Legenda o větrném démonu 3

Potom co pan Joshicune odmítl Shikarawu dál učit, ztratil celý její život smysl. Týden chodila jako tělo bez duše, oči měla zarudlé od pláče. Jednou když tahle šla po zahradě potkala pánova syna Micua. Když uviděl její uplakané oči, vítězně se usmál a kráčel dál. Tehdy se něco v Shikarawě zlomilo a ona přestala truchlit. Přestala plakat a stěžovat si na svůj osud, pochopila, že to co neudělá sama mít nebude. Každý den tvrdě trénovala a i když to nikdy nemohlo nahradit trénink s opravdovým mistrem, zlepšovala se. Našla zalíbení v poslouchání větru, občas s ním i tančila. On to nebyl vlastně ani tak tanec jako nacvičené údery katanou, prováděné s elegancí a lehkostí, že to jako tanec opravdu vypadalo. Takto přežívala několik měsíců. Opět špehovala jak a co otec učí syna. Chtěla umět bojovat lépe a rychleji. Už ne jen proto aby chránila zemi a jejího pána, ale i proto aby chránila svou vlastní čest.

Do domu zavítal další vzácný host, byl to pan Onoda, učitel pana Joshicuneho. Jestliže pan Joshicune bojoval jako oheň, pan Onoda bojoval jako voda. Oba byli svými protiklady. Pan Onoda byl starý, konzervativní a nikdy nedával najevo své pocity, a právě proto byl jediný člověk schopný zmírnit žár pana Joshicuneho.
Jednou, když se takhle oba muži procházeli po zahradě a vyprávěli si o svých učních. Zmínil se o Shikarawě.
„Jak sis mohl myslet, že můžeš učit dívku s katanou! Jsi stále ještě nerozvážný, můj žáku.“
„Neříkejte mi prosím žáku, myslel jsem,že mě již nemáte co učit.“
„Jak je vidět stále se máš co učit, přijmout do učení dívku. Vždyť to porušuje všechna pravidla kodexu.“
„Ta dívka má větší nadání nežli můj syn.“
„To ještě neznamená, že ji můžeš učit. Dívky patří do kuchyně.“ Pravil zamítavě Pan Onoda.
Pak už se k tomu tématu nevracely.
Čas návštěvy uplynul jako voda a pan Onoda se šel naposledy projít po zahradě svého hostitele. Všude okol byl klid. Vše přerušovalo jen bublání potůčku a jemné svištění vzduchem. Právě to svištění dovedlo pana Onodu až k rybníčku, tam zpozoroval vzduchem tančící postavu. Zdánlivý tanec v sobě ukrýval bojové prvky a pod ladnými pohyby se skrývaly ostré údery. To Shikarawa cvičila.
´Voda uhasí oheň, ale vítr rozčeří vodu.´pomyslel si a odešel…