Žánr
Jedného krásneho dňa, ktorého krásu ničili iba tajfúny 1 stupňa, Tsunade zvolala k radnici všetkých svojich podriadených. Tak sa pekne všetci bez protestov (iba s občasnými nadávkami typu : „Čo ta stará ožratá gorila zase od nás chce.“...atd...) pobrali k miestu stretnutia. Už sú to pekné 2 nedele, čo sa Konoha rozdelila na dva tábory. Prvý tábor boli tí, ktorým sa nepáčila Tsunadinyna politika a preto ju chceli zarezať. Druhý tábor boli tí, ktorí ju chceli zarezať preto, aby mali niečo pod zub...... Ale vráťme sa k tématu.
No, trošku mi to trvalo 
.... prepáčte ... len chcem povedať, že dej sa odohráva po troch rokoch ...
[i],,V žiadnom prípade to nespravím!!...Ani keby od toho závisela moja budúcnosť!´´vrieskalo dievča na osobu, pohodlne usadenú v kresle.
,,Ja chcem pre teba to najlepšie, tak ma počúvaj.´´ ozval sa Orochimaru, už značne naštvaný.
,,Najlepšie? ...chceš ma poslať k tým idiotom!´´
,,Nie su to žiadni idioti, ...až na pár výnimiek.´´odpovedal s úsmevom.
A je tady nová spoluautorská povídka
Autorkami jsme já a ta Gaara. Roli v ní mají jen dvě postavy:
Haya - Narut'ák
Ta Gaara - Hinata
Když jsme ji vymýšlely, tak jsme se nasmáli hlavně u těch nadávek, takže je to trošku sprostější, ale proto to nese takový název
Doufám, že ji bude někdo číst :)
Procházel jsem vesnicí směrem k Ichiraku ramen. Měl jsem na něj strašnou chut' a staříka jsem už dlouho neviděl.
Po úmorně horké cestě jsem se konečně dostal k Ichiraku a vlezl dovnitř.
Vrátil se zpátky a ustlal si na gaučíku v největší místnosti.
Bylo teprve šest večer, ale usnul jako špalek podivně rychle...
...a vedle v místnosti spala sváča, kterou nemohl sníst...
Sagi se probudila. Potichu vyšla z místnosti a prošla "obývákem".
U malého gaučíku se zastavila.
Tak tahle Kytička mě zachránila...?
Usmála se. Když spal, nevypadal vůbec tak strašidelně, jak jí včera připadal.
Teď se jí zdál... roztomilý.
Na chvíli, na tu kratičkou bláznivou vteřinku ji napadlo, že by ho zkusila políbit.
Ashley vyběhla do patra, sebrala první knížku, která jí přišla pod ruku, přes okno se dostala na strom a přelezla na větev, odkud dobře viděla na sousedčin dům. Opřela se pohodlněji o kmen a předstírala, že si čte. Gaara nechal tykev v pokoji, vylezl za ní a brzy ho následoval Deidara s loutkářem.
Sousedstvím otřásl nejdříve strašlivý jekot a pak sprška takových nadávek, jaké se na důchodkyni vůbec nesluší.
„Co se stalo?“ volala paní Jacksonová bydlící hned vedle ní a slunící se právě teď na zahradě.
„Shenai?“ zopakoval Vůdce ninjova slova.
„Vysvětlíme to později…,“ začal Hidan, ale byl okamžitě přerušen.
„Nic se vysvětlovat nebude! Dal jsem příkaz, tak ho splňte!“
Deidara se zatvářil rozmrzele a potají začal tvarovat další jíl. Dívka ležela v bezvědomí na trávě. Blonďáček provedl několik pečetí a vyvolal obrovského jílového opeřence. Pak přešel k ostatním a zvedl mladou ženu ze země. „Kisame.“ Pokynul rukou žralokovi. Ten se nervózně uchechtl a se Samehadou v ruce k němu vykročil.
Pein cítil, že nastal čas konečně oznámit členům Akatsuki, co je čeká. Sasori se snažil dělat překvapeného, přestože už o tom dávno věděl. „Vaším úkolem je donést vzácnou sošku, kterou bude hlídat skupina cvičených ninjů. Je dost dobře možné, že budou očekávat útok a přestrojí se za civilisty. Vaše kořist bude s největší pravděpodobností umístěna v něčí velké torně a pečlivě hlídána. Přinesete ji, zahladíte po sobě stopy a mise bude splněna. Dotazy?“
„Odkud pocházejí ti ninjové?“ ptala se Konan.
Děj - anime Naruto - díl 54
Nemůžu spát, a tak bezcílně bloumám Konohou zalitou měsíčním světlem. Zbraň mám u sebe, pro všechny případy. Svůj šátek už nemám, zůstal v Sasukeho kapse, ale to mi ani trochu nevadí. Malinko jsem se zahihňala. V okolí nikdo není, a to je dobře. Musím zůstat ve střehu, i když jsem zvyklá toulat se po nocích. Šelest? Odkud to zaznělo? Něco seskočilo ze stromu, ale v tu chvíli mne bolest donutila padnout na zem. Už zas… proč ta značka zase pálí?
Omlouvám se za to zpoždění, ale dřív to bohužel nešlo.
Takže tady to je:
PÁR HODIN V KONOZE-část 3.
„Mnoo…ehem…když ti to nebude vadit….proč ne?“ vysoukala jsem ze sebe.
„No…ehe….jasně…jasně že ne…ne…nebude“
„Aaa…fajn….takžé….“
„Ááá…ahoj Naruto…Shikamaru“ ozvalo se najednou za mnou.
Byla to Ayame, která se konečně vyhrabala ze skladu.
„Ehem..jo..ahoj“ probral se s chvilkového pomatení Naruto
„Ušlo mi snad něco?“ zeptala se Ayame, když viděla naše zamyšlené , divně civějící obličeje.
Mám za sebou Šest let putování. Spaní většinou pod širákem, v zimních měsících spíše ve městech.
Občas jsem si přivydělávala způsobem „Jsem ninja, práce všeho druhu“ a výroky „Neunavujte se, pracuji za vás“. Netušili byste, kolik lidí mě na tu nějakou práci přijalo. Peníze jsem pak upotřebila na ubytování, nebo na jiné věcné potřeby, občas jídlo. Obživu většinou obstarával lov.
Hiro sáhl za záda pro svou katanu, ale Nami ho zadržela.
„Tohle je jeho souboj…“ řekla a upřeně sledovala Jadena.
Jaden stál nehybně v bojovém postoji s dvěmi jeho dýkami a sledoval Sasukeho.
Nami s Hirem stáli za Jadenem a trochu ustaraně se na něj dívali, ale věřili v něj, proto se ani nehnuli a obrátili svou pozornost na Kabuta a výhružně se na něj zamračili, aby se do toho nemíchal.
Kabuto se jen pobaveně pousmál a v klidu se opřel o zeď u dřevěných dveří, vedle kterých stál.
Hinata se ráno probudila po sedmé hodině ranní. Rukama si protřela zazmlžené oči a převlékla se. Rozčesala si své dlouhé černé vlasy a hleděla na sebe do nástěnného zrcadla. Vzdychla. Už dlouho Naruta pozoruje jako jeho kamarádka. Ví,že její srdce chce více, než jen přátelství. Kéž by Naruto už otevřel oči. Kéž by zjistil, co se Hinatě odehrává v jejím křehkém srdci...
“Bude to zase ten obyčejný den...“ vzdychla si tiše Hinata.
Najednou jí někdo klepe na dveře pokoje…
“Hinato!“
Minata v plném pracovním nasazení
Nacházíme se v místech, kde vládne nepředstavitelný chaos. Úklidová četa skládající se z jediného člověka, dívky s kratšími hnědými vlasy a zářivýma zelenýma očima, udatně řádila. Oblečení v barvě červené a žluté schovávala pod dlouhou zástěrou, kdyby náhodou došlo k nějaké nehodě, opravdu nerada by si tak pěkné šatstvo nějakým nedopatřením zničila. Člověk nikdy neví. Za ní bzučel počítač, právě na něm něco stahovala.
„Bude mít ohromný bolesti.“ Zašklebil se Hatake ironicky.
„Dostane prášky.“ Bodla ho Haruno pohledem.
„Hatake.“ Ozvalo se za párem.
„Tady je to horší jak na sletu čarodějnic.“ Pomyslel si Hatake a otočil se.
„Zavolejte někdo odchytovou službu. Po nemocnici nám volně běhá kooozaaaa!“ zařval Hatake posměšně na celou nemocnici.
„Můžete mi říct co to mělo znamenat??“ Vyjela po něm na dálku. Haruno se až ulekla Tsunadina pohledu.
„To nevim, já sem, sem tu kozu nepustil.“ Odpověděl vyhýbavě.
Tahle povídka vznikla z velké nudy a podle toho taky vypadá je oničem ale už jsem dlouho nic nenapsala, tak ji zveřejnuji, ale je vážně nudná :-D
„Nenávidíš mne?“ zeptala se vážně dívka.
„Máš pravdu, je to tak. Nenávidím,“ řekl vážně chlapec a stál nehybně s rukama v kapsách naproti dívky.
„Myslela jsem si to,“ prohodila dívka a upřeně hleděla do chlapcovích očí.
„Máš dobrý postřeh,“ poznamenal.
Dívka se od něj odvrátila. Nepatrně setřela jednu slzu, která jí proklouzla a potlačila další příval.
Kubby: Dobrý deň dámy a páni ...vítame vás na tradičnom závode podomácky vyrobených vozov cez Konohu.
Pary: Dobrý den, u dnešního slunečného přenosu pro rádio SakéM3 vás vítají Pary …
Kubby: ... a Kubby...takže najprv si predstavíme závodníkov .
Pary: Z prvního místa startuje Jiraiya a jeho, eh, co to je, to je můj škrabopis?? chvilinku strpení, aha, už to mám, to je... Jeho vůz se jmenuje FIKÁLEK.
Sasuke se prohlížel v zrcadle.... Byl se sebou opravdu spokojený.... Ha! Určitě je nejstylovější človek v Konoze... Kam se na něj hrabe jeho bratr...
Usmál se a začal bojovým výkřikem, udělal několik bojových výpadů, vykopl ale příliš vysoko a nohou si vyrazil několik zubů.
Zavrávoral a spadl na polici. Z police se na něj vysypala kompletní diskografie Tokio Hotel a měsíc starý shnilý rámen.
„Ách! Domove, sladký domove!“ rozkřikl se Naruto.
„Jo jo. Všude dobře, doma nejlíp!“ souhlasila Sakura.
Všichni se postavili před velkou bránu a nadechli se. Poté vykročili. Jakmile vešli dovnitř, do vesnice, vrhli se k nim Izumo a Kotetsu, původně sedící u stolku kousek od brány.
„Jste konečně zpátky? A koho to máte s sebou?“ Vykuleně pozorovali střídavě draky a Doragona, něžně držícího Sakuru za ruku.
„Víš... N-n-naruto-kun...Já... Já jsem... Já jsem ti chtěla říct že...“ Ano, je tu ten okamžik! Hinata se obrnila svou odvahou a rozhodla se konečně říct Narutovi, co k němu cítí.
„Že...že...že....“ Zatím si vede docela dobře!
„Že tě....já... já tě totiž.... No...protože...“ Blíží se rychle do svého cíle. Už jen kousíček!
Hlasitě se nadechne: „N-Naruto-kun já tě....“
„Hmm...Hinato, jsi v pořádku dattebayo?“ Optal se starostlivě Naruto.
