トラバント 003 - Bouřlivé opravy

Sasuke se snaží (ne)přemýšlet v garáži, Orihad se svým nohsledem dolaďují poslední detaily extra-super-cool plánu na získání Uchihovy přízně, celá Konoha stále žije nenadálým nalezením Madarova vozítka... a někde docela jinde, daleko od Listové, daleko od Oroschovky a vůbec na strašně vzdáleném a přísně utajeném místě...
"Tobi, naval ten šroubovák, nebo se ti stane něco moc ošklivýho!!!"
"A copak, Leader-san? Vždyť Tobi is a good boy!"
"Zavolám Zetsu a ten si na tobě pochutná!"
"Deidara-senpaaaai, Leader-san je ošklivý na Tobíííka!"
"Zmlkni, lízátko!" zařval blonďák s EMO patkou a hodil po umrančeném mrňousovi francouzák.
"Zuzuzuzu," ozvalo se vzápětí a do tajného úkrytu Akatsuki nakráčel Zetsu s papírovou krabicí v ruce. "Právě nám přišla ta nová převodovka. Až ji zapojíme, můžu teda Tobiho sníst?"
"Ty jseš fakt magor," povzdychnul si Itachi v montérkách se znakem Uchiha klanu a sebral masožravce drahocennou součástku.
Kakuzu se vyhrabal zpod auta, kde se už několik dní marně snažil opravit nádrž na olej. Vztekle mrsknul špinavé rukavice na nejbližší odkládací plochu (čti zasvi... špinavý stůl plný nepotřebných krámů jako jsou rezavé dráty, staré klíče, zbytky chleba od svačiny a Konanin rozbitý fén...) a sám se svalil na dřevěnou bednu skrývající taktéž pochybný obsah.
"Lidi, já se na to...," začal, hned na to však schytal jednu po hlavě násadou od kosy.
"Já jsem tady jedinej, kdo smí mluvit sprostě, doprkna!"
"No že ses ale předved. Tahle nadávka každýho sklátí... smíchy!" nezapomněl si rýpnout Kisame.
"Necháte mě, laskavě, domluvit?!" soptil Kakuzu vzteky. "Tahle kraksna je prostě k ničemu! Už teď jsme překročili rozpočet a to nám chybí ještě brzdy, písty do motoru, kondenzátor... nemluvě o dalších věcech jako jsou okna, světla, potahy..."
"Ale máme převodovku, zuzuzu!"
"Oh my Jashin, mě z tebe střelí!"
Dřív než Hidan stihnul rozsekat Zetsu na kousíčky, nebo Zetsu sežrat Hidana, pak ho marně dva dny trávit a nakonec zklamaně vyplivnout, zasáhl do hádky Pein-the-Leader osobně.
"Hele, klid. Všechno se stihne. Do závodu je ještě daleko a já věřím tomu, že vyhrajeme jako vždy."

Z přítmí v rohu se vynořil drobný stín a tiše promluvil: "Nerada to připomínám, ale zatím jsme vždycky zvítězili díky tomu, že naši soupeři buď utekli strachy, ´někdo´," mrknul stín nenápadně Itachiho směrem, "jim podpálil auto, nebo je ´kdosi´ ne zrovna pěkným způsobem zavraždil," dokončila Konan svůj proslov s očima upřenýma na Hidana.
"Nech to plavat," mávnul Pein nezaujatě rukou. "Hlavní je, že jsme zvítězili a je fuk, jakým způsobem."
"Tobíkovi se nefér jednání nelíbí!"
"Un, tentokrát s tím skřetem musím souhlasit, i když nerad. Tohle už mě nebaví. Pokud mám tu havárku řídit, chci čestnej souboj! Muž proti muži, chlap proti chlapovi..."
Zbytek Akatsuki se při pohledu na svého roztomilého blond parťáka svalil na zem a trvalo jim notnou chvíli, než se zase uklidnili. Mezitím se Deidara strašně urazil, že ho ještě po tolika letech spolupráce považují za holku a odešel trucovat do svého pokoje. A samozřejmě za sebou strašně prásknul těmi růžovými dveřmi se srdíčkem místo kukátka...
"A kdo teda bude řídit?" povzdychnul si Pein.
Kisame pohlédl na Konan, Konan na Tobiho, Tobi na Zetsu, Zetsu na Hidana, Hidan na Kakuza, Kakuzu na Kisameho... Pak se ozvalo významné odkašlání...
"Na někoho jste, myslím, zapomněli," prohlásil sebevědomně Itachi, shodil ze sebe ušmudlané montérky a natáhl si své krásné černé kožené řidičské rukavice...

No a mezitím co Banda hic v županech, obecně známá jako Akatsuki, připravuje jejich úža-super-autíčko-co-určitě-porazí-Madarův-trabantek, my si obhlédneme momentální situaci v Orodoupěti...
"...Takže zde je můj originální a naprosto neKishimotální plán, jak získat pro mě tolik potřebné Sasuovo tělíčko, nový domeček pro mou dušičku..."
Orihádě mluvilo, mluvilo a mluvilo, Kabuťákovi-Kazbunďákovi z toho šla hlava kolem a co chvíli se sesul na podlahu či si otíral čelo mokrým kapesníkem.
"Je ti to jasný?" dokončil Sliz I. podrobné vysvětlování svého plánu a hadíma očima si přeměřil svého poskoka, zhrouceného na podlaze.
Když po sto dvacátém osmém nakopnutí Kabu stále nejevil jakékoliv známky života, popadl sklenici plnou čehosi, co ani nechtějte vědět co to bylo, a prostě mu ji pustil na hlavu. Červi naložení v láku začali lézt pseudo-Potterovi po obličeji, opatlávat mu brýle...
"Neeee, mý brejličky neee! To je základ mýho Potterovství!" zavřeštěl háďátkův poskok a jal se poskakovat okolo celé místnosti (když už je to poskok...). Celou dobu odhazoval červy. Několikrát Ori málem schytal červem přímo do obličeje, což ho malinko naštvalo, popadl Kabuťáka za tričko a urval mu kus látky ze zad.
"Za co, Orosliz-sama?" zeptal se ublíženě dotyčný v roztrženém tričku.
"Za ty červy!" odpověděl klidně Orin a začal znovu vysvětlovat svůj vlastnomozkově vymyšlený neKishimotovský plán, jak získat Sasukeho na svou stranu...

Zatímco chudák Kabu trpí kdesi daleko v Orodoupěti, neohrožený genin Uchiha Sasuke hledá něco velmi důležitého v Uchiha garáži...
"Kde jsou ty Itachiho starý řidičský rukavičky?! No kde jsou?" Sasí v garáži řádil jak tornádo a při té příležitosti rozházel vše, co Gai s Leem předtím tak pracně uklidili.
V uších mp3, na plný pecky písničku Destiny (protože jak Neji poznamenal, jeho osudem je vyhrát ten závod a tento song mu vřele doporučil), mozkové buňky mírně odumíraly, ani Sharingan nepomáhal...
Nenašel rukavičky, což ho naštvalo. Přísahal Itachimu ještě krutější pomstu, než měl původně v plánu, zašmátral rukou v posledním šuplíčku a tam nalezl krásné, nové, blyštící se a oslnivě zářící... montérky se znakem Uchiha klanu. Alespoň něco mi tu ten mamlas bráchouš nechal, pomyslel si spokojeně, nacpal se do montérek a hrdě vyrazil do ulic. Musel nakoupit některé potřebné věci, jako třeba...nové auto!? Jo, kéž by! Podíval se do své peněženky ve tvaru růžového srdíčka, kterou tehdy ukradl nejmenované sestřenici, protože se mu ta růžová moc líbila a zavzdychal. Nemám dost peněz ani na novej nátěr, pomyslel si zoufale a začal znovu přemýšlet, jak to zaonačí, aby se mu dostalo nějakých financí.
"Sasuke-kun? Co tady děláš?" evendžr zbledl v obličeji víc než všeobecně známý mistr bílého zjevu Orochimaru, otočil se o sto osmdesát stupňů a jal se prchat co nejrychleji zpět do garáže.
Ulicí k němu totiž mířila rozmazaná růžová šmouha...
"Sasuke-kun!" Sasínův zběsilý úprk zastavilo cosi, co se mu omylem postavilo do cesty.
Narazil do toho a upadnul. Růžová skvrna, která se ukázala jako Sakura se zastavila a povýšeným hlasem pronesla: "Co tu děláš, Ino-prasečino?"
"Zrovna jsme tu měli se Sasukem zchůzku, že?" odpověděla klidně blondýnka a významně na Uchihu zamrkala.
Sasu nebyl nikdy dobrý v řešení problémů typu "buď a nebo", ale zdálo se, že zde pro něj ani jedno řešení není správné.
Sakura nebo Ino? Tak či tak, jsem namydlenej! začínal si už zoufat, když v tom jako blesk z čistého nebe přikvačil zamaskovaný ANBU chlápek a prohlásil, že potřebuje nutně mluvit se Sasukem Uchihou.
"Promiňte dívky," nahodil Sasu super-mega-cool pohled č.888, "musím vás již opustit!" a krkolomnou rychlostí tří kilometrů za hodinu následoval černého ochránce.
Ještě nikdy necítil takovou vděčnost vůči Konožským-záchraným-silám-s.r.o.

ANBU odtáhl Sasua do jakéhosi prázdného domu na kraji Konohy, mrsknul s ním do koutka a sejmul masku z obličeje.
"KABUTOOOOO?!?!?!" vytřeštil Uchiha mladší očička, div mu nevypadly z důlků.
Kabutínek si prohrábl vlasy a obřadným hlasem pronesl: "Jeden z legendárních sanninů, Orochimaru-sama, nejvyšší Slizoun ze všech slizounů, pán mnoha nepoznaných technik a můj mistr a vzor, si s tebou přeje mlvit, Sasuke Uchiho."
Sasu zamrkal, zasunul vysunutá očička, vzápětí je však zase vysunul,aby lépe viděl na cosi bílého s nesmírně mastnými vlasy, co pomalu vystupovalo ze stínu.
"Zdravím, Sasuke-kun," zasyčel Orochimaru a postavil se před evendžra, krčícího se strachy v růžku špinavé místnosti.
"Slyšel jsem o to tvém hrdinském činu. Málokdo by se odvážil opravit Madarův starý trabant. Jak to jde?" usmál se. Tedy, spíš učinil jakýsi pokus o úsměv, z čehož nakonec vznilk podivný úšklebek.
"Vůbec to nejde, chybí mi finance." fňukl Sasí a upřel černá očička na to zjevení, co na něj mluvilo slizce vtíravým hlasem.
"Měl bych pro tebe takový návrh...," pokračoval klidně muž, zvaný odborně Hadoflusus slizus.
"Návrh?" opakoval bývalý EMO Uchiha s velkou zálibou v růžové barvě, jako kdyby špatně slyšel.
"Tak tak," přitakal Ori, již informován o velice nízkém stavu inteligence tohoto stvoření. "Budu ti to tvé autíčko financovat a pomohu ti ho opravit. Bereš?"
"To myslíte vážně?"
"No, jistě. Ovšem, nic není zadarmo. Budu od tebe chtít něco na oplátku..."
"Dám vám cokoliv, když opravíte mého miláčka autíčko, trabantíka zlatíčko, Bleska MacQueena, nejlepšího závoďáka všech dob..."
"Tak dobře, ujednáno."
Sasínkovi se pusinka roztáhla do širokého úsměvu, Orochimarovi zase do již zmiňovaného podivného úšklebku, což byla jeho verze po úsměv.
Kabuto se k němu přitočil a pošeptal mu do ucha: "Jste génius, Ori-sama. Vždyť to pako ani neví, s čím vlastně teďka souhlasilo!"