Typ

[hide=POVINNE PREČÍTAŤ] Táákže...predtým než si skočíte prečítať nová diel mám pre vás oznam! S Mestekovou sme sa rozhodli napísať necenzurovanú mini verziu dielu, kde sa Gaara a Itami prvý krát pomilovali. Je to rozdelené do dvoch dielov, lebo ten server blog.cz je blbý...

Láska, viera, túžba a sny... alternatívny diel 1

Kapitola Tretia: Žltá Ruža Záchrany v Tieni Smutnej Slnečnice

Už bol skoro pri dverách, keď vtom na ne niekto zaklopal. Potichu sa prikradol k dverám a pozrel sa cez kukátko.
Zdá sa, že sme si niekedy bližší než sa zdá! Pomyslel si, odomkol a otvoril dvere tak, aby sa zdalo, že sa otvorili samé.
Osoba vstúpila pevným krokom dnu a ako náhle spravila ešte jeden dvere sa zabuchli a zamkli, napriek tomu ju to nevyviedlo z rovnováhy a stála pevne na svojom mieste.

Akamaru se koupe!

"Musíš ho vykoupat!" prohlásila jednoho rána Tsume. Kiba vykulil oči. "Vykoupat?" ujišťoval se a sám byl zvědavý, jak to provede. Akamaru vodu zrovna nemusel. Tsume rozhodně přikývla. No nazdar.
"Ehm... Já to nezvládnu," poukázal Kiba a nervózně se rozhlížel okolo, jestli Akamaru tu zmínku o koupání slyšel.
"Nedá se nic dělat. Nebude mi tahat do bláto po domě! Vykoupej ho, nebo si to tu budeš uklízet!" vyhrožovala Tsume a Kiba se otřásl. Otráveně zamručel, ale nakonec souhlasil s koupáním.

[i]„Si si istý, že nás nikto neuvidí?“ šepla, keď sa pomaly presúvali po chodbe smerujúcej ku kancelárii Hokage. Pred ňou šiel jej dvojmetrový spoločník a spoločne sa skrývali v tieňoch. Bolo už niečo po polnoci a v budove by už nikto nemal byť, ale nikdy si nemohli byť istí či ich niečo neprekvapí.

Ráno bolo ešte chladné. Studené a ťažké. Búrka sa síce už prehnala, ale nebola poslednou. Nastávali totiž obdobia dažďov. Akane zbierala bylinky až do rána. Nechávala ich uschnúť na slnku v okolí domu. V noci síce pršalo intenzívne, ale slnko už pri východe začalo veľmi páliť a iste o malú chvíľu zohreje všetko, čoho sa jeho teplo dotýka.

[hide= Ehm ]..táákže, keď som kontrolovala diel, tak som trocha zistila, že tento diel úplne filler nebude. Respektíve je/nie je . Istá časť, ktorá pôvodne bola v 44...bola fajn , potom to prejde do filleru a tak som spravila dvojdiel ako som spomínala. Nechcem vás zaťažovať s fillerkami , spomínala som vám, že určité veci o živote Tanaris musím z tej hlavy dostať preč. Aby som nenudila a nezaťažovala, tak som to hodila do jedného dielu . Pre info - tento diel má 16 strán.

„Vyzerá to tak,“ pokojne odvetila Tsunade. „No nevieme kde sa nachádza, ako sa volá, alebo či vlastne ešte žije. Poslala som Shizune, nech naďalej hľadá v archíve.“

Na světě jsou dva druhy lidí, myslel si Sakon. Jedni svému šéfovi musí podlízat, úplácet ho a případně s ním spát. A ti druzí mají to -rvený štěstí, že jsou roztomilá chlupatá koule, sdílel se svým dvojčetem myšlenky Ukon.

Temnota mě doslova polyká. Svírá mé tělo svými hnusnými, černými pařáty a kolem krku mi utahuje smyčku. Sípám a marně lapám po dechu, snažím se do plic dostat alespoň trochu vzduchu. Ovšem nic nepomáhá. Můžu se bránit, jak chci, ale tu čerň uhodit prostě nejde.
Přes nedostatek blahodárného plynu běžím dál. Těžce došlapuji, občas klopýtnu a spadnu na držku slitou potem. Bolí mě nohy, na koleni mi zeje hluboká rána plná červeně, a pokaždé, když upadnu na tvrdou podlahu chodby, mi do ní vnikne trocha letitého prachu a šíleně to pálí.

„Myslíš niekedy na mňa? Alebo na niekoho z Listovej? Čo práve robíš? Prečo sa nevrátiš späť domov? Prečo je pre teba tá tvoja pomsta tak dôležitá? Prečo?“ v duchu sa pýtam sám seba. Premýšľam o dni, keď som ťa nedokázal priviezť naspäť a nesplniť sľub, ktorý som Sakure dal. Už sú to skoro tri roky. Z môjho zamyslenia ma vytrhne niečí hlas. Jemný nežný hlások hovoriaci moje meno.
„N-Na-Naruto-kun.“
Otáčam sa, ale nikoho nevidím. Vari sa mi to zdalo? Chystám sa ísť domov, keď za najbližším stromom nájdem sedieť Hinatu.

Když jsem se vzbudila, oknem do mého malého pokoje svítilo světlo. Kolik asi může být hodin. Poledne nejspíše ne, to bych poznala, ale už bylo hodně pozdě ráno.

„Říkal jsem v šest ne?!" zařval vůdce organizace v šest hodin a pět minut. Akatsuki konečně tento řev vzbudil a začali se po skupinkách vláčet ven. Podle očekávání na sobě neměli pouze Akapláště, jak je Pein prosil. Celkově to nešlo podle jeho představ. Aby si zajistil pořádek, uchýlil se dokonce i k takovým věcem, jako je kontrolování, jestli všichni spí. Miru našel přitulenou k Deidarovi, což ho trochu vyděsilo, a když se otočil, stála za ním Tory s vyčítavým pohledem tipu: Tady šmíruju já a s foťákem v ruce.

Jedlo sme mali hotové naozaj rýchlo. Keby som to mala robiť všetko sama ako moja mama, asi by mi to trvalo minimálne hodinu. Takto nám to trvalo ledva štyridsaťpäť minút. Spolu s dievčatami sme prestreli stôl...

[b][color=red]„Úúúú, čo tak krásne vonia?“ zaznel mi v ušiach Choujiho hlas a ja som sa otočila smerom na dvere.
„Zapečená brokolica,“ opätovala som mu jeho nadšený úsmev, po ktorom zasadol na kraj stola.

Třetí díl - Bonusová práce bez příplatku

S naprosto ztraceným výrazem jsem stála mezi dvěma obrovskými železnými policemi, levačkou ohnutou do pravého úhlu jsem se objímala v pase, zatímco se o její zápěstí opírala loktem druhé ruky, s níž jsem si podpírala bradu, a kousala si nehet na malíčku.
Po hodném minutovém rozmýšlení jsem s beznadějným vzdychnutím sáhla pro dle desek slibně se jevící výtisk.

Nacházel se ve svém pokoji, jako vždy když spal. Už několikrát se mu zdála ta strašlivá noční můra. Bylo to od doby, kdy se stala ona nehoda, která ne jen jeho mohla stát život. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Téměř vše. Tehdy se cítil být posílen, ale postupně mu to začalo stravovat jeho myšlenky. Byly čím dál tím více temnější a temnější, nic a nikdo mu nemohl pomoci. Pokaždé, když se probudil, obával se toho, kam míří méně a méně, jenže právě to zbytky jeho lidství děsilo.

Na světe jsou dva druhy lidí, říkala si v duchu Tayua. Jedni můžou jít normálně do obchodu a ti druzí si musí vybrat mezi nebezpečným vykrádáním konožských skladišť a fakt super dobrými kostýmy.
A jelikož celá Zvučná velmi rychle zjistila, že konožské sklady hlídají Kakashiho psi, tak si během velmi krátkého a hladového období osvojili schopnost cosplayerství, herectví a skládání improvizovaných převleků.

Jeho temne fialovým pohľadom skákal od stromu k stromu a skúmal každý detail.
Ach jáááj! Toto sa môže vždy stať len mne. Prečo ja?! Nemá príliš milý pohľad. Pravdepodobne to bude nejaký násilník, ktorý ma vypitve, napchá vatou a vyhlási za plyšáka alebo woodoo bábku. Doparoma! Na aké blbosti to myslím. Ale veď, predsa len pri sebe nemá žiadnu… zbraň.
Kým sa topila vo svojich myšlienkach, chlapec zmizol.

Už jsem byla zavřená sedm měsíců a pomalu jsem se nemohla hýbat. A ještě navíc jsem do všeho vrážela a ještě navíc mi byly malé kalhoty.