Konec přátelství...

„ Rychle! Už je vidím! Jsou támhle!“ Skupina zdravotních ninjů se blížila ke dvěma nehybným tělům.
„ Nerad ti to říkám, ale nevypadá to, že by byli naživu.“ Promluvil jeden shinobi.
„ Nech toho pesimismu!“ Zakřičela mladá kunoichi, ale po tváři se jí řinuli slzy.

Před půl hodinou…

„Vyvraždím vás! Všechny do jednoho! Za to, co jste udělali mé rodině!“
„Nech si to vysvětlit!“
„ Mé rodině to také nikdo nevysvětlil!“
„ To, to pro tebe nic neznamená! Ta léta, byli jsme tak šťastní!“
„ To už je dávno pryč a nezáleží na ničem, jen na mé pomstě!“

Skupinka už byla blíž.

„ Jak chceš zapomenout na to vše!?“ Po jeho tváři se koulely slzy plné bolesti a hořkosti.
„ Už dávno jsem na vše zapomenul a ty bys měl taky zapomenout, abys ochránil svou milovanou vesnici! Jinak nemáš šanci!“
„ Jak si přeješ!“ Pustili se do boje![/i][/color]

„ Pustíme se ihned do jejich léčení.“ Lékařští ninjové poklekli k tělům.
„ Ne! Svého manžela si vyléčím sama!“ Vykřikla ve víru zoufalství a padla na kolena k nehybnému tělu.

Vyčerpáni bojem padli na kolena. Oba vážně krváceli a těžce oddychovali. Sbírali síly do dalšího střetu.
„ Nemáš proti mně šanci! Ještě jsem nevyčerpal vše! Mám tajnou zbraň, která tě zabije!“
„ Je mi líto, že takto mluvíš, ale jak to tak vypadá, nemám na výběr! Musím to použít.“ Postavili se na nohy a udělali rychlostí blesku pár pečetí.

„ Ne ty nesmíš zemřít, teď ne!“
„ Hokage- sama! Vy nesmíte!“ Všichni začali pomalu natahovat, když náhle otevřel oči.

Celou louku ozářilo pronikavé světlo. A na zemi v trávě ležela dvě nehybná těla.
„Co to bylo za techniku?“
„Vytvořil jsem jí pro případ, že bych tě nemohl přinutit, aby ses vrátil.“
„Ale vždyť kvůli ní zemřeme oba.“
Vím to, ale vesnice a lidé v ní jsou důležitější. Myslel jsem, že bys jí mohl zničit, ale potají jsem doufal, že se necháš přemluvit a vrátíš se, se mnou zpět domů.
„ Proč ses tolik snažil přivést mne zpět? Vždyť já ti jen nadával.“ Promluvil černovlasý muž ležící v kaluži krve.
„ Byl jsi můj první přítel, ale to už asi nechápeš…“ Blonďaté vlasy byly nasáklé krví.
„ Nechápeš nic! Právě proto, že my vzali rodinu, vím, co to je!“

„Prosím postarej se o našeho syna…“

Asi po čtvrt hodině…

„Mrzí mě to.“
„Já vím, cítím to.“ Na smrt vyčerpaný natáhl ruku ke svému soupeři, ke svému největšímu rivalovi a příteli. Ten ji stiskl a zavřel oči. Byl mrtev.

„ Ne Naruto ty nesmíš zemřít, teď když spolu máme mít syna. Prosím!!!“ Byla už celá zoufalá a přes slzy neviděla.
„ Sakuro, nesmíš se kvůli mně trápit. Mysli na naše dítě a vesnici, kdybych tohle neudělal, možná by tu nikdo nezůstal. Jen jedno mi odpusť, že jsem ho nedokázal přemluvit.“ Celou dobu co mluvil, ji držel za ruku.
„ Na tohle jsem ani nepomyslela. Chtěl nám ublížit, mně, tobě i našemu synovi a to mu nemůžu odpustit.“
„ Vyřiď našemu synovi, že bych tu rád byl s vámi a postarej se o všechny děti listové. Je to můj odkaz.“ Jeho stisk povolil a naposledy pohlédl svými nebesky modrými očky do jejích zelených a zavřel je.
Otřela si slzy, objala naposledy jeho silné, teď už studené tělo a rozkázala položit jej na nosítka. Sasukeho přikázala odnést a vhodit do jámy po Orochimarově starém úkrytu.