Typ
"Hokage-sama, přivedla jsem ho. Čeká na chodbě."
"Dobře, pošli ho sem!"
"Dobře," řekla jenom Shizune a šla na chodbu. "Můžete jít dovnitř."
Muž nic neřekl, jen kývl a šel dovnitř.
"Hokage-sama, co se děje tak důležitého, že to nemohlo počkat až domedituju?"
"Nebuď hned protivný."
"Fajn, co se děje?"
"Jde o Měsíc. Podívej se sám!"
"Dobře," povzdychl muž a přistoupil k oknu. "Hmm, to je divné. Jak je možný, že jsem si toho nevšiml."
"Tak co s ním je?" ptala se netrpělivě Tsunade.
"Nemám ponětí."
Dámy a pánové! Je tu okamžik, na který jste všichni čekali! Budtež vítáni na prvním ročníku této fenomenální události. Ve jménu dobrých vztahů po skončení Třetí velké války ninjů, si dovolujeme vyhlásit soutěž o nejlepší ženu světa ninjů!
A zde vchází naše favoritky! Jakožto manželky Kagů velkých vesnic, jsou nejen krásné, ale i nebezpečné. Přivítejte sličnou Karuru z Písečné! A tam napravo vchází ohnivá Kushina z Listové! Obě po boku svých osobních strážců…
Kapitola XIII. – Jouninská zkouška (část první)
Na jaře dalšího roku se Wiera a Arashi vydaly do Konohy na Jouninskou zkoušku.
„Mám docela štěstí, že se koná zrovna v Konoze. I přesto, že Suna a Iwa jsou mnohem blíž. Jenže mají nějaké vnitřní spory či co…“
Na cestě byly už pátý den a zanedlouho spatřily mohutnou vstupní bránu. Radostně přidaly do kroku, protože byly již téměř v cíli.
„Opět tady,“ pomyslela si Wiera s úsměvem.
„Prosím ťa, Naruto, nezízaj tak na mňa,“ upozornila Sakura vyjaveného chlapca, čo zastal vo dverách, blokujúc tak vstup Kakashimu.
„Na tom stole je utrhnutá Sakurina hlava a hovorí ku mne hlasom ako zo záhrobia,“ vydesil sa Naruto a až sa strhol, keď sa ho Kakashi dotkol, aby mu uhol z cesty.
„Nie je utrhnutá, iba odmontovaná a s telom ju stále spája tamten drôtik, ktorým prúdi čakra,“ opravil ho Kankuro, „a hlasové membrány ešte doladím.“
V Listové vesnici byla vyhlášena mise pro začínající Jouniny. Byla to mise, která byla u Písečné vesnice, šlo v ní o záchranu významného obchodníka s vzácnými svitky.
„Co kdybych vytvořil vlastní trojčlenný tým?“ řekl si mladičký Asuma Sarutobi.
Jako první ho napadl jeho dobrý kamarád Hatake Kakashi, tak se vydal k němu domů. Když dorazil, tak zaklepal na dveře, ale po chvilce čekání nikdo stále neotvíral.
„Třeba se šel podívat ke Kushině za mistrem,“ zamyslel se.
jsi tu zase, i když už všechno skončilo, jsi tu pořád, jsme tu oba, ty a já jako věčná památka toho všeho, tolikrát jsme se setkali, zpovzdálí i zblízka, tolikrát ozvěna tvých kroků rozezněla skrze zem mé kořeny, tolikrát mé listí ševelilo závanem tvého dechu, tolikrát jsme tu oba stáli, jako mlčenliví svědci toho všeho, a teď tu sedíš stejně jako tenkrát, sedíš tu, i když prší a mokré vlasy se ti lepí k tváři, ale tobě to nevadí, protože brzy bude večer a i tenkrát byl večer, déšť ustal a mraky se rozestoupily a mezi nimi problesklo ve

„Nechceš pomôcť?" potichu sa spýtal Masashi, hlavou vykúkajúc z dverí.
„Sme v pohode," Hikari sa na neho vyškerila a pomaličky hojdala dieťa na rukách, „bež sa vyspať."
|Nešťastně, skoro zdrceně, se podívala na tři postavy před sebou. Všechny si je přeměřila od hlavy k patě, pak rezignovaně pokrčila rameny.
Kapitola XII. – Jak se žije princeznám
„Panenko skákavá,“ pomyslela si Wiera, zatímco se co nejnenápadněji ovívala bambusovým vějířem. V těch šatech bylo vedro na padnutí. „Jak já tady nechci být. Prosím, prosím, ať už to skončí…“
„Velmi mne těší, že jste nás poctil svou návštěvou.“
„Je mi ctí, Vaše Veličenstvo.“
Pakkunovy smysly zastírala zvláštní mlha, občasně přerušovaná výstražným světlem. V uších mu zvonily všechny čtyři lodní alarmy - ten pro nebezpečí srážky, ten pro přetížené motory, ten pro podporu života, a dokonce i ten, o jehož přítomnosti Pakkun do této chvíle nevěděl, ale muselo to být něco důležitého, protože měl mučivě vysokou frekvenci. Jeho čenich zasáhl štiplavý pach chemikálií, když míjel strojovnu, ale nebyl čas řešit únik čehokoliv, protože se tu mezitím mohly klidně rozpadat důležitější věci.
Jeden sen on mal
Aby Hokagem sa stal
No kto ho len uvidel
Vysmial sa mu len
Dlhú cestu podnikol
Smiech ostatných zanikol
Veril, že to dokáže
Šikovný sa ukáže
[hide=Skrytý obsah] Áno, trvalo to...Moc moc sa ospravedlňujeme! Má to dva dôvody:
1. Diel je špeciálny oproti minulým! Takže dúfame, že sa vám dosti-zmena bude pozdávať. Ale nebojte sa, len na tento diel.
2. Sabaku bola tento týždeň vedúcou na tábore a tak som unavená, nebola schopná to seba nič vydolovať. Bola som rada, že som pridala diel zo svojej poviedky. Keby som ho nemala vopred napísaný, nedala by som to.
Takže...prepáčte !
Naruto, po konfrontácií s chuninskými skúškami a realitou v nich v spojení z nočnou morou a temnou predpoveďou poslanou Kyubim, sa rozhodne prestať bojovať o pozornosť všetkých, ale zameria sa na svoje schopnosti a zručnosti, ktoré mu umožnia ochrániť svojich milovaných.
Je večer. V televizi právě začíná oblíbený pořad Sakura, který drží několik rekordů ve sledovanosti. Dnes není hostem žádná populární herečka ani zpěvák, ale muž, který učinil velmi zajímavý archeologický objev.
„Dobrý večer, dnes zde máme výjimečného hosta, pana doktora Hoshiho Makashimota. Myslím, že ho nemusím více představovat.“
„Dobrý večer i Vám, děkuji za vaše vřelé přivítání.“
„Prosím, posaďte se. Pane doktore Makashimoto…“
„Je mi to ľúto, Kakashi, skutočne ľúto,“ obrátil sa Gai k svojmu rivalovi, zatiaľ čo objímal vzlykajúceho Leeho. Skupina, ktorá sa zišla po záchrane Gaaru, sa zhromaždila v prepadnej skrýši Akatsuki, pričom niektorí držali stráž na okrajoch prepadnutého stropu.
„Ja viem, Gai, viem,“ ubezpečil ho Kakashi. „Aj ja som Sasoriho vážne podcenil.“
„Je to moja vina, iba moja,“ skríkol rozochveným hlasom Naruto. „Keby som sa nehnal za tým pyromanom...“
„Nie,“ oponoval mu Gaara a chytil Naruta za plece, „keby som sa ja nenechal poraziť...“
Kapitola XI. – Cesta prázdné ruky
Blížil se konec roku po Wieřiných třináctých narozeninách. V nejvyšších polohách hor byly nejméně tři metry sněhu, tuhé mrazy a nemyslitelné podmínky k přežití. V těchto dobách se všichni levharti uchýlili do nižších poloh, kde bylo více potravy a teplejší klima.
Ammanti, Shian a Yuki seděli na jednom z kamenů a pozorovali trojici dětí, kterak si hrají a dovádějí ve sněhu s levhartími mláďaty. Stavěli sněhuláky, koulovali se a tvořili andílky.
Kde je nahoře? Kde je dole? Z levé se stala pravá. Z pravé levá. Tentokrát byla obloha zelená, posypaná zářivě fialovými hvězdami. Byla sama. Popelavě šedá tráva poklidně šuměla, šedé listy na stromech šelestily v neexistujícím vánku, který cuchal i její dlouhé černé vlasy. Poblíž bylo jezírko, jehož voda byla neonově žlutá, zářila do tmy. A tma, ta ji také fascinovala. Nebyla černá, nýbrž tmavě modrá. Groteskní svět plný barev, za který by se nestyděl ani bílý králík s kapesními hodinkami. Stála na jednom místě, paralyzována. Sledovala temný stín ženy, jak kolem ní krouží. Snažila se prolomit její myšlenkovou zeď, jedinou obranu, která skrývala spoustu důležitých informací. Jenže nebyla dokonalá. Už dávno nebyla strojem ANBU, zapomněla jak jím být.
Jednoho krásného slunečného dne byl Orochimaru velmi znuděný, nevyšel mu žádný experiment. Proto si vyrazil na procházku do blízkého lesa, přemýšlel co má udělat jinak. Dostal nápad, musí si najít manželku, možná potom se mu bude zase dařit. Vrátil se do úkrytu.
„Karin, mám pro tebe práci. Potřebuju manželku! Přines mi složky všech žen, co máme v archivu.“
Nemôže bojovať proti Sasorimu a nedokáže ani hovoriť. Ako takto dá svojim priateľom na vedomie, že je tu, v tejto bábke? Keď sem vpadnú, môžu ju považovať za jednu zo Sasoriho zbraní. Možno sa cestou stretli s Chiyo a ona im povedala, že Sasori sľúbil zachovať jej osobnosť. Ale na to sa nemohla spoľahnúť, tak ako sa oni nemohli spoľahnúť na to, že Sasori neklamal. Keby však predsa, nebudú rátať s tým, že im v boji pomôže? Ako bude vyzerať, keď to neurobí?