? Všechno vypadá používaně, ale přesto pustě. Nechápu to, Niisan," promluvil Naruto do ticha, když bratři prošli a prozkoumali všechno, co šlo.
"Dej pozor, Naru. Může to bejt past. To ticho se dá krájet," nakázal Tanma, než si všiml jednoho průchodu, který byl lehce pootevřený. Kdokoliv šel poslední, očividně zapomněl pořádně zavřít. Po otevření průchodu se na bratry vyvalil pořádný zápach.
"Do háje! Co tady převáželi?" prskal Naruto, když popadal dech. Tanma se zadíval do tunelu, který byl dostatečně velký, aby jím projel vozík i s nákladem a několika lidmi.
"Smrdí mi to jako nějaká zásada. A mám za to, že už jsem to jednou cítil. Kyuu, co si o tom myslíš?" Tanma nezahálel, hodlal zjistit, co je to za smrad, když už vešel do tunelu se světlem nad hlavou.
"Hmm, taky mi to přijde povědomé. Ale už je to doba," ozval se Kyuubi z klidného spánku. Naruto následoval světlo, aby Tanmu dohnal.
"Co je pro Kuramu doba? Může to být pěkně dávno," uznal Naruto, když s Tanmou dohnal krok. Vzduch byl o poznání studenější, ale pořád se táhl zápach zásadité látky.
"To je zima, co k tomu cítím, že? Vzpomeň si, Tanmo. Tvoje mise na severu, vyhánění démona," promluvil Kyuubi, když měli půlku tunelu za sebou. Tanmovi došly spojitosti.
"Máš recht. Touhle zásadou ti h****i zakryli tělo malého Masakiho. Ale zajímalo by mě, co s tím mají společnýho Tarikovi lidi," uznal Tanma a při pohledu na Naruta usoudil, že má co vysvětlovat, aby byl v obraze.

Bratři vylezli z jeskyně na mrazivou pláň. Přes zuřící vánici nešlo rozeznat všemožné objekty v dálce, viditelnost byla špatná. Ani Orion nemohl vzlétnout.
"Zase tady," povzdechl si Tanma, když viděl počasí venku.
"Připomeň mi, abych vzdal hold našemu oděvnictví, až se vrátíme. Na to, že to mají být obyčené pláště, dobře drží teplo," poznamenal Naruto, když se víc zahalil do pláště, aby mu nebyla taková zima. Tanma si ho přemeřil pohledem. Zatímco Tanma volil styl yukaty nebo kimona, Naruto zvolil obyčejný plášť, podobný tomu, co používal jejich otec během své doby jako Hokage. Jenom se lišily barvy. A momentálně, Naruto měl plášť převázaný stějně, jako kimono.
"Jo, jo. V tomhle jsou mistři. Pojď, můžu ten vichr zpomalit, abychom někam došli. Sám se tu zorientuju, ale horší je pak mít dohled nad další osobou," nakázal Tanma, když zatnul svaly v levé ruce. Vítr výrazně zpomalil.
"Byl jsi tady? Takže víš, kde jsme?" zeptal se Naruto, když se dostal na Tanmovu úroveň.
"Jednou jo. Více méně vím," přišla odpověď staršího, načež se oba vydali do pusté, mrazivé divočiny.