Typ
novým mostom môžeš prísť.
Ako sme ho dostavali,
nádeje nás nesklamali.
hoc vyskytla sa chvíľa taká,
keď by som si jazyk prehryzla,
skúsenosť to bola vskutku zlá.
zas mi spustlo lôžko manželské,
bo ovládli nás svine gangsterské,
Kaizovi mstiace sa za činy hrdinské.
Vieš, nemala som s ním sex.
Zvykol vždy a výlučne
všetko robiť vlastnoručne.
Bolo skoré ráno, mladá dvojica zničene a nehybne sedela na gauči. Obaja mali hlavy do stropu otočené, končatiny na všetky strany vyložené a oči tak unavené, že už ani nepotrebovali klipkať. Je tomu už dvanásť dní. Naokolo sa rozprestieralo ticho. Ako dobre.
„Žiješ?“
„Hej.“
_5.jpg "Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg")
Kapitola VII. – Zpátky do hor
Kakashi přecházel po místnosti. Přemýšlel, co to má znamenat. Od té doby co se ve vesnici objevil ten záhadný vzkaz se Hiashi chová divně. A teď přinesli Sasukeho v bezvědomí, prý spadl ze stromu. Co se muselo stát, aby spadl ze stromu? hlavou mu blesklo, že nejlepší lži jsou postavené na reálných základech a proto nepochyboval, že spadl ze stromu. Přemýšlel ale, co k této situaci vedlo.
„Tak jak to vypadá, Sakuro?“
„Asumo-sensei, mohl byste mi prosím popsat vaše pocity?“ Touazuki před ním stála se svým zápisníkem.
„Jaké pocity?“
„Ráda bych prozkoumala projevy nikotinové abstinence,“ informovala ho zcela nevinně.
„Moje pocity? Právě bych s chutí někomu hodně ublížil.“
„Vážně? A myslíte to spíš obecně, nebo se to vztahuje na konkrétní osobu?“
„Vztahuje se to na jednu velice konkrétní osobu.“
„A na koho?“
[color=red][b] „Sakura!“
„Uhm,“ dvihla som ruku na pozdrav a prechádzala do izby.
„Čo sa stalo?“ matka sa za mnou rozbehla. Zrazu, aká starostlivá.
„Nič.“
„A to ako komu chceš kecať?“ dala ruky v bok, jej typická ofenzívna póza.
Naruto doběhl k Sasame, ležela v bezvědomí opřená o strom. Měla roztrhlé tričko a prosvítala jí podprsenka. Narutovi sjel pohled na potrhané místo, ale rychle se vzpamatoval, vzal ji do náruče a jemně propleskl. Po minutě se konečně probrala. Když jí došlo, že ji drží v náručí, začala se červenat.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
„Ano," odpověděla. Chtěla se postavit, ale podlomily se jí nohy.
„Dobrá, odnesu tě do nemocnice."
„Ne!“ křikla.
Představte si vedro. Ne teplo. Ne horko. Dokonce ani parno. Vedro.
Vedro, které překročilo i ten poslední únosný stupeň, kdy se všichni, znavení a zalepení potem, pokouší držet svých běžných činností a všem okolo sebe oznamují „to je ale hic“. Zkrátka vedro k zbláznění.
Přesně takové vedro panovalo právě teď v Konoze.
Dvere nemocničnej izby sa otvorili a dovnútra prekĺzla postava v čiernom a druhá v bielom. Čerstvá mama pootvorila oko a na tvári jej zacukal úsmev: „Á, nový strýko sa prišiel pozrieť?“
„Naku,“ usmial sa Gaara síce trocha ustarostene, no aj tak nadšene, „ako sa cítiš?“
Uběhl další den a Shikamaru trávil noc v archivu ANBU. Už několik hodin se snažil dát dohromady kompletní Narutovu složku. To byl vcelku problém. ANBU si vedla o mladém Uzumakim celkem obsáhlou sbírku. Zádrhel byl v její roztříštěnosti. Různé spisy podléhaly různým stupňům utajení a Shikamaru neměl zdaleka nejvyšší prověrku. Po mnoha hodinách hledání se mu konečně podařilo najít dokumenty související s jeho pobytem v ústavu.
Pacient č.158
Uzumaki Naruto
Muž
21 let.
Barva vlasů: blond… rychle přelétával očima po textu.
Příběh se odehrává dva roky po velké válce ninjů, při které zemřelo obrovské množství shinobi, mezi nimi i Hinata, Neji a Sasuke. Narutovi je už 21 a je jonin jako většina ze staré party až na Ino. Ta už nepracuje jako shinobi, po smrti svého otce a zhroucení své matky z jeho smrti převzala květinářství.
Naruto zrovna dojídal patou misku rámenu, když si vzpomněl, že musí domu, zaplatil a odcházel, když najednou na něho zavolala Sakura. Naruto se už chystal s ní začít hovořit, ale ona ho ihned zazdila.
_4.jpg "Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg")
Kapitola VI. – Setkání v lese Ikagawashi
Asi po roce si Yuki zavolala Wieru a Arashi.
„Wiero, určitě znáš les Ikagawashi, co leží na úpatí Yama no hyō, viď?“ ptala se.
Za zády mu vycházelo slunce. Kráčel vstříc ubývající temnotě. Světlo s oranžovým nádechem před ním vykreslovalo jeho vlastní stín, který se mu v ničem nepodobal. Byl podivně protáhlý a znetvořený, jak se vlnil na kamenech a nerovnostech. Vzduch byl ještě cítit večerní vláhou, chladnou a přinášející útěchu. Šel bez cíle nebo směru. Cítil obrovskou samotu a přesto měl hlavu plnou ostrých a bodavých myšlenek. Každý kdo ho potkal odvracel zrak. Ptal se sám sebe, jestli to ostatní vědí. Poznali vraha, a proto se se zhnusením podívali jinam?
Hanae seděla a přemýšlela. Bála se o Sasukeho, nevěděla, co její tělo udělá v novu a jen se děsila, co s ní prováděl Itachi, že jí to tak kategoricky odmítl říct. Prý nespala dlouho, snad uběhla jen noc, ale i to stačilo, aby Sasuke... nechtěla na to myslet. Neměla ho do toho vůbec zatahovat. Schovala si hlavu do dlaní, její život přinesl tolik problémů.
„Máš ji použít ještě sedmkrát,“ podával jí mast.
„To si zase nic nebudu pamatovat?“ ptala se.
Upozornění: povídka může obsahovat scény nevhodné pro slabší povahy!!
[hide=Yooosh!] Všetkých Vás zdravím spolu s novým dielikom.
Pri tomto som sa trocha zase zapotila. Teda aspoň ja, ale s výsledkom som celkom spokojná.
Tak nejak nám to trocha trvalo tentokrát. Hikari má teraz frmol v škole (hahah ja už nemám! 
#porobenéSkúšky) a bola trochu chorá. A teraz pre zmenu som ja. 
To znamená, že budem sedieť len v posteli pred PC a písať! Muhehe!
Dnes nastal ten velký den, konečně všichni vyrazí na výlet. Nebyl to výlet, ale nějaký druh výcviku, ale Touazuki tomu tak říkala. Nemohla se dočkat, až bude zase usínat pod hvězdami. Dřív tak spávala často.
„Touazuki, co to mám s oblečením?“ Kakashi se taky balil na cestu. Teď před ní mávl jedněmi ze svých tmavých kalhot.
„Pamatuješ si, jak jsem hledala ty poznámky od Tsunade?“
„Ano.“
„No, tak už jsem je našla. Asi jsem je omylem přidala do pračky, ale neměj strach, když je budeš nosit za chvilku se z nich ten papír oloupe.“
Ve večerních hodinách si to Hitomi vysedávala u průzračné vody, která odrážela poslední paprsky slunce, než zapadne. Vzduch se ochladil, ale přesto bylo příjemně. Máchala si nohy v úzké říčce, v níž šly vidět přes čistou vodu i kameny a příjemný mech. Měla to tu ráda. Působilo to tak obyčejně, až to bylo kouzelné.
Sice měla jeden den, ale i tak to bylo málo. Jakmile přišla, ujal se jí jeden ze členů Rady a odvedl jí do lázní, aby se trochu osvěžila a dala po cestě dohromady. Následovala prohlídka vesnice a oběd, kde poznala zbylé dva členy Rady. Po obědě se ubytovala v hotelu a po krátkém odpočinku ji čekalo několik soubojů, kde měla Radě předvést své dovednosti. Byly to boje různých druhů, v různém prostředí, s různými protivníky a s různým množstvím protivníků. Tenten si pomyslela, že se alespoň procvičí a získá nové zkušenosti.
Třicátý díl - Srdeční záležitosti
„Tak funguj, ty kráme nespolehlivej!“
Zarazila jsem se v polovině kroku a zpoza otevřených dveří sesterny zvědavě nakoukla, kdo se to na chodbě rozčiluje. Ten nahněvaný hlas nepochybně patřil Kaori, štíhlé hnědovlasé sestře, stojící u automatu a netrpělivě čekající na zvolený nápoj. Vypadala dost zoufale, proto jsem se rozhodla odložit kontrolu léků na později a jít vyzjistit, co se děje.
