Typ

[center]Tam, kde smíš se dotknout hvězdy,
která letí vedle tebe,
tam, kde zrůžovělo nebe.

Kapitola V. – Chuuninská zkouška

Minula zima, Wieřiny sedmé narozeniny a na pořadí přišla Chuuninská zkouška.
„Zabalte si jen to nejnutnější. Hlavně zbraně a další vybavení. Nic jiného nebude potřeba.“

Konan sa vytratila zo Sasukeho objatia. Odrazu tam stál len on a za ním Sakura. Sasuke sa mierne pootočil a pozrel sa na Sakuru. Sakura opäť zbledla keď videla v Sasukeho očiach slzy. Tie ale nepatrili jej. „Sasuke...ty...“ koktala Sakura ale viac zo seba nevedela vydať ani hlásku.
„Odpusť mi to! Sakura, odpusť! Ja neviem, čo sa to so mnou deje! Ona... Neľúbim ju ale...“

Tehuľka preskakovala z vetvy na vetvu. Dlhé hnedé vlasy jej viali v rannom vánku. Líca mala červené od námahy a od ešte stále studeného vzduchu, ktorý slnko nestihlo ohriať. V tichu počula, ako jej nadskakujú shurikeny v kapse, pripevnenej o ľavé stehno. Pery vysušené a čelo spotené.
„Zastavíme sa,“ poobzeral sa jej spoločník, „navyše, zbytočne uháňame.“
„Nie,“ odsekla mu a prehltla to málo slín, čo mala v ústach.

[i]„Ak dovolíte, Ashi-dono,“ obzrel si jeho tvár starý muž z klanu Inuzuka, „začali by sme.“

Tiché bubnování deště a hučení okapů. První zvuky nového dne. Rozespalý mladík letmo pohlédl oknem ven. Letní deštík se proháněl Konohou a tuto ospalou atmosféru se rozhodl hlasitě narušit budík. Neochotně se posadil a dlouze zívl. Letmo zkontroloval kalendář, 6. srpna. Musím sehnat květiny. No nic, práce nepočká. Pomyslel si a zvedl se z postele. Posnídal, provedl ranní hygienu a oblékl se. Nic, co by vybočovalo z normálu, avšak když si bral z šuplíku hodinky, na chvíli se zastavil. Pohledem spočinul na krabičce vlevo.

Ještě se zcela nerozednilo, ale Touazuki už byla vzhůru. Seděla u okna a četla si jednu z knih, které jí dala Tsunade. Byla z její osobní knihovny, jeden z mála výtisků, které se dochovaly. Uslyšela šramot na chodbě. Potutelně se zašklebila. Namáčkla obličej blíž ke sklu a vyčkávala. Za pár vteřin vyšla z vchodových dveří žena, rozhlédla se kolem a potom zmizela v ranní mlze. Ještě přibližně hodinu si četla, než vstal i Kakashi. Začal něco štrachat v kuchyni. Když vešla, stál u kuchyňské linky a dlouze koukal do jedné z horních polic.

Tsunade odlepila obličej od stolu. Otřela slinu a tupě se podívala před sebe. Jednu tvář měla celou rudou od toho, jak ji měla dlouhou dobu připláclou k desce stolu. Vlasy na jedné straně ulíznuté k hlavě na druhé rozcuchané do podivného surrealistického tvaru. Pokusila se upravit a při tom shodila několik lahví, které se válely porůznu na stole. Promnula si tupá očka a pak promluvila.

„I-Ita...Itami,“ ozvalo sa v kuchyni a ja som dvihla zrak na Tame, ktorá mala v tvári strašne divný výraz.
„Čo sa deje?“ opýtala som zmätene.
Yoshino sa začala obzerať po mne a Tame premiestnila zrak na Gaaru a v tom sa jej výraz ešte prehĺbil.

„Když jsem viděl, jak na ni koukáš, jak jí provázíš pohledem, trochu jsem to musel, vlastně museli, popohnat. I když se o tom moc neví, Shikamaru a Temari se chtějí vzít a ona se nejspíše přestěhuje sem. Už mě o to žádala. A Rada žádá, aby Listová dala za Temari náhradu. Vzhledem k tomu, kdo jsem a kým jsem byl, nechci svoji svatbu uspěchat a oni ví, že mě nemůžou nutit. Tobě jsou ale připraveni vybrat ženu,“ vysvětlil mu Gaara.
„Aha,“ na víc se pro prvních pár vteřin Kankuro nezmohl, „ty se budeš ženit? S Hanou?“

Akatsuki se rozhodli, že přijmou učně. Nadhodil to Pein a kupodivu se to setkalo se všeobecným ohlasem. Ze skryté dešťové „zmizelo pár“ mladých lidí. Nikdo ale netušil, jak to dopadne. Byl to opravu dobrý nápad?

„Pojď dál,“ řekl po tom, co se ozvalo nesmělé zaklepání.
„Přál jste si, abych přišel,“ odpověděl hoch.
„Ano, budu tě učit a staneš se příštím vůdcem,“ nebyla to otázka, ale rozkaz.
„Jak si přejete.“
„Pro začátek se mnou budeš trávil 24 hodin denně, poznáš moje myšlení a budeš v něm pokračovat.“

Zář slunce za obzorem
za chvíli již vybledne,
tma pustým jde prostorem
za cáry mrtvého dne.

Po silnici kráčí sám.
Je vinen či nevinen?
Čest zůstala mrtvolám,
on touží po jediném.

Od krve vší umýt se,
však žene se do hlavy,
pes líže ji z ulice
a mrtví se nezdraví.

Tu živý ho zastaví,
jenž dohnal ho na rohu.
„Pryč ode mě, bratříčku,
vždyť zabít tě nemohu.“

Pálivý pocit v hrudi ho nútil nadýchnuť sa stále častejšie a častejšie. Telo si žiadalo pauzu, no strach ho hnal ďalej. Strach zo Smrti, čo ho práve prenasleduje. Kliesniac si cestu krovím zlomil niekoľko vetvičiek. Ďalšia vetva sa pod váhou jeho ruky iba ohla a šľahľa ho do tváre. Prekvapenie, zlé našliapnutie, pád. Telu odľahlo a alkoholom zmalátnená myseľ sa snažila zorientovať, kým sa on s ťažkosťou prevrátil na chrbát. Niekoľko hlbokých nádychov ho dostatočne vzpružilo na to, aby začal hmatať okolo seba.

Seděl stále v tureckém sedě na trávě před hroudami kamenní. Druhá osoba, na kterou se díval už nějakou minutu, vyčkávaje na odpověď, stále tiše stála na větvi nedaleko od něj.

Po návratu byla Touazuki trochu mimo. Tentokrát byl Kakashi ten, který se staral o hovor. Koupil večeři. Původně chtěl uspořádat oslavu, ale Tou vypadala opravdu unaveně a rozhodl, že bude lepší počkat. Dlouhou dobu seděla u stolu a na něm měla položenou vítěznou trofej se svým jménem. Nakonec ji šla schovat do skříně. Když začala klimbat u jídla, poslal ji spát. Usnula hned, jak položila hlavu na polštář, aby taky ne. Za posledních několik dní si toho užila dost. Ráno se probudil, jako první. Šel se na ni podívat.

Kapitola IV. – První blesková technika

Teplé léto se pomalu začalo měnit ve vlahý podzim. V Yama no hyō bylo ochlazení poněkud znatelnější, přestože stromy lesa Ikagawashi, jenž se rozkládal kolem hor, zatím ani nezačaly uvažovat o žloutnutí listů.
V této době, kdy Wiera zdárně dokončovala dvě techniky - jednu od svých sourozenců, s nimiž čas od času taky trénovala, a druhou od Yuki - ji Arashi zatáhla na hlavní plošinu s tím, že pro ni má Yuki novou techniku.
„Co se naučíme dnes?“ ptala se dychtivě Wiera.

[hide=Informace než začnete]Jedná se o pokračování série PSZNJ (odkaz na první díl). Je to nějakou dobu po ukončení války. Chci říct, že ač PSZNJ jela podle mangy, tak konec byl napsán ještě před tím, než to bylo vůbec v manze, takže jsem si sama konec vymyslela, a tím se budu i tady řídit. Samozřejmě, že Sasuke skončí v Konoze a byla výhra, ale zase takový boj s Obitem skončil jinak.

Na druhý deň som vstal na moje prekvapenie až o dvanástej. Nemám vo zvyku takto neskoro vstávať, no asi sa moje telo potrebovalo prespať. Cítil som sa po dlhej dobe konečne svieži, no za to svaly a kĺby ako dolámané. Objavila sa potreba meditovať. Ako „raňajky“ som mal len pár cherry rajčín a potom som v tričku a teplákoch spokojne vyšiel na ulicu. Dal som sa do poklusu a keď som sa dostal k bránam Konohy, pustil som sa do poriadneho behu.

Som tu ZAS!

Ahojte opäť vás zdravím. Nový diel, trochu mi to trvalo ja viem. Pardóón. Skúšky atď poznáte to

Užite si čítanie

„...je zima, poď už...“
„Hm?“
„Tanaris.“
„Ešte chvíľu, Neji.“
Hyuuga si povzdychol a postavil sa naspäť k nej. Pozeral pred seba na hrob. Segawa Inuzuka. Potiahla nosom a hlavu oprela o jeho rameno. Ozval sa tichý povzdych a dlhovlasý muž ju pohladil po chrbte.
„Nesmúť, máš sa teraz radovať.“
„Hm...hlúpy dátum sme to vybrali,“ zamračila sa.

Hiashi netušil, že to, co prohledával pohledem nebyl les. Pečeť na okraji vytvářela iluzi a on ji nemohl prohlédnout. Vracel se do vesnice, chtěl vyslat pro jistotu další dva ninji, aby se přesvědčili, že zemřela. Sama, na selhání organismu. Znovu se přesvědčoval o své nevině, myslel na manželku a dcery. Neustále se přesvědčoval, že by nemohl normálně žít, kdyby to neudělal. Marně. V hlavě se mu pořád ozýval temný hlásek. Jeho bratr a Neji, oba zemřeli. Neměl by dobrovolně vyvražďovat svůj klan, vždyť by nakonec mohli skončit jako Uchihové.

I.
Byl jeden pyroman s jazykem na dlani,
lidé ho častokrát mívali za paní.
Po každém výbuchu
chudší byl na duchu.
Strašlivě zaplatil za velké nadání.

II.
Jeden nesmrtelný masochista
chtěl zjistit, co pro něj osud chystá.
Sám s výkřikem „Ámen!“
strh' si hlavu z ramen.
Teď je z něj uřvaná sprostá bysta.

III.
Znávala jsem kdys jednoho masového vraha,
nezavraždit svého bratra byla mu věc drahá.
A tak když se jednou našli
radši hned podlehl kašli.
Tím skončila celá jeho zločinecká dráha.

IV.
Znám jednoho pána z nití,