manga_preview
Samurai 8 36

Hokageho Syn: Origins 022 - Peng-Lai

don_t_look_at_me_like_that__by_ilabarattolo_d88gapb-fullview.jpg

Z Konožského přístavu vyplula obchodní loď. Čekala je dlouhá cesta, než se dostanou do cíle. Cílem byla oblast, která sousedila se zemí Země. Kapitán předpokládal, že do týdne budou v cíli. Není divu, taková vzdálenost přináší i mnoho zastávek, kde se vymění část zboží a pluje se dál po plánované cestě. Tanma věděl, že cesta bude dlouhá a zrádná. S kapitánem Hamadou se dohodli, že je převeze zdarma, když jemu a jeho posádce poskytne ochranu na cestě.
„Co bych to byl za obchodníka, kdybych se nedokázal domluvit?“ slyšel v hlavě kapitánův hlas. Hamada byl dobrosrdečný člověk a veselá kopa. A s lodí dokázal manévrovat ze všech nejlépe. Tanma se zadíval na oblohu, Orion je doprovázel a dokázal spatřit příchozí hrozbu. Blonďák v duchu děkoval, že je s orlem propojený. Občas se Orion vrhl do vody, kde si chytil nějakou rybu, kterou následně u vraního hnízda pozřel. Tanma se podíval na zbytek paluby. Posádka se věnovala své práci, Hamada klidně kormidloval.
„Voda je pěkně klidná. Zajímalo by mě, jaká asi je,“ promluvila Elika, když se připojila k Tanmovi na můstku.
„Jo, je příjemná, teplá. A samej žralok,“ odpověděl Hamada, který její otázku zaslechl. Znal svoji trasu dokonale, dokázal by plout i poslepu.
„Žraloci nejsou můj problém,“ řekla dívka, když si sundávala oblečení. Tušila cestu, tak si pod oblečení vzala tmavě modré bikiny. Hamada už chtěl protestovat, jenže Tanma ho zastavil.
„Nechte ji. Posledních několik dní strávila na poušti. Teď to chce dohnat,“ oponoval blonďák klidně s úsměvem, který vyjadřoval pochopení.
„Tyhlecty vodní typy,“ zamumlal Hamada a dál se věnoval kormidlování. Se Shinobi už měl nějakou zkušenost. A byly pěkné podmínky, nechtěl se hádat.
„Kde je vůbec váš třetí člen? Ten černovlasý,“ zeptal se Hamada, aby stočil konverzaci jinam. Elika mezitím dopadla do vody.
„Kiro? Ten chrní v podpalubí. Prej moc nemusí cestování po vodě a doufá, že to zaspí,“ odpověděl Tanma a dál sledoval směr jejich cesty.
Po cestě udělali několik zastávek, kde Hamada provedl dost úspěšných obchodů. Kromě počasí, se kterým si Tanma s Elikou hravě poradili, nehrozilo vůbec nic. Po týdnu Tanma konečně spatřil známou zátoku. Pluli po azurové průzračné vodě, nikde žádný útes. Na bílém písčitém břehu stálo několik dřevěných staveb, jedna byla největší a o kus dál bylo asi deset menších. Za pláží byl vidět hustý les, který se posléze měnil do vysokého kopce. Dorazili do cíle.
„Peng-Lai. Jsme tady,“ hlesl Tanma, než Hamada doplul k molu.
„To už jsme tady?“ zeptal se Kiro rozespale, když už konečně vylezl na palubu. Tanma nechápal, jak někdo může prospat celý den, přesto odpověděl kladně na otázku. Tanma se otočil na moře, Elika pořád zůstávala ve vodě.
„Ta trubka strávila celej tejden ve vodě. Nedivím se jí, byli jsme moc dlouho v poušti,“ informoval Tanma pobaveně a založil si ruce na hrudi. Elika je celou cestu doprovázela jako hejno delfínů. Kiro jenom nechápavě zakroutil hlavou.
„Nechceš už vylízt?“ houknul na dívku ve vodě, která nevypadala na to, že by měla lézt na souš.
„Kdepak, docela se mi tu i líbí,“ přišla vzdálená odpověď.
„Urobí se ti varhánky!“ zkusil Kiro trumf, který platil na každou ženu. Jenže opět neúspěšně.
„To mi nevadí!“
„Dobře, kašlu na to. Zkus to ty, Tanmič. Na tebe vždycky dala. Já jdu pomoct s vykládáním,“ pronesl rezignovaně černovlasý a sešel z paluby. Tanma jenom pobaveně zakroutil hlavou, než se zadíval na moře. Elika se zrovna vynořila.
„Hlavně buď opatrná! Jsou tu celkem silný proudy!“ nečekal na odpověď, rovnou sešel za Hamadou, který korigoval muže nesoucí zboží.
Tanma se s Hamadou domlouval na čase jejich dalšího příjezdu. Než to všechno zase vyloží a naloží a obeplují, tak budou dva týdny pryč. Toho se Tanma chytil, do dvou týdnů by to měli rozhodně stihnout. Očima vyhledal Kira, ten pomáhal posádce s nakládáním a vykládáním beden se zbožím. Díky jeho síle unesl dvojnásobnou zátěž.
„Jestli to není můj oblíbený Shinobi z Konohy!“ ozvalo se Tanmovi za zády, blonďák se otočil za zdrojem. Před ním stál muž, kterému mohlo být o deset let více. Muž měl na sobě hnědou košili, světle šedé kalhoty uvázané čistě bílým provazem a chodil na boso. Krátké černé vlasy mu splývaly k čelu kvůli potu.
„Chene! Jak se vede, ty stará vojno?“ zeptal se Tanma, když se otočil za zdrojem. S Chenem se přátelsky přivítal.
„Celkem v pohodě, když nepočítám ty nájezdy banditů,“ začal Chen, když se s Tanmou blížili znovu k lodi. Zjevně měl Chen na starost péči o zboží.
„Jo, proto jsme tady,“ vmísil se do toho pohotově Tanma, aby odůvodnil svoji návštěvu.
„Ale dorazil jsi ve správnou dobu. Pamatuješ na moji sestru, Mei?“ odpovědí bylo Tanmovo přikývnutí, „Tak zrovna se vdává. Tamhle je,“ Chen ukázal na dav před větší chatou na pláži. Tanma si všiml početné skupinky lidí, ovšem žena v bohatě zdobeném červeném kimonu nešla přehlédnout.
„Tak to jí přeju,“ promluvil Tanma, když dotyčnou v davu našel. Posádka lodi děkovala Kirovi za pomoc.
„Počkej. Říkal jsi, že tu jste? Myslel jsem, že pracuješ sám,“ změnil Chen téma, když posádka i s Kirem zalezli do oné větší chatky, která se ukázala jako místní restaurace.
„Sem tam požádám o pomoc. Ten maník ve žlutým, to je Kiro. Když se podíváš do moře, najdeš tam dalšího člena,“ odpověděl Tanma, jen tak postával na písku. Kolem něj prošla asi tak šestice lidí s různými hudebními nástroji a vykřikovali nějakou pozvánku. Pozvánka zapůsobila i na posádku lodi, protože si svoji cestu do restaurace rozmysleli.
„Jo, jo. I vlk samotář musí jít občas i se smečkou, co? No, jdeme mezitím zabít volný čas. Přidáš se?“ navrhl Chen a přidal se k muzikantům. Tanma věděl, o co jde.
„Možná později,“
Na jednom místě na pláži se shlukla početná skupinka lidí, které dominoval velký kruh prázdného prostoru. Na okraji vnitřního kruhu stála šestice muzikantů, kteří hráli a zpívali. V prázdném kruhu stál Chen, který si sundal košili. Dávali si přátelský souboj, který se mísil i s tancem. Pohyby byly hodně akrobatické a dost se předváděli.
„Tady jseš. Pověz mi, Tanmič. Ty jseš takovej expert, co to má být?“ zeptal se Kiro, když se Tanma přidal do davu. Tanma se podíval na dva bojovníky, postoj a techniky mu byly hned jasné.
„Capoeira. Míchanice boje s tancem. Takový přáteláky jsou v tomhle běžný,“ odpověděl Tanma znalecky, Chen metal jedno salto za druhým.
„Dá se využít jako styl Taijutsu?“ vyzvídal Kiro dál. Rozhodčí právě udělil Chenovi další bod.
„Rozhodně. Jseš pořád v pohybu, takže jseš víc nepředvídatelnej. Ale chce to hodně cviku,“ odpověděl Tanma, Chen vyhrál přátelský souboj.
„Ale podívejme se, kdo se to přidal! Ukaž, co umíš, Tanmo!“ zvolal Chen, když si v davu všiml blonďaté hřívy.
„Možná příště,“ odmítl Tanma zdvořile, než začal odcházet z davu.
„No tak, Tanmič! Vypadá to jako zábava. Co je na tom špatnýho?“ pokusil se Kiro svého přítele přemluvit, Tanma už byl mimo dav.
„Pořád tě tu považují za nejlepšího hned po mně,“ přidal se Chen, což Tanmu donutilo se zastavit.
„Jaký jsou pravidla?“ zeptal se Tanma, když se tajemně ohlédl přes rameno.
„Mít víc bodů než oponent. Tak co? Kolik ti dáme? Pět, na rozehřátí?“ zeptal se Chen s jistou nadějí v hlase. Tanma si jen uvolnil přezku na levém boku, nárameník spadl na zem.
„Dej mi deset. Až tak levej nejsem,“ promluvil Tanma, když se vracel do davu, který propukl v jásot a začal skandovat Tanmovo jméno. Tanma věděl moc dobře, že bosá noha je nejlepší bota, tak se vyzul. Písek byl měkký.
„Hej, znáš pravidla. Žádné svršky,“ upozornil Chen blonďáka, Tanma holt musel sundat i vestu a tričko.
Elika se už konečně vydrápala z vody. Všimla si svého oblečení, které Tanma uschoval do svitku. V duchu se usmála a děkovala všem svatým, že se dav soustředí na jediné místo. V rychlosti se převlékla do suchého, než podlehla zvědavosti. Proklestila si cestu davem, než našla Kira. Uprostřed kruhu byl Tanma s nějakým místním mužem. Oba byli polonazí a navzájem se předváděli. Různé akrobatické prvky, údery a kopy, které nikdy nepadly. Elika se pořádně zaměřila na Tanmu, doposud ho nikdy neviděla bez trička. Její blonďatý přítel byl hodně vyrýsovaný, skoro by se dalo hádat, že nemá v těle žádné procento tuku. Jelikož se Tanma pohyboval rychle, nešlo spočítat všechny ty jizvy, co měl na těle, ale Elika usoudila, že jich je víc než dost. Co ale upoutalo její pozornost, bylo velké tetování orla na zádech, v jehož vnitřku měl vytetované svoje příjmení ve znacích a trojice černých pruhů na obou stranách žeber.
„Poslední soupeř byl poražen! Čas na finální výzvu,“ ozval se Chen z davu a přešel do kruhu proti Tanmovi. Tanma si z brašny vytáhl elastickou čelenku, aby si stáhnul vlasy z čela. Všechny ženy v okolí šly do kolen.
„Tak se předveď!“ vyzval ho Tanma a oba protivníci se postavili do správného postoje.
Chen byl uznávaný mistr v jejich bojovém stylu. Tanmu tenhle styl naučil. Chvilku se navzájem předváděli, jak tomu bylo doposud. Byli dost rychlí a akrobatičtí. Elika usoudila, že na tenhle styl je zapotřebí hodně pohyblivosti a protažené tělo. Tanma s tím očividně neměl žádný problém, vzhledem k jeho výšce a celkovému vzhledu, s naprostou lehkostí stíhal reagovat na Chena. Po předvádění se Chen rozhodl pro špinavější taktiku. Kvůli písku v očích byl Tanma na chvilku oslepený, sotva stíhal uhýbat Chenovým útokům. Tanma pochopil, že sranda skončila, když ucítil na hrudi silný kop. Chen si chtěl uchovat titul mistra. Tady už nešlo o přátelský souboj.
„Hej, Chene! Co sakra blbneš?“ zeptal se Tanma, když už konečně viděl, kop tolik nevnímal. Dostával i tvrdší rány. Jenže Chen neodpovídal. Místo toho útočil dál a dost rychle. Kiro si všiml, jak se Tanma začal soustředit. Takový pohled znal. Elika pociťovala lehčí obavy, Chen byl hodně rychlý, rychle střídal jeden úder za druhým. Jenže Tanma byl ještě rychlejší, všem úderům se úspěšně vyhnul. Čekal na svoji chvilku, kdy by sám mohl zaútočit.
„Uklidni se, krucinál!“ zahulákal Tanma, když měl mezi sebou a Chenem značnou vzdálenost. Jenže Chen nijak neodpovídal, jen se blížil blíž a blíž. Tanma reagoval rychle. Ve velké rychlosti udělal otočku, při níž mu vyletěla noha mířená na Chenovu hlavu, následný přemet vzad a dvojité salto vzad způsobilo, že Tanma chvilku stál Chenovi na ramenou, kotníky mu držel hlavu. Než stihl Chen něco udělat, už zase letěl. Tanma se prohnul v zádech a zapřel se rukama. Chen ryl obličejem v písku.
Dav se rozešel, převážně směrem k velké chatce. Chena sháněla jeho sestra. Tanma ještě chvilku stál na pláži, protahoval se.
„No tak, holka, nezírej tolik,“ rýpnul si Kiro do Eliky, když procházel kolem. Ta stála jako opařená, tváře jí zdobila červeň. Jenže Tanma se pořád protahoval, Elika měla možnost vidět, jak každý sval pracuje.
„Já vím, je na něj hezkej pohled,“ pokračoval Kiro dál, obličej mu zdobil pobavený úsměv.
„Já nezírám!“ vykoktala ze sebe dívka a odvrátila pohled, její ruměnec byl výraznější. Blonďák na sebe natáhl tričko a začal si utahovat vlasy do ohonu.
„Jasně, tebe vlastně zajímá ten šutr za ním, co?“
„Já ti jednu fláknu!“ vykřikla dívka a ohnala se rukou po Kirovi. Ten pořád uhýbal, ale očividně se dobře bavil.
„Za pravdu se bije!“ provokoval černovlasý dál, když uhnul asi desátému pokusu o úder.
„Pojď sem, ať ti můžu zarazit hlavu do toho písku!“ supěla dál mistryně vody.
„Nikdy!“ Tanma se ohlédl za zdrojem hluku, zahlédl svoje spolubojovníky, jak blbnou na pláži jako malé děti. V duchu si myslel svoje, než si přetáhl přes hlavu popruh. Vůbec nečekal, že mu Elika znovu přišije přehoz, který si strhl z nárameníku. Pozornost mu ale odvedla trojice dětí, která si hrála s míčem poblíž mola. Tanma čekal, že míč dřív nebo později skončí ve vodě. Měl pravdu, jedno blbé kopnutí a míč přeletěl celé molo a skončil ve vodě. Následný ruch donutil i Eliku, aby zaměřila svoji pozornost jinam. Tanma si všiml, jak jde k dětem a na něčem se s nimi domlouvá.
„A to jsem zrovna uschla!“ slyšel Tanma Eliku brblat, ale přesto šla po molu. Blonďák věděl, že to zvládne, i když byl silný příboj a velké vlny na pobřeží.
Míč letěl vzduchem. Přeletěl molo a dopadl do měkkého písku, kde si ho hned trojice dětí převzala. Elika se vyškrábala na molo, znovu z ní crčela voda.
„Sakra, zase celá mokrá,“ bědovala potichu, když si sedla na molo, ale přesto si máchala nohy ve vodě.
„Snažíme se zapůsobit?“ ozval se jí Tanma za zády, Elika málem skončila ve vodě zas.
„Blbče! Chtěli jenom pomoct, to je vše,“ hájila se dívka, když se zvedla a nechala pod sebou pěknou kaluž.
„Navíc, říká ten, co má hned zástupy fanoušků, sotva se někam pohne,“ pronesla Elika a uraženě našpulila rty.
„Snad nezávidíš,“ opáčil Tanma s klidným úsměvem. Dívka si jen dala ruce v bok.
„To tak!“
„Ale, ale. Podívejme se, kdo nám tu vyrostl,“ popichoval Tanma a napodobil její gesto. Chvilku se přetlačovali pohledem, než Elika povolila. Tanma byl až moc klidný a hlavně silnější.
„Tak jo, kašlu na to. Ach jo, zase mokrá jak myš,“ postěžovala si dívka, když udělala pár kroků po molu ke břehu a zanechávala za sebou mokré stopy.
„Začni se točit. Věř mi,“ promluvil Tanma, Elika se chvilku zdráhala, ale následně se začala točit kolem dokola. Tanma jenom pozvedl pravačku a uvolnil dostatek horkého větru. Během chvilky byla Elika zase suchá.
„Jak jsi to…?“
„Stejně, jako jsem tě učil. Pojď, zalezem dovnitř,“ navrhl Tanma a společně kráčeli bok po boku po pláži směrem k velké chatrči.
Kiro seděl uvnitř chatrče, která sloužila jako restaurace pro nové návštěvníky. Díky jeho povaze si rychle našel nové přátele, všichni kolem popíjeli, jenom on se nacpával. Byl v sedmém nebi, mohl si dopřát svého oblíbeného sushi, kolik jen chtěl.
„Tak tady jste, vy dva! No jen pojďte, pojďte!“ zaslechl Chena i přes hlučící dav. Otočil se po hlase, spatřil Tanmu s Elikou, jak vcházeli, málem ruku v ruce. Jestli si Kiro dělal na Eliku zálusk, tak to rovnou mohl vzdát. Byť šli jenom vedle sebe, moc dobře viděl, jak moc se k sobě Tanma s Elikou hodí.
„Sakra, Chene! Co to zas provozuješ?“ ozval se Tanma, když Chen kolem nich prošel se stuhou v ruce a uvázal je k sobě.
„Všechny páry musí být spoutané,“ odpověděl Chen a utáhl stuhu, takže Tanma s Elikou byli doslova tělo na tělo, oba dva rudí jak čerstvá rajčata.
„My ale nejsme pár,“ nesouhlasila Elika, když Chen uvazoval mašli na stuze. V jejím hlase bylo znát zklamání. Chen na chvilku odběhl, hned na to se vrátil s menší miskou plnou světle zelené tekutiny.
„Co s tym? To máme vypít?“ zeptal se Tanma nechápavě, Chen vypadal, že mu vrazí.
„Ne, ty osle! S tím si udělejte na čelo tři tečky. Přináší to štěstí. Bavte se,“ odpověděl hostitel a předal misku.
„Kéž by to bylo tak jednoduchý,“ promluvila Elika tiše, když sledovala misku v Tanmově ruce.
„Bavte se?“ podivil se blonďák, v hlase bylo poznat menší podráždění. Oba si všimli, že osazenstvo interiéru mělo právě oné tři tečky na čele.
„Tak s chutí do toho, no,“ řekl Tanma do trapného ticha a ponořil špičku prstu do tekutiny. Udělal Elice na čele tři tečky ve svislé řadě.
„Tak ukaž,“ zašeptala Elika a namočila svůj prst. Tanmovi udělala tři tečky vodorovně. Čtvrtou přidala na špičku nosu.
„Muselo to bejt?“ zeptal se blonďák se zdviženým obočím.
„Jo,“ přišla odpověď se šťastným a zářivým úsměvem. Tanma rezignoval. Konečně viděl Eliku šťastnou a spokojenou. Rozum mu říkal, aby to nechal být.
Odpoledne utíkalo dost rychle. Veselka nabírala na životě. Všichni se bavili, až na Tanmu s Elikou. Ti postávali u pultu a popíjeli, oba už měli svoje tečky setřené.
„Čekala jsem, že se zapojíš. Přece jenom, muž takové popularity jako ty by měl být ve středu dění, ne?“ zeptala se Elika, když se podívala do davu. Sem tam byla vidět Kirova ježatá hlava.
„Předsudky, předsudky. Nikdy se tím neřiď. Na takový ptákoviny nejsem. Navíc, tenhle den patří svatebčanům, ne mi,“ odpověděl Tanma a přihnul si z lahve.
„Jakou máš historii s tímhle místem?“ zeptala se Elika zvědavě, protože Tanma toho mohl hodně nabídnout.
„Když jsem hledal klan, tak tady jsem jich našel asi nejvíc. Chen se ode mě nehnul, provedl mě celou oblastí. Obávám se, že ho budu moct vyzpovídat až zítra, že dneska nebude schopnej,“ odpověděl Tanma, když vyhledal Chena v davu. Jmenovaný byl hodně pod vlivem, rozhodně by nebyl schopný odpovídat na otázky.
„To máš pravdu. A co ta jeho sestra, Mei? Měl jsi s ní něco?“ Tanmu její otázka zaskočila, až se málem zalknul.
„Je to žárlivost, co slyším ve tvým hlase?“ zeptal se pro změnu blonďák se zdviženým obočím. Elika rychle uhnula pohledem, znovu rudá jak rajče.
„N-ne! Já jen, že s takovým vzhledem, co máš, tak ti musela k nohám padnout každá,“ přišla odpověď, Elika se snažila nějak vybruslit z trapné situace.
„Každá ne. Navíc, mám svý zásady. Už tenkrát byla ve vztahu a já nejsem taková k***a, abych šlapal cizímu do zelí,“ odpověděl Namikaze a znovu si přihnul. Elika byla za odpověď ráda, z osobních důvodů. Přesto si ale všimla, že má Tanma na čele ještě trošku zaschlé barvy.
„Ještě tu máš trošku. Počkej,“ řekla a snažila se barvu setřít.
„Pěkně ti to zaschlo, nechce to jít dolů,“ dodala, když Tanma málem skončil na pultu, protože mu zatlačila do čela daleko silněji, než čekal. Tanma se o to pokusil sám, povedlo se mu to.
„Jo, už je to dobrý,“
„Dobroš. Příště to zkus botou,“ promluvil Tanma suše, což mělo za následek Eličin smích. Její smích byl zvonivý a nakažlivý, Tanma měl pocit, že by dokázal projasnit hodně zamračený den. Nemohl si pomoct, ale začal se smát taky.
„Ty jsi fakt trubka, víš to?“ promluvila Elika, když tenhle jejich vtipný moment pohasl.
„Ty taky,“ opáčil blonďák a dorazil svoji láhev, kterou postavil na pult vedle sebe.
„Hele, mrkej na Kira, jak tam křepčí. Člověk by řekl, že by se sotva pohyboval po tom, kolik sushi tu sežral,“ Elika ukázala do davu, Kirovo žluté tričko bylo snadné najít. Předváděl tam různé pohybové kreace, očividně mu dav a střed dění nevadil.
„Zjevně má hodně rychlý trávení,“ opáčil Tanma a zadíval se na hustý les, který měl po svojí levé straně. Lehce se zavzpomínal, protože věděl, co bude následovat další den, jakmile bude Chen něčeho schopný. Nevnímal ani, že na něj Elika mluví.
„Hej, T! Co tam vidíš?“
„Vybavil jsem si svůj pobyt tady. Asi vím, co nás bude následovat,“ odpověděl Tanma tiše, ucítil na sobě leda pár zvědavých hnědých očí.
„Tady na pláži je klid. Nic tu necítím. Ale za tím lesem nás čeká výšlap na vrcholek hory. Takových hor je tu dost. Na vrcholku tý hory stojí gompa a tou budeme muset projít. Tím se dostaneme do vnitrozemí a tam budeme moct pokračovat v úkolu. Ale tou gompou budeme muset projít, je to taková brána, která odděluje pláž a vnitrozemí. Zbytek pohoří, co to tu lemuje, je hodně zrádný,“ pokračoval Tanma znalecky, Elika hltala každé jeho slovo. Uměl dobře vyprávět.
„Promiň, že se ptám, možná mě zabiješ, ale co to je ta gompa? Nejsem tak znalá světem, jako ty,“ domáhala se Elika dál. Tanma neviděl žádný problém s vysvětlováním. Byl rád, když mohl pomoct, když měl tu možnost. Ať už poradit, nebo něco udělat.
„Gompa je taková velká budova, vypadá jako naskládané kostky na sobě, od největší po nejmenší. V minulosti to byly chrámy a kláštery, kde převážně přebývali lámové a podobní tihle představitelé. Teď už je to leda tak turistická destinace a něco na styl chrámu pro všechny. Pak pořádně uvidíš, až se vyškrábeme nahoru,“ odpověděl Tanma a poručil si další láhev. Že byl čestný, uctivý a zdvořilý, poručil i Elice. Nehodlal se do místní zábavy nějak míchat.
„Asi nemáš podobný události rád, co?“ zeptala se Elika, když jí Tanma donesl další láhev.
„Není to můj šálek kafe. Mám rád svůj klid,“ odpověděl a očima vyhledal jeden volný stůl.
„To skoro vypadá, jako bys mě zval na rande,“ žertovala Elika, když se svým kamarádem přecházela ke stolu.
„Na to bych nejprv musel mít koule,“ odpověděl Tanma tiše, když si sedal.
„Ale! Namikaze Tanma, nejschopnější ninja co znám, nemá na něco koule? Se divím, teda,“ Elika taky usedla, sedla si vedle Tanmy, ať ho přes okolní ruch slyší.
„Býval jsem troufalej, ale to se mi dost vymstilo. Když dostaneš takhle přes pysk, začneš být opatrnější. Víš jak,“
„Jo, to ti rozumím. Víc, než si myslíš,“ přitakala dívka a napila se. Někteří lidé už začali odcházet do svých domovů a příbytků.
„Co ty? Nepreferuješ takovýhle akce?“ zeptal se Tanma náhle, Eliku to zaskočilo.
„Samotnou mě to nebaví. Kdybych si to mohla prožít s někým, koho mám ráda, tak možná. Ale jinak ne,“
„Jo, místo toho jsi tu zkysla s někým, jako jsem já. S tragédem první třídy,“ opáčil Tanma s uchechtnutím, než se napil. Elika pochopila, že je samotářem dobrovolně. Nebo spíš, že neměl jinou volbu. Přesto ale pochopila, že pokud si s někým udělá pouto, tak to pouto je silné.
„To mi vůbec nevadí. I takhle mi to vyhovuje, T,“
Pláž se zahalila oranžové záře. Slunce zapadalo za horizont a tvořilo překrásnou podívanou. Večer se blížil rychle, obsluha restaurace ještě zapalovala lampiony, které visely podél okrajů střech, aby bylo něco vidět. Mei byla jediná, kdo byl schopen ještě něco zařizovat, tak týmu domluvila nocleh ve třech menších chatkách, které byly vedle restaurace. Kiro s Elikou už byli zalezlí, jenom Tanma ještě vysedával venku na pláži, opřený o jednu z místních palem. O kolena měl opřený svůj skicák, opět si dělal menší koláž z toho dne. Pár momentů, co si rozhodně chtěl uchovat. V levém horním rohu papíru měl křepčícího Kira, jak se dobře bavil. Do pravého dolního rohu vecpal sebe a Eliku u pultu. Prostředek měl prázdný, ten si šetřil na něco jiného. Znovu se zahleděl do zapadajícího slunce, jako kdyby měl předlohu právě tam. Dlouho se rozhodoval, párátko, které měl v puse, mu lítalo z jednoho koutku do druhého. Rozhodoval se, jestli to vyplnit záběrem ze třetí osoby, nebo z první. Následně se rozhodl pro záběr z první osoby. Protočil si tužku mezi prsty a dal se do díla. Co nejjemnějšími tahy udělal vodící linky, aby se měl čeho držet. Pokračoval jemnými obrysy obličeje. Dával si záležet, aby nevynechal jediný detail, protože tenhle obrázek si chtěl udržet dlouho. Místy se podíval na barevný přechod mezi modrou a oranžovou na obloze, jakoby tam hledal inspiraci. Ztratil přehled o čase, na papír mu svítily už pouze lampiony. Přesto měl ale za sebou dost práce. Nákres měl hotový, jenom zvýraznit linky, které potřeboval a přidat stíny. S těmi byla vždycky největší potíž. Linky měl zvýrazněné rychle, ještě rychleji se zbavil tenkých čar, které ho měly navést. Mohl se vrhnout na stíny. Elika vylezla ven ze své chatky, Kiro si nadělal hromadu zásob a tak spal. Nebo šel ve spánku na dřevo, kdo ví. Všimla si, že Tanma sedí na písku pod palmou ve svitu lampionů a vypadá zaneprázdněně. Pomalým krokem se vydala k němu, aby ho moc nevylekala. Tanma zrovna dodělával, ještě si dílo kontroloval. I když neměl barvy, tak přesto se mu povedlo zachytit zářící oči, byl hlavně pyšný na to, že se mu povedlo zachytit dívčiny plné rty v upřímném úsměvu. Podíval se na celý list, horní levý roh zabral Kiro v podivné pohybové kreaci, pravý dolní roh zabral Tanma s Elikou u pultu, prostředek zanechal záběrem na usmívající se Eliku. Zrovna mu udělala čtvrtou tečku na nose a náramně se bavila. Tenhle obrázek si chtěl Tanma uchovat.
„Tady ses zašil,“ promluvila mu Elika za zády, Tanma málem vyskočil na vrcholek palmy.
„Do p****e, Liko! To mi nerob, takéto prče!“ prskal Tanma a v rychlosti stihl položit skicák na písek.
„Promiň. Ale vypadáš děsně roztomile, když jseš nervózní,“ Elika se dobře bavila na jeho účet.
„Co tu vůbec děláš?“
„Chtěl jsem si vychutnat tuhle scenérii,“ odpověděl Tanma a pokynul na zátoku. Elika si k němu přisedla s pohledem zabodnutým na zátoku.
„Wau, krása, že?“ zeptala se dívka, Tanma nepřítomně přikývl. Nevnímal ani to, že se o něj Elika opřela.
„Tak na tomhle jsi dělal. Jseš trubka, víš to?“ ozvala se náhle, když vzala skicák do ruky, kde narazila na svoji podobiznu.
„Tak z toho se už asi nevykecám, co?“ pronesl Tanma a sklesle svěsil hlavu. Elika mu položila hlavu na hrudník, výš už nedosáhla.
„Ale jdi ty, líbí se mi to. Máš to hezké. Opravdu,“ ohodnotila to Elika, ale nelistovala dál.
„Tak to dík,“ uchechtl se Tanma, aniž by odtrhl pohled od posledních slunečních paprsků. Elika se víc uvelebila na Tanmově hrudi, aby měla pohodlí.
„Jseš trubka, T, víš to? Jseš roztomilá trubka,“

Poznámky: 

Dobře, už je to vážný. Napsat jednu blbou část mi trvá pomalu měsíc, asi už na mě vážně leze krize Laughing out loud
Každopádně, 22. část je tu, s ní i nová lokace, nové zvyky a podobně. Nicméně, chtěl bych jenom říct, že s blížícími se svátky si od toho dám na chvilku pauzu, stejně nebude mít smysl vydávat. Takže další část bude tak až po novým roce, ať víte
Jinak, popis na budovu s názvem gompa sedí, jedná se o buddhistický chrám, dá se najít převážně v Tibetu, místy i v Nepálu a Indii

Hudba
Capoeira https://www.youtube.com/watch?v=JjHgjU1bpFA
Tanma vs Chen https://www.youtube.com/watch?v=0Tp0GUayV5Y
Kreslení https://www.youtube.com/watch?v=zgPwTo5pk7k

0