Typ

Orochimaru: Ve Skryté Listové by chtěl žít každý. Kromě mě, teda.

Asuma: Já jsem s Choujim hovořil. On tu byl. A seděl tam, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.

Hiashi: Ukaž lidem čelo, Neji.

Sai: Drazí, jsem malíř.

Jiraiya: Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká?

Orochimaru: Mám nový vynález! Bezbolestné kleště!

Gaara: A nejhorší jsou Akatsuki! Ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí!

Sasuke: Shimura Danzou je politická mrtvola.

Na světě jsou dva druhy lidí, mnul si Kidomaru všechna tři pravá ramena, která mu Kabuto před chvílí nahodil zpátky do kloubů. Jedni jsou ochotní se o slivovici podělit a druzí jsou zlá lakomá Tayua.

„Nepozveš mě dál?“ Našpulí svůdně rty. Ta drzost! Málem na ni vyzkouším můj slovník sprostých slov, ale Sasuke mě zaráží. Podívám se na něj, má úplně kamennou tvář.
„Promiň, ale teď nemám uklizeno a s Chikako jsme něco řešili, takže…“ Pokrčí rameny Sasuke.

Dávno to přestala být láska. Ten zvláštně zmatečný a nepopiratelný pocit se změnil v něco, čemu nebyla schopna porozumět. V něco, co ji pohánělo kupředu. To proto se nezastavila, když to všichni ostatní vzdali. To proto byla jediná, která směřovala k nejasnému cíli, co se s každým jejím krokem vzdaloval, jako kdyby se před ní snažil skrýt. Bylo to poprvé, co překonala všechny své přátele a nechala je tak daleko za svými zády.

[i]Ahoj Nee-san,
vlastně ani nevím, co bych ti měla napsat. Snad bych měla začít omluvou, že ti nepíšu mnohem dřív, ale znáš mě. Já se prostě umím jen pořád dokola omlouvat, ale nikdy se nepoučím. Vlastně mě ani nenapadlo, že bych ti měla napsat, dokud se mě na to nezeptal Gaara, teda vlastně Kazekage-sama, ale já mu tak říkat nemusím. Je vlastně docela milý, i když má pořád takový přísný výraz, ale to má nejspíš v popisu práce.

[hide=Čítať!] Chcela by som veľmi pekne poďakovať Petrovi (https://konoha.cz/?q=user/56910)za jednu tak pekne vystihnutú prácu. Je zaujimavé, ako si on predstavil Yori, pretože jej výzor som nikde nepísala. Podmienkou boli modré oči a biele, dlhé, strapaté vlasy. Zvládol to ešte lepšie, než som očakávala! Určite si prezrite aj ostatné jeho práce, pretože sú všetky až prekvapivo skvelé! ^_~

.K príbehu.

Cesta ninji, 3. část- Klan

Kráčela jsem vedle Kakashiho a nervózně si kousala ret. Srdce mi zběsile tlouklo a myslí mi vířili tisíce myšlenek. Mířili jsme k sídlu klanu Inuzuka. Bála jsem se.
Doufala jsem, že konečně najdu svůj klan a že to není nijaký omyl. Byla jsem neskutečně vděčná Páté, která mi uvěřila a také Kakashimu, který se mě ujal. Těšila jsem se na seznámení s Tsume, ale zároveň jsem se bála, že mě nebude mít ráda.

„Plán je následující,“ řekl všem přítomným Sasuke. „Obklíčíme je ze čtyř směrů. A pak všichni najednou zaútočíme.“ Skupinka ninjů, mezi kterými byla i Hinata, souhlasně přikývli.
„Hinata půjde se mnou,“ pokračoval. „A vy,“ ukázal na tři muže, „půjdete zleva. Vy tři zprava. A ten zbytek proti mně a Hinatě.“ Další kývnutí.
„Až dám znamení, zaútočte,“ pravil a zmizel v křoví. Zdráhavě se vydala za ním.

„Itadakimaaaasuu,“ hlučne sa ozvalo od Ichiraku Ramen. Samozrejme, ten hlas sa dal rozoznať hádam na sto honov. Každý ho v celej dedine poznal. Chlapec schopný položiť za misu dobrého Ramenu svoj život sa práve chystal zjesť prvý slastný hlt dobrých rezancov, no ja som ho prerušil.
„Naruto.“ Vyšlo zo mňa automaticky, keď som bol dostatočne blízko, aby ma počul. Nikdy by som si nebol pomyslel, že budem súperiť o chlapcovu pozornosť s miskou s rezancami a polievkou. Kam sa len podela moja reputácia?

[hide=Veľký meeting]Chcela by som vám sem prihodiť zopár faktov, ktoré som zistila a mala tú česť zažiť v dňoch 20 až 22 augusta spolu s mestekovou, s ktorou sme sa konečne stretli osobne. Mestekova je strašne v pohode baba, mám ju rada ešte vyše ako doteraz. A je totálne telivo! :* Dík Romči, že si prišla !

[i][color=blue]Tu máte pár zaujímavých faktov z nášho stretnutia:
1. mestekova kúše...a to doslovne!

Probudil ho ranní paprsek slunce, který násilně vrazil do jeho pokoje. Naruto si promnul oči, aby z nich vymanil spánek, protáhl se za hlasitého zívnutí a zamířil do kuchyně. Ještě se nestačil ani nasnídat, když zazvonil zvonek. S otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře. Stál tam Jiraiya ve svém šedém oděvu s neupravenými, rozježenými bílými vlasy. Naruto na něj nevěřícně zamrkal: „Zvrhlý poustevníku, co tu děláš tak brzy?“ Jiraiya vstoupil dovnitř.

Černá barva, co jí bránila v rozhledu, byla všude, opravdu všude. Jedna ruka musela hledat svou dvojnici jen stěží. Obě si je dala k bradě a dýchala na ně svým teplým a vlhkým dechem. Mnula je o sebe pořád dokola, byla tu strašná zima.

[spoiler]Právě teď je válka s Madarou a všechno je tak, jak je to teď v mange (ale asi tak o 10 dílů nazpět) a Obito je naživu, ale je na Madarově straně. A nikdo (kromě těch, co to věděli už předtím, než 4. dorazil na bojiště) neví, že 4. je Narutův táta. A taky Sakura, Sai, Sauske plus Taka (Karin, Suigetsu, Juugo) s Orochimarem a Kakashi a 1., 2., 3., a 4. Hokage jsou na menší misi (a budou se z ní vracet v průběhu příběhu). Všichni z Aliance ninju bydlí v „Hotelu“ a mezi Aliancí a Madarovou stranou je menší „Mír“.

"A tady, je váš první soupeř." Řekne skvrna a ukáže na vchod naproti, ze kterého vyjde středně vysoká postava, s páskou přes oči, krátkými střapatými vlasy, které ukazují lehce zašpičatělé uši. Na ústech radostně šílený škleb a žlutým tričkem, s šedými maskáči a šedou maskáčovou šálou.
"Cože, Zaku? A ten má být naším soupeřem?" Zařve skoro nepříčetně Tayuyu.
"Neboj, pouze na rozehřátí, abyste se rozhýbali." Odpoví pobaveně skrvna. "Chceš začít?"
"Klidně."

[hide=Prosíme o přečtení]Jedná se o naši zcela první spoluautorskou povídku. Pro tentokrát jsem spolupracovala se Suikenem. Na povídce jsme pracovali rovnocenným dílem, ale bohužel je celá jen v jednom jazyce - a to českém. Celý výtvor původně vznikl jako pouhá hra, při které jsme se střídali po jednotlivých větách a později po úsecích. A protože by bylo časté střídání jazyků příliš matoucí, poprosil mne Suiken, abych celou povídku přepsala do jazyka svého. Proto je teď nemožné poznat, kterou část kdo tvořil.

"Inkubační doba je dva měsíce," dodal táta.
Rinji je v nemocnici. Dva měsíce bez Asumy.
Už teď mi chybí.
"A ještě něco. Budeme tu muset ubytovat všechny lidi, se kterými jsme se stýkali."
Dva měsíce bydlení s týmem!
"Včetně Toria."
Shimata.
Ten drzý líný spratek mi tu tak chyběl.
"A co Kankurou?" zeptala jsem se.
"Ten se stýkal s Toriem. A předávali jsme mu ho osobně."

[hide=Poviedka: Veríte v osud?]Ehm... takto... no... Píšem poviedku, Sasuke, Sakura, Hinata, Naruto... v reálnom svete, žiadne ninja haluze, viac romantiky a toho druhého - možno ak by mal niekto záujem si to prečítať, prihadzujem odkaz na môj a Tanarisin blog kde je táto poviedka aktuálne pridávaná: http://sameta.blog.cz/rubrika/verite-v-osud
žáner: romantika
stav: rozpísaná
hlavné postavy: Sakura, Sasuke

Nezadržel jsem úšklebek. Nemohl jsem si pomoct, prostě to tak bylo. Klid, mír a já dítě odkojené válkou. Ano, snil jsem tenkrát o míru a o klidu. Jenže ani jedno jsem nebyl schopen najít. Navzdory tomu že veškeré války skončily. Navzdory tomu že pět velkých národů mezi sebou nemělo žádné rozepře. Obchod proudil, všichni se usmívali na všechny strany a oslavovali tenhle mír.
Jenže co já? Neznal jsem nic jiného než válku a boj. Stačil jakýkoliv nečekaný prudký pohyb a já byl připraven zabíjet. Jenže nebylo koho a ani proč.

Tak, naša paródia na členov organizácie Akatsuki zasa našla pokračovanie!