Komedie o plínkách

Komedie o plínkách

„Um, Naruto-kun,“ zavolala ještě Hinata od vchodových dveří. „Jsi si jistý, že bude vše v pořádku?“
Naruto vykouknul z obývacího pokoje a se zářivým úsměvem prohlásil: „Neměj strach, Hina-chan! Je to jenom na týden, co by se mohlo stát,“ ujistil svoji manželku a on sám si byl svými slovy naprosto jist.
„Aa. Máš pravdu,“ usmála se, přicupitala k němu, zčervenala jak semafor a lehce ho políbila. „Tak za týden, sayonara,“ zamávala ještě a byla ta tam.
Jakmile si byl Naruto jist, že je Hinata mimo dosah jak pro uši, tak pro Byakugan, vyskočil tři metry do vzduchu a s hlasitým: „Jupííííí!“ si lehnul na gauč. No nemá to on štěstí? Konečně sám doma na celý TÝDEN! To se mu za celé dva roky jejich manželství ještě nestalo. Chtělo by to ještě pivo, nějaký ten fotbálek do televize a celou jejich pánskou sebranku a bylo by to přímo idylické.
Tedy nebýt...
„Bééééé bééééé,“ rozléhalo se po celém domě a přiléhajících oblastech.
Naruto si podvědomě nasadil sluchátka a zapnul nějakou dramatickou klasiku, aby to přebyl a nepřišel úplně o sluch. Vyšplhal se po schodech do druhého patra a rovnou do dětského pokoje, kde v postýlce ležela jeho rok stará dcerka Hanako-chan. A jako vždy, vyrušila krásnou chvilku tatínkova rozjímání svým hlasitým brekotem.
„Nandááá, Hana-chan! Nu, copak je,“ vzal dcerku jemně do náruče a vzápětí tohoto gesta okamžitě litoval. Je totiž vědecky dokázáno, že každá plenka má své limity. A v tomto případě už byl mnohonásobně převýšen. „UÁÁÁÁÁ! Ha...Ha...Hanako-chan! Jak...no tohle...ueee fůj!“
Položil Hanako na stůl, sundal si své zdevastované tričko a podíval se na onu spoušť v podobě malého mimča.
„Já už toho viděl hodně,“ promluvil k ní. „Orochimara v růžovém kimonu, Jiraiyu s rtěnkou, Peina prošpikovaného srdíčkovými piercingy dokonce i Nejiho sbírku speciálních šampónů, balzámů a jemných vlasových kartáčů, ale TOHLE?!“ ukázal prstem na dívčinu, jak to dělají právníci, když obviňují vraha.
„Jak může, Ó KAMI, něco tak malého, udělat něco tak...úúúú klid Naruto,“ začal mluvit sám se sebou, což není nikdy dobré znamení. „Mysli, jsi přeci šestý Hokage! Zabil jsi Orochimara, Peina i Madaru! Jedny plné plínky tě přeci nerozhodí!“ snažil se povzbudit. „Tak nejdřív,“ zapřemýšlel, „nejdřív otevřeme okno!“ rozhodl okamžitě a pootvíral všechna okna, aby do zamořeného domu vniklo trochu čerstvého vzduchu.
Když se dalo volně dýchat, ještě za menší pomoci Briese One Touch, který má Hinata pro všechny případě schovaný v koupelně, rozhodl se Naruto jednat.
„Ták se na to podíváme. Jsem přeci dospělý muž!“ prohlásil hrdě. „Přebalit dítě?! Žádný problém, to slibuji na svoji cestu ninji!“
A jak řekl, tak se stalo. Přiblížil se odvážně k mimču, které na něj plné očekávání hledělo. Odepnul jeden suchý zip, odepnul druhý a vuala...apokalypsa? Slabé slovo.
Naruto se okamžitě vzdálil do nejzazšího kouta pokoje a s čirou hrůzou hleděl na inkriminované místo. Tak to ne! Na to vážně neměl. Ale copak může utíkat za Hinatou s tím, že si nedokázal sám poradit ani deset minut?! Taková potupa...NE! Jako chlap si musí umět poradit sám.
Z druhého konce pokoje se ozvala vlna dětského smíchu. Hanako se tam převalovala smíchy z jedné strany na druhou, což vzhledem k tomu, kde nebo spíše v čem ležela, nebyl vůbec pěkný pohled.
Naruto, opět pln odhodlání, k ní přistoupil a řekl: „Tak mladá dáma chce válku? HA! To ještě svého tatínka neznáš! Však počkej, budeš přebalená dřív, než stačíš říct ´Jeden Miso ramen prosím´!“
A pak se ozvalo jen ´puf´ a byl ten tam. Hanako spokojeně usnula, což byl jeden malý zázrak. Konec konců, tatínek má na to přebalování celé dva roky...

„SASUKE! SASUKE! SASU-,“ ječel Naruto dokud ho někdo nevzal přes fasádu.
Nebyl to samozřejmě nikdo jiný, než sám velký Uchiha Sasuke, který se po válce opět vrátil do Konohy, aby obnovil svůj klan. Což se mu vskutku neúměrně moc daří...
„MLČ! Ty pako blonďatý!“ zlobil se Sasuke. „Sakura si dává horkou lázeň a relaxuje a TEĎ se mi konečně podařilo uspat ty malý uřvaný mimina a ty sem tak vlítneš a řveš na půl Konohy! Hokage nehokage, udělej to ještě jednou a budou do kamene tesat novou hlavu Hokageho,“ zavrčel Sasuke.
Naruto chvíli nepřítomně čučel do zdi než si stačil svého starého kamaráda pořádně prohlédnout. Tam stál, velký zabiják Uchiha, v kostičkované zástěře, čtyřmi dudlíky zavěšenými okolo krku, v jedné ruce vařečku a v druhé pár flašek s mlékem. Naruto se poprvé při tomto pohledu nerozesmál, nýbrž svého kamaráda tiše politoval a tak trochu obdivoval, že se mu narodila čtyřčata. Nedokázal si představit to, co má doma, mít čtyřnásobně!
„Tak já budu šeptat, jo?“ zašeptal doopravdy Naruto. „Je stav nejvyšší nouze Sasuke! Svolávám pohotovost a ty mi musíš pomoct!“
To ovšem zachytilo Uchihovu pozornost. Odložil flašky stranou, mrsknul vařečku někam do kuchyně a zahleděl se na Naruta jako na svatý obrázek. „OPRAVDU?! Co se děje? Kdo útočí? Kolik jich je! Povolení zabíjet?“
„Co to plácáš Sasuke! Jako bys nevěděl, že se mě všichni na světě bojí tak moc, že se do Konohy ani neodváží přijít s nějakými postranními úmysly. Né, nikdo neútočí. Tohle je jiný typ pohotovosti.“
„Jo, a jakej?“ zeptal se trochu zklamaně Sasuke.
„No...um...já...vlastně...potřebovalbychnaučitjaksemněníplínky,“ vyhrknul ze sebe Naruto tak rychle, že nebylo rozumět ani slovo, ale to bychom podcenili přirozenou moc sharinganu.
„N...n...n...NANI?!“ vykulil oči Sasuke a vzápětí se smíchy válel po podlaze. „Ty...ty...áááá Kami já umřu...,“ nepřestával se smát Sasuke.
Naruto se nesmál. Jen tam stál a trucoval. „Tohle je doopravdy pohotovost Sasuke no Baka!! Hina-chan odjela do Suny na nějakou diplomatickou diskuzi a Hanako-chan teď leží na stole a všude okolo...ughhh musíš mi helfnout!“ kleknul si Naruto na kolena s prosebným výrazem, který by mu mohlo leckteré dítě závidět.
Sasuke se kupodivu přestal smát a s významným výrazem se zadíval na Naruta. „Hn.“

Naruto stál ve dveřích dětského pokoje a s pusou otevřenou dokořán, očima ven z důlků pozoroval profíka v akci.
Sasuke s jeho patentovaným ´pche´ vzal Hanako do náruče a položil ji do vaničky, aby ji umyl. Té se samozřejmě ve vodě okamžitě zalíbilo, a taky ji tam nechal rochňat. Sasík nahodil mangekyo sharingan a zanalyzoval nepořádek nacházející se na přebalovacím stole.
Chvíli tak stál a přemýšlel, nakonec tasil žáruvzdorné obrovské ocelové kleště a s jejich pomocí zabalil plenky do úhledné kuličky, nabral je kleštěmi, zašeptal nějakou děsivou ohnivou techniku a z plínek nezbyl ani mastný flek. Ekologie nadevše.
Hanako to tak pozoroval ze své růžové vaničky a při ohnivé šou zapáleně zatleskala svými malými ručičkami. Sasuke setřel zbytky svinčíku toaleťákem a nachystal na stole ručník, do kterého vzápětí uložil Hanako.
Z vedle stojícího paklu plínek jedny vytáhnul a s uchihovskou přesností je Hana-chan oblékl. Vzal ji do náruče a pyšně pozoroval výsledky své práce. Hanako se rozesmála pod tíhou jeho úspěšného výrazu a hravě ručičkou pleskla Uchihu po ksichtíku.
„Hn, je to tvoje dcera,“ vyprsknul Sasuke a uložil dítě do postýlky.
Naruto stál pořád na místě a slintal ohromením.
„Pamatuješ si to, dobe?! Po druhý už ti to ukazovat nebudu,“ varoval Sasuke.
Naruto se nezmohl na slova, a tak pouze přikývnul.
„Hn. Tak zatím, musím jít přebalit vlastní potomstvo,“ ušklíbnul se Sasuke a byl fuč.
Naruto si oddychnul a přešel k postýlce, odkud se na něj šibalsky usmívala jeho dcerka. „Vidíš? Já ti říkal, že to taťka zvládne!“ mrknul na ni a vzal si ji do náruče, aby ji pochoval. „Tak je hodná holčička,“ usmál se na ni, když ho pohladila ručičkami po tváři. Vždycky měla slabost pro jeho liščí jizvy, jako všechny holky. Škoda že nechal tenkrát Kyuubiho jít, ten by si určitě v takových situacích věděl rady. Na druhou stranu, už mu lezl na nervy.
„Tak co, Hanako, máš hlad?“ zeptal se jí a přešel do kuchyně, kde mu Hinata nechala pár připravených flašek s mlékem. „Jůůů my jsme ale hladoví,“ pozoroval, jak Hana-chan zblajzla celý půllitr a zakončila to pro dívku velice neslušným, ´brk´. „A teď půjdeme spinkat a tatínek půjde do hospody,“ řekl zasněně...tak moc zasněně, že si ani nevšiml opět se rychle plnících plen... „NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!“

O týden později...

„Um zlato? Jsem doma!“ oznámila svoji přítomnost Hinata a přešla do kuchyně, aby odložila pytle s nákupy. „Um...Naruto-kun? Jsi tu?“ zavolala starostlivě.
„Ehe...hehe...ÁÁÁÁÁ HINATA-CHAN,“ vzbudil se Naruto, který si v dětském pokoji vybudoval postel jako správný skaut (karimatka+spacák). „Ty už jsi doma?!“ zavolal seshora a snažil se co nejrychleji seběhnout schody, aniž by cestou něco rozbil.
„Hai,“ usmála se na něj zářivě Hinata. „Je všechno v pořádku? A co Hanako-chan?“
„Všechno je v nejlepším pořádku, Hina-chan! Hanako teď před chvílí usnula. Snad jsi o mě nepochybovala? Jako že bych se nedokázal postarat o rodinu docela ale docela sám!“ dělal nazlobeného Naruto.
„Ale to víš, že jsem o tobě nepochybovala. Mám v tebe naprostou důvěru,“ upokojila ho Hinata a políbila ho na tvář.
„Ještě aby! Jsem přeci Naruto, šestý Hokage a jsem....“
„Ano drahý, já vím,“ pohladila ho, ale co si takhle zajít někam na večeři. Celá rodina, hm?“
„Josh! Mám hlad!“
Hinata přikývla a zamířila do kuchyně.
„Fůůůů...všechno je v pořádku,“ zašeptal si k sobě spokojeně Naruto.
„A mimochodem,“ vykoukla Hinata ještě z kuchyně. „Sasuke-kun ti vzkazuje, že teď kromě Sakuřiny dovolené budeš za ten týden domácích prací platit dovolenou celé jejich rodině na dalších deset let,“ usmála se pobaveně Hinata a zase zmizela za rohem.
...
„SASUKÉÉÉÉ!!!“

Fin