Spoluautorská
spoluautorská povídka, kterou píšou Leonyda Styron, Johnny Wolf a T.a.r.a.n.e.e
Den první... objevují se noví "zájemci"
„Takže, jak mi tady Lee s potěšením sdělil, koná ze zde v Konoze akce zavánějící sílou mládí.“
Ale ne, pomyslel si Neji, takže Lee už tím opravdu nakazil i Gaie senseie… co já jenom budu dělat?
„Věř Gai sensei, že půjde nám krásně,
celých těch třináct dní skládat básně!
Se silou mládí hravě to zvládneme,
Uchihu a Uzumakiho porazíme!“
info Dvě ženy, dva různé osudy... Náhoda je spojí, avšak jejich cesty jsou plné bolesti a ztrát. Potom však někoho potkají a jejich osudy se změní... A ony změní život mnoha lidem... Ať už v dobrém nebo zlém smyslu...
Povídku píše sorafay a Leonyda Styron
Zrychlený dech, nesnadná cesta, všude samé stromy. Dva muži prchají jako o život skrz křoví a houštiny, jen aby zmátli své pronásledovatele. Na zádech se jim houpou meče, při běhu překážejí. Úkol, který dostali, se nedal splnit. Teď oba platí za svou neopatrnost.
Taaak... tuhle FF píšu společně s hAnko-sama která bude psát o našem světě!!! 
Budem se střídat po kapitolách... žádný mix nebude!!! 
Takovej můj šílenej nápad a chudák hAnko se mi musela přizpůsobit!!! 
Mno tak přeju příjemný čtení!!! :)
„Kde zas vězíš, Dane?“ zeptala se patnáctiletá dívka káravým hlasem.
„Ty snad někam spěcháš?“ odpověděl chlapec, stejného věku jako byla ona.
Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
********************************************************************************************
Kubby: Áno, je to tu...jedna z najväčších udalosti v Konohe za celí rok...schádza sa tu celá ulica...ANO, Gai má narodeniny...pre rádio SakéM3 vás vítajú Kubby ...ehh...Pary kde si???
Kubby: Ehhh. dámy a pánovia...ospravedlňujem sa...Pary asi chytil akútny zápal močových ciest...takže začneme bez neho...teraz stojíme pred Gaiovým domom s davom nadšených fanúšikov.
Fanúšikovia: Zzz Zzz
Kubby: Tak teda poďme do vnútra.
,,Carmen...to nemůžeš."Zašeptala dívka a stoupla si do bojové pozice. Smutně jsem na ni pohlédla. Nevním okolo sebe zděšené výkřiky lidí, kteří si snaží zachránit holý život.
,,Je to rozkaz." Odůvodním své počínání a pohlédnu na členy Akatsuki, kteří jsou rozmístěni po celé vesnici, podle Peinova plánu.
,,Carmen, tak už na ni zaútoč!" Vykřikne Sasuke a dál útočí na Sousukeho. Jen si povzdechnu nad celou situací.
Aki si taky povzdechne, ale nad ironii osudu. Ještě asi před hodinu se přivítala se starými přáteli.
"Uf to už je ráno?!"pomyslela jsem si otráveně a posadila jsem se. Včera jsme celý den běželi a já pak večer usnula jak zabytá. Pohlédla jsem na spícího Sousukeho a trochu jsem se usmála.
"Už mám zase přátelé!"pomyslela jsem si štatsně a vztala jsem. Vytáhla jsem si snídani a začala jsem jíst, přitom jsem čekala až se sousuke probudí. Nemusela jsem čekat dlouho.
"Ty už jsi vzhůru?!"byla jeho první slova a zamžoural na mě.
"Taky ti přeju dobré ráno!"řekla jsem klidně a jeho větu jsem přešta baz povšimnutí.
Slastně se protáhnu a dvakrát zamrkám. Ještě nikdy jsem se necítila tak skvěle. Hlavní důvod bude asi ten, že jsem tu teprv krátce. Mé tělo je plné energie, a v hlavě jen jedna myšlenka: Zabít!
Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
**********************************************************************
info Sakuru už nebaví, jak se Naruto se Sasukem věčně hádají a chce skončit v týmu. Kakashi se domluví s Asumou a dočasně prohodí v týmech Ino a Sakuru. Co z toho bude? No jedině katastrofa!
Povídku tvoří snowfox a Leonyda Styron
info Naruto a Sasuke jsou za trest zavření v tělocvičně. Vyhecují se do té míry, že uzavřou sázku - budou mluvit třináct dní ve verších. Jak to dopadne? To nikdo neví
Tuto povídku pro vás píšou T.a.r.a.n.e.e, Leonyda Styron a Johnny Wolf
Vzkazuje Johnny Wolf:
Upozornění
Pro všechny, co tuhle povídku čtou,
ať si do paměti zapíšou:
Pokud při čtení došlo k šoku typu psychického,
nebo k poškození svalu mimického.
My jsme to nechtěli, my vás varovali,
a proto nechceme, abyste nás za to žalovali.
Povídka
Sen či skutočnosť?
„Kakashi-sensei...“ Hlavou mu preletelo niekoľko ich spoločných okamžikov...
Telom mu prebehla vlna energie. Vstal a nenávistne sa pozeral na krčiace sa monštrum. Zaťal päste.
„Áno... Kyuubi je tu!“
****
„Ak po mne už nič nehodíš, tak ti aj večeru donesiem,“ ozvalo sa spoza dverí.
Dievča za nimi sa len zamračilo a najedovane odvrklo: „A čo by som takého po tebe ešte mohla hodiť? Už mi to nič neostalo okrem postele a tú si zničiť nechcem. Taká hlúpa som neni.“
[color=black]Jednoho krásného letního dne, kdy lilo jako z konve, fučelo jak na Severním pólu, blesk stíhal blesk a sem tam padaly kroupy, se neohrožený genin Uchiha Sasuke vydal trénovat do lesa. Bičován deštěm a větrem, prodíral se neohroženě rozvlněnými keři, větve po něm natahovaly ostré pařáty, rozdrásané, zkrvavené ruce nemohly ochránit křídově bílý obličej. Černé oči vyděšeně hleděly před sebe, kolena se třásla...
Taak, na tomto sa pracuje spoločne s Rikou. Itadakimass ;)
Ja som Krutosť! Hehe
Tma. Nikde nekončiaca tma... Ticho. Desivé, ako pred búrkou... Vtom sa ozvali kroky. Pomalé, ale rozhodné. A s nimi aj ťapkanie...
Vo vzduchu sa vznášalo napätie a strach. Nervozita narastala každou sekundou. Kde skončí? Koho vezme? To napadalo všetkých.
Radostne sa uškŕňal Cítil ten strach. Vzrušovala ho to a poháňalo dopredu. Zbožňoval ten výber. Miloval tie jeho kobky plné pokusných králikov.
Tak tady je první dílek naší společné tvorby. Tuhle povídku píšem já(Akitawa) a Hinata-sempai, tak snad sebude líbit=). Itadakimasu !!
Tichá hrozba - 11.díl
Svit měsíce pomalu dopadá na malou louku, posetou květinami. Paprsky se zastavili i na hladině malého jezírka a vlnky líně plynuly od břehu ke břehu. Jedna dvojice, která však nevnímá nic jiného než toho druhého, stojí uprostřed toho dění. Jejich rty se k sobě pomalu přibližují...
,,Carmen! Vstávej!" Vykřikne někdo, kdo mě nedbale probudí z mých snů. Né měsíční, ale ostré sluneční paprsky mě lechtají na tváři a donutímě otevřít očka. Mlhavě zahlídnu nějakou postavu u mé postele.
"Proč mi vlatsně pomáháš?"zeptala se mě po chvíli.
"No ano! Proč jï vlastně pomáhám?!"pomyslela jsem si. Trochu jsem se usmála.
"Ani nevím! Jen možná ti chci dokázat, že můžeme být přátelé i když stále pořádně nerozumým proč mě nenávidíš?! Domyslela jsem si, že to má něco společného s Orochimarem, a že jsi ho opravdu neměla v lásce. A také … také mi někoho připomínáš!"zašeptala jsem na konec a podívala jsem se znovu na ránu. Ona byla zticha.
Alea se vyspinkala do růžova
Pein zamknul neznámého vetřelce v pokoji loutkáře a „bouchálka“. Dívka si vyzkoušela ležení na obou lůžkách. Sasoriho bylo dost tvrdé, zato Deidarovo měkké jako plyš. Jakmile se zachumlala do peřiny, okamžitě usnula.
Mori se roztržitě točila na kancelářské židli v malém pokoji vybaveném ještě stolem s mnoha lejstry a velkou kosou. V puse opět měla pár černých pramínků. Po chvíli přestala a nad hlavou jí zablikala žárovka. Shrnula ze stolu haldu papírů, které se rozletěly všude možně a přitáhla si k sobě „pevnou linku“, kterou z nich vyhrabala. Vymačkala tam jistá čísla, o kterých s jistotou můžeme říct, že to nebyly tři šestky a zvedla sluchátko, které měla od ucha asi půl metru a držela jej třemi prsty.
Korunu tomu nasadila Morituri, když pronesla s ledovým klidem: „Ne, my nemáme velký potíže. My jsme v p***li! Dovolte mi představit Temného pána.“
Z portálu právě vystupovalo cosi obrovského a rohatého.
Všude se rozhostilo ticho. Ticho a klid, hrobový klid, protože nikdo neměl náladu mluvit … Jako kdyby přátelé i nepřátelé zapomněli bojovat. Všichni se dívali jedním jediným směrem, ke skále, tyčící se vzadu. Ke skále, u níž právě vylézal Temný pán z portálu a zároveň ze své říše Mrtvých. Portál totiž ústil právě tam.
