Reason

Běžela jako s větrem o závod. V patách jí byli nepřátelští ninjové.
Dohánějí mě... Pomyslela si a ještě přidala. Po těžkém boji byla vysílená a to, že přišla další posádka, ji značně zkomplikovalo situaci.
Její samostatnou akcí mělo být zlikvidovat skupinu ninjů, kteří je pronásledovali. Měl to být lehký boj, ale ninjové nečekaně byli lepší než čekala.
Zatracenej P---
Místo dokončení věty se pod ní zlomila větev. Z šoku se ani nestačila chytnout a volně padala mezi listy.
Zranění, které jí jeden z ninjů uštědřil, ji nedovolovalo vyrovnaně bojovat a pád ho jistě ještě zhorší. Ninjové nejsou hloupí, určitě si všimnou, že zmizela a zanedlouho ji najdou. Hlasitě dopadla na zem a listí okolo se zvířilo. Skvěle, teď nezbývá nic jiného než čekat až si pro ní příjdou. Pokusila se pohnout. Sykla bolestí a chytla si bok, ze kterého tekl proud krve. Jak z tohohle vyvázne?
Zavřela oči. Ne, nechtěla umírat, jen si odpočinout. Možná je tohle poslední chvíle kdy se může v klidu zamyslet. Dobrá... Vypne a začne vzpomínat...

Pršelo a na pusté planině stáli chlapec a dívka.
,,Hej, sehnala jsi něco k jídlu?'' zeptal se chlapec. Dívka zabodla pohled do země. Nebylo moc výřečná a nechtěla chlapce zklamat.
,,Nikde nic není...'' zašeptala. Chlapce si vážila, možná i víc než si dokázala přiznat.
Pomalým krokem šli bok po boku deštěm.
,,Áááá'' vyjekla dívka a díky nešikovnému klacku spadla na zem.
Chlapec ji starostlivě zvedl: ,,Je všechno v pořádku?''
Otřel jí špinavý obličej a odhrnul vlasy stranou. Zpoza cuchanců vlasů na něj vykoukly velké oči, které smutně hleděli do těch jeho. Jako by se na chvíli zastavil čas, jako by existovali jen oni dva. V období plném nejistoty se věrné oči druhého rovnaly pravé lásce.
,,Mám jídlo.'' ozval se příchozí. Chlapec rychle pustil dívku a ta si začala utírat bláto.
,,Aspoň, že ty.'' oddychl si chlapec. Děti si sedly pod strom a začaly jíst. Tenkrát nebyli víc než pár sirotku bez budoucnosti.

Na obličej jí spadla kapka. Lehce otevřela jedno oko. Je naživu?
,,Pojď.'' řekl jí zrzavý muž a hodil ji plášť. Asi ho někde po cestě ztratila.
,,Odstranil jsem je, teď jdeme dál.'' oznámil ji suše. Pomalu se posadila. Bok bolel míň, už byla schopná cesty. Zvedla zrak na svého zachránce. Milovala to tělo a tu tvář. A z celého srdce nenáviděla ty oči.
Nagato... Nesnáším tě... Za to co jsi udělal mému Yahikovi... Jsem tu jen kvůli tomu, že takhle mu můžu být nejblíž... Yahiko... Miluju tě a vždy budu...