トラバント 001 - Bouřlivá noc v lese

Jednoho krásného letního dne, kdy lilo jako z konve, fučelo jak na Severním pólu, blesk stíhal blesk a sem tam padaly kroupy, se neohrožený genin Uchiha Sasuke vydal trénovat do lesa. Bičován deštěm a větrem, prodíral se neohroženě rozvlněnými keři, větve po něm natahovaly ostré pařáty, rozdrásané, zkrvavené ruce nemohly ochránit křídově bílý obličej. Černé oči vyděšeně hleděly před sebe, kolena se třásla...
Bleskem ozářené stromy vrhaly strašidelné stíny, ztrouchnivělé kmeny vrzaly a kvílely, táhlé zvuky naháněly husí kůži víc, než proudy ledové vody. Udeřil hrom, bílé světlo zalilo okolí, aby se vzápětí celý svět znova ponořil do neprostupné temnoty. Nebohý chlapec slepě tápal, zakopával o kořeny, všudypřítomné dřevěné spáry z něj rvaly kusy oblečení...
Rozbouřeným nočním lesem se rozlehl srdcervoucí výkřik! Před Sasukeho hrůzou vytřeštěnýma očima se vynořila rozšklebená tlama obrovského rezavého zvířete. Chlapec se obrátil na útěk: "Kyuubi, pomoc, to je Kyuubi!!!"
O několik metrů dál se zřítil do prohlubně plné špinavé, blátem zkalené, vody. Polomrtvý hrůzou, málem utopený, promočený až na kost, vydrápal se ze smrtonosné pasti a těžce oddechoval. Ohlédl se přes rameno, jestli ho to děsné zvíře nepronásleduje. Uviděl však pouze neprostupnou černotu.
Nebuď srab, buď chlap! řekl si a vstal. Naprosto zbytečně se pokusil vyždímat si vodu ze zplihlého "evendžrovského" účesu a vydal se zpátky po vlastních stopách. Plížením vpřed, obezřetně, kunaie a shurikeny v pohotovsti, doplazil se až k místu, kde zahlédl tu zrzavou příšeru. Aktivoval Sharingan a čekal na další blesk...
"Uáááááááá!" a už se zase krčil v nejbližším křoví.
Choulil se tam s pevně semknutými víčky a čekal na konečný úder a bolestivou smrt... Nic se však nedělo. Pootevřel jedno očenko, pak druhé, zamžikal Sharinganem... Nebuď srab, buď chlap, řekl si, dnes už nejmíň po tisící, a po kolenou vylezl z úkrytu.
Sebevědomě zamířil mezi stromy, do míst, kde sídlil strašlivý přelud. Šel a šel a šel... a šel, až uklouzl na rozmoklém mechu a nepříliš elegantně se sunul k zemi. Na poslední chvíli se zachytil... umělé hmoty? Jak se tak škrábal zpět na nohy, pomalu se před ním vynořila silueta toho, co předtím považoval za devítiocasou lišku. Rezavé to sice bylo, ale tím veškerá podobnost s démonem končila. Protože to bylo, jak už jsme zmínili, z umělé hmoty, a protože to nemělo žádné ocasy, a protože to nemělo čytři nohy, ale čtyři... kola! Byl to... TRABANT!!!
Náš milý evendžr zvedl zablácené ručičky a promnul si očenka, načež ucítil nesmírně nepříjemné bahno, jenž mu zakalovalo Sharinganský kukuč. V duchu přísahal blátivé kaluži krutou pomstu, vzápětí však sledoval autíčko, zřejmě zde zanechané kýmsi velmi zlým a ošklivým, páč bylo v opravdu špatém stavu. Ale co, jsem ninja, jsem Uchiha a jsem evendžr! řekl si a docela živě si představil, jak se projíždí v nablýskaném modrém fáru s dvěma fosforově růžovými nápisy (Ájm en evendžr! a Ájm not en ímou!) na střeše a dívky i ženy v okolí padají na kolena nejen díky jeho super-evendžrovskému-vzezření-s.r.o. či super-mega-cool-pohledům ve škále 1-1035, ale i díky tomuto krásnému... trabantu. Očička mu zasvítily víc, než Leemu tuhle vloni na demonstraci síly mládí, přistoupil odvážně k autu, z kapsy vytáhl tři roky prošlej špenát Pepka námořníka a na ex ho do sebe hodil. Jakmile ucítil, že se mu svaly (a žaludek) vzdouvají (nadýmáním), popadl trabant za levé přední kolo, nasadil super-mega-evendžrovskou-force-s.r.o. na nejvyšší úrovni, zatáhl a... nic. No tak, jseš přece ninja, jseš evendžr a jseš Uchiha, něco takovýho jako zadní kola půl metru v bažině tě nezastaví! peskoval sám sebe a znovu se pokusil vytáhnout předmět o váze několika tun z bahna, kde uvízl.
Po půlhodině marného snažení už přestával doufat, vtom se mu však hlavička rozsvítila jako žárovička, zplihlý evendžrovský účes se vysušil a vzápětí začal doutnat... no prostě, Uchiha mladší dostal nápad. Nenápadně provedl pár pečetí, soustředil chakru...
"Kage Bushin no Jutsu!" a ve tmě se zjevily čtyři klony, skryly hlavu v dlaních a zdrhaly, protože stejně jako jejich stvořitel nejprve považovaly trabanta za vysoce nebezpečného démona.
To jsem vážně takovej srab? nechápavě zavrtěl hlavou a jal se nutit své klony k aspoň minimální splupráci.
"Hele, vy lemry, já jsem tady to pravý já, takže nezdrhejte a poslouchejte! Koukejte to autíčko vytáhnout z bahýnka!" nahodil super-mega-cool-pohled č.1036, ale jelikož byl tento ještě ve výrobě, vypadal spíš jako když žvýká něco velmi nechutného (možná, že to bylo tim špenátem).
Klony se daly do vytahování výše zmíněné věci z výše zmíněné bažiny...
Po další půlhodině už stálo auto na suchu, teda spíš ho držely čtyři nebohé postavičky a třásla se jim kolínka. I jalo se pět Uchihů, z nichž ten pravý šel v čele a svým ohnivým jutsu likvidoval porost před nimi, táhnout rezavé autíčko směrem do Konohy.

Nazlátlé světlo úsvitu již ozařovalo zmoklou krajinu, ptáčci zpívali, z Narutova bytu se ozývalo hlasité chrápání, Sakura zalévala květiny na balkoně, Gai se svými svěřenci již vyrazil na ranní trénink, Konohagakure no Sato se probouzela do krásného dne... a po hlavní ulici se táhlo podivné procesí. Neohrožený genin Uchiha Sasuke navigoval klony nesoucí podivné břímě a snažil se přitom moc nekřičet, nedávat najevo svou přítomnost a už vůbec nepřipouštět, že ta stará rachotina ho v noci tak vyděsila. Kdosi ho zahlédl a hned byla na nohou celá vesnice. Nikdo si přeci nemohl nechat ujít zmáčeného, špinavého Uchihu s vlasy zplihlými a ohořelými, jak vláčí ulicemi Madarův starý trabant...
“Co to je?!” vypískla Ino, když ji majestátní průvod míjel.
“Auto, jsi snad slepá? To je ale otrava,” vzdychnul vedle stojící Shikamaru a znuděně si kecnul na zadek.
“Co s tím budeš dělat?” vyptával se zvědavě Kiba, zatímco Akamaru poskakoval kolem a pletl se Uchiha-klonům pod nohy.
Jediný a nenapodobitelný Sasuke se nafouknul jako páv a pravil: “Co by? Opravím ho a pak pojedu na závody.”
Okolím to zašumělo, odněkud se ozval tichý smích, jinde řehot vybuchl zcela bezostyšně...
“Cože?!” vyprsknul Neji. “S tímhle vrakem bys mohl závodit tak maximálně o to, čí vozidlo se dřív rozpadne!”
“Jen si dělejte srandu z ubohýho sirotka, kterej nemá prostředky na to, aby si koupil drahý fáro!” naštval se Sasí. “Ale vy ještě budete mrkat na drát, jak vám všem se svým Bleskem vytřeme zrak!” dodal, vyplázl na Nejiho jazyk a dál si to hasil směrem do centra vesnice, do Uchiha čtvrti, do garáže, do pr... (toliko k Cimrmanovi a už by to mohlo stačit...)