Tytanyk 003 - Soutěž!

--------------

Večer se blížil a Tsunade si zkoušel svoji street-dance sestavu, kterou většinou dostával davy do kolen. Všechno šlo perfektně, byl ve skvělé formě. Náhle uslyšel hluk, tak vyhlídl na chodbu.
“Máme to! Oficiální fotky slečny Dewitt Bukater, jak se dloube v nose, bryndá si na šaty a drbe se ve vlasech! To bude zaručeně trhák! Vidíš, Lee? Lidé bez síly mládí jsou vždy zesměšnění na prvních stránkách!!!“ řekl rozzářený novinář svému fotografovi, který byl o poznání mladší, ale nosil stejnou růžovou kombinézu, jako jeho šéf.
“Ach, mistře Gaii, vy jste tak plný mládí! Mládí vpřed!!!“ zařval Lee a padl mu radostně kolem krku, načež se rozbrečel.
“Fíha, co to je za divný lidi? Nevěděl jsem, že pozvánku na plavbu dostali i duševně chorý jedinci...,“ pomyslel si blonďák a zabouchl dveře kajuty...

Tsunade si to hasil jak drak, širokými rameny a ještě širším hrudníkem rozrážel čekající zástup lidí. Všichni na něj koukali jak na tuřína bez vychování. Jedině on a Gaara totiž neměli nóbl ohoz. Bylo mu to šumák; neměl rád formality, stejně jako čekání.
Bez větších problémů se procpal davem až do sálu. Luxusní obrazy na stěnách, mramorové schodiště, křišťálový lustr a třpytivé šperky vznešených dam. Takovou snobárnu zatím viděl jen na obrázcích. Z představy, jakou to má asi hodnotu, se mu dělaly mžitky před očima. Raději se rozhodl soustředit na soutěž a proklepnout si budoucí soupeře.
Na první pohled ho upoutal muž v zářivě žlutém těsném oblečku. Na povinné jmenovce, kterou všichni účastníci obdrželi při přihlašování, stálo: Deidara Lovejoy. Vedle něj se usmívala postarší žena s ulíznutými bílými vlasy, v šatech s přehlubokým výstřihem stejné barvy jako její partner. Jmenovala se Hidana Dewitt Bukater.
Jako dalšího uviděl nějakého divného zrzavého šampóna, s loutkou ve svítivě rudých šatech. Jmenovka oznamovala: Sasori Boiler a jeho mademoiselle Sandaime Kazekage.
Hned za nimi stál postarší manželský pár - rusovláska a blonďák v černých elastických oblečcích.
Pak tam byl nějakej brejloun v džínách, bílém sáčku a tmavěmodrém klobouku, který se pořád lepil na šedovlasého muže s maskou na obličeji.
Náhle mu výhled zatarasily dvě spoře oděné dívky v krajkových korzetech, miniaturních kalhotkách a v kozačkách s podpatky zvící Empire State Building.
“Ahoj Tsunade, pamatuješ si nás? Viděli jsme se na palubě nahoře… A hádej co? Budeme soutěžit! Ale vidím, že ty taky,“ mrkla na něj laškovně Temari.
“No jasně! Všem tady natrhnu kostýmky, jak parádně to rozjedu!“
Dívky se jenom zachichotaly a odvlnily se do fronty účastníků. Tsunade začal mrkat, aby se zbavil záblesků z jejich třpytek, které pokrývaly většinu viditelného povrchu (a že to byla většina) jejich mladých pevných těl.

Náhle pohasla všechna světla a jen dva reflektory osvítily pódium.
“Vážení a milí hosté!“
“Nebuď takový prkno a mluv normálně, takhle je to otravný...,“ šťouchl do řečníka jeho partner s černými vlasy, staženými do culíku, na celé kolo zívnul a odkráčel na druhou stranu pódia.
Moderátor jen obrátil oči v sloup a pokračoval: “Jmenuji se Kiba Doggy Dog a budu vás provázet dnešním večerem. Támhle u mixáku je můj kámoš Shiky Thunderbolt!“
Shiky otráveně zamžoural a začal se nezúčastněně probírat svou sbírkou vinylů.
Kiba lehce zrudnul a obrátil se zpět k publiku: “Eh, tak to bychom měli… Jo, málem bych zapomněl...,“ a zamával nad hlavou několika bankovkami. “Tady je cena pro vítěze – pět set dolarů!“ Narval prachy do zadní kapsy kalhot a pokračoval: „Hm, tak jestli jsem ještě něco neopomněl, tak můžeme začít. Prosím soutěžící – nastupte na parket!“

“Jako první tu máme slavnou dvojici, madame Hidanu Dewitt Bukater a jejího věrného lokaje Deidaru Lovejoye, kteří to roztočí v rytmu salsy!“
A už se začala z repráků linout melodie Sonido Bestial.
“Hele, a ten Deidara, to je fakt kluk? Mně připadá jako roztomilá holčička… “
“Jasně, že je to kluk… Se mu podívej na ty jeho zvonáče, ty pako!“ hádali se dva malí kluci stojící za Tsunadem.
Vystoupení ho sice otravovalo, ale musel uznat, že ti žluťásci mají šmrnc. Jakmile skončili, lodí otřásl hlasitý potlesk.
“Ano, tak to byl žhavý start! Jen připomínám, pro hlasování napište na papír jméno soutěžícího či soutěžící dvojice a poté lístek vhoďte do označené schránky!“
Pak se Kiba vyhnul pár vejcím, rajčatům a hlávce salátu svištících vzduchem a pokračoval: “Bude druhá rádoby dvojice schopna překonat zahájení prvních adeptů? Vážený kotelník naší lodi, Sasori Boiler a jeho, echm, půvabná družka Sandaimenka, nám předvedou vzrušující tango!“
Sasori si to dovalil na pódium a táhl svou loutku jako na vodítku. Shiky se záhadným úsměvem vytáhl desku, položil ji na plotnu, potom opatrně spustil jehlu... Píseň Čáry a kouzla zajisté v každém zanechá patřičný dojem...
Tsunade usínal, klasické tance ho unavovaly. Ale pak ji znova spatřil... Trůnila u stolu na druhém konci sálu a její černé vlasy padaly přes opěrku židle. Byly tak dlouhé, až si je tou židlí přisedla. Bavila se s tou první soutěžící a rachitickým modrookým blondýnem... Kdo je ta dívka? Zhypnotizovaně ji sledoval, ani si nevšiml, že druhý pár už skončil.
„A do třetice všeho nej,“ hlásil Kiba, vyřehtaný až do mrtva z doznívajícího supersongu, „tu máme dvojici, která dnes slaví zlatou svatbu! Nenechte se zmást vzhledem, plastická chirurgie dnes dokáže divy, ale oběma je vážně přes sedmdesát! Přivítejte Minata a Kushinu Presleyovy! Zatancují vám rokenrol a máme se na co těšit – jsou to bývalí mistří Evropy!“
Ozval se ohlušující potlesk. Zdá se, že pár byl známý i v Americe. A jak to na píseň Hound Dog pěkně rozjeli! Vždyť už nemohli být tak ohební, jako zamlada! Ale ne, jejich vystoupení bylo jako genetický zázrak! Brady hromadně padaly, když Minato vyhodil svou partnerku do vzduchu a dokonce ji chytil! Nikdo ani nedutal a když skončili, chvilku trvalo, než se lidi probrali. Pak se ozval potlesk, který by byl zaznamenán na Richterově škále nejmíň stupněm osm.
“Fíha! Tak tohle nám skoro zbořilo pódium! Tak hned přistoupíme k poslednímu soutěžícímu páru, než vaše nadšení opadne. Přivítejte svůdné seňority Temari de la Rosu a Sakuru Wild s klasickým kankánem!“
Děvčata s výskáním nastoupila před diváky a nohy vykopávala až nad hlavu. Tu a tam se jim odkrylo něco víc, což postarší úchyláci v předních řadách ocenili uznalým hvízdáním. Jakmile hudba skončila, holky poslaly vzdušný polibek divákům a odtančily pryč.
„Dobrá,“ pokýval Kiba hlavou, “máme za sebou dvojice a přejdeme k jednotlivcům… Jako první tu máme našeho statného technika Kakashiho Montanu a jeho variaci na Elvise! Nebude ovšem tancovat na jeho písně, nýbrž na momentální hitovku v českých rádiích - Trezor od Káji Gotta!“
Na první tóny začal Kakashi trhat nožkou a k tomu i třepat rukou do rytmu. Pak začal dělat pohyby, za které by se nemusel stydět ani gumový panák ve vířivce. Nakonec se uklonil a vyplázl jazyk na brejlovce v klobouku.
“Jako další přichází Kakashiho odvěký a nebezpečný rival. Přivítejte Kabuta Jacksona, našeho milého medika, s jeho písní Billie Jean!“
Kabuťák zaujal postoj zády k divákům, s levou rukou v bok a pravou nataženou nad hlavu. A jakmile se rozjela muzika, začal tradičním, ale stále velice efektním moonwalkem a pokračoval klasickými pohyby “Made by MJ“. Nakonec svou kreaci zakončil posunutím klobouku, rukou v rozkroku, otočkou a rozštěpem.
Diváci tleskali jen ze zdvořilosti. Asi se mezi nimi stále našla spoustu puritánů, nebo prostě jen chtěli, aby rychle zmizel.
“Hmm... a náš poslední soutěžící je neznámý blond krasavec. To však neznamená, že našim poloprofíkům nemůže nakopat… Přivítejte Tsunade Dawsona a jeho street dance!!!“
Tsunade se zhluboka nadechl, zatáhl svá mohutná prsa a rázným krokem vstoupil na parket. Hudba se rozezněla. Sličný mladíček zavřel oči a jeho tělo se začalo samo hýbat. Byl to výbuch energie, který strhl celé publikum. Za chvíli se loď otřásala potleskem, dupánim, hvízdáním a duněním v rytmu husťácké písně. Ta loď se tak kvedlala na oceánu, že na nejbližších ostrovech se začli obávat vln tsunami. Při posledním úderu bicích Tsunade vyskočil a dopadl na nohy s takovou silou, že prorazil malou díru do tanečního parketu.
Lidé tleskali tak silně a dlouho, jako by na tom závisela jejich existence. A pak tu bylo ona… Ohromeně na něj koukala s jazykem vyplazeným až na zem. Její sliny pro něj byly tak okouzlující, že se hřál ve světle reflektorů déle, než byla potřeba. Dokonce si ani nevšiml poblázněné Sakury a Temari, které na něj zíraly očima planoucíma chtíčem.
“Dobrá!“ vyvřísknul uvaděč s červenými čárami na tvářích. „Je tu vyhlášení výsledků! A vezmeme to hopem, protože na vás vidím, jak moc se těšíte, až to rozbalí naše Zvučná čtyřko-pětka a vy si parádně zatrsáte!“
Došel si pro krabici s hlasovacími lístky a neuvěřitelnou rychlostí sečetl hlasy (nutno dodat, že jich bylo asi jen dvacet...)
„Takže… Třetí místo získává náš Elvis Kakashi! Druhé… Bez debaty – Minato a Kushina! A první místo... Prosím fanfáru!“ otočil se na Shikyho.
Unuděný Thunderbolt pokrčil rameny a vzdychnul: „Nevim, kam jsem zadrbal tu desku... Udělej si tramtarará a máš to...“
Chudák Kiba se chytil za hlavu, něco neslyšitelně zamrmlal, pak unaveně zvedl hlavu a z posledních sil vykřikl: „Vítězem hlavní ceny, pěti set dolarů, se stává Tsunade!“
Rozzářený blondýn vtrhl na pódium jak liška do kurníku, převzal vysněnou odměnu a mával šílícímu obecenstvu. Mezitím druhé místo dostalo poukázku na večeři a saunu zdarma a třetí dostalo jistou nemravnou knihu...

--------------

--------------