Cesta odpuštění

CESTA ZPĚT

Tým Kakashi se vracel z mise. Bohužel ale z neúspěšné. Po celou tu dobu co se vraceli zpět do Konohy nikdo nic neřekl. Sakura chtěla Naruta nějak povzbudit, věděla, že to bude nejspíš marný, ale měla o něj strach, protže nevěděla co by mohl udělat. Když byli už pár kilometrů od vesnice, tak se Naruto znenadání prudce otočil a začal se vracet stejným směrem jako přišli. Proběhl kolem Sakury a podíval se na ni jako nikdy předtím. V jeho očích viděla zklamání, beznaděj, vztek a odhodlanost, takovou jakou u něj nikdy neviděla.

„Naruto!“ zakřičela, ale on běžel dál a vůbec si ji nevšímal.
„Naruto prosím stůj!“ křičela už zoufale, ale on nic. Rozběhla se za ním. Sai i Yamato ji následovali.
„Musíme ho zastavit dřív než udělá nějakou blbost“, řekl Yamato Saiovi.
„Rozdělíme se“, řekl, podíval se na Saie a oba dva zmizeli v korunách stromů.

Naruto dál běžel po cestě, nechtěl se ohlídnout, ale něco ho to pořád více nutilo.
Běží jako blázen za chvíli mu už nebudu stačit, pomyslela si Sakura, musím ho, ale zastavit.
„Naruto!“, zakřičela zoufale z posledních sil.
Najednou se zastavil, ale neotočil. Sakura se zastavila kousek od něj a zhluboka oddechovala.

„Co to děláš?“ řekla, když popadla dech.

Naruto mlčel, byl plný emocí a nedokázal ze sebe nic dostat. Cítil jen jak to vněm neustále víc a víc vře, nijak se tomu nebránil.
Jsem skoro doma, pomyslel si, ale zase jsem nedokázal splnit slib, který jsem dal Sakuře - chan. Nemůžu se tam vrátit, dokud ho nesplním. Musím jít sám pro ostatní je to moc nebezpečné, nechci aby jim někdo ublížil a hlavně já… vzpomněl si na zraněnou Sakuru jeho vinou.
Chtěl znovu začít běžet a tentokrát se už nezastavit. Když otevřel oči a vytrhl se ze vzpomínek, stála před ním růžovlasá dívka a koukala mu upřímně do jeho modrých očích. V tu chvíli nevěděl co dělat, nemohl se od jejích hlubokých zelených očí odtrhnout. Zavřel oči, když je po chvíli otevřel, ocitl se na známém místě. Zase stál před obrovskými zlatými mřížemi. Zíral do tmy na nimi a najednou…