Bratrství: Za nenávistí se skrývá láska - kapitola 3.

Yamado se probudil pozdě ráno. Okamžitě vstal z postele a odešel do koupelny. Vyčistil si zuby, opláchl si obličej a odešel dolů na snídani.
Hned jak přišel dolů vyjel na něj otec: „No kde jsi? Copak nevíš ze musíš do školy k sakru?“
Yamado odpoěděl: „Promiň otče, zaspal jsem.“ a odešel ke stolu
Namazal si chleba s marmeládou a s chutí se do něj zakousl .
Hned jak dojedl, odešel k sobě do pokoje. Tam se převlékl, popadl aktovku a vydal se do školy.
První co uslyšel jakmile přišel ze školy domů byl otcův naštvaný hlas:
„Kruci kluku!! Kde jsi tak dlouho?!“
„Ale otče, neřekl jsi v kolik mám být doma.“ odvětil Yamado.
Otec, který byl v tu chvíli v kuchyni, odhodil zástěru [ muž v domácnosti xD ] a s vražedným výrazem v očích přišel k Yamadovi.
„NEBUĎ DRZEJ!!” zařval na něho.
„Ale já nejsem drzej, já jsem upřímnej.“
Jen co to Yamado vyslovil došlo mu že přestřelil.
Ani nestačil mrknout a přiletěla mu facka. Síla otcova úderu byla tak obrovská, že se Yamado praštil hlavou o zeď.
Yamado se v šoku sesunul na zem. Ještě mu nedošlo, co se teď právě stalo. Věděl jenom jedno, že chce se odsud co nejrychleji dostat.
Yamado si všiml že mu po tváři stéká pramínek rudé krve, jeho krve.
S odporem hleďel na otce.
Nebo, je to vůbec jeho otec? Ne, právě se teď dívá na uplně cizího člověka.
Zvedl se ze země a rozběhl se po schodech do svého pokoje.
Rozrazil dveře, okamžitě se otočil a zamkl je. Ale to mu ještě zdaleka nestačilo. Ještě se zabarikádoval - pro jistotu.
Z podpostele vytáhl cestovní tašku a ihned s ní bežel ke skříni.
Otevřel tašku a začal do ní házet různé věci: spodní prádlo, ponožky, trika, rifle, tepláky, bundy, mikiny a kdo ví, co ještě.
Také rozbil své prasátko a vybral všechny své úspory. Když měl všechny své peníze pohromadě začal hledat peněženku. Nakonec ji našel. Byla zašitá pod skříní.
Hodil do ní všechny peníze a začal přemýšlet, co má dělat dál. Sbaleno už má ale kam by měl jít? Prarodiče měl daleko a tety? U těch by to nevydžel a navíc, hned by to řekli otci.
Mno nedá se nic dělat budu muset být bezdomovec...
Začal hledat papír, z šuplíku vytáhl propisku a na papír načmáral:

Milý Kawazoe,
je mi líto, že tohle musím udělat.
Přiznám se ti, že to nerad dělám, ale musím. Už to s otcem nevydržím.
Prosím tě o jedno:
Za žádnou cenu mě nehledej, mohlo by se ti něco stát.
A to je to poslední, co bych chtěl, tak mě prosím poslechni.

Loučí se s Tebou

Yamado

Poté papírek poskládal a strčil do kapsy.
Zvedl tašku a otevřel okno. Tašku hodil z okna a sám slezl..
Měl štěstí že neměl pokoj zas tak vysoko.
S taškou na zádech utíkal pryč, ale cestou ještě strčil papírek pro Kawazoeho do úkrytu na jejich tajném místě.
A rozběhl se pryč, pryč od jeho milovaného bratra, pryč od přátel, pryč od domova. Teď si bude muset hledat nový.
Bežel temnými uličkami. Kolem něho se rozsvěcely pouliční lampy. Ani sám nevěděl kam beží.
Najednou ho někdo chytil za ruku a zatáhl do jakéhosi domu.
Yamado zařval: „POMOC!!!”
Ale ten člověk mu jenom řekl: „Neřvi, snažím se ti pomoct.“
Tohle Yamada umlčelo.
„Pomoct?“ nechápal.
„A kdo jste? A jak víte, že potřebuju pomoct?“
Yamado vůbec nevěděl co se tu děje.
Muž vystoupil ze stínu a podíval se na něho zkoumavým pohledem. Po chvilce řekl:
„Řeknu ti jenom jedno. Mé jméno je Toshiro! A jsem mudrc tajného řádu.”