Můj život změnil Naruto - 10. kapitola - Orochimaru tápe

Neji ztěžka oddychoval, už nemohl dál. Zato ninja v zeleném vypadal, že by klidně mohl rázovat krajinou ještě aspoň dvě hodiny.
„Gai sensei, prosím, odpočiňme si už!“ přemlouvala ho TenTen.
„To ještě zvládneme! Vpřed nás žene síla mládí!“
Neji padl do trávy a zrušil techniku Byakuganu. Dosud nic nevypátrali a on nejspíš přecenil své síly. Hnědovlasá dívka zavrtěla hlavou a sedla si vedle Hyuugy.
„Kam šel?“ rozhlédl se Neji.
„Vůbec nás neposlouchal a běžel dál sám.“
„Pitomec,“ ulevil si mladík a nabíral síly.
„Přiznávám, že nemáme tolik výdrže jako on, ale…“
„Tiše!“ přerušil ji rázně. „Nejsme tu sami.“ Zavřel oči, chvíli uvolňoval svou mysl a pak obnovil ninja techniku. „Byakugan!“ Chvíli mu trvalo, než spatřil vetřelce. Dva chlapi jako hory, vypadali přímo hrozivě. „Je to dvojice mužů. A vypadají hodně nebezpečně.“
„Určitě nás nechají být. Třeba tudy jenom procházejí.“
„Dva po zuby ozbrojení Shinobi? Ty jsi tak naivní, TenTen,“ vzdychl Hyuuga.
Cizinci se objevili zanedlouho. „Hledáme někoho, s kým bysme mohli změřit své síly,“ zašklebili se a vypadali náhle ještě hrůzostrašněji.
„Tak si najděte nějaké dojo,“ navrhla dívka s úsměvem.
„My ale chceme zmlátit vás! Musíte nám odpustit, nemůžeme si prostě pomoct. Jsme rváči! A předem se omlouváme, jestli to náhodou nepřežijete.“ Během svého proslovu už vytahovali zbraně.
„Neji ne! Přece s nimi nechceš bojovat?“
Ale Hyuuga už formoval chakru, tu poslední, co mu ještě zbyla.
Nějaká zelená šmouha se mihla kolem něj a pak už jen viděli, jak Maito Gai dává těm dvěma silákům lekci v taijutsu a oba dva dostávají pořádnou nakládačku. Nejimu se začínala vracet síla, protože se zalykal vztekem. Viděl, jak ninja v zeleném vykopává nohu a dělá ve vzduchu salta a další akrobatické kousky. Vždyť ti dva chlapíci ještě ani nezaútočili a on už se do nich pustil. Takže nešel nikam, schovával se poblíž. Nejimu pulsovala v ruce chakra, a přestože měl šedé panenky, viděl rudě.
Maito Gai s úsměvem mával prchajícím hromotlukům. Otočil se a setkal se s Hyuugovým vražedným pohledem. „Vy jste se akorát chtěl blýsknout!“ rozkřikl se a nechal svého mistra pocítit plnou sílu Vznešené pěstí.
„Neji! Ty jsi omráčil Gaie senseie!“ lapala po dechu TenTen.
„Má jen to, co si zasloužil,“ zabručel a začal se uklidňovat.

Orochimaru zatím nenacházel ani jednoho z těch dvou. Že by doopravdy utekli? U Sasukeho by ta možnost byla, ale musel si připustit, že Kabuto by ho neopustil. Co se tedy skrývá za jejich nečekaným zmizením?

Anko pátrala po hadím ninjovi už několik dní. Mohli existovat jen dva viníci celé té patálie se zmizením ninjů. Akatsuki a Orochimaru. A že ho znala dobře, o tom nemohlo být pochyb. Jen ji překvapilo, že se před ní ani nesnažil ukrýt.
„Ach, Anko! To je překvapení!“
Postavila se rázně proti němu. „Nebudeme to protahovat, nemám náladu na tvé filozofické výlevy!“ Hodlala ho rychle vyzpovídat a zmizet. Vše záviselo na tom, jaká bude jeho odpověď. Když ji potvrdí, bude boj, když vyvrátí… tím se zatím ještě nezabývala.
„Mohu se zeptat první?“ zachechtal se Orochimaru.
„Opravdu nevím, proč bych ti měla dávat nějaké výhody!“ zamračila se Anko.
„Schováváte Sasukeho a Kabuta v Konoze?“

Anko se zakuckala a snažila se zadržet ty výbuchy smíchu, z očí už jí dokonce tekly slzy. „Ty se mi směješ?“ podivil se Orochimaru.
„Větší pitomost jsem v životě neslyšela!“ přiznala žena s temně fialovými vlasy. „Takže tví mazlíčci ti utekli, jo? A odpad jménem Anko by ti teď přišel vhod, co? Tak na to zapomeň, protože já už k tobě nepatřím!“
„Přesto jsi stále drzá a využíváš techniky, které jsem tě naučil,“ řekl jí s ledovým klidem.
„Sasuke v Konoze není. A ten tvůj doktůrek se u nás taky neukázal. To je vše, co ti k tomu mohu říct,“ vydechla. „A teď moje otázky: Kde je Uzumaki Naruto?“ Vůbec nečekala, že ho přepadne takový záchvat smíchu, všelijak se před ní kroutil a chvíli mu z úst vycházel řezavý mužský smích, pak zas vysoký ženský pískot. „Orochimaru přestaň!“ Anko to začínalo dopalovat. Nedbal na její varování. Zformovala pečetě a napřáhla proti němu ruku. „Řekla jsem, nech toho!“ zaječela, ruky vypustila hada, který obmotal Orochimarua kolem stromu. Nebránil se, jen úsměv se změnil v úšklebek. „Tak vám se ztratil Kyuubi!“ Opět se zasmál.
„Přestaň se vytáčet! Kams ho schoval?“
„Až přiznáš, že Sasuke je v Konoze!“
„Ale my ho vážně nemáme!“ Anko se zatvářila ztrápeně.
„A já ti s ledovým klidem oznamuji, že liščího démona jsem neviděl od toho nezdařeného přepadení v mém dřívějším úkrytu.“
Zatnula ruku v pěst. Zdá se, že mluví pravdu. „Takže... ty ho vážně nemáš?“ Zavrtěl hlavou. Pustila ho.
„Navrhuji ti se rozejít, odkud jsme přišli. Nemám dnes náladu ubližovat své dávné studentce.“ Díval se, jak žena mizí. Že by se spletl a jeho dva služebníky dostali do svých pazour Akatsuki? Kdo jiný by za to mohl?