Spoluautorská

Bolo krásne letné poobedie. Kiba kráčal ulicami Konohy, keď v tom zazrel Hinatu. Myšlienky v hlave sa mu vírili ako tajfún. Nevedel totiž čo Hinate povedať. Kráčala presne pred ním. Mala tak ladnú chôdzu. Vietor jej prefukoval jej dlhé hebké a lesklé vlasy. Kiba odrazu stuhol. Zatiaľ si ho nevšimla, a tak si povedal, že radšej rýchlo zahne za roh. No už bolo neskoro.
"Uhm...K- Kiba-kun, ahoj." kývala na neho Hinata, teraz už otočená čelom k nemu.
Kiba sa zmohol iba na kŕčovité "ahoj".
"K-Kiba-kun, si v poriadku?"pýtala sa Hinata s miernymi obavami.

Vďakabohu, je späť!“ Ozvala sa šťastne Sakura a od radosti objala vedľa nej sediaceho Naruta, ktorý hneď chytil farbu tej najčervenšej paradajky.
„Sme radi, že ste zase medzi nami, už sme sa báli, že ste odišli...“ Povedal.
„Som späť?“ Takže to bol len sen? Ale taký skutočný... Pomaly sa posadil a vtom zbadal dve postavy kráčajúce k nim... „Kto je to?“
Sakura aj Naruto sa otočili. Boli to...
…
…
Kdepak, já vás ještě napnu

Odhalení identity

„Ty?!“ vykřikli unisono Naruto s hnědovlasým ninjou.

Ospale zamžourám očima a všemocně se snažím probudit. Ranní paprsky mě lehtají na tváři a vítají nový den. Podívýám se po své pravici a uvidím, že i Sasuke je jako násměsíčný.
,,Asi jsme si měli přispat."Zašeptala jsem a vyhlížila jsem úřad Hokage. Velká červená budova se znakem Listové se tyčili před námi. Byla vidět přes všechny ty keříky a stromy a v tom ranním světle vypadala jako chrám.
,, To jo. Nemůžu uvěřit tomu, že už tam jdu podruhý." Zašeptal Sasuke, když jsme se pomalu, ale jistě blížili k oné budově.

Yamado se probudil pozdě ráno. Okamžitě vstal z postele a odešel do koupelny. Vyčistil si zuby, opláchl si obličej a odešel dolů na snídani.
Hned jak přišel dolů vyjel na něj otec: „No kde jsi? Copak nevíš ze musíš do školy k sakru?“
Yamado odpoěděl: „Promiň otče, zaspal jsem.“ a odešel ke stolu
Namazal si chleba s marmeládou a s chutí se do něj zakousl .
Hned jak dojedl, odešel k sobě do pokoje. Tam se převlékl, popadl aktovku a vydal se do školy.
První co uslyšel jakmile přišel ze školy domů byl otcův naštvaný hlas:

Prázdnými uličkami probíhal sotva 12-ti letý chlapec. Několika skoky se dostal až k domovím dveřím. Potichu odemknul, aby ho nikdo neslyšel a snažil se proplížit do svého pokoje.
Už jen kousek, jenom pár metrů. pomyslel si.
„Yamado? Kde jsi byl takovou dobu?” ozval se z aním hrozivý hlas.
Chlapec se neodvažoval otočit a pohlédnout svému otci do tváře.
„Na něco jsem se tě ptal.” křičel dál Yamadův otec.
„Venku.” zamumlal Yamado.
„A otoč se na mě, když s tebou mluvím!”

Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
**********************************************************************************************

[color=black]Sasuke se snaží (ne)přemýšlet v garáži, Orihad se svým nohsledem dolaďují poslední detaily extra-super-cool plánu na získání Uchihovy přízně, celá Konoha stále žije nenadálým nalezením Madarova vozítka... a někde docela jinde, daleko od Listové, daleko od Oroschovky a vůbec na strašně vzdáleném a přísně utajeném místě...
"Tobi, naval ten šroubovák, nebo se ti stane něco moc ošklivýho!!!"
"A copak, Leader-san? Vždyť Tobi is a good boy!"
"Zavolám Zetsu a ten si na tobě pochutná!"

Konohou se neslo kýčovitě romantické cvrlikání ptáků, ano, jak idilické! Slunce pomalu vycházelo a občané se začali probouzet. Konožáci se nadšeně uchílili ke svým stolům a pustili se do snídaně. Jenom na jednom místě nepanovala dobrá nálada a to v kanceláři Hokage. No jo, došlo saké, ale to nebyl ten větší problém(Ehm, jak pro koho), mnohem víc jí trápili oni dva nezvěstní shinobiové. Nevěděla, kde mohou být, co se jim stalo, nebo jestli nejsou mrtví.

Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.

-------------------

Takže...sme tu s ďalším dielikom. Viete, ten môj mozog vždycky všetkych doháňa k šialensvtu. Ja akoby som Chisaii vydierala, aby to dokončila alebo čo... sa normálne cítim previnilo
Takže zase, prosíme tie nejaké komentáriky aby sme vedeli, či máme písať ďalej ;)

Jak jsem slíbila, pokráčko je tu! Ikdyž nečekaně brzo... XD
Takže předem se omlouvám za to, že je to krátký a taky že ty moje díly nebudou tak skvěle napsaný jako ty od Sanny, ale snad to nebudě tak strašný!!

***

Nečekaná proměna

Zakašlala, ovšem tu z jejích úst vyšlehl malý plamínek rudého ohně.

Nevěřícně pohlédla na ohořelé provazy houpačky. Náhle se svezla k zemi a udiveně mrkala do neznáma. Po chvíli zatřepala hlavou a snažila se uklidnit.

Hatake chvíli počkal, než zašla za roh a pak se otočil opačným směrem. Málem narazil na Maita stojícího za ním.
„Kam chceš jít?“ Podivil se Gai.
„Dodělat ty omalovánky.“ Zašklebil se.
„To bude těžký, nemáš tužku.“ Řekl Maito vítězoslavně. Hatake zakroutil okem, usmál se pod maskou a ze své kapsy na saku vytáhl další lihovku. Gai vykulil oči.
„Děláš si srandu??“
„Srandu bych si dělal, kdybych do toho pokoje opravdu šel. Ta fixa už dopsala“ Řekl pohoršeně a namířil si to směr k výtahu.

„Yamado!!” Malý chlapec běžel za svým větším bratrem.
„ Jé, ahoj Kawazoe, co potřebuješ ?“ ptal se Yamada
„Rychle !! Musíš mě někde schovat!! Honí mě taková banda 13-ti letých kluků!“ řekl Kawazoe .. „Není problém! Běž rychle tamtou postranní uličkou, potom pořád rovně a pak zaboč do prava a dostaneš se na naší zahradu. Já je mezitím zdržím.“
Yamado měl ve tváři strach, ale zároveň i odhodlání pomoct svému menšímu bratrovi.

Sasuke, 41. jednání (O den později - ráno, 9 am Konožského času, řízeno podle rovníku):
Tak jsem se vzbudil a venku byl strašnej jekot. Fakt, hroznej. Vykoukl jsem z okna, čímž jsem logicky rozdělal žaluzie, což logicky vzbudilo Shinii a...
„A můžeš zatáhnout, ty blbče?“
Ne, myslel jsem: ...a všude byla samá sláva! Lidičky tam lítali s nějakýma strášně barevnýma věcma... Všude byl znak našeho klanu (měli bychom si na něj dát copyright, okinawa!) a ještě klanu Aburame (i oni mají znak? Borci-ttebayo... Jéžiš, co už blbnu. Naruto je jako mor.)
Tak jsme se oblíkli a vběhli mezi tu záplavu našich vějířů a aburamovských berušek a... A byl tu problém. Narazili jsme na Shiniina otce, kterej se bavil s Narutem a oba dva se asi pominuli...

Mno takže představuju další sérii!!! Napadlo mě to při koukání na Shinobi!!! (co všechno televize nedokáže... ) Spolupráce s Ketsueki_Gaara!!! :)
***

První příznaky

„Vítej, Naruto,“ pozdravil starý muž přívětivě.
„Zdravím,“ odpověděl blonďatý kluk s širokým úsměvem na tváři, zatímco si sedal na barovou stoličku.
„Co to bude dneska?“ zeptala se mladá hnědovlasá dívka.
„Jako obvykle, ale dneska zkusím deset najednou, třeba prolomím rekord.“

Den třetí... (nejen)Slizké verše

Členové Akatsuki se právě vrátili z mise v Konoze.
„Zdravím Šéfíku,
dáte si plod fíku?“
Optal se příchozí modrý ninja a podal Peinovi misku s fíky.
„Měli jsme dlouhou cestu,
snad teď unikneme trestu!“
Zaprosil Zetsu a zatvářil se jako maximálně roztomilá květinka.
„Šli jsme až do Konohy,
bolí nás z toho nohy!“
Přisvědčil bělovlasý ninja.
„Ty verše nás ničí,
v uších nám z nich kvičí!“

Po "trošku" delší době přidáváme další díl.. snad se bude líbit..

„Ahojté milášci. Jdeme za Tsunade-hokage! Objednala si naše služby,“ řekla jedna z dívek a sundala si brýle.
„Tsunade jede v mafii!Izumo! Pomoooooooooc!“ vřeštěl Kotetsu.
„Ale, cukroušku, žádná mafie. Jsme z firmy Minata and Mischa s.r.o. a jdeme tady na taneční.“
„To jste vy? Aha! Vidíš Kotetsu! Vždyť nám Tsunade říkala, že příjdou!“
„Jo.Tak jděte. Kancelář Hokage je v támhle té velké budově.“ usmál se Kotetsu.

Autoři: snowfox a sweetbackY

Tak.... a je to tady... už za chvilku tam budeme stát... klepou se mi kolena... Ale ani on nevypadá v pořádku... na tak chlape hoď se do pohody! Vždyť je to jen doživotní závazek... sakra proč na nás všichni musí čumět?! Asi se začnu smát... ale já se nesmim smát... sakra kdo by si jen pomyslel, za to bude tak.... hrozný? Ach bože Naru... ať už jsme svoji...

„Hinato, Shino, nevíte, kde je Kiba? Je divné, že nepřišel na tréning“ oslovila své studenty Kurenai.
„My jsme se chtěli zeptat na to samé, Kurenai-sensei“ odpověděla jí Hinata.