Světelní strážci - Kapitola XI. - Cesta prázdné ruky

Kapitola XI. – Cesta prázdné ruky

Blížil se konec roku po Wieřiných třináctých narozeninách. V nejvyšších polohách hor byly nejméně tři metry sněhu, tuhé mrazy a nemyslitelné podmínky k přežití. V těchto dobách se všichni levharti uchýlili do nižších poloh, kde bylo více potravy a teplejší klima.
Ammanti, Shian a Yuki seděli na jednom z kamenů a pozorovali trojici dětí, kterak si hrají a dovádějí ve sněhu s levhartími mláďaty. Stavěli sněhuláky, koulovali se a tvořili andílky.
„Už zjistili výhody chakry?“ ptala se Yuki.
„Ne, ani jeden,“ odvětila dívka.
„Tse, Ari zrovna,“ odfrkl Shian, zatímco se šťáral kovovou jehlicí v zubech, „vždycky nejdřív koná a potom myslí.“
„Tak proč ho trochu neusměrníš? Je to přece tvůj žák, měl bys mu jít příkladem.“
„On je válečník po otci, kdežto Shizute je po matce spíš diplomat. Je to dané povahou.“
„To ano, ale i výchovou, ještě by se to dalo pozměnit.“
Shian cosi zabručel a dál se věnoval svému chrupu. Yuki přivřela oči a spokojeně zapředla, protože na ni začaly dopadat paprsky poledního slunce. Ammanti se už už chtěla zakousnout do rýžového chlebíku, když tu zpozorovala, jak se Wiera neobratně vyhnula Ariho útoku vedenému na hlavu. Stejně tak zoufale chtěl zaútočit mladší z dvojčat na bratra kopem, jenže zapůsobila gravitace a Shizute namísto rány nohu svěsil a odklopýtal zpět.
„Co to tady předvádíte?“ zeptala se. Skupina před ní se otočila a zvedla hlavy.
„Bojujeme,“ řekl Ari. Ostatní přikývli. Ammanti si vrazila chleba do pusy a seskočila z kamene.
„Kache buchin o Žutsu.“ Vedle ní se objevil stínový klon.
„A jé,“ povzdechl si Shian. „To jsem si myslel. Fakt je chce učit karate.“
„Na, podrž.“ Ammanti vytáhla chleba a odevzdala ho do sestřiných rukou. Potom se s klonem postavili do bojového postoje. „Shiane, můžu tě poprosit?“
„Jasně,“ kývl. Ostatní se raději vzdálili. „Hajime!“
Obě ženy kolem sebe začaly za lehkého poskakování na špičkách kroužit, hledajíc jakékoli zakolísání či drobnou nepozornost, aby mohly zaútočit.
„Kya!“ Okolí proťal ostrý výkřik doplňující výpad pěsti na střed těla. Protivník ránu vyblokoval a sám zaútočil. A nezůstali jen u ručních úderů. Střídali kopy, bloky, úskoky, podrazy a další.
„Mate!“ zvolal Shian po tom, co Ammanti svůj klon rozpustila dobře mířenou ranou na hlavu.
„No, myslím, že tohle jako demonstrace stačilo,“ usmála se zadýchaně.
„To bylo hustý, Ammanti!“ zvolal Ari. „Jak to děláš? Chci to taky umět.“
„Naučím vás to všechny tři, protože vaše taijutsu je prostě otřesné.“ Trojice se zastyděla. Měla pravdu.
„A co je to vlastně za umění?“ tázal se Shizute.
„Karate,“ odvětila a vzala si od Wiery svůj chleba. „Začneme s teorií.“
Ari, Shizute a Wiera se postavili jeden vedle druhého do řady, mláďata též, a napjatě vyčkávali.
„Fajn,“ černovláska je přejela pohledem. „Karate se dělí na dvě skupiny – katu a kumite. Kumite jsem vám předvedla před chvílí, je výhradně pro boj mezi dvěma protivníky. Katy jsou souborem mnoha útočných a obranných chvatů před nepřáteli a jsou od základu dané. Ovšem obě skupiny nevyužívají stejné techniky. Takže co provedeme?“
„Spojíme obojí dohromady?“ hádal Ari.
„Přesně. Nuže, dáme se do práce. Shiane, budeš mi dělat pomocníka, prosím?“

A tak začalo neustálé zdokonalování taijutsu. Každý úkon – ať už to byl úder, blok, postoj, sek anebo kop – měl svůj název, většinou podle části těla.
Přineslo s sebou – přes počáteční obtíže – mnoho užitečného.
„Ammanti, když mě je tohle držení pěsti nepříjemný,“ kňučel Ari.
„Za nějakou dobu se to spraví a už nikdy nedáš pěst jinak, uvidíš,“ chlácholila ho sestřenice.
„V žádném případě ale nenechávejte palec trčet nebo dokonce nedávejte pod ostatní prsty,“ varoval ho a i ostatní Shian. „Při první silnější ráně byste si ho zlomili.“
Wiera hned udělala to, co bratr zakázal. „Když to teď říkáš… je to dost nepříjemné.“ A ošila se při představě praskání kosti.
„Proto ti říkám, abys to nedělala. Ovšem pokud si to chceš vyzkoušet, tak prosím.“
„Shiane, víš, co jsem ti říkala, viď?“ usmála se Ammanti. Její mladší sourozenec jí úsměv oplatil a zastyděl se.
„Vidíš? Přesně tohle se mi líbí na vaší etiketě,“ řekla Arashi. Ležela na kameni a sledovala jejich učení.
„Co přesně?“ zeptal se Shizute.
„Když ovládáte svoje emoce. Ammanti by z věty ‘Nečum, blbečku,’ dokázala vytvořit ‘Smím Vám pomoci, mladý muži?’.“
Všichni se zasmáli.

Základem karate bylo naučit se správné rotaci ruky, pohybu boků pro dokonalejší efektivitu, a dýchání. Na druhou stranu i posílení a protahování svalů nebylo od věci.
„Nuže, třicet kliků a pak padesát dřepů. Potom provaz.“
Trojice zaúpěla. Od předchozího dne je bolely nohy tak, že nemohli skoro chodit. Každý krok byl utrpením.
Zatnuli zuby a pustili se do cvičení. Utěšovali se představou odpočinku, jenž nepochybně přijde po splnění plánu. Zdárně, s malými časovými odchylkami, dokončili první polovinu a započali druhou. Zatím nikdo nedokázal dosednout až na zem, a tak se museli podepírat rukama, aby se nepřevážili vzad.
Shian s Ammanti – možná to nakonec nebyl tak hrozný nápad – měli hrůznou zálibu v dopomáhání roztahování nohou přes konečnou mez. Za toto byli všemi třemi potají nenáviděni. Ovšem ne tak jako tři nejmenované šelmy.
„Ah, zatraceně, Arashi! Slez ze mě!“
„Hele, Ari, mě se zrovna na tvých zádech moc zalíbilo,“ šklebila se mladá levhartice a ještě víc se na něj položila.
„Važ si toho, Ari,“ smála se Wiera. I Shizute se chechtal. „Lepší utužování vztahů nezažiješ!“
„Utužování vztahů říkáš?“
„Ne, Yuki-sama, ne! Ať Vás to ani nenapadne!“
Jenže Yuki Wieřiny výhrůžky nebrala v potaz a skoro celou ji zalehla. Shizuteho si vzala „na starost“ Takara.
Ammanti a Shian stáli opodál, sledovali dění před sebou a velmi dobře se bavili.
„Vy nás chcete zabít…“ hlesl Shizute.
„Oh, ne,“ bránil se Shian, skrývaje úsměv. „Přizabití bude naprosto stačit.“

Čas šel dál. Zima i v horách začala pomalu ale jistě ustupovat a levharti se mohli navrátit zpátky. Přibližně v této době Shizute, Ari a Wiera začali uplatňovat své dovednosti v reálném boji.
Ari a Shizute v bojových postojích oba čelili Wieře. Dívčiny oči kmitaly z jednoho na druhého. Čas od času sebou jeden provokativně trhnul, aby ji vyrušil z koncentrace. Dva starší z hlavní větve rodiny Hikari jim navíc dodávali sebejistoty.
„Neboj se tak, Shizute! Prostě tam foukni obyčejné oitsuki!“ – „Nebo ji podmeť a doraž na zemi.“ – „Ari, ukaž nám svoje mawashigeri! Ale pozor na střed těla.“
„Tvoje Yoroi-bi je na mě krátký,“ zašklebil se Ari, načež se otočil a předvedl ukázkové ushiromawashigeri, které dívka sotva vykryla levým předloktím. Potom se stáhla do bezpečí.
„Tohle teda není moc fér,“ pronesla si pod vousy.
„Nešetři je, Wiero! Jsou dva a navíc kluci!“ povzbuzovala ji Arashi. Bůhví proč si to vzal k srdci spíš Shizute a zapojil se do souboje víc než předtím.
„A jak je mám asi zvládnout oba?! Možná tak vyšachovat jednoho po druhém…“
Nenápadně se dostala k mladšímu z dvojčat, popadla ho za oblečení a snažila se ho dostat na lopatky. Shizute ji chytil za ramena a pokusil se její plán obrátit proti jí samé. Okolí je začalo bouřlivě povzbuzovat.
Chlapec se najednou zapřel nohama a přemístil své ruce. Wiera znejistěla.
„Co-?“
Shizute ji začal lechtat a Ari se s radostí přidal. Dívka se začala smát a odrážet jejich nenechavé ruce. Arashi přispěchala na pomoc své partnerce a zlehka kousala kluky do nohou. Nakonec všichni čtyři skončili v jednom chumlu na zemi, lapajíce po dechu.
„Já jim vlastně závidím,“ vzdechla Ammanti. Shian zvedl hlavu.
„Proč?“
„Jsou všichni stejně staří, mladí a ze všeho si dokáží udělat legraci.“
„Hm…“ zamyslel se. Pak se nebezpečně usmál a začal sestru šimrat též. „Braň se, braň se!“
„Nééé, nech mě!“
„Ruki-cháán! Héj! Ruki-chán!“
Wiera se zvedla na loktech. Právě přibíhal Shiro z lesa Ikagawashi.
„Ruki-chan, pojď rychle se mnou. Mám pro tebe překvapení.“
„Dobře, dobře,“ vymotala se ze spleti rukou a nohou a šla za ním. Zavedl ji kousek od tréninkové plošiny.
„Tady sem se postav,“ poručil tygr a Wiera uposlechla.
„Co to asi bude za překvapení?“ přemýšlela v duchu. Najednou se před ní objevila Akira.
„Á, Ruki-chan, tak jak se dnes máme?“
Wiera se příšerně lekla. Rozhodila rukama, odklopýtala pár kroků vzad, až padla na zem.
„Co- co jsi to…? Jak jsi to…?“ Když se vzpamatovala z prvotního šoku, prohrábla si vlasy a zaječela: „Ježišikriste! Tohle mi víckrát nedělej! Nebo z tebe budu mít smrt.“
Akira jí se smíchem pomohla vstát. „Řekls jí, doufám, že se tu objevím…?“ ptala se Shira.
„Ne, neřekl,“ předběhla ho druhá z dívek. „Já jsem vám tady jen pro srandu,“ zabručela naoko uraženě.
Akira až do večera zůstala v horách, Shiro ji opustil už dříve. Svěřila se Wieře, že za pár týdnů odchází na Jouninskou zkoušku do Konohy a zatím trénovala techniky od svých rodičů.
„Hodně štěstí na zkoušce,“ usmála se Wiera.
„Díky moc, Ruki-chan,“ řekla Akira, složila pečeť a zmizela.

Poznámky: 

Tak trochu jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že je sice moc hezké, že Wiera umí spoustu technik z ninjutsu, jenže co když přijde den, kdy chakra zmizí z povrchu zemského? Co potom? Jak se bude bránit?
Takže stačilo vzít (snad) nejznámější japonské bojové umění, které jsem pár let cvičila, a nějak ho zakomponovat do příběhu
Kdybych zde snad zapomněla na překlad nějakého chvatu, tak mi vynadejte a přinuťte ho doplnit Díky

Měla bych vzdát velký dík mým trenérům za to, že mě tři roky učili. Takže velmi děkuji

***
karatedo - cesta prázdné ruky
karate - prázdná ruka
oitsuki - přímý úder
mawashigeri - kop nártem (na hlavu)
ushiromawashigeri - kop s celým otočením těla, tj. "s otočkou"

Hajime! - Začni!
Mate! - Zadrž!

Zajímavost

Akira je o tři měsíce mladší než Wiera

A ještě něco...

Jestli jste vždycky přemýšleli nad tím, jak jdou pásky v karate za sebou, s radostí vám to sdělím
kyu - žákovský stupeň
dan - mistrovský stupeň
8. kyu - bílý
7. kyu - žlutý
6. kyu - zelený
5.-4. kyu - fialový
3.-1. kyu - hnědý
1.-10. dan - černý

Prostě a jednoduše je to tak, že čím lepší jste, tím tmavší nosíte barvu :)