Žánr

Naruto se vzbudil a hned cítil, že dnešní den bude něčím zajímavý, netradiční. Ne, že by se na první pohled něčím odlišoval. Vzduch byl normální a zpoza okna se linuly pořád ty samé obyčejné zvuky běžného života. Dokonce se ani nic nemělo dít, žádná mise, či alespoň trénink, kde by Kakashi-sensei předvedl nějakou novou vychytávku. Prostě normální den jako tolik jiných. Jen Naruto se probudil s chutí udělat něco šíleného. Tak šíleného, že toho později bude litovat, nebo se za to vynášet do nebe.

info: Přemýšleli jste někdy o tom, kolik rolí musí ta naše ubohá Konan zvládat? Zkoušela jsem se nad ní zamyslet...

Povídka je věnována hAnko za inspiraci jejím videem na youtube.

Songfic na píseň Bitch od Meredith Brooks

Upozornění: 15 +

Povídka

Obloha nad lúkou sa podozrivo zatiahla a naznačovala tak blížiacu sa búrku. No nik, kto tam stál to nevnímal. Všetci hľadeli do prostred kruhu, kde na zemi ležal ninja v lone tmavovlasej kunoichi. Z neba padla kvapka. Letela rýchlo dole a zmiešala sa s prúdom sĺz, stekajúcich po tvári mladej kunoichi. ,,Vieš, že keď máš voľné vlasy, si ešte krajšia?“ s námahou zašepkal ninja a pohladil ju po tvári, aby jej zotrel slzy.

Naprieč oblohou letí vták. Aký je krásny, čistý a nevinný. Nie ako ja. Ja som ako tie sivé, vodou obťažkané mraky, čo sa zbiehajú nad tým krásnym vtákom. Zradil som, ublížil som a aj zabil. A teraz keď tu ležím a umieram, cítim, že všetko, čo som spravil bolo zbytočné. Celý môj život bol zbytočný, nič dobré som neurobil...

Ranní tréninky aneb Vstávání po ninjovsku

„Nezumi! Vstávej!“ uslyšela jsem někoho volat. Hlas té osoby zněl tak vzdáleně a při tom tak blízko. Věděla jsem, že moje sestra, jejíž hlas byl naprosto nezaměnitelný, stojí u mojí postele, ale já neměla nejmenší chuť vylézt z peřin, které byly tak příjemně vyhřáté. „Jestli okamžitě nevylezeš, tak to udělám!“ začala mi vyhrožovat.
„Tsunami, jestli to uděláš, na místě tě zabiju.“ zabručela jsem. Najednou ze mě Tsunami strhla deku, spráskla ruce a vykřikla:

„ Rychle! Už je vidím! Jsou támhle!“ Skupina zdravotních ninjů se blížila ke dvěma nehybným tělům.
„ Nerad ti to říkám, ale nevypadá to, že by byli naživu.“ Promluvil jeden shinobi.
„ Nech toho pesimismu!“ Zakřičela mladá kunoichi, ale po tváři se jí řinuli slzy.

Před půl hodinou…

[color=grey][i]„Vyvraždím vás! Všechny do jednoho! Za to, co jste udělali mé rodině!“
„Nech si to vysvětlit!“
„ Mé rodině to také nikdo nevysvětlil!“

Dívka se prochází ulicemi Konohy ale něco je špatně. Něco uvnitř jí ji chybí... Je to kus jejího vlastního srdce. Ta tíha, kterou nese může to vydržet? Jaký je to asi pocit žít s pocitem viny. Viny, za kterou každý den prosí o odpuštění... Promiň Naruto... Nedokázala jsem tě zachránit ale přísahám, že se zlepším jak jen budu moct a pomstím tě. Pomsta? Je to to správné slovo?

[color=black]Ale stejně jsem měl rád jenom jednu. Nebyla tak divoká a přidrzlá jako ostatní. Ne že by mi nelichotilo, jak za mnou všechny běhaly a daly by nevímco za to, kdybych si s nima hrál, ale... Dneska už vím, že nás vždycky láká to, co je jinačí a co nemůžeme mít - a právě taková ona byla.

Naruto ležel u břehu jezera a pozoroval blankytně modrou oblohu, na které se vznášeli nadýchané mraky. Vál jemný vánek, který si lehce pohrával s jeho neposednými, dlouhými vlasy. Do jeho blankytně modrých očí mu padala dlouhá ofina, přes níž sledoval nebe. Nepřítomně sledoval jak nad ním pluje mnoho mraků, bílých jako sníh. Avšak duchem byl někde jinde.
Přemýšlel o svém životě. Co všechno se stalo. Co udělal. A hlavně se ptal, pro co žije?

menší info na začátek

v první řadě jde o vedlejší povídku k sérii Densetsu no Kunoichi... pokud jste to nečetli, můžete to napravit zde. Dále, jedná se o songfic. Stejnojmennou písničku nazpívala skupina Muse a můžete si jí poslechnout třeba tady.

Miluji tě. A víš proč? Protože mě baví sledovat tě, když spíš. Jsi tak roztomilý a neděláš žádné znuděné obličeje. Hlavu zakloníš mírně dozadu a vystoupne ti ohryzek. Přitom máš jemně pootevřená ústa zkroucená do mírného úsměšku. Víčka máš lehce položená přes oči. Na čele žádná vráska soustředění, jako když se snažíš něco vymyslet. Povolený culík netrčí do výšky, jen se tak válí po polštáři. Nevzbudila by tě ani rána z děla.

Bylo chladno. Staré babičky s vnoučaty se běžely schovat, muži ustávali ve své každodenní práci. V ulicích skučel vítr. Ze stromů padaly barevně zbarvené listy. Malý, téměř šestiletý chlapec se procházel vylidněnou ulicí, kde jen vítr si pohrával s jeho vlasy. Kráčel po cestičce vystlané listím.
Byl podzim.

Běžela jako s větrem o závod. V patách jí byli nepřátelští ninjové.
Dohánějí mě... Pomyslela si a ještě přidala. Po těžkém boji byla vysílená a to, že přišla další posádka, ji značně zkomplikovalo situaci.
Její samostatnou akcí mělo být zlikvidovat skupinu ninjů, kteří je pronásledovali. Měl to být lehký boj, ale ninjové nečekaně byli lepší než čekala.
Zatracenej P---
Místo dokončení věty se pod ní zlomila větev. Z šoku se ani nestačila chytnout a volně padala mezi listy.

Beznádej, zúfalstvo, bolesť... strach!

Redaktorka Cinkl si mohla konečně do svého velice populárního, hudebního pořadu Konoha-music pozvat svou oblíbenou kapelu Uchiha boys.

Do studia nakráčí tři vysocí a urostlých chlapíci. Všichni se posadí na předem připravený gauč, který stojí naproti mému křeslu.
Po třech minutách protivného šuškání mezi našimi hosty se konečně rozhostí ticho a všichni tři na mě spočinou pohledem.

[i]Tiché prostředí malé čajovny je jako dělané pro klidné dívčí srazy. Není proto divu, když u jednoho ze stolků spatříme dvojici konožských kunoichi, jak popíjejí čaj a přitom plkají o nesmyslech. Co jiného byste od holek taky mohli chtít. Jedna energická světlovláska ve výrazných červených a růžových barvách a druhá tmavovláska ve světle fialové v kombinaci s bílou. Zdánlivě nemají nic společného. Ale když přijdete blíž a nepatrně natáhnete ucho, tak se dozvíte věci, o kterých jste neměli ani tušení.

Sakuro, pospěš si!“ ozvalo se z kuchyně.
„Už jdu, mami“ zavolala Sakura a začala se převlékat z pyžama. Když seběhla dolů, měla už snídani připravenou na stole.
„Díky!“ popadla dívčina jednu koblihu a vyběhla ze dveří.

Na tréninkové ploše už čekal Naruto. Kakashi stále nikde.
„Ahoj Sakuro!“ volal na ni blonďák.
„Ahoj Naruto!“ zamávala mu na pozdrav růžovláska a doběhla ke svému kamarádovi.
„Kakashi tu ještě není?“ zeptala se Sakura.

Mít všechno... úplně všechno. To byl jeho sen. To všechno by se dalo shrnout pod pojmy jako bohatství, sláva, uznání, moudrost, krása a láska. Chtěl mít vše, co svět nabízí. Jelikož byl naivní chlapec, tak si myslel že toho všeho dosáhne tím, že se stane ninjou. Jak se rozhodl, tak taky udělal. Kdo by se zajímal o osud sirotka, jenž pro svět neznamená zhola nic. On ale něco znamenati... chtěl.

,,Jsem doma, lásko! '' přišel Kakashi udýchaný z mise.
,,Už jsem se na tebe těšila, oběd je na stole. '' řekla s úsměvem Anko.
,,Tenhle tvůj skvělý ramen jsem cítil už před domem! '' řekl Kakashi a políbil Anko. Políbena na tvář se začervenala.
,,Ále, tak skvělý zase není, že? ''
,,Už to pěkně roste co? '' pohladil Kakashi Anko na břiše.
,,Ano, bude to už brzo '' prohlásila, podívala se na zem a chytila Kakashiho ruku.
,,Copak se děje? ''

Komedie o plínkách

„Um, Naruto-kun,“ zavolala ještě Hinata od vchodových dveří. „Jsi si jistý, že bude vše v pořádku?“
Naruto vykouknul z obývacího pokoje a se zářivým úsměvem prohlásil: „Neměj strach, Hina-chan! Je to jenom na týden, co by se mohlo stát,“ ujistil svoji manželku a on sám si byl svými slovy naprosto jist.
„Aa. Máš pravdu,“ usmála se, přicupitala k němu, zčervenala jak semafor a lehce ho políbila. „Tak za týden, sayonara,“ zamávala ještě a byla ta tam.