Žánr
Hodně lidí už se mě ptalo,jestli taky někdy napíšu nějakou Jednorázovku.Přemýšlela jsem a nakonec jsem přišla na toto.Tak snad se Vám to bude líbit 
„Jsem doma sám.Manželka mi odjela na služební cestu a syn je na výletě.“
POZOR!
Toto není naříkání ubohého muže,který zůstal doma sám.Je šťastný,že má konečně celý byt pro sebe.
Tahle FF mě tak napadla při čtení komentu od Yamatky u Když zemře naděje... (heh snaží se zakecat že série furt stále nejde! 
) Ae tentokrát nastal ZVRAT!!!!! 
Určo si ho všimnete!!! 
Ploužím se lesem... tiše, nenápadně jako stín. Nic a nikdo mě nemůže slyšet. Ale i přes to, jak bezslyšně se pohybuju, mé běhy se jen pomalu zvedají, hlava těžce pokleslá. Celé mé tělo je ochablé...
Netrvalo dlouho a do půl třetí přešli hranice. Poté se drželi už jen hlavní cesty, která je zavedla až k obrovskému stavení. Byli u cíle…………………………. .
6. Starý meč; "DO BOJE!!!"
Naskytl se jim pohled na bíle natřenou budovu a ohromné prostranství kolem. Krásně opečované stavení už na pohled. Vydali se směrem k němu. Došli ke dveřím a zaklepali.
[font=Bookman Old Style]…den jako každý jiný…
„Ahój,“ zavolá Kotetsu na svého kámoše.
„Zdar,“ odpoví mu Izumo a vpustí ho do svého bytu.
…den jako každý jiný… Izumo se rozhodl vymalovat si byt…
„Tak přinesl jsem ty barvy a taky štafle,“ řekne, zatížen obrovskou horou dřeva na zádech.
…den jako každý jiný… Izumo se rozhodl vymalovat si byt… A Kotetsu nesmí chybět…
„Jo díky, postav je do předsíně, já zatím skočím pro štětce a hurá do práce,“ zvolá zvesela Izumo.
Byl pátek 13., nejhorší den v konoze.
Nejhorší v tom smyslu že se děly neobyčejný věci...*Ďábelský smích*
Pátek 13. , 7:00 a.m.
Sasukeho dům.
Bůdík začal pípat a unavený chlapec ho hned odhodil do rohu.
"Další budík je v háji..." Řekl znaveně a vylezl z postele. Rozhédl se kolem, typycký chlapecký pokoj ale něco tu nehrálo.
Vír a květ třešně 05
„Tak jak jsi vedli?“ zeptala se Tsunade.
„Prošlo 24 týmu,“ odpověděla Kurenai, „jen Naruto byl problém, už od začátku jsem cítila, že u něj je něco špatně, pokusili jsme se toho démona zadržet, ale bylo to nad naše síly a hlavně by se mohlo přerušit celé genjutsu.“
„Použil velice zajímavý způsob,“ odpověděla.
„Ne, nebyl to on, ale to všechno ten démon,“ řekla Kurenai, „Naruto vůbec nevěděl, že je chycen v genjutsu.“
Cítil se špatně. Všechno ho bolelo. Když se snažil vzpomenout na to,co se událo,proč se mu tohle stalo,vybavily se mu jen rudé oči,sharingan… Sasuke Uchiha. Ano,vzpomínal si na ten souboj. Prohrál…jen použitím dvou technik. Vážně úžasné. Slyšel nějaké hlasy. Jeho bratr Kankuro…a…Naruto Uzumaki. Proč tu je? Co tu dělá? Pomalu otevřel oči. Světlo ho nejdřív osvětlilo,pak se ale konečně rozhlédl. Byla tu i Sakura, Lee, Kiba, Shino, Hinata, Kakashi, Kurenai a jeho bratr Kankuro.
I můj odpor povolí. Vím, že ten, jenž stvořil mé prokletí na mě čeká.
A jako v tranzu, jako zaslepená se vydám pryč...
Pryč od Akatsuki...
Pryč od Konohy...
Pryč od Nejiho...
Pryč od Kakshiho...
Pryč ode všech mě milých...
Pryč... a za někým, kdo mi zničil život...
...za někým, kdo mě ale přesto dokázal ovládnout...
...udělat ze mě loutku...
...mířím k Orochimarovi...
Už jsem skoro tam, když si uvědomím co to vlastně dělám.
Ale což, pomyslím si, aspoň ho KONEČNĚ zabiju.
Zamilovala jsem se do něj na první pohled a od té chvíle jsem se snažila nespustit z něj oči, kdykoliv si přišel něco objednat, nebo se jenom procházel okolo.
Poprvé navštívil Ichiraku společně se svým kamarádem a možná bych si ho nikdy nevšimla, kdyby se spolu nekočkovali jako malí kluci.
Nenápadně jsem se usmála – přestože si myslím, že díky jejich chvilkovému rozpoložení by si nevšimli ani kdybych měla na tváři škrabošku - a přívětivě jsem se zeptala, co si objednají.
Naruto Piesky Času 001
Začiatok Katastrofy
V Konohe bol prijemný letný deň, nijaké nepokoje, proste pohoda. Ale jedna osoba chýbala. Tá osoba bola Naruto Uzumaki. Staré babky kunoichi rozprávali, že Naruto je niekde v Podzemnom chráme. Iní zas tvrdia, že je na Ropuchovej hore.
„Hm, to je ale horúčava, potrebujem sa ochladiť.“ premýšľala Sakura. „Pôjdem si kúpiť zmrzlinu do Irachiku Ice Cream.“
CESTA ZPĚT
Tým Kakashi se vracel z mise. Bohužel ale z neúspěšné. Po celou tu dobu co se vraceli zpět do Konohy nikdo nic neřekl. Sakura chtěla Naruta nějak povzbudit, věděla, že to bude nejspíš marný, ale měla o něj strach, protže nevěděla co by mohl udělat. Když byli už pár kilometrů od vesnice, tak se Naruto znenadání prudce otočil a začal se vracet stejným směrem jako přišli. Proběhl kolem Sakury a podíval se na ni jako nikdy předtím. V jeho očích viděla zklamání, beznaděj, vztek a odhodlanost, takovou jakou u něj nikdy neviděla.
Ticho. Je naprosté, neskutečné ticho. Všude okolo. Podvědomě se otáčím a dívám se kolem sebe. Chci se postavit, ale nejde to. Musím zůstat ležet. Proč je tu takové ticho? Kde to jsem? Co se to tu děje?
V minulém díle jste se dočetli:
Náhle oblohu rozčísl blesk, ozvalo se vzdálené dunění a spustil se dokonalý liják. Sandaime Hokage se vrhl na pódium a zahřměl hlasitěji než blížící se bouřka: „Rychle! Všichni běžte do tělocvičny! Schováme se před deštěm a stejně... Musím vám něco důležitého sdělit!“
V noci opustil tým 1 vesnici a vydal se směrem k lesu.
„A co budeme vlastně hledat?“ zeptala se Katara.
„Všechno divný.“ Řekl Jaden.
„Nemohl by jste být trochu konkrétnější??“ řekla netrpělivě Katara na Jadenovu odpověď.
„Nemohl, protože sám nevím, co máme čekat. Prostě, kdyby jste zahlédli nebo zaslechli něco podezřelého, dejte vědět.“ Řekl Jaden a rozhlédl se po tmavém okolí.
„Daisaku a já můžeme použít svoje Kekkei Genkai na prozkoumání okolí, takže se rozdělíme, abychom mohli pokrýt větší území.
--------------
Jo, jen taková poznámka: Tahle šílenost vzniká tak, že každá z nás napíše třeba odstavec, nebo stránku (podle toho, na kolik vystačí inspirace), nakonec to projdem, vychytáme mušky a na světě je další díl!
--------------
Hatake Immary 07 ...
Dnes je hrozný deň!
Mladé dievča sa nespokojne pomrvilo medzi prikrývkami. Cez otvorené okno sa do izby niesol štebot vtákov a detský smiech. Postupne ako sa prebúdzala vybavovali sa jej spomienky zo včera. Ako obabrala brata a rozhovor so Sakurou.
Urobila som správne ak som jej to povedala? Nespravila som chybu? Prečo nad tým teraz premýšľam?! Teraz je to aj tak už jedno!
Vyhrabala sa spod prikrývok. Bosými nôžkami precupitala do kúpeľne. Niečo jej nesedelo.
Ale čo?
Neji ztěžka oddychoval, už nemohl dál. Zato ninja v zeleném vypadal, že by klidně mohl rázovat krajinou ještě aspoň dvě hodiny.
„Gai sensei, prosím, odpočiňme si už!“ přemlouvala ho TenTen.
„To ještě zvládneme! Vpřed nás žene síla mládí!“
Neji padl do trávy a zrušil techniku Byakuganu. Dosud nic nevypátrali a on nejspíš přecenil své síly. Hnědovlasá dívka zavrtěla hlavou a sedla si vedle Hyuugy.
„Kam šel?“ rozhlédl se Neji.
„Vůbec nás neposlouchal a běžel dál sám.“
„No tak to bychom měli,“ prohlásil černovlasý obtloustlý chlapec a snažil se povolit fialový uzel, který mu držel kalhoty.
„Já mám taky dost,“ řekl jiný chlapec zhruba stejné váhové kategorie, rozvalujíc se na lavici.
Rozhlédli se po restauraci, ve které seděli. Najednou dovnitř vstoupila skupina dívek.
“Hele támhle je Naruto!” zvolala Hinata. “A Sasuke.” dodala s již mnohem menším nadšením.
“To snad není možný. Na pár týdnů vás necháme bez dozoru a když se vrátíme, vypadáte jako...jako....” prohlédla si Sakura oba chlapce.
„Tak jak se líbila včerejší akce?“ vyzvídal druhý den ráno blonďatý ninja.
„Hm,“ zabručel loutkář.
„Nemáš z toho vůbec žádný pocit?“
Vzdychl. „Tak dobře, přiznávám, bylo to fajn. Jenom nechci, aby si na to Hidan s Kakuzou zvykli. A pokud jim to řekneš, počítej s tím, že tě něčím přiotrávím.“
„Dobře, beru na vědomí,“ rozesmál se Deidara. „Ale vážně se ti včera vedlo.“
„Být tebou, šel bych se někam schovat.“ Loutkář náhle změnil téma a ztišil hlas.
„Proč?“
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 25 - 27
Čekání v místnosti s jedním stolem a dvěma židlemi se zdá být nekonečné. Nemám se ani o co opřít, abych mohla začít nabírat síly. A dost mne sužuje nervozita. Jestliže první zkouška byla tak těžká, pak nechci ani pomyslet na obtížnost té druhé.
