Ztracené dědictví

Je večer. V televizi právě začíná oblíbený pořad Sakura, který drží několik rekordů ve sledovanosti. Dnes není hostem žádná populární herečka ani zpěvák, ale muž, který učinil velmi zajímavý archeologický objev.

„Dobrý večer, dnes zde máme výjimečného hosta, pana doktora Hoshiho Makashimota. Myslím, že ho nemusím více představovat.“

„Dobrý večer i Vám, děkuji za vaše vřelé přivítání.“

„Prosím, posaďte se. Pane doktore Makashimoto…“

„Promiňte, že Vám do toho skáču, ale říkejte mi raději Hoshi. Je to lepší.“

„Dobrá, tedy Hoshi, jaký je to pocit, objevit něco tak neuvěřitelného?“

„Pocit je to úžasný, ale nechci vyvozovat předčasné závěry. Přece jenom jsme pořád na začátku.“

„To ano, ale pravdou je, že Konoha skutečně existovala?“

„Podle naší dosavadní práce je to opravdu možné, ale musíme zůstat objektivní. Nemůžeme úplně podlehnout kouzlu legend a starých mýtů.“

„Vy, osobně byste si přál, aby to byla skutečnost?“

„Bylo by to velmi hezké. Je to pro mě vzrušující hledat něco, co bylo ztraceno a dlouhé roky vydáváno defakto za pohádky pro děti.“

„Je pravda, že Váš tým není jediný, který se pídí po pravdě?“

„Ano, vím, kam tím míříte. V současné době další dva týmy hledají jiné dvě ztracené vesnice ve dvou různých zemích, ale zatím se jim nepodařilo najít nic významného. Jak říkám, jsme teprve na začátku.“

„Co nám můžete říci, Hoshi, o Vašem nálezu?“

„No, jsme si jisti, že na daném místě stálo vyspělé město či vesnice. Podle průzkumu byl půdorys kruhový, což odpovídá informaci z mýtů o Konoze. Dále jsme nalezli pozůstatky jakýchsi soch patrně vytesaných do skály. Zrovna pracujeme na počítačové rekonstrukci.“

„První založená vesnice ninjů postavená do kruhu uprostřed lesa, jejíž dominantou byly tváře jejich vůdců vytesané do skály. Kdo by zde neznal tu legendu. Je pravda, že Váš otec tomu věřil?“

„Skutečně, můj otec tomuto pátrání věnoval velkou část svého života. Moje máma ho měla tak trochu za blázna.“

„Je to škoda, že se nemůže spolu s Vámi radovat z tohoto objevu.“

„To je, byli jsme si s otcem hodně blízcí.“

„Existuje mnoho pověstí, příběhů vyprávějící o Konoze. Jaký je Váš oblíbený?“

„Hmm, ten o rodičích, kteří se obětovali pro svého syna a o něm. Můj otec mi jako malému klukovi říkával, že on je ten otec a já ten syn. Já se mu smál, že přeci on není prezident a že ani já nebudu prezident. Táta mi odpověděl, že to sice ne, ale že on hledá naše ztracené dědictví. A že já dokončím jeho práci, protože se nikdy nevzdám, ač to nebude snadné.“

„Co bylo pro Vašeho otce, to ztracené dědictví?“

„Ty příběhy, které nám zůstaly. Jistě se časem zkreslili, ale jejich podstata a význam přetrvaly. Táta si myslel, že prostě nastal čas zjistit, do jaké míry jsou skutečné. Vezměte si například příběh o Narutovi. Nechme stranou děj i ten kouzelný obal a přejdeme k poselství samotného příběhu. Nikdy se nevzdávej! Když budeš na sobě těžce pracovat, můžeš dosáhnout svého cíle. Lidé se mohou změnit. Kdo porušuje pravidla, je zrádce, ale kdo zradí přátele, je horší než zrádce.“

„Jak jste se zmínil, součástí těchto příběhů je kouzelný obal. Vystupují zde démoni, ninjové, kteří dovedou okázalá a fantastická džucu. Jaký je Váš názor na určité skupiny lidí, kteří jsou přesvědčeni, že tohle opravdu naši předci ovládali?“

„Je to přirozené. A do jisté míry je to i možné, ale jak jsem už řekl, došlo ke zkreslení. Čili je dnes těžké říci, jak to skutečně bylo, ale my se o to pokoušíme. V těch příbězích lidé dokázali z našeho pohledu neuvěřitelné věci.“

„Takže připouštíte možnost, že některé z těch věcí jsou skutečné?“

„Ano. Jestli měli takovou moc, existuje důvod, proč jí my nemáme nebo o ní nevíme. Nikdo není schopen přesně říci, proč ta společnost, ten svět přestal fungovat.“

„Existuje na to několik teorií, kterou z nich zastáváte?“

„Skutečně. Jistě víme, že to byla katastrofa nebo série katastrof. Podle celé té legendy oni vedli války, proto se přikláním k tomu, že to mohla být
i válka na mimořádně velké úrovni, která mohla mít destruktivní následky. Je to jen teorie. Uvidíme, co nám ukážou naše nálezy. Já vím, že se budu opakovat, ale jsme na začátku.“

„Já Vám moc děkuji a přeji Vám hodně štěstí při vašem hledání ztraceného dědictví.“

„Děkuji, bylo mi ctí.“

„A nás čeká náš další host a tím je…“

Po skončení pořadu se doktor Hoshi Makashimoto rovnou vydal domů. Měl byt v centru. Vedle stála veřejná knihovna. Bydlel tu už tři roky, ale pořád měl v bytě nevybalené bedny… Na nočním stolku stála fotografie s jeho otcem, když byl ještě Hoshi malý kluk. Dnes to byl již třicátník, který žil svou prací. Byl unavený, tudíž si šel brzy po příchodu domů lehnout. Zítra ho čeká velký den, ale to on ještě nevěděl.

Druhý den ráno jel za svým týmem na vykopávky. Jeho asistent Shino ho nedočkavě vyhlížel, měl pro něj dobrou zprávu.

„Dobré ráno, Shino, co máš pro mě?“

„Dobré ráno, doktore, mám bombastické zprávy. Druhý tým zřejmě včera našel legendární Mlžnou vesnici. Dělají testy, aby to potvrdili.“

„Shino, tak to je skvělé! Bylo by úžasné, jestli se to potvrdí. A co my?“

„Kai na tom dělá celé hodiny. Rekonstrukce celého místa bude ještě trvat dlouho, ale ty sochy už má. Nikomu to ještě neukázal. Čekal na Vás.“

„Jak dlouho?“

„Týdny.“

„Jak dlouho to má hotové?“

„Jo, tohle. Před hodinou skončil. Prý budete šťastný jako blecha.“

Šli rovnou za Kaiem. Ten jim ukázal svoji počítačovou rekonstrukci. Shinovi i Hoshimu spadla čelist.

„Naše sochy jsou ve skutečnosti tváře těch Hokagů. Je to tady! Je to ono!“

„Doktore, my jsme ji našli! Našli jsme Konohu!“

„Kluci, děkuji. Tohle je den, kdy jsme světu dokázali, že ty příběhy byly skutečné. Našli jsme to, co bylo ztraceno a jestli druhý tým potvrdí svůj nález, bude to bomba.“

„Já jdu shromáždit ostatní.“

„Běž, Shino, běž. Takže tohle jsou jejich tváře. Je jich osm, ale vypráví se jen o sedmi, Kaii.“

„Já vím, Hoshi. Ta osmá, jak vidíš, není hotová. Zřejmě ji nestačili dohotovit.“

„Kdo se stal asi tím osmým Hokage?“

Povedlo se nalézt ztracené dědictví, ale zub času hlodal řádně. Příběhy o hrdinských skutcích a lidech, jejichž osudy byly spjaty s Konohou či jinou vesnicí, přetrvaly. Byly sice zkresleny. A málokdo by věřil, že Devítiocasá liška opravdu existovala. Jediné, co zub času neohlodal, je to poselství. To přetrvalo nezměněné. Hoshi ani jeho otec se nevzdali a těžkou dřinou se jim splnil sen. Tak ani Vy se nevzdávejte.