Tragédie

[i]Už zase… Hraju si s rodiči během svých sedmých narozenin, když najednou uslyšíme rány. Zmateně se podívám na mámu, ale ta mě už táhne do tajné hodně malé místnůstky ve stěně a říká mi, ať jsem potichu, stejně jako když má přijít návštěva, nikdo kromě rodičů o mně totiž nesmí vědět, nevím proč. Krčím se ve tmě a malou škvírou se dívám ven. Někdo vyrazí dveře, po chvíli už vnímám jen krev, všude je jenom krev.

[center]Tak už dost, bratře, nebreč
a radši tas meč.
Jdi, bratře, jdi už pryč
a hlavně už nekřič!
Nech mě tady hnít,

Dlho som rozmýšľal nad tým, ako byť silnejší. Odkedy mi dal Itachi jedného zo svojich havranov... Uvažujem nad tým, že by som získal rinnegan. Avšak už nežije nikto, kto by mi povedal, ako na to. Nagato je mŕtvy. Tobiho nerátam. Viem, že tie oči môžem získať.

Od té události s Kibou uběhly dva dny. A ano, nepřátelé už se dali do pohybu a tím pádem i obyvatelé Konohy i všech ostatních vesnic. Hinata se probudila už ve dvě ráno a dobrých pět hodin už běžela vstříc nelítostnému a krvavému boji. Kibovi se mezitím úspěšně vyhýbala, ale věděla, že je jen a pouze otázkou času kdy se potkají a ona mu bude muset něco říct. Tak moc ji tížilo srdce. Naruta stále milovala, ale na druhou stranu zlomit Kibovi srdce a tak ho ztratit – svého dobrého přítele – určitě nechtěla.

Byl pět minut po půlnoci. Aiko seděla na parapetu a brečela. Pořád si přehrávala, jak viděla Yamičinu krev, která kolem jejího těla značila veliký červený kruh. Nemohla si odpustit jak ztratila Akiru potom Raie a teď i ji. Když byla jedna hodina ráno tak se Aiko rozhodla jít radši spát, aby zapomněla alespoň na chvíli. Tak se teda zvedla a šla do postele. Lehla si a zavřela oči. Po pěti minutách pořád nemohla usnout. Zkoušela všechno. Počítala ovečky, ale když je počítala, tak napočítala asi do jednoho miliónu a pokračovalo by to i dále.

Poznámka:

Tento příběh se odehrává v Konoze, ovládané klanem Uchiha, ve vrtkavém spojenectví s několika dalšími.

[i]V době míru a poměrného klidu, až na některé z nebezpečnějších misí, měly policejní jednotky Listové vesnice málo práce.
V důsledku tohoto klidu se nesoustředili Uchihové natolik o bezpečnost Listové, jako spíše o výcvik svých dětí a prostě té mladé generace. Chtěli si totiž pojistit, že i když by se něco s nimi stalo, zbude někdo, kdo by chránil Listovou.
Arōn Uchiha, jeden ze šesti synů nejsilnějšího z členů Uchiha klanu, se však stával ostudou celého klanu.

Fúkal ľadový vietor a stromy sa ohýbali pod jeho náporom. Mráz liezol pod kožu. Mraky na tmavej oblohe sa hnali šialenou rýchlosťou. Zastavili sme sa. Už sa nedalo bežať. Pomaly sa začalo stmievať.
„Tu sa utáboríme,“ zavelil Kakashi. Poslúchli sme, „chcelo by to nejaké závetrie, však?“ Poškrabal sa po hlave a aj cez masku bolo vidno, že sa usmial. Mrkol pritom na kapitána Yamata. Ten si povzdychol.
„Mokuton: Shichuka no Jutsu,“ jeho dlaň sa dotkla zeme a z pôdy vyrástol malý dvojposchodový domček.

[i]V jednom čase, během rozkvětu Listové, měl klan Hyūga problémy. Ve vedlejší větvi totiž nebyli žádní mladí shinobi. Hyūgové si vybírali nejtěžší mise, které však nedopadaly dobře.
Díky tomu ve vedlejší větvi byli jen ti staří, kteří již nechodili na mise. Proto i členové hlavní větve byli nuceni své syny a dcery dávat do vedlejší větvě. Většinou šlo o druhorozené.
Naito narozený čtyři roky před touto bídnou situací v klanu Hyūga, byl druhorozený syn vůdce hlavní větve.

[i]Pokud ze mě chcete mít podivína, mějte si. Pokud blázna, proč ne? Každý vám dá za pravdu. Otogakure se stala mým domovem po mém náhlém odchodu z Konohy. Nikdo to pořádně nechápal, protože jsem nikomu nic neřekl. Radši ne.
Přestěhoval jsem se k mému kamarádovi s tím, že se v blízké době něco najdu.
Bohužel, něco si našlo mého kamaráda a on zemřel v ložnici. V noci. Já jsem spal jen několik místností dál. Tudíž jsem byl hlavní podezřelý. Fakt, že nejsem místní a jsem přeběhlík z nepřátelské vesnice mi moc nepřidalo.

-

-

Mladý muž se podrbal na bradě, kde mu už jakž takž vyrostlo nějaké to strniště, které se ale jen vzdáleně podobalo tomu jeho vysněnému. Chtěl mít bradku po svém otci, který ji měl po svém otci a ten určitě také po svém, ale i přes to, že mu byl už nějaký ten pátek a tím pádem by měl mít bradku jak se patří, ji jednoduše neměl. A proto si vysloužil přezdívku Koza.
"Kozo, podej mi tam ten skalpel, prosím tě." uslyšel za sebou škádlivé oslovení a naštvaně zrudnul.
"Ticho, Kaemone." sykl a mezi zuby křečovitě stiskl hořící cigaretu, ze které pravidelně potahoval. Železný skalpel pak podal svému kolegovi u vedlejšího lůžka.

[center]
,,Chidori!!!" A její krev zdobí mé bledé ruce.
Zakalené oči koukali se na mně. ,,Proč Kakashi?"
,,Rin omlouvám se." ... ,,Přišel jsi na to, jak?"
,,To tě nemusí zajímat."

Další den si Deavina zavolal Pein k sobě do kanceláře, což byl vlastně jen pokoj s dveřmi.
„Mám pro tebe solo misi – půjdeš do Konohy, najdeš sklad tajných svitků a přineseš mi, co uneseš.“

Nikto z nich nebol dvakrát nadšený, že ho vidí. Pravdu povediac, všetci boli šokovaní. Prečo tento mŕtvy muž sedí podopretý na posteli? Majú halucinácie? Nemohol predsa vstať z mŕtvych! Na Edo Tensei to tiež nevyzeralo. To by nemusel byť napojený na niekoľko hadičiek. A Kabuto bol predsa mŕtvy. Niečo tu fakt nesedelo.
Sore a aj ostatným to nesedelo. Najprv sa pred nimi zjaví Kabuto, ktorého považovali za mŕtveho, aj keď nakoniec nebol, a teraz Orochimaru.
„Už nie som mŕtvy,“ opravil ju Orochimaru.

Proč jsem ji nechal jít? Proč jsem ji nezastavil?
To je to jediné na co teď myslím. Mé myšlenky zahltili pořád stejné otázky.
Proč? Proč se nedá čas vrátit?
Po tváři se mi skutálí první slza. A brzy následují další. Třetí, pátá, desátá... Nemohu to zastavit.
Tohle je tedy pravá bolest ze ztráty. Pohled na ní je příšerný. Ani se nenamáhám utřít si ubrečené tváře. Musím vypadat jako zoufalec. Počkat, já ale zoufalec jsem. Kdo jiný by nechal zemřít kamarádku? Svojí lásku?

Obloha byla pokrytá cáry olověně šedých mraků, které se na několika místech protrhly a daly tak vykouknout bledé modři poledního nebe. V krajině holých skal a ponurých, jehličnatých lesů se zdála modrá barva skoro nepatřičná, ustrašená, jako by věděla, že tu nemá co dělat a nesměle nakukovala zpoza zamračené opony.

Kiba konečně odtrhl oči od jednoho z mnoha mrtvých těl, tím navždy zůstane. Už nikdy víc nebude hrozbou. Pak zamířil směrem, kterým se původně chtěli odebrat. Uprostřed chodby ošetřovala Sakura Sasukeho ruku.
„Říkám, že už je to dobrý.“ bránil se.
„To vidím, co kdyby tu bylo takových víc?“ přeměřila si ho ostře pohledem a pokračovala.
„O tom ani nežertuj.“ řekl Neji.

Týden byl pryč a já vstávala s velkým očekáváním, jakou pitomost nám dnes Zakuklenec poví. Měli jsme mít sraz hodně brzo ráno na mostě, který nám byl představen jako “místo kde nás Kakashi bude nechávat čekat“.

na počúvanie a navodenie atmosféry: http://www.youtube.com/watch?v=gIuotFZnBtk

„Kisame, chcem ťa o niečo poprosiť,“ pozrel som mu do očí, „keď budem so Sasukem bojovať, zadrž zbytok týmu Hebi.“
„Aj tak som vždy chcel bojovať so Suigetsom. Som zvedavý, ako ovláda Zabuzov meč.“ Uškeril sa. Upresnil som mu miesto a každý sme sa vybrali svojou cestou.

[center]
Dokonce i nervy k tomu patří,
Ale maskovaný muž vše zničí.
Po porodu pečeť prolomena,
Kyuubi běhá po městě,
a ty o všechny postarat musel ses.