Konoha vzhůru nohama XIII. - dvojitá past

Kiba konečně odtrhl oči od jednoho z mnoha mrtvých těl, tím navždy zůstane. Už nikdy víc nebude hrozbou. Pak zamířil směrem, kterým se původně chtěli odebrat. Uprostřed chodby ošetřovala Sakura Sasukeho ruku.
„Říkám, že už je to dobrý.“ bránil se.
„To vidím, co kdyby tu bylo takových víc?“ přeměřila si ho ostře pohledem a pokračovala.
„O tom ani nežertuj.“ řekl Neji.
Za chvíli už se konečně dali společně do pohybu. Zdálo se, že se zbytkem útočníků se vypořádali Kakashi s Jiraiyou.
„Jdeme.“ nařídil Kiba a nasadil rychlý krok, aby se co nejdřív dorazili na místo. Už nepřemýšlel o tom, že před pár minutami ještě myslel, že zemře, teď mise pokračovala. Všechno se to stalo tak rychle, že si to ani sám pořádně neuvědomoval.

Zatím Naruto stál jako opařený a sledoval Hinatu, její zlobu, bolest i odhodlání, se kterým se mu neodbytně dívala do očí. Navzdory tomu, že je plnily slzy ani na moment neuhnula.
Po chvíli ho pustila a teď se zdálo jako by se na chvíli dívala skrze něj.
„Pořád jsem doufala, všichni jsme doufali, že se vrátíš...“ řekla tiše. Nejspíš mě v úmyslu ho tam tak nechat, sebrat se a odejít zpět, kdyby ji po té co se otočila nechytil za rameno.
„Děkuju.“ řekl Naruto a ona se zastavila.
„A omlouvám se, že jsem si nevšiml dřív, jak moc si pro mě důležitá Hinato.“ řekl a dívka zůstala zaraženě stát s lehce šokovaným výrazem, byla vděčná, že je k němu otočená zády, jelikož nevěděla, co na to říct.
Chvíli tam tak byli než Hinata konečně promluvila.
„Neomlouvej se za to na co už je pozdě, přemýšlej raději o tom co ještě můžeš udělat teď.“ řekla a pak potichu vykročila nazpět.

„Tak co Neji?“ zeptal se hnědovlasý, když už stáli z druhé strany chodby ke dveřím do kterých se měli dostat.
„Nevidím skrz většinu stěn, má to tu celkem dobře zabezpečený.“ odpověděl Hyuuga.
„Nevadí, zjisti, jestli někde najdeš Gaaru.“
Neji se zaměřil na větší vzdálenost a místo místnosti, teď zkoumal labyrint chodeb.
„Sedí na druhé straně, zdá se, že tu nikde nejsou žádné stráže.“ odpověděl Neji.
„To se mi nezdá.“ konstatoval Kiba jasný fakt, že by byl Kabuto šílený zůstat tu sám.
„Možná nepředpokládal, že se někdo dostane přes toho chlápka.“ řekl Sasuke ležérně opřený o zeď, jako by mimochodem.
Kiba nereagoval, uvažoval, jestli se mají ukázat.
„Ne, tohle není dobrý, jde to až moc snadno, opravdu byl ten chlap jediná překážka?“ ptal se sám sebe. Hlavou mu běželo několik možný nápadů že je to past.
„Je vůbec Kabuto uvnitř? Co když nás tam nechají jít schválně a uvnitř bude past? Nebo možná je někde přede dveřmi? Dozajista se nějak pojistil! Ale jakou teď máme možnost?“ přemítal.
Najednou sáhl Sasuke do pouzdra, vytáhl kunai a hodil ho před dveře. Jediný následek byla ozvěna jeho dopadu.
Pak se podíval na Kibu.
„Dobře jdeme na to.“ přikývl Kiba, jelikož po té co se dostali tak daleko už by byl nesmysl to nezkusit.

„Slyšeli jste to?“ zeptala se Temari.
„Co myslíš?“ nakrčil čelo Shikamaru.
„No ten zvuk?“ opatrně se naklonila a vykoukla zpoza rohu, právě ve chvíli, kdy se vrátila Hinata.
„Kunai?“ řekla trochu zaraženě a otočila se na bratra.
„Máme společnost.“ konstatoval Gaara.
„Myslíte, že je to Kiba?“ zeptala se Hinata a když se dočkala jen upřených pohledů, aktivovala Byakugan.
„Ano, jsou to oni.“ odpověděla s úsměvem.
„Tak to je fajn. Můžeme se dát do útoku, ne?“ ozval se za ní náhle Narutův hlas, jako by o nic nešlo.

Gaara vstal a podíval se tentokrát do chodby sám, za chvíli se z jejího druhého konce začala plížit celá druhá skupinka. Nikdo neútočil, nikdo nevylézal. Bylo to zvláštní, ale Gaara jim nakonec pokynul, že jdou taky.
Sešli se u obřích dveří, nejprve čekali, že na ně konečně někdo vyskočí, ale ani tentokrát se tomu tak nestalo. Kiba se první díval samozřejmě po Hinatě o kterou měl velký strach, ale když zjistil, že jsou všichni v pořádku, ulevilo se mu.
Kiba kývnul na Leeho a ukázal na dveře. Lee tiše přikyvoval. Chystal se je právě nadobro zlikvidovat, když dal před něj Sasuke ruku.
„Napadlo někoho zkusit otevřít?“ zeptal se šeptem a všichni na něj mlčky zírali. Odstrčil Kibu a vzal za kliku, kupodivu nebylo zamčeno.
První nahlédli dovnitř a vešli Kiba s Gaarou.
Byla to malá tmavá chodbička zahýbající v dálce za roh odkud šlo světlo.
„Jaká náhoda, že je odemčeno.“ konstatoval Garra a když Kiba nereagoval pokračoval.
„Jdete trochu pozdě.“
„Jo měli jsme nějaký potíže.“ odpověděl mu konečně rozježený mladík.
„No to my taky.“ odpověděl Gaara tónem, jako že by si o tom měli promluvit, ale na to teď nebyl čas.
Kiba se lehce vyklonil a nahlédl tam odkud vycházelo světlo, naskytl se mu pohled na Kabuta otočného k nim zády s nosem zabořeným nejspíše v nějaké knize a v místnosti byl úplně sám.
Několika stručnými gesty naznačil situaci Gaarovi a ostatním. Zatím co většina z nich právě uvěřila, že je Kabuto naivní pi*omec, Kibovi jezdil mráz po zádech.

Za několik krátkých okamžiků, vtrhli dovnitř. Nejpodivnější na celé situaci bylo, že Kabuto i když byl očividně překvapený, že jsou tam, měl při jeho schopnostech dostatek času na reakci, která se ovšem nedostavila. I když se snažil bránit, Leemu a Nejimu se podařilo ho pevně chytit.
„Mám pocit, že jsme tě překvapili.“ usmál se trochu Neji, ale co mu vyrazilo dech, byl Kabutův triumfální výraz a krátké tiché “chm“, které téměř nezaznamenal, jelikož se ozvalo, ve stejnou chvíli jako bouchnutí dveří kousek od tud. Kakashi a s ním i Jiraiya se okamžitě rozběhli do tmavé chodbičky na jejímž konci byly nyní pevně zavřené dveře.
„Zavřeli nás tu.“ ozval se z chodby Kakashi, v tom vstal Gai.
„Podívám se, jestli můžu pomoct.“ odkašlal si a protáhl se, aby dal najevo že je mu už lépe a vrací se mu síla mládí. Pak zmizel rovněž v tmavé chodbičce.
Kiba zůstal stát a koukat do tmy, dokud se za ním neozval znovu onen slizký hlas.
„Překvapili vskutku.“ usmál se Kabuto a z horního rámu futra vyjela jakási druhá zábrana, která je oddělila i od chodby.
„Ne!“ vykřikl Kiba, ale nestihl už nic udělat.
„Mistře Gai!“ vykřikl Lee a Tenten se hned vrhla k pancéřované zábraně do která začala mlátit a zkoušet, jak je pevná.
Kabuto se rozesmál.
„Svažte ho!“ zařval Kiba okamžitě, jelikož nevěděl, jak to udělal, ale už pochopil, že tohle je velmi dobře promyšlená past, která ho má v nejhorším zachránit, jen si nebyl jist jakým způsobem.
„Ustupte.“ řekla Sakura a Tenten zatím z svitku vyndala provaz.
Sakura se rozmáchla proti stěně, ale vůbec to nepomohlo.
„Co se tam děje? Jsou v pořádku?“ ptal se Kiba bleskově Hinaty.
„Ne-nevím... ..nevidím...“
„Říkal jsem to, ty zdi jsou nějakým způsobem chráněné, proto na ně nepůsobí ani Sakury chakra, ani přes ně nevidíme.“ ozval se Neji.
„Sakra!“ zaklel Kiba, když si uvědomil, v jaké jsou situaci.
„Klid, nebudou tam dlouho. Na druhé straně jsou už teď nejspíš otevřené dveře a za nimi čekají moji elitní ninjové. Je jich pár desítek, a jsou už nejspíš všude kolem sídla. Vstupem do chodby jste spustili poplach.“ ušklíbl se Kabuto, zatím co ho Lee téměř uškrtil při těch slovech, jak mu utahoval kolem těla provazy.
Kiba vytřeštil oči. Čekal to, nastal nejhorší možný scénář, i s Kabutem zůstali uvězněni a obklíčeni.
„Navíc pravděpodobnost, že se ti tři sami ubrání...“ jeho myšlenky přerušil Gaara.
„Od začátku to byla past, chtěli jsme se k vám dostat a říct vám to. On o nás věděl.“
„Jak to?“ vyprskl Kiba a pomalu začínal ztrácet nervy. Přece si dávali takový pozor.
„Někdo nás prozradil.“ odpověděl mu.
Potěch slovech se zhruba polovina osazenstva místnosti otočila na Sasukeho.
„Já jsem to nebyl.“ odpověděl klidně, jako by si neuvědomoval vážnost situace.
„Tak kdo teda?“ zeptal se Gaara.
„Já to nebyl!“ zopakoval jen už o něco důraznějším a rozhořčeným tónem.
„Ale věděl si, že bude odemčeno.“ reagoval znovu.
„Sakra chci někam potichu vlézt, tak přece nejdřív vezmu za kliku, to je běžnej postup!“ rozhodil kolem sebe Uchiha rukama.
„Jo a proto sis klidně vykračoval dva metry před náma co, dobře si věděl, kde někdo je a kde ne!“ vložil se do toho Shino.
Sasuke se je už chystal vytočeně poslat do jistých míst, když je zarazil Kiba.
„Počkejte, Sasuke se sám zranil, Sakura ho musela léčit, mohl tam umřít, proč by to riskoval?“ snažil se ho trochu bránit.
„Možná že proto se mu taky podařilo včas utéct, když byl zraněný, možná na něj ani neměl ten chlap v plánu zaútočit.“ řekl Neji trochu podezřívavě.
„Tak dost, nebudeme se tu navzájem obviňovat!“ chtěl to Kiba zastavit.
„Je to tvoje chyba, nechal ses chytit do pasti, od začátku jsem říkal, že bysme tě neměli poslouchat, že už neuvažuješ rozumně, je toho na tebe moc, přitom je to všechno úplně jasný!“ ozval se Shino.
„Co bys udělal ty na jeho místě? Vzdal to?“ obořila se na něj Hinata, přes to, že věděla, že tak reaguje ze stejného důvodu jako ostatní, kteří měli nervy na vlásku.
„Těžko nejsem Naruto!“
„To bylo k němu teda pěkně hnusný!“
„Uklidněte se sakra!“ vykřikl Kiba až se musel vydýchat, když všichni ztichli.
„Rád bych řekl, že nám to jde dobře ale bohužel mám nevalný pocit, že jsme přesně tam kde jsme začínali, zavření v dost těsnym prostoru.“ upozornil ho Neji na fakt, že takhle se jen těžko někdo uklidní.
„Sasuke rozvaž mě a já ti dám co budeš chtít. Stejně se odsud živí nedostanete. No tak! Oba víme na čí chceš být straně.“ podpořil jejich diskuzi Kabuto.
„Dej mi pokoj!“ odsekl Sasuke, jelikož v obou případech mu nic jiného nezbývalo.
„Nevěřím mu, svážeme i Sasukeho.“ ozval se Shino.
„Nepřeháníš to trochu? Mám pocit, že začínáš být paranoidní!“ zakroutil hlavou Kiba.
„Proč se ho tak zastáváš?! Svážeme raději i tebe!“ pokračoval.
„Ty si se snad zbláznil? A sám bys svázat nepotřeboval?!“ zakroutila hlavou Hinata.
„Takže si taky s nima!“ ukázal na ni Shino prstem.
„Nikdo se svazovat nebude!“ řekl nekompromisně Kiba.
„A rozvazovat taky ne?“ zeptal se ho s nevinným úsměvem Kabuto.
„Nacpěte mu do chřtánu nějakou krysu ať mlčí!“ řekl Kiba a doufal, že to někdo nevezme doslovně, jelikož měl jistý pocit, že přecházení z jednoho uzavřeného vězení do druhého jim pomalu, ale jistě začíná lézt na mozek.
Po čele mu stékala kapka ledového potu, stačil jeden chybný krok a všechno se mohlo sesypat, jejich geniální plán sice možná ještě neselhal, ale právě teď neměli vůbec žádnou jistotu. Absolutně žádnou.