Obecné

MAIRO-ŽIVOT NINJI

1.diel
Prológ

Bolo teplé ráno. Slnko na oblohe svietilo a široko- ďaleko nebol žiadny oblak. Bol počuť vtáčí spev. Na lavičke sedeli tri osoby. Dvaja chlapci a dievča.
„Kedy už príde?!” povedalo dievča. Je chudé a pomerne vysoké. Malo čierne vlasy. Boli dlhé a rovné a starostlivo sa o ne starala. Mala na sebe modré oblečenie, nové puzdro na zbrane a sandále. Volala sa Hano Yashai.

V jeskyni nás přivítal dost divnej zrzavej chlápek s piercingama snad i na sedací části těla. Pak mi došlo, že to nejspíš bude Pein.
"Takže tu jí máme, krasotinku."
"Neříkej mi krasotinko, obludo!" ohradila jsem se.
"Správně Caro, jen tak dál, jen tak dál." pochvaloval si Gobi.
"Hidane, zavři jí. Budeš jí hlídat, dokud nezačneme s vyjímáním." naštval se Pein.
"Proč já?! Já ji sem přived, ať si jí hlídá někdo jinej!"
"Dobře, na stráži se budete střídat. Ale první jdeš ty!"

[font=Book antiqua]

„Co vy tam?!“křikne zavalitý muž ve stejné kukle, jakou měla na sobě Hanabi.
„E-e,“zajíkla se Hanabi.
„Zatkla si mne,“šeptl rychle Ushira, dřív, než k nim ninja došel.
„E-e, našla jsem ho, jak se potlouká ehm, blízko?“znejistila.

Muž se zatvářil nepřístupně, majíc podezření. Nicméně je pak pustil dále do pevnosti.
„To bylo o fous,“konstatovala tiše Hanabi, jakmile se dostali do útrob onoho vosího hnízda.

„Sakra! Že já blbec si nenastavil těch dvacet budíků!“ nadával si Naruto a tryskem běžel k budově Hokage.
Chvatně rozrazil hlavní dveře a nedbal na upomínky ostatních, že se má chovat slušně. Nakonec doběhl k určené místnosti. Před dveřmi se zastavil, vydychal se a teprve potom, co se jeho dech zklidnil, zatáhl za kliku.

Tým z Konohy byl už den cesty od posledního města, a všichni mysleli na to samé:
„Dva týdny do dalšího města…“
„Je to větší nuda, než jsem si myslel.“
„Krajina je všude tak zatraceně stejná!“
„Tohle budou dva nejhorší týdny mýho života.“
„To vedro Shinovi do čtrnácti dnů usmaží všechny brouky v těle…“
„Bzzz…“
„Moji brouci se už vrátili,“ poznamenal do ticha Shino.

[font=Times New Roman]Poklidná noc. Tedy spíš večer. Slunce dávno zapadlo a celá vesnice se uchylovala dávno ke svým domovům. Stejně tak jako vysoký mladý muž ke svému domu, kde na něj již dávno čekala voňavá večeře a milovaná manželka, mělo to však malý háček…

…kunai se zapíchl do stolu. Vylekaný náhlou ranou radši zaujal obranou pozici a čekal na útok.
„Tak dost!“ zakřičela žena na druhé straně stolu a stěží se uklidňovala.

Rukojeť kunaie stále svírala v dlani a probodávala svého manžela pohledem.

„Co jsi dělal?“ zeptala se ho pobaveně.
„Nic.“ Hájil se Deidara.
„Vybral sis něco? Protože budeme muset jít nakoupit nějaké to jídlo, jinak nás Pein zabije.“ Usmála se, nabrala nějaké věci a pádila zaplatit za sebe i Deidaru.
„Užila jsem si to.“ Ozvala se najednou Reina.
„Já taky.“ Usmál se Deidara a následoval Reinu. S myšlenkou, že si s ní ještě užije zábavu.

„Už bychom měli jít, ale tohle sami neuneseme.“podívala se kriticky na hromadu tašek před sebou. „Umíš Kage bunshin?“ otočila se na něj.

Sedím na zemi přemýšlím, jestli vím co to je opravdové přátelství. Myslím si, že to vím, ale úplně jistý si tím nejsem. Chtěl bych to zjistit. Jestli mě moji přátelé nikdy nezradí, jestli mi pomůžou když to budu nejvíc potřebovat. Nevím co mě to popadlo, že jsem se nad tím zamyslel a sám jsem si zakázal nad čímkoliv přemýšlet a nechat to tak jak to je. Ale můj chtíč byl větší. Musel jsem něco vymyslet, něco čím bych se přesvědčil….

Hurá, jdeme na misi. Už jsem byl nedočkavý, nebavilo mě jen tak sedět nebo trénovat.

Minule: Sasuke a Sakura
***

Už odjakživa jsem byla zvyklá na to, že on byl středem pozornosti a já pouze to páté kolo od vozu. Vždyť se ani nebylo čemu divit, pocházel přece z hlavní větve klanu.

Ninja

-

-

-

-
[center]Nejdřív je to samá bolest,

A máme tu další část,tentokrát už 4.část s názvem „Hodina Chemie“.Přeji příjemnou zábavu!

Díl 4. - Hodina Chemie

„Sakuro!“ volal na ni z dálky Naruto.Sakura se otočila a už se zděsila,co po ní Naruto zase chce.
„Co je?“ zeptala se znuděně Sakura.
„Budeme se teda spolu učit?“ zeptal se jí Naruto.
„Ech…já na to málem zapomněla!“ odpověděla Sakura a nebyla z toho vůbec nadšená.
„Tak jdeme,zvu tě na Ramen!“ pobídl jí Naruto a Sakura váhavě souhlasila.Objednaly si jídlo a Sakura se dala do výkladu.

Jsem sama... a kolem je krev.
Jsem sama... a kolem je nepřirozené ticho.
Mrtvé ticho...
Jsem s tebou... a přesto sama.

Po tvém boku jsem se naučila být sama.
Po tvém boku jsem se stala andělem, který svá křídla dennodeně smáčí v krvi tvým nepřátel.

Jsem tvůj osamocený anděl... tvoje rádoby čachtická paní...
Jsem ale nejosamělejší ze všech.
Jsem tu pro tebe, ale ty mě nevnímáš...

Co vlastně pro tebe jsem?
Tvůje láska?
Ne... to těžko
Tvoje kamarádka?
Ne... ani to ne.

Boty klapaly po schodech. Plíce stěží popadala dech a ruce těžce odolávaly přílivům vzduchu, jež jsem míjela v běhu. Tmavě modré šaty jsem vláčela po zemi a vlasy se klepaly z jedné strany na druhou. S předloktím ohnutým v lokti jsem nesla těžkou róbu a posléze konečně doběhla na vrchol schodů. Upustila jsem lesklou hebkou látku a popadla kliku myšlených dveří.

„Ty, ty, ty!! Idiote!! Co tu děláš? Nemáš bejt náhodou v Oblačný?“ k infarktu neměla Uraa moc daleko, na posteli seděl totiž její týmový partner. Zelené vlasy mu splývaly kolem obličeje, na kterém měl dosti ustaraný výraz.
„Musím ti něco říct.“ šeptal a zrychlený dech naznačoval, že má z něčeho obavy. „Něco se chystá, ne nic ti nesmím říct, jen…. Musíš mi věřit ano! Musíš!“ doslova to ze sebe vychrlil.
„Kenji…“ povzdychla si Uraa „Co se děje? Ohrožuje něco vesnici? Proč tak riskuješ, jen aby si mi řekl tohle.“

Naruto, Hinata, Shino a Kiba Nejimu vyložili svůj příběh. Když skončili, napínavě čekali, co řekne Neji.
„Takže,“ začal…

Proti Nejimu se najednou rozletěli dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“ zakřičel a oba kunaie hravě odrazil.
Hned na to se před ním objevili dva maskovaní ninjové.
„Vypadají docela schopně,“ poznamenal první.
„To ano,“ přitakal druhý a pokračoval: „schválně, jestli jsou tak dobří i v taijutsu.“
S těmi slovy se na Nejiho rozeběhl. Ten se jen připravil na své Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů).

Jednoho krásného dne, kdy se Naruto a Hinata rozhodli si vyjít na procházku po Listové, uviděli velký stín. Byl větší než hora… Nebyla to hora, byl to Jinchuuriki, který je přepadl. Vypadal velmi povědomě, ale ani Hinata ani Naruto si nevzpomněli.
„Hinato, já..já ho znám!“zakřičel na vyděšenou Hinatu Naruto.
„Na..Naruto-kun? Kdo to je? Já ho neznám.“ řekla Hinata.
„Vždyť to je… já nevím. kdo to je... ale je to samé, co já, je to taky Jinchuuriki.“ řekl Naruto.

Řeč nad kávou:

Další ráno začínalo krásně a slunečně. Den byl pěkný, tak proč si nevyjít na pěknou procházku? Ale vážně, je tady už dva dny a měl by se konečně vrátit. Doma už na něj určitě čekají.
Šel jen tak po městě, že už by měl vyrazit, když v tom se zarazil. Vrátil se rychle o pár ulic zpět…

Naruto, Hinata a Shino se zrovna odhlásili z hotelu a teď stáli předním, připraveni vyrazit. Netušili však, že je při tom pozoruje ještě někdo další.
„Tihle tři?“ uvažoval, načež se usmál.

„Kudy teď??“ Otázal se Sasuke když stanuli před rozcestníkem na palouku. Akane jen pokrčila rameny.
„Já nevím…“ řekla a rozhlédla se kolem.
„Vy dva už nepůjdete nikam!“

Oba dva zároveň upřeli oči na dva muže stojící před nimi. Jeden, šedé vlasy, brýle na nose, se ušklíbl a ukazováčkem si obroučky posunul víc do očí. Druhý, viditelně starší s dlouhými vlasy, se jen dlouhým jazykem oblízl kolem úst. //A Pilika zvrací xDD//

Už to bylo pár dní, co se Tým 1 vrátil z jejich první větší mise.
Daisaku s Taiem už na tom byly mnohem lépe, ale Jaden se stále neprobíral.

Daisaku šel směrem pryč ze sídla Hyuuga a zamyšleně sledoval cestu pod nohama.
Sensei… Vzhlédl k nebi.
Jestli tohle byla naše první mise…tak jaké budou ty další…?
Nebyly jsme tam nic platní…NIC!! Zamračil se a opět se zadíval před sebe.
Takhle to dál nejde…NECHCI aby to tak bylo!! Sevřel dlaně v pěst.
„Daisakůů!! Počkéj!“ ozval se za ním dívčí hlas.