Série

Tento vymyslený príbeh sa bude odohrávať v dobe, keď Hagoromo - Sennin šiestich ciest poslal svojich dvoch synov Indru a Ashuru do dvoch rôznych oblastí, aby vyriešili ten istý problém s Božským stromom. Zameraný bude hlavne na Indru. Príjemné čítanie

Láska verzus sila a moc

Slnečné lúče lenivo dopadali na tvár čiernovlasého dievčaťa. Kvapky potu sa zaleskli na jej bledej tvári a po malých potôčikoch dopadali na tmavú tuniku. S roztrasenou rukou si ich zotrela a napriek slnku sa pozrela na kopec, z ktorého vyrastal ten strom...
Veľmi veľa si toho nepamätala spred obdobia, keď v ich dedine panovalo sucho, hlad a nedostatok vody. Počasie im tiež veľmi neprialo, a keď k nim zavítal vytúžený dážď, voda im vystačila len na pár dní.

„A soustřeď ji do dlaně. Měl bys cítit, jak celá ruka brní a jak se ti zahřívají konečky prstů.“

Keďže sa vojna blížila, vyššie akadémie začali byť otvorenejšie a prijímali čoraz viac študentov na základe menej prísnych kritérií. Povoľovali dokonca aj prestupy z iných škôl. Zhodou okolností boli aj Naruto s Choujim vo veku, kedy kritériá povoľovali prestup. Žiaci z A-čka a B-čka sa išli potrhať, aby sa dostali na lepšiu školu. V Narutovej a Choujiho triede sa takýmito vecami ani nezaoberali. Vedeli, že je to pre nich strata času.

Kalíšek od saké s cinknutím dopadl na desku stolu. Jeho dno opsalo několik kružnic, než se konečně zastavilo na místě. Černé oko ho ale i přesto stále probodávalo chladným pohledem.
Dnešní den stál za ho*no.
Od rána do soumraku stepoval na mraze jako idiot. Vyplýtval kvanta chakry jenom kvůli tomu, aby dohlídnul dál. Debilní vítr mu ošlehal tváře tak, že už teď cítil, že kůže na nich se bude loupat. A všechno ku*va zbytečně.

Probudila mě bolest, která se linula z ramena a stehna do celého těla. Byla jsem si stoprocentně jistá, že mě bolí i vlasy na hlavě. Pootevřela jsem oči, ale jen trošku, protože víc to nešlo. Byla jsem strašně unavená. Viděla jsem jen obrysy věcí v pokoji, kde jsem ležela. Zřejmě je asi noc.
„Kde to jsem?“ zašeptala sem si sama pro sebe a znovu zavřela oči.

Pětačtyřicátý díl – Ještě furt je lepší vstát, než už se neprobrat

Když jsem se probudila a namáhavě od sebe odlepila pláčem nateklá víčka, hleděla jsem do tmy. Párkrát jsem dezorientovaně zamrkala a zatěkala očima po místnosti, jenž se díky měsíčnímu svitu pozvolna rýsovala v Narutův obývák. Za pomoci loktu pravačky a dlaně druhé ruky jsem se opatrně nadzvedla. Bolelo mě za krkem a necítila jsem ucho. Pomalým, krouživým pohybem jsem si protáhla krční páteř, načež jsem si prsty promnula rozhycovanou a částečně odumřelou tvář; obojí následkem dlouhého ležení na mladíkově stehně. Napřímila jsem se do plného sedu a pohlédla na majitele skromného apartmánu, s bezvládně svěšenými pažemi se zády opíral o gauč, hlavu měl přitom zakloněnou v evidentně nepříjemné pozici, pootevřenými ústy mu sem tam uniklo zachrápání.

Naruto si nepriznal, že má Choujiho rád. Najmä pre jeho šialenstvá a odvážnu povahu. Veď kto iný by sa odvážil do testu napísať také somariny a riskovať tým výsmech celej triedy? Kto iný by sa opovážil vydať čo i len hlásku na hodine s Ibikim? To si teda riadne zavaril...

Smysl života? Každý má nějaký jiný. Každý má něco pro co žije, bez čeho by byl jeho život smutný a opuštěný. A já ten smysl našla před pěti lety. Nevěděla jsem, jestli mám plakat smutkem a nebo štěstím, když jsem se tu novinu dozvěděla. Přece jen, bylo mi teprve dvacet. Nevěděla jsem, jak to budu všechno zvládat. Ale nakonec, nakonec jsem ta nejšťastnější žena na celém světě a teď vím, že tehdy to určitě byly slzy štěstí…

Dřevěná hůlka klapala o kamennou dlažbu se stejnou důležitostí, s jakou se jouninovy oči upíraly k sídlu Mizukage. Žluté tetelivé světlo naléhavě protínalo setmělé ulice a hnalo mladíka vpřed, přestože zraněná noha stále bolela.
Jak míjel křižovatku za křižovatkou, začali se k němu postupně připojovat další. Čtyřicetiletý muž s kruhy pod očima. Zamračená žena se světlými vlasy ostříhanými na ježka. Svalnatý dlouhán s černými brýlemi. Vousáč, nesoucí se se založenýma rukama na obláčku mlhy.

Plavba pokračovala v klidu a pokoji. Všichni si užívali chvíle, kdy se nemuseli ohlížet za rameno a být neustále na pozoru. Nouzu se už téměř uzdravil a trávil více času lenošením na hlavní palubě. Tayuya tam byla také a procvičovala, nebo jen hrála pro zábavu na svoji flétnu. Enza si četl v poznámkách srolovaného papíru, který měl uložený ve svém velkém svitku, kde byly taktéž ukryty jeho loutky. Raiu trávil více času v podpalubí, kde se bavil s členy posádky, nebo prostě jen odpočíval.

Vlak sa pomaly blížil do svojej zastávky. Keďže som bol myšlienkami inde, takmer som si ho nevšimol. Nastúpil som až v poslednej chvíli, keď ma z hlbokých myšlienok vytrhol ruch okolo idúcich, ktorý striedavo vystupovali a nastupovali na vlak.
Posadil som sa a dumal ďalej. O práci, o rodine a podobne. Teraz som mal na takéto veci času a času. Odkedy som odišiel zo svojej funkcie Hokageho na dôchodok som mal akosi veľa voľného času. Prenechal svoje miesto Sarade Uchihovej, dcére môjho teraz už dobrého kamaráta (nebolo to tak vždy).

Itachi a Hinata sa rozbehnú za ním. Chvíľu spolu bojujú súbojom dvaja na jedného. Shei-tan sa šikovne uhýba ich útokom a vracia im to. V tom uskočí a uteká do hustého lesa.
„Ako sme predpokladali,“ pousmeje sa Itachi a otočí sa na Sasukeho.
„Sasuke!“
Zmieňovaný kývne hlavou a odíde iným smerom. Itachi a Hinata prenasledujú Shei-tana.
„Podľa tej Juniko by mala o pár metrov byť jaskyňa. Tam to skončíme,“ hovorí počas prenasledovania Itachi.

"Ešte predtým... než pôjdeme nájsť Kakashiho, vám musím povedať o tom, čo sa vlastne odohralo v tej jaskyni," zhlboka sa nadýchol. "Sasuke sa snaží začať piatu vojnu ninjov," naprázdno prehltol.
"Naruto! Ty idiot! To si nám mal povedať hneď, ako si sa to dozvedel! Toto je vážne..." rozčuľovala sa Sakura aj napriek jej stavu.
"Ja viem... prepáč."
"To už je teraz jedno. Dôležité je nájsť Kakashiho. Nevie niekto, kde by mohol byť?"
"Keď sa premiestnim do bijuu módu, nájdem ho behom chvíľky. Sakura, zvládneš to sama?"

„Sensei?“ Dívčin hlas byl nejistý když vzhlížela do bílých očí své senseiky. Její ruce, zaražené hluboko do kapes, se třásly.
„Můžeš mi to prosím vysvětlit?“ I ženin hlas se třásl, když na stolek v obývacím pokoji sypala z dlaně poslední shuriken. Ten s hlasitým cinknutím dopadl na hromádku dalších zbraní.

„Hinata!“ skričia obaja bratia.
„Netušil som, že to pôjde tak rýchlo.“ Shei-tan si prevesí luk cez seba a pousmeje sa. „Tá mala byť skúsená kunoichi?“
Sasuke sa už-už chystá mu zmazať jeho škľab z tváre, no v tom ho chytí Itachi. Z miesta, kde leží Hinata, sa ozve “puf“ a jej telo sa premení na kus dreva.
„Čo?! Ako je to možné?!“
Kým Shei-tan preklína všetkých svätých, Itachi a Sasuke sa premiestnia na neďaleký strom. Pristanú na konári, kde ich už v podrepe čaká Hinata.

Konohamaru sa zadýchaný krčil v tieni hustejších kriakov. Nedostal Naruta na prvý pokus. Holt, to by bolo neskutočné šťastie, aby tak poľavil v obozretnosti. Nikdy svojho protivníka nepodceňuje, takže šanca zastihnúť ho nepripraveného bola malá. No čo - aspoň to skúsil. Už mu však nijako nezabráni vytvoriť tieňové klony. Ktovie prečo práve toto varovanie. Z rozprávania vedel, že na vytvorenie Rasenganu ich už nepotrebuje. Ozaj - použil by ho proti nemu?

Naruto nechápal, čo po ňom Sakura chce. "Pre teba urobím čokoľvek, Sakura-chan." Nahol hlavu do ľavej strany a usmial sa.
Ona chcela niečo povedať, ale plač a slzy jej to nedovolili. Naruto len čakal na odpoveď.
Zhlboka sa nadýchla a snažila sa pokojne rozprávať.

***

Sasuke sa opieral o ošúchanú stenu pri Ichiraku rámen.
Čakal na Naruta. Jeho traja spoločníci vykukovali spoza stromu pár metrov pred Sasukem a nervózne, zároveň nedočkavo, hľadali ich cieľ.
"Sasuke," povedal Naruto pokojným hlasom.

„Výš, musíš výš! Vykopni to pořádně!“ křikl na ni, zatímco si rukou chránil obličej.
Kyoudou se přikrčila a s přesunutím těžiště vystřelila nohu vzhůru. Nentou ji vykryl a sám vedl úder pod koleno. Dost slabý, aby ji neublížil, a zároveň dost silný, aby ji odhodil o pár metrů dál.

Spoza jedného zo stromov sa vynoril blondiačik. Čierny plášť s červenými obláčikmi povieval vo vetre. Z opačnej strany stromu o niečo neskôr vykukol nízky muž. Alebo to nebol muž? Je to vôbec človek? Pohyboval sa veľmi pomaly. Naruto aj Sasuke venovali svoju pozornosť mladému chlapcovi. Ostatní hľadeli na "tú vec" so zvláštnym vzhľadom.
"Akatsuki," zamumlal Sasuke.
"To si ty! Ten čo minule napadol Konohu!" ukázal Naruto rozzúrene prstom na Deidaru.
"Je to moje umenie!" skríkol a usmial sa.
"Je to umenie, pretože umenie je výbuch!"

Hinata sa za pomoci Itachiho postaví. Všetci traja sa zhromaždia vedľa seba a vytiahnu kunaie na obranu.
Pred nimi stojí Shei-tan oblečený v kožušinovej veste, potrhaných hnedých nohaviciach a obutých kožušinových čižmách. Cez seba má prevesený luk so šípmi.
„Vedel som, že to nie je len legenda," povie Sasuke s kunaiom pred sebou.
„To oni ma tak nazvali. Ja som o sebe nikdy nič také netvrdil. Na druhú stranu som ale rád, že sa o mne hovorí ako o legende," pousmial sa Shei-tan. „Veď ktorá iná dedina sa tým môže pochváliť?“