Když spíš...

Miluji tě. A víš proč? Protože mě baví sledovat tě, když spíš. Jsi tak roztomilý a neděláš žádné znuděné obličeje. Hlavu zakloníš mírně dozadu a vystoupne ti ohryzek. Přitom máš jemně pootevřená ústa zkroucená do mírného úsměšku. Víčka máš lehce položená přes oči. Na čele žádná vráska soustředění, jako když se snažíš něco vymyslet. Povolený culík netrčí do výšky, jen se tak válí po polštáři. Nevzbudila by tě ani rána z děla.

Ale co se ti honí hlavou, když spíš? O čem se ti může zdát? O stínech, které ovládáš? O Choujim, tvém nejlepším příteli? O Ino, té otravné holce, kterou nemám ráda? O Asumovi, na kterého ještě stále vzpomínáš? O Kurenai a jejím dítěti, jemuž budeš učitelem? O Narutovi, který ti dal motivaci? O Sasukem, který je tak problematický? O Tsunade, která ti pije krev? O Akatsuki, které chceš porazit? Nebo snad dokonce o mě? Copak se ti může zdát?

Když se ti zdá něco pěkného, tak se přetočíš na bok a nevědomky se usměješ. Vytáhneš jednu nohu zpod peřiny a necháš ji trčet do prázdna vedle postele. Naopak, když se ti zdá něco smutného, tak si něco zabručíš a schoulíš se do klubka jako kotě. Když se ti zdá něco, co tě naštve, tak se zamračíš a sevřeš pěst. Jen nevím, co uděláš, když se ti zdá o mě.

Když vystrčíš pořádně nohu ven, tak uvidím tvoje červené trenýrky. Proč zrovna červené? Tuhle barvu normálně přes den nenosíš. Na nohavici jsou vyšité tvé iniciály. Nebo jsi je zdědil po otci a ty iniciály jsou jeho? Každopádně ten, kdo je vyšíval v tom musel mít cvik. To pěkně zatočené „S“ a „A“ pěkně protáhlé. To vypadá na pečlivou práci Yoshino.

A potom k ránu, těsně než vstaneš, se celý zavrtíš a přetočíš na břicho. Potom za malou chvilku otevřeš oči a obrátíš se na bok směrem ke mně. Protřeš oči a jako vždycky se zeptáš: „Jak dlouho už mě sleduješ?“. A aniž počkáš na odpověď, tak mě políbíš.